Startupy bez jména

se občas objeví.

Jeden takový se nam narodil. A za posledních 8 měsíců jsme na vymýšlení jména prostě…nemeli čas. Byli tu zábavnější věci k řešení.

Postavili jsme a 3x zpivotovali kompletní technologické řešení, nadesignovali a zase zahodili celý front-end, našli jsme první klienty a získali od nich data, rozložili jsme vše do na sobě nezávislých částí a zase to celé složili zpátky do funkčního a škálovatelného celku, znovu jsme vymysleli celý deployment a přepsali vše ze 4 různých jazyků zpátky na jeden.

Je nás 6-12, podle toho kolik se nás vejde najednou do místnosti a díky našim full-time zaměstnáním se nezřídka nacházíme ve 4 různých časových zónách napříč kontinenty. Máme společnou lásku k datům, vytrvalost a touho po svobodě – nedělat už znova v anonymních korporátech na zbytečných projektech, ale mít možnost přestěhovat celou firmu na zimu na Filipíny a chvíli žít tam.

Chceme od života víc.

Nabízím Ti poslední volné místo před prvním raisem a uzavřením skupinky “těch co to na začátku postavili”.

V nejbližších týdnech budeme stavět API pro search engine (nad Elasticem) a API pro recommendation engine – abychom uzavřeli self-learning loop. Pak už shippujeme hotový produkt k prvním klientům.

Umíš Python a zajímá tě D3, machine learning, Pandas a Neo4j?
Myslí ti to lépe než všem ve tvém okolí?

Najdi si na mě kontakt a ozvi se.

Twitter
LINKEDIN

Žijeme v bezprecedentní době.

Rozhovor vyšel původně na blogu Ondry Trhoňe a samotného mě překvapila jeho upřímnost. Je to surový a ryzí.

Vojta Roček

„Dnešní dobu je třeba vnímat ve fakt širokým kontextu“

Jak se cítíš v dnešním technologickým světě?
Dobře, protože jsem pořád na špičce, před tou vlnou.

Na hraně digitálního zítřka…
Přesně tak. Ve chvíli, kdy s novejma věcma žiješ a absorbuješ je postupně, tak se i telefon pod tvejma rukama vyvíjí postupně – nedostaneš ho po pěti letech vývoje jako hotovou věc, se kterou se musíš naučit. A jsi o krok napřed.

Myslíš, že to tempo vydržíš? Že budeš o krok napřed i za 40 let?
Nevím, jestli budu chtít. Úplně dobře si umím představit, že od tohohle světa budu chtít vypadnout a budu žít na nějakým ostrově, kde mi to bude úplně jedno. Je to namáhavý a náročný. Žijeme v bezprecedentní době a myslím, že naši rodiče si neuměj představit jak moc těžký je dneska udržet se ne nutně na špičce, ale v tom růstovým módu: totiž že rosteš rychleji než ostatní lidi. A vyčerpává to, brutálně to vyčerpává.

A dost lidí na to třeba i rezignuje.
Dnešní doba vyžaduje, aby ses na ni hodně soustředil a vnímal ji ve fakt širokým kontextu. A některý lidi na to nemaj čas ani prostor. A proto potom pak říkaj věci, který nejsou dobrý.

Třeba když tehdy zrušili Google Reader. To byla pro nás informační fanatiky velká modla, protože jsme byli všichni přisátý na RSS streamy jak z venčí, tak napříč svejma kamarádama. A když ho Google zrušil, tak se psalo, že je to skvělá příležitost pro někoho, kdo udělá náhradu, s čímž jsem dost polemizoval. Tohle je přesně ta debilita starýho světa – Google věděl, proč to dělá, věděl, že RSSka jsou mrtvý. A historie nám dala za pravdu.

Ale pořád se používají, třeba v podobě Feedly a podobně. Proč jsou podle tebe pasé?

To množství informací a zdrojů totiž roste takovým způsobem, že nejseš schopnej se bez nějakýho social kurátorství typu Twitter v tom rozumně vyznat, respektive budeš omezenej na malý množství zdrojů a nikdy neuvidíš nic mimo velmi úzkej záběr. A to s tím Google Readerem pro mě byla taková demonstrace, že ti lidi ze starýho světa se snažej žít s tím, co maj, A to je něco hodně typickýho.

Aby ses udržel relevantní musíš si neustále hrát s novejma věcma, který přicházej na trh a měněj tvůj přístup ke světu a jeho používání. Když přišly dotykový telefony, tak lidi říkali, že je jedno, jakej telefon používáš – ale ono není. S ťukacíma telefonama přišel úplně jinej typ aplikací, jinej typ her, jinej typ prohlížení webu a spoustu věcí to naformátovalo hodně jinak. Když to ignoruješ, tak ti nedochází, jak se věci vyvíjejí a nenaučíš se s nima hned na začátku. Abys byl dneska relevantní tě nutí neustále testovat nový věci a sám si pro sebe zkoušet, jestli jsou důležitý a proč. A lidi ze starýho světa, to podle mě prostě nedělají.

