Co vlastně děláme v Keboole?

Pomáháme lidem chápat jejich data.

A oni jim nerozumí?

Ne.

Dřív jsem si myslel, že o mně velké společnosti vědí všechno. Že z mého chování dokážou vyčíst hromadu věcí a díky tomu dělají skvělé marketingové strategie a vydělávají spoustu peněz.

Těžký omyl.

Většina z nich se topí ve vlastních datech a jsou rády, že ví, kolik vydělaly minulý měsíc.

Protože slovo databáze zní až hrůzostrašně, pokusím se to dneska zjednodušit tak, aby to bylo pochopila i moje babička, která se mě na vánoce opět zeptá, cože to teda vlastně dělám v té Praze tak zajímavého za práci, že mě zase čtvrt roku neviděla.

Představte si člověka, který něco ví o vašich zákaznících. A dalšího, který ví, kolik vyděláváte. A dalšího, který má informace o reklamě. Představte si jich třeba 12.
Každý z těch lidí bydlí na jiném konci světa.

A mluví trochu jinou řečí.

Někteří z nich bydlí tak daleko a mluví tak složité, že si třikrát rozmyslíte, než se jich pojedete na něco zeptat.

Šéf velké firmy chce vědět, jak se jim vedlo minulý měsíc. Nasedne do letadla a obletí každého z nich. U každého z nich si najme tlumočníka, nechá si převyprávět to, co ho zajímá, a někam si to poznamená, třeba do Excelu.

Po týdnu se vrátí zpátky a má hrubý report toho, v jakém je jeho společnost stavu. Zároveň zjistil, jaké informace od kterého z nich potřebuje a může pověřit někoho dalšího (analytik), aby ten výlet podnikal za něj.

To je situace, ve které většina společností žije dnes.

Mají týdenní/měsíční reporting (informační souhrn), který někdo posbírá v jednotlivých systémech, kam se přihlásí (zaletí), použije rozhraní (tlumočník) a výsledky si vyexportuje (uloží) někam, kde to může dále zpracovávat (Excel).

Jsou společnosti, kterým to takhle nestačilo – chtějí to dělat lépe a rychleji.

Proto donutí jednotlivé lidi s těmi znalostmi, aby sami posílali poštou souhrny. Donutí je psát je ve stejném jazyce, ve stejném formátu, každý den. Tak aby vyhovovaly potřebám kartotéky (datový sklad), kde jsou dopisy rozbaleny, roztříděny, založeny a když je potřeba, tak je z nich sestaven report.

Jednotliví lidé nemůžou posílat vše, co vědí a co se změnilo. Posílají jenom to, na co je postavena kartotéka, co je v tu chvíli důležité a co se do ní a do dopisu vejde.

Jenže v průběhu času (občas i v řádech týdnu) se informační potřeby společnosti prudce mění. Například uvede úplně nový produkt pro jiné zákazníky a potřebuje vědět úplně jiné věci. Chce vědět, jak dopadla marketingová kampaň, kterou do té chvíle ještě nikdo nezkoušel – kterou nikdo nikdy neměřil. Chce data o svých zákaznících propojit se světem sociálních sítí. Zjistit jak výsledky fotbalu ovlivňují prodeje v Ostravě. Proč když prší, tak mladí lidé kupují výrobky konkurence.

V tu chvíli je potřeba celou tu kartotéku přebudovat a vysvětlit všem těm chytrým lidem, že mají začít posílat úplně jiné informace a v úplně jiném formátu.

Složitý úkol, na který se většinou najímá externí firma, která to za pár miliónů celé předělá. I s analýzou to trvá klidně několik měsíců, občas i déle než rok. Jenže během té doby se společnost opět trochu proměnila a požadavky jsou opět trochu jinde.

Kruh se uzavírá – neustále se platí velké sumy za vývoj něčeho, co po svém nasazení už víceméně není  potřeba a co se musí znovu předělávat.

Problémem nejsou ani tak peníze, ale čas.

Chceme vědět všechno a hned.

V Keboole se snažíme pomoc firmám, které na podobně smutnou stezku míří nebo už po ní nějakou dobu jdou.

Každý den vytáhneme z každé klientovy databáze úplně všechno, co v ní je. Ne jenom dopis, ve kterém je nějaký výcuc.

Úplně všechno.

Naházíme to na jednu obrovskou hromadu. Díky tomu, že je vše v cloudu, nemusíme řešit žádná omezení typická pro vnitrofiremní datové sklady. Nezabýváme se velikostí, čistotou dat, jazykem, ničím. A až poté dáme klientovi do rukou nástroje, díky kterým si tu hromadu může začít přebírat tak, jak zrovna potřebuje. Může si pohledů na svá data postavit několik, libovolně je modifikovat a dělat s nimi věci, které ve světě datových skladů obvykle nejsou možné.

A děláme to mnohonásobně levněji. Žádné další servery. Žádné licence. Žádní další zaměstnanci. Jen v pravý čas pustíme v cloudu klientovi tolik serverů, kolik zrovna potřebuje.

Když to nefunguje tak jak si představuje, tak už to dál nepoužívá.
Když to chce jinak, během chvíle se celý systém přebuduje.

Totální flexibilita, bez limitů.

Je to jako zavřít všechny ty lidí do jedné místnosti a bavit se se všemi najednou – a rozumět jim.

Nezáleží na tom, kolik je lidí nebo kolik toho vědí.
Můžou být tři a každý den chtějí mluvit 8 hodin.
Může jich být sto a všichni chtějí mluvit každých 5 vteřin.
Může jich být milión a chtějí si všichni navzájem něco říct.

 

Já jsem si pro WebExpo vybral jeden konkrétní příklad, o kterém si myslím, že bude pro příštích pár let hodně aktuální.

Podobných i úplně jiných příkladu jsou desítky.

Každý den jsem fascinován dalšími, na které jde naše infrastruktura použít.
I tenhle příběh je jenom jednou z mnoha variant, jak ho převyprávět.

A to je to, co mě na tom bere nejvíc.

Že dnes dělám věci, které jsem si ještě před týdnem nedokázal představit.