2017: Make reality simple again!

Když mi bylo 15, pevně jsem věřil, že mám nějakou superschopnost, která se snad ještě nestihla projevit. Ideálně sexuální. S postupem času jsem přestal doufat, ale naděje se nezvdávám.

Kdyby se mě dneska někdo zeptal, co teda umím opravdu dobře, odpověděl bych trochu kostrbatě, že vidím vzorce ve světě kolem. Že umím rozložit svět na jeho nejmenší části a z nich si správně tipnout nastupující trendy, které ovlivní jeho budoucnost.

Nedělám Stories jenom kvůli penězům, ale abych si konečně ověřil, zda tu realitu opravdu dokážu předvídat a číst.

Sepsal jsem fundamentální principy, kvůli kterým tomu, co ve Stories děláme, opravdu hodně věřím:

  1. Produkt je vždycky lepší než konzultace nebo služba.
  2. Datová analytika je nudná a neuspokojivá.
  3. Neexistuje práce, kterou budou lidé dělat lépe než roboti.
  4. Změna je neustálá a přichází stále rychleji.
  5. Lidé nechápou a neumí ovládat komplexní systémy.

Proč si to myslím?

Produkt je vždycky lepší, než služba nebo konzultace.

Produkt škáluje. Konzultace nikoli.
Produkt se vyvíjí a problémy v něm se neopakují. U služby je to naopak.

Spousta konzultaček dnes vydává svou službu za produkt. Obvykle to mizerně škáluje a trpí to stále stejnými problémy.

Datová analytika je příšerně nudná a neuspokojivá.

Datový analytik je masochista, kterého baví týdny stavět zbytečně složité ETL nebo se mordovat s datama v Excelu, aby objevil věci dávno známé nebo úplně zbytečné.

Pokud uvažujete nad dráhou datového analytika, běžte radši dělat výkonnostní marketing. Je to stejně náročné, většinu času zábavnější, jde to lépe vysvětlovat kamarádům v hospodě, faktury vám všichni platí včas, bez keců a hlavně ihned vidíte, jak výsledky vaší práce mění svět kolem.

Pokud jste datový analytik a s výše řečeným nesouhlasíte, pravděpodobně zatím nevidíte, že ve vaší firmě reálně nemůžete nic změnit k lepšímu a váš názor tam (v tom lepším případě) nikoho nezajímá.

Neexistují práce, kterou budou lidé dělat lépe než roboti.

Lidé budou v ekomomice zítřka nadbyteční. Neznamená to, že bude zbytečný jejich život jako takový. Jen už nebude fungovat prastará rovnice, že hodnota člověka je měřitelná jeho prací.

Nové paradigma je strašidlem pro všechny, u kterých je práce jediným smyslem jejich života.

“There is a Chinese curse which says “May he live in interesting times.” Like it or not, we live in interesting times. They are times of danger and uncertainty; but they are also the most creative of any time in the history of mankind.”

Neexistuje problém, který technologie způsobila a jiná ho nedokázala vyřešit. Horkými kandidáty jsou univerzální příjem a virtuální realita. Na konci dne je to vždy jenom o nastavení lidské mysli, která je velmi adaptivní.

Změna je neustálá a příchází stále rychleji.

Neexistuje větší iluze, než dodělaný projekt, hotový deal, prodaný produkt. Všechno je proces. Vývoj, marketing, sales, HR…pokud se na cokoli začnete dívat optikou “hotové a funkční”, přestanete inovovat.

Usměju se pokaždé, když slyším “proboha teď jsme to dodělali, proč bychom to měli začít znovu měnit?”

V čem je “hotové” lepší než “stále se zlepšující”?

In ever complex world one has to deeply understand his own whys and keep lock on them. Everything else could be fluid.

Dívám se tak třeba na všechny svoje vztahy. Hlavně na ten náš s Natálkou. Ano lásko, nejsem úplně ideální, ale podívej, o jaký kus jsem se za poslední rok posunul a rozhodně nekončím. Chci na sobě a na našem vztahu pracovat. Přestat na sobě pracovat by znamenalo přestat milovat.

Nehledal jsem k sobě ideální protějšek – vím, jak moc sám sebe dokážu každý rok posunout někam jinam a jak rychle bych si s ženou svých tehdejších snů přestal rozumět. Hledal jsem někoho, s kým budu mít podobné hodnoty, abychom se mohli oba posouvat kam chceme a přesto si stále rozuměli.

Prohlásil jsem změnu za standard.

Ve stále komplexnějším světě je pro mě nejdůležitější neustále vědět “proč” dělám to, co zrovna dělám. Když jsem si jistý, nebojím se změny. V sobě, ve světě kolem, v budoucnosti.

“Things are never complicated if one has principles.”

Lidé nechápou a neumí ovládat komplexní systémy.

Tak moc, že většina lidí tenhle odstavec úplně přeskočí.

Komplexní systémy nelze málokdy intuitivně chápat, nedej bože ovládat. Vzpírají se selské logice, postupy typu “tady do toho strčím klackem a tamhle se to pohne” selhávájí. Pokud něco vykazuje známky komplexního chování, může “strčení klackem” vyvolat prakticky cokoli – od ničeho až po úplně zborcení celého systému včetně všeho kolem.

Komplexním chování má dneska kde co, třeba civilizace, příroda nebo téměř každý z nás.

Jediné, co můžete bezpečně měnit, jsou východiska (ona “proč” z textu výše), ze kterých systém vychází. Ne vždy to bývá možné.

“Simple, clear purpose and principles give rise to complex and intelligent behavior. Complex rules and regulations give rise to simple and stupid behavior.”

Naše společnost velmi ráda zakazuje (strká klackem), místo aby řešila “proč” a snažila se ho změnit. Zakazování je vždycky jednodušší, než pátrání po skutečných příčinách.

 

Jsme tvorové emoční a intuitivní.

Pokud se snažíme k ovládnutí komplexního světa kolem nás přistupovat pomocí intuice a emocí, failujeme.

Závěr

Všech pět principů má vzrůstající tendenci a bude udávat směr řízení velkých firem minimálně několik dalších let. Svět změní ten, kdo:

Produktem pomůže lidem dělat lepší a rychlejší rozhodnutí prostřednictvým zjednodušení komplexního světa.