Ale když těch věcí je tolik? Dokážeš rozlišit dobrou věc od prázdnýho hypu?
To víš, že nejsem vůči hypu imunní. Ale jde o to bejt v pozici, kdy máš možnost si tu novinku vyzkoušet. Ale nový věci to chce tlačit neustále – jedním z důvodů, proč je Keboola tak úspěšná, je to, že má Slack, Trello, Zendesk a celkem asi 30 cloudovejch služeb, který měla snad jako první v republice. A to proto, že její zakladatel přesně takhle hledal mezi věcma z nový éry ty, který by mohly bejt relevantní. A když pomáhá startovat jakoukoliv firmu od nuly, tak ji nezbrzdí starým designem.

Jak to děláš ty?
Já těžím z toho, že mám kamarády, který jedou tu digitální hranu taky, ale v jinejch oborech než já. Znám lidi, který se specializujou na androidovej vývoj, takže jsme půl roku před ostatníma měli Google Glass u mě na balkóně a přemýšleli jsme, co s nima. To samý chytrý hodinky. Nemyslím si, že je to něco důležitýho a kritickýho, a to proto, že jsem si je ozkoušel. Mám okolo sebe lidi, kteří technologie v tom svým oboru sbíraj, jdou po nich, a od těch se učím. Dneska je extrémně důležitý bejt ve skupině lidí, který jsou ty “new age kids” a dělaj něco zajímavýho.

Jasně, cool kids se bavěj s cool kids.
Je to tom bejt relevantní něčím i pro ostatní. Já se snažím bejt relevantní tím, že chápu svět. K tomu mi dopomáhá business intelligence, protože když jsem v práci nucenej nacházet problémy ve firmách, tak to potom z nudy dělám i ve světě kolem mě. A jsem pak poměrně jednoznačně schopnej identifikovat to, kde jsou problémy a co by se muselo změnit. Jen to kromě těch pár mejch přátel nikoho nezajímá.

„To, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.“

V čem je dnešní Vojta jinej než Vojta v roce 2007, když šel do svý první IT práce?
Rozhodně jsem si vědomej svejch hodnot. Tehdy jsem měl spoustu teoretickejch znalostí a myslel jsem si že to celý vyownuju, tak jak to dělám dneska, ale chyběly mi ty hodnoty. Takže mý rozhodnutí byly značně náhodný a podléhaly nějakýmu mýmu osobnímu rozmaru. Teď jsem daleko cílevědomější a vím proč dělám ty věci, jaký dělám. Vůbec nějaký hodnoty mám, tuším, co je můj smysl v životě, a jsem schopnej pracovat na tom, abych byl spokojenej

Vypadá to, že k životu přistupuješ dost systematicky.
A jsem za to hodně kritizovanej. když jsem byl mladší, rozbíjel jsem věci, házel po lidech klíče, obecně jsem měl velký problémy se zvládáním svejch emocí a dalo mi hodně práce je zkrotit. A pokračoval jsem v tom dál a teď se snažím mít svý emoce po kontrolou a uvažovat velmi racionálně. Z dlouhodobýho hlediska mám pocit, že se ti tenhle přístup vyplatí nejvíc.

A nevím, jestli je náhoda, že dělám to, co dělám, a díky tomu uvažuju systematicky, nebo jestli díky tomu, že uvažuju systematicky, dělám to co dělám. Každopádně je to jeden z důvodů, proč mi jde business intelligence. To, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.

Nedávno si založil vlastní podnik. Kolikátej?

Druhej. Hele, já si trochu vyčítám, že jsem nezačal dřív. V nějakým korporátu můžu mít poměrně slušný peníze a nemusel bych se dřít s rozjížděním vlastních věcí, ale pro mě je výzva překonat sám sebe, dřít zem a začínat od nuly. Lítat do Anglie a tam někoho přesvědčovat, aby mě dal svoje data, že mu s tím udělám něco revolučního.

Takže peníze nejsou to hlavní.
Já úplně nepatřím mezi ty, co by říkali, že peníze nejsou důležitý. Peníze jsou velmi důležitý, a to z mýho pohledu hlavně proto, že s nima můžeš měnit realitu okolo sebe v realitu, ve kterou ty věříš. Můžeš je použít k tomu, aby bylo víc dětskejch školek, nebo aby se zasadilo na ulici víc stromů. Peníze nejsou špatný a je fajn je mít, abys mohl dělat věci, ve který věříš. Ale jakmile začneš vydělávat peníze proto, abys vydělával peníze, tak přestaneš bejt dobrej v tom, co děláš. Mělo by to bejt obráceně: nejdřív by tě to mělo bavit a měl bys v tom bejt dobrej, a pak by ti to teprve mělo nýst peníze. Doteď jsem vlastně nepřišel na to, co by mě bavilo úplně nejvíc a v čem jsem nejlepší. Lidi mně platěj za věci, který umím – a věci, který umím, mě nebavěj.

Když si říkal že tě vždycky bavilo pracovat s informacemi, tak jak se to projevovalo třeba v dětství, dospívání?
Hodně jsem četl. Třeba v patnácti jsem přečetl celýho Julese Verna, v šestnácti celou Zeměplochu. Jak houba jsem nasával strašně moc informací a pak jsem někdy kolem těch patnácti, šestnácti dostal internet…

… a vzniklo Inferno.
Koukám, žes mě fakt zkoumal.

Tak ty to tam máš prolinkovaný!
Jojo, tak když už jsem se s tím tenkrát dělal… mě baví myšlenka, že když mě bude někdo takhle zkoumat, tak uvidí, že nejsem výstřelek posledních tří let, ale že je tam nějakej vývoj. No, a když jsem tehdy získal přístup k internetu, tak jsem si začal psát blogísek a vůbec informace nějak zpracovávat a třídit. A tam mě to do velký míry fakt chytlo.

„Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal.“

Pak jsi pokud se nepletu nastoupil na informatickou střední v Hradci Králové a po ní šel studovat informatiku na VŠE. Jak se s jejím studiem máš? Našel jsem tvoji diplomku o závislosti lidí na sociálních sítích – takže jsi konečně dostudoval?
Teď v září.

A jaká to byla zkušenost? Tuším, že ke konvenčnímu vzdělávání se nestavíš úplně kladně.
Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal a nejradši bych si za ní rozbil hubu. Nejde o to konvenční vzdělávání, jde o to, že na vysoký škole došlo k rozpojení vztahu mezi tím, kdo platí a tím, kdo poskytuje ty služby. Profesoři tam žijou v nějakým zvláštním světě, kde vůbec není potřeba studenty něco naučit, a studenti žijou v nějakým zvláštním světě, kde není potřeba se nic naučit, a všechno se to točí kolem toho, aby se na konci semestru napsaly nějaký papíry, co se odevzdaj a smysl bude naplněn. A to mě fakt nebavilo.

Jak dlouho jsi to vlastně studoval?
10 let.

Ale to už jsi byl ve svý první pořádný práci, CreditInfo Solutions, ne?
Já jsem u celýho studia vysoký pracoval a když pracuješ, tak se studuje špatně. Hlavně si člověk zvlášť v IT kontaktem s praxí uvědomí, že všechno, co se učí na škole, je zbytečný a zastaralý. Já jsem se vlastně na vysoký nenaučil nic, co bych pak využil v praxi. A když už jsem s něčím z praxe přišel, tak mě ty pedagogové většinou dost nevybíravě poslali do prdele – oni to prostě učili nějak a tak to chtěli dělat.

Třeba domácí úkoly, to je debilita non plus ultras: máš zpracovat nějaký téma a nemůžeš to okopírovat z Wikipedie – takže zahodíš ten nejlepší možnej zdroj a rozcestník k dalším informacím. A zpracuješ to hůř než to už někdo na tý Wikipedii zpracoval jen proto, aby někdo, kdo ti to zadával, byl spokojenej. K čemu… to nemá žádnej důvod. Psaní diplomek, bakalářek, to nemá žádnej důvod. A píšeš na minimální počet stránek, takže učíme lidi, že se maj vyjadřovat co nejsložitějc a nejzbytečnějc. Celej byznys se snaží dělat věci co nejefektivnějc a ze školy ti lezou lidi, který pracujou s tím, aby to mělo dostatečný množství stránek.

A co ekonomická stránka tý školy? Když už IT stálo za nic…
Když chodíš na vysokou v nějakým pozdějším věku, tak nic, co se tam děje, nedává tak úplně smysl. Konkrétně na ekonomce se učíš ideální modely, který ti maj pomoct pochopit, jak to funguje, ale v realitě se s nima nikdy nepotkáš. A já si myslím, že ti ubližujou – že ti neumožňujou pochopit svět v tý jeho surový realitě.

Po pěti letech ekonomky jsem nedokázal říct, čím byla způsobená finanční krize. Musel jsem si to znova fakt složitě dohledávat na netu a zkoumat všechny ty důvody, který nemaj nic společnýho s ekonomií.

„Někteří z nás už částečně žijou v singularitě.“

A co jsi vlastně šel po obecný informatice studovat na magistra?
Kongnitivní informatiku, což je spojení počítačů a mysli. Je to sociologie, psychologie a neurologie namíchaná s informatikou, což je ostatně důvod, proč jsem si vybral takový téma diplomky – přesně zapadá do definice toho oboru.

Věnuješ se tomuhle kognitivnímu zájmu nějak dál?
Hrozně by mě to bavilo a nějakým způsobem k tomu inklinuju… nebo ještě jinak: podle mě to za 10 let budou muset umět všichni. Myslím tím to, že se teď IT posouvá z toho čistýho IT pro geeky, nerdy a ajťáky k IT pro všechny, který vyžaduje, aby si návrháři IT systémů byli vědomí toho, jak funguje lidskej mozek. Aby to pak byl schopnej používat každej. Můj magisterskej obor byl vymyšlenej dobře, ale já jsem ho studoval už pozdě. Ale co mě to pomohlo pochopit dobře jsou dynamický a komplexní systémy, což je něco, co by podle mě měli znát všichni – chápat jak funguje svět, protože ten je kurva dynamickej a kurva komplexní.

V čem se to projevuje nejvíc?
Přestává platit to, že si zvolíš nějakou strategii a ta ti funguje pět, deset let. Že si řekneš: budu používat Android a ono to 10 vydrží. Během dalších tří let přijde něco, co ti to kompletně překopá. Ale to je ve všem – v partnerskejch vztazích, v práci, v přístupu k životu. Všechno se neustále mění, a ty musíš neustále ověřovat, co je správný, s čím máš fungovat. A to dneska lidi neuměj, protože je to nikdo nenaučil.

Proč se ta rychlost tak výrazně změnila až v poslední době?
Kurzweil a jeho teorie exponenciálního přírůstku, která říká, že všechno okolo nás má tendenci dít se exponenciálně. Snad kromě nárůstu počtu lidí na zemi je to asi ve všem pravda – počet uzlů na internetu, množství dat. No a lidi maj tendenci zaměňovat tu první část exponenciální křivky za lineární, a pak jsou hrozně překvapený. Podle Kurzweila je dnešní doba specifická ještě tím, že dochází k multiplikaci těch exponenciálních jevů, schází se jich víc najednou, mísej se a hypujou navzájem. Takže nejen, že se všechno hrozně rychle mění, ale mění se to exponenciálně a exponenciálně rychle se mění i všechno okolo toho.

Někteří z nás už částečně žijou v singularitě, to znamená, že přestávaj mít možnost na základě toho, co věděj, predikovat budoucnost jejich vlastního oboru.

Řešením je co, adaptabilita?
Brutální adaptabilita. Chtít zkoušet nový, nebát se toho – fakt musíš, fakt musíš. Časy mezi technologickejma cyklama se snižujou pod stíhatelnou úroveň. Všechno, co používám v práci, jsem svým způsobem nedávno začal testovat. A nejsem si ještě jistej, jestli to používat chci, ale nic jinýho my nezbejvá. Nemám čas to testovat někde bokem. A doufám. Snažím se používat to, co má největší hype, protože když je problém, tak ho najednou řeší hodně lidí. Takže zase: jde o to bejt na tý digitální vlně.

Je něco, co ti v dnešní době chybí?
Největší problém lidstva je v chybějícím rozhraní pro práci s informacema. Oči nevznikly na čtení, uši nevznikly na poslouchání hlasu a pusa už vůbec nevznikla na formulaci myšlenek. Všechno to jsou orgány, který jsme nějakým způsobem ohli a mozek spolu s nima. Kdybychom měli přímý napojení na informační zdroj, dokázali bychom v mžiku číst myšlenky jinejch lidí – a ti by je nemuseli složitě převádět do abstraktního jazyka, aby to ostatní stejně pochopili trochu jinak. Je otázka, jestli by došlo ke globálnímu porozumění, nebo globální válce, ale hodně věcí by se tím urychlilo a vyřešilo. To, že si lidi nerozuměj a nedokážou formulovat myšlenky, je velkej problém a blokuje nás ve spoustě věcí.

To je taková dost cyberpunková vize.
Jo, to je. Otázka je, jestli to bude převládající trend a jestli se to vůbec rozšíří. Z mý zkušenosti ale nakonec přijde všechno.

Twitter
LINKEDIN

Ambicióznost projektu zvyšuje jeho šanci na úspěch

Rozhovor pro StartItUp se mnou udělal Jirka Vicherek.

Vojta Roček je známý propagátor business intelligence, kontroverzní diskutér a jeden z 50 nejvlivnějších lidí na československých sociálních sítích (dle Klábosení). Vlastnil soukromý rumový klub, pracoval v Keboole, dělal v GrowJOBu konzultanta osobního rozvoje. Zapojení dat do byznysových procesů řešil v Leo Express, následně ve startupu Bileto, odtud už byl jen krůček nahoru k vlastníkovi Bileta – investiční skupině Rockaway. Pro Rockaway pracuje v tzv. Value Creation Teamu jako Director of Business Intelligence, pomáhá startupům z portfólia v práci s daty a za to samé má odpovědnost v celém E-commerce Holdingu.

 

Ahoj Vojto, začněme tím, kdo vlastně jsi. Od roku 2010 je Tvé jméno veřejně spojeno s daty a business intelligence. Přesto sám sebe označuješ na vojtarocek.com pojmem company builder, tento rok jsi přednášel na WebExpu na téma Design for Change, organizoval si Metacamp na téma Temná vize budoucnosti. Jak jsou tyhle věci spojeny a co vlastně děláš?

Vojta Roček: Rád pracuji s informacemi. Hodně mě baví číst a vědět víc. Baví mě zkoumat jak a proč informace vznikají, jak se šíří a jak je vnímáme my, lidé. S tím souvisí odvěká touha chápat svět. Vidět věci tak, jak doopravdy jsou. Chápat proč se lidé chovají tak, jak se chovají, a proč svět vypadá zrovna tak, jak vypadá. Když zkombinuješ tyhle dvě věci, vypadne ti z toho, že nikde jinde než v Business Intelligence (BI) jsem vlastně ani skončit nemohl. Tento obor je o analýze, pochopení a prezentaci informací o světě kolem nás. A proč company builder? Začal jsem mít pocit, že už jsem viděl dost na to, abych přestal analyzovat a začal tvořit. Že užitečnější, než jen v samotném zkoumání a popisu, budu u zrodu, kdy se lze pár dobře mířenými radami vyhnout spoustě nepříjemností v pozdějších fázích.

V současné době máš na vizitce Business Intelligence Director skupiny E-Commerce Holding. Po schválení nákupu Mallu to bude největší e-commerce subjekt v České republice, ne-li střední Evropě. Když k tomu přidáme Heuréku, tak to bude datový ráj. Proč v takovouto dobu Rockaway opuštíš?

Vojta Roček: Směřování Rockaway se po nákupu Vivantisu, CZC a Mallu logicky naklonilo od startupů víc směrem k e-shopům a čistému e-commerce. Mám pocit, že už jsem ze světa e-commerce viděl vše, co jsem vidět chtěl, a že ačkoli bych určitě měl čím přispět, neudržel bych sám sebe na limitu svých možnosti. Nudil bych se. Za poslední rok jsem začal vnímat svět trochu jinak a snažím se hledat problémy, které mě nadchnou svoji ambiciózností.

Říkáš od startupů směrem k e-commerce. Co je pro Tebe v tomhle kontextu definice startupu?

Vojta Roček: Startup je pro mě něco jako NAVY seals (elitní americká útočná jednotka, pozn. red.) – extrémně zkoordinovaný malý team vysoce výkonných jednotlivců, kteří dokážou chirurgicky přesným zásahem nadělat zásadní problémy i mnohonásobně větší armádě. Tím, že se mohou bez výjimky spolehnout jeden na druhého, tím že jsou teamem jenom Áčkových hráčů (výběrový proces je extrémně náročný), mohou podnikat věci, které by bez tak hluboké vzájemné synergie nebyly možné. Každý zásah NAVY seals (startupu) je vlastně malou disrupcí v týlu nepřítele (korporátu).

 

Takže nejdůležitější pro úspěch startupu je podle Tebe sehranost celého teamu?

Vojta Roček: Nejen to – z trojice product, team a market je to pořád jenom jedna třetina. Marc Anderseen (jeden z jeznámějších a nejúspěšnějších venture capital investorů pozn. red.) se občas lidí ptá, co oni považují z trojice product, team a market za nejdůležitější. Drtivá většina lidí řekne “team” nebo “product”. Marc argumentuje tím, že nejdůležitější je market. Dychtivý trh dokáže i z průměrného teamu vytáhnout funkční produkt, ale pokud nemáš trh, tak i sebelepší team se špičkovým produktem zůstane zapomenut v propadlišti dějin. Sám jsem ale za poslední rok začal považovat za nejdůležitější něco úplně jiného – ambicióznost samotné myšlenky.

To moc nechápu, můžeš to nějak rozvést?

Vojta Roček: Pokud máš extrémně ambiciózní projekt a nedržíš se u zdi, zvyšuješ šanci, že uspěješ. Už od začátku máš pozornost. Když máš pozornost, ušetříš za náklady na marketing, PR a lépe se ti nabírají zaměstnanci. Pokud se hodně snažíš předběhnout dobu, půjdeš navíc na trh v době, kdy ostatní teprve začnou přemýšlet, jak začít s tím, co ty už máš hotové. Ambiciózností projektu zvyšuješ jeho šanci na úspěch.

 

Máš tedy pocit, že jsou lokální projekty málo ambiciózní?

Vojta Roček: Ani bych je pomalu nenazýval startupy. Jsou to normální firmy, projekty, ale rozhodně to nejsou startupy s ambicí stát se unicorny a dosáhnout na valuaci v miliardách dolarů. Proto se potýkají s tím, co všichni ostatní na trhu – mají problém získat pozornost médií a nabrat dobré lidi. V 90 % případů je problémem founder nebo foundři. Startupy tu zakládají lidé, kteří neumí správné naformulovat e-mail, uložit si hesla od serverů do zabezpečené databáze nebo správně namotivovat své zaměstnance. Nemyslím si, že v době, kdy chtějí tihle zakládat startup, jim lze nějak výrazně pomoc.

Myslíš, že jim nelze pomoci. Jaký máš názor 2 miliardy, které chce stát vyčlenit právě na rozvoj startupů? Jsou to zbytečně utracené peníze?

Vojta Roček: Nejen zbytečně, myslím, že přímo škodlivě. Výběrová kritéria umožní přežít startupům, které by díky špatné původní myšlence nepřežily, protože by do nich nikdo normální neinvestoval. Tyhle startupy potom díky penězům od státu vyvinou ještě větší tlak na pracovní trh s programátory, kterých je tady už dnes kritický nedostatek. To posune existující startupy do nezáviděníhodné situace, kdy se o ty dotace budou muset začít prát taky, jen aby dokázaly nabídnout dostatečně vysoké platy svým vývojářům. Tím, že o program bude zájem, se prohlásí za úspěšný, ale žádnou přidanou hodnotu na trh nepřinese, spíše naopak.


 

To zní dost pesimisticky, není možné, že to některým projektům pomůže, že budou nakonec opravdu úspěšné?

Vojta Roček: Tak určitě. Pokud jich bude 50, tak je velká šance, že z nich 2-3 opravdu uspějí, ať už to bude znamenat cokoli. Otázkou ale zůstává, jestli by náhodou neuspěly i bez těch dotací, na normálním, nepokřiveném trhu, kde by je brát nemusely. Na získávání dotací se s velkou pravděpodobností nabalí nová startupová lobby, která bude placená ze získané dotace a bude mít zájem na tom, aby ji dostali ti, co ji nabídnou nejvíc. Z nasyslenych peněz pak budou lobbovat u úředníků za pokračování programu a kruh se uzavře.

Je tedy podle Tebe nějaký způsob, jak může stát startupům opravdu pomoc?

Vojta Roček: Musel by přestat řešit problémy a zaměřit se na jejich příčiny. Pokud někomu vadí, že tu máme málo mladých úspěšných podnikatelů, měl by se místo rozhazování peněz všemi směry spíš zaměřit na reformu školství, abychom nevychovávali tovární dělníky bez fantazie. Chceme lidi, kteří měli odmala šanci formulovat svůj názor a zpochybňovat zažité. To je základ dobrého disruptivního myšlení a něco, co se v dnešním školském systému prostě neučí.

 

No a jak vypadá Tvoje budoucnost tím pádem? Co od Tebe můžeme čekat v příštím roce? :)

Vojta Roček: Doba se zrychlila a už teď dochází k redefinici způsobu, jak nejlepší hráči exekuují projekty. Věci jako Gigster nebo IAM role nad AWS Lambda podle mě příští rok zásadně změní způsob, jakým vznikají úspěšné startupy. Budoucnost nefandí velkým SW housům s béčkovými hráči, ale menším specializovaným áčkovým teamům, které se umí spojit pro konkrétní projekt a pokrýt si špičkovou exekucí ve své doméně.

Proto zakládám Trologic, který, krom implementace BI, bude zároveň platformou, která dokáže pro konkrétní projekt propojit ty nejlepší lidí na trhu. Jsem pro ně garancí, že se neupíší k další agenturní práci, ale že se budou realizovat na projektu, který bude ambiciózní, intenzivní a bez zbytečných kompromisů.

S Trologicem se proto budu soustředit na relativně úzký segment zákazníků, kteří mají jasnou vizi toho, co chtějí ve své firmě změnit, a nebojí se dělat odvážná rozhodnutí. Ostatní tady za deset let stejně nebudou.

Twitter
LINKEDIN

Timelapse done right – 4K edition

Při sledování Královehradeckého timelapsu Honzy Husáka v kině na plátně s podporou 4K jsem se neubránil husí kůži. Vím že na něm pracoval posledních 9 měsíců, vycvakal 220.000 fotek a z každé vteřiny bylo cítit, že nad výsledkem hodně přemýšlel.

Požádal jsem ho, zda-li by nenapsal guestpost s výčtem know-how, které k tomu použil. Díky Ace!

Hradečákem jsem celý život. Většina mé tvorby odsud také pochází, ale pořádný časosběr, ukazující krásy každodenního Hradce jsem ještě neviděl. Chci se s vámi podělit o vše, co jsem se při sběru 226.875 fotek kvůli 8 minutám videa naučil.

DSC_0451x

Foťák. Časosběr uděláte čímkoli, co vám umožní fotit v pravidelných intervalech. Intervaly jdou řešit dálkovým ovládáním s časovačem, já radši používal ɑ5100 od Sony. Má připojení k Wi-Fi a obchod s aplikacemi, kde se dá stáhnout Sony timelapse appka za 8 liber. Bohužel jsem musel u registrace lhát, že jsem z UK – pokud bych zadal ČR, žádnou appku bych si nekoupil. Jako sekundární foťák jsem občas použil Sony NEX-5n. Ten appky nemá – pomohl čínský časovač pro Pentax ručně nabastlený na infračervené dálkové ovládání k Sony a elektrikářská izolačka na přichycení k foťáku.

DSC_1616x

Sony timelapse appka zjednodušuje focení časosběrů, obzvlášť při proměnlivých světelných podmínkách, jako je východ nebo západ slunce. Bere v potaz průběh snímání a pozvolna upravuje čas, clonu a iso podle světla tak, aby byla expozice co nejstabilnější. Na běžných foťácích musíte během focení parametry měnit ručně, tady je to “fire and forget”.

2015-12-10-10.59

Objektivy. Časosběrné snímky pořízené zrcadlovkou s automatickým objektivem vám mohou nepříjemně “blikat”. Zrcadlovka nechává mezi snímky zcela otevřenou clonu a dle clonového čísla ji donastavuje až v okamžiku expozice. To se jí ale nikdy nepodaří s přesností na setiny milimetru, proto je výsledným efektem nepříjemné blikání. Bezzrcadlovky tyhle problémy netrápí, clona se mezi expozicemi nehýbe. Řešením pro majitele zrcadlovek může být použít nějaký retro manuální obektiv. Já používal s ɑ5100 především Sony 16/2.8 a 18-200/3.5-6.3 , na NEXu starý Practicar 50/1.8.

Závěrka je mechanická věc, která se hýbe při každé expozici. Takže má omezenou životnost. U ɑ5100 mi odešla po 100.000 expozic, na NEXu pořád drží. Opravu lze vyřídit v rámci záruky.

Stativ. Dobrý je jakýkoli opravdu stabilní. Obzvlášť na delším ohnisku je znát každý závan větru nebo otřes podlahy. Používal jsem hliníkový Giottos MT 9251 v kombinaci s Acratech Levelling Base 1117 pro rychlé srovnání horizontu. Stativ nemá spojky mezi nožičkami, takže je hodně variabilní. Na zrcadlovku by možná byl příliš subtilní, na ɑ5100 je tak akorát. Protože obvykle dělám video produkci, mám na něm video hlavu Velbon PH-368 (na časosběry se mi ji nechce sundavat) a na ní ještě malou rychloupínací destičku Velbon QRA-3. Ta se velikostně k malé ɑ5100 perfektně hodí.

Pojezd. Časosběr ze stativu je nuda. Nejlepší záběry jsou ty s pomalým pohybem, kde vzniká silný 3D efekt díky rozdílné rychlosti pohybu popředí a pozadí. Stačí krátká dráha, půl metru až metr. Můžete pořídít drahou s automatickým posuvem, která vše udělá za vás, nebo si ubastlit lacinou podle jednoho z mnoha návodů na internetu. Já šel střední cestou. Slider už jsem měl na běžnou video produkci (Varavon), takže zbývalo vyřešit automatický posun. Nakonec posloužila převodovka ze Servocity spolu se servem, ze kterého bylo třeba vyndat potenciometr, aby se mohlo neomezeně otáčet. Kameru po kolejnici pak tahá navíjením provázku. Stejně bych vám ale doporučil spíš koupit něco již hotového.

20150330_154235x

Při Hyperlapse se kamera během časosběru hýbe na větší vzdálenost, než by umožnila kolejnice – obvykle se to řeší přenášením stativu. Tutorialů je spousta, ale pozor, je to fakt náročné na přesnost. Hýbe se vše – pozice, naklonění i natočení. Záběry se musí v postprodukci stabilizovat a stejně může stát, že výsledek vypadá divně a prostě se nedá použít.

Potřeboval jsem hromadu volného místa. Fotil jsem do RAWu, jedna fotka na 24mpix zabere cca 25MB. Když šly rychle mraky, fotil jsem po 2 až 3 sekundách, na pohyb stínů a slunce stačilo fotit po deseti. Dělal jsem jednotlivé záběry alespoň na 300 snímků, z unikátních míst klidně i na tisíc. Zrychlit je v postprodukci můžete vždycky, zpomalit už nikoli. Sekvence na kartě zabere kolem 10 GB a když už jsem byl venku, nechtěl jsem zůstat jen u jednoho záběru. 64 GB karta byla často málo, nosil jsem si rezervní. Na PC těch 9 měsíců zabírá 1.5TB.

Nastavení expozice. Fotil jsem krajinky, takže jsem clonu co nejvíc zavřel, ISO co nejnižší a čas klidně delší. Přes den jsem používal polarizační filtr. Delší čas je dobrý na davové scény a plné ulice, díky němu jsou lidi a auta rozmazaná, což v pohybu působí dobře. Občas jsem si pomohl i ND filtrem. S délkou času se to ale nesmí přehánět, jinak se nestihnou intervaly v sekvenci. Sony appka umožňuje obojí – nejít na delší čas, než umožňuje interval, a nebo prodlužovat interval podle délky času. V tom druhém případě pozor na mraky, začnou se vám s rostoucím intervalem zrychlovat, což není žádoucí.

Počasí. Po prvním větším časosběru pro mě pohled z okna už nikdy nebyl stejný. Trápilo mě neustálé nutkání “dneska by to šlo” následované výčitky “proč jsem dneska nešel”. Na den dopředu jsem studoval plánovanou oblačnost na Aladinovi – ideální je nízká lehce potrhaná a absence té vysoké. K aktuální situaci je velkým pomocníkem družice MSG, kde v pásmu VIS-IR vidíte reálný záběr na mraky, které se časem naučíte číst. Když jde fronta, hodně poslouží také mapa webových kamer. Na té vidíte, kde už oblačnost je a jestli je vizuálně zajímavá.

Lokace aneb “Když já bych potřeboval, aby slunce vyšlo za támhletou věží.Sun Surveyor je geniální appka pro Android, která ukazuje cestu slunce a měsíce na mapě pomocí foťáku a gyroskopů jako augmented reality. A taky ve Street View v místech, kde zrovna nejste. Díky tomu jsem se mohl podívat, jestli má cenu jet na západ slunce do vysněné ulice a nebo ještě týden počkat.

image04

Naprosto esenciální je LRTimelapse, který vezme sekvenci RAWů, udělá světelnou analýzu a vybere z nich klíčové snímky. V Lightroomu jsem pak nemusel upravovat každou fotku zvlášť, ale pouze tyto klíčové snímky. LRTimelapse pak vzal tyto úpravy a interpoloval jejich hodnoty do všech ostatních záběrů v sekvenci. Navíc vygeneroval low-res náhled celé sekvence včetně úprav z Lightroomu a pomocí další světelné analýzy umožnil minimalizovat případné blikání či změny světelnosti při změně expozice. Bez LRTimelapse by to asi taky šlo, ale rozhodně bych neměl takhle perfektní výsledek. Free verze toho sice umí dost, ale autor si zaslouží zaplatit.

image08

Nakonec Adobe Creative Cloud, ze kterého potřebujete hlavně Lightroom pro barevné úpravy a export. Já exportoval v nativním rozlišení fotek (tzn. stále 24mpix) do JPG sekvence s kvalitou 90.

Pro stabilizaci hyperlapse jsem používal After Effects a na finální střih pak Adobe Premiere. Projekt pro 4K YouTube jsem vytvořil v rozlišení 3840×2160 a 24 fps, pro televizi stačilo 1920×1080, pro kino pak 3996×2160. Načíst JPG sekvence, velikost dle potřeby. I s 24mpix zdrojem (6000×4000) si můžete dovolit nějaký ten mikropohyb – zoom o 5%, lehký posun – vypadá to lépe. Pokud foukalo, nebo mi někdo drknul do stativu, zpravidla to spravil základní Warp Stabilizer. Stříhal jsem do hudby, kterou mi připravil Matěj Pavlík z New Sound Orchestra spolu se zvukovými ruchy, které pomohly dokreslit atmosféru. Export pro 4k YouTube jsem udělal H.264 s bitratem kolem 50Mbps.

image00

Pro promítání v kině jsem potřeboval výsledek ve 4K DCP neboli Digital Cinema Package. Z Premiere jsem vyexportoval TIFF sekvenci v 3996×2160 a 24fps, k tomu šest mono WAVů (kvůli 5.1 zvuku) v 48kHz, 24 bit. Stáhl jsem si free appku OpenDCP která mi sekvenci převedla do JPEG2000, zabalila do MXF a vygenerovala k tomu XML. To celé jsem pak nahrál na flashku s linuxovou Ext2 partition (pod Windows jí zformátujete MiniTool Partition Wizardem a přistoupíte na ní díky Ext2Fsd) a odnesl do kina.

A to bylo vše.

Já si teď od timelapsů na nějakou dobu odpočinu a vracím se k produkci videa a fotek. Strávené hodiny jsem nepočítal, ale bylo to časově neskutečně náročné. Klobouk dolů před lidmi, kteří toto dělají komerčně, je to k nezaplacení.

Dal jsem vám své know-how, které jsem nasbíral za posledních 9 měsíců a budu rád, když na jeho základě něco vytvoříte. Když to bude hodně dobrý, najde si mě to samo :)

– Jan “Ace” Husák

30.04.15---1

Twitter
LINKEDIN

Jobs – Keboola, Yottly, SIKO, uLab, Dataflow, Trologic

Neustále si mi někdo stěžuje, že jeho práce není dost cool a že vlastně neví, co by chtěl dělat a jestli bych mu něco nedoporučil. Tady máte seznam toho, co všechno bych šel dělat já, kdybych měl ještě další dva mozky:

(Všechny pozice jsou otevřené, pište mi, pokud vás něc zaujalo!)

Scala vývojáře pro Yottly
Projekt Davida Vyskočila revolucionalizuje systém distribuce reklamy na internetu pomocí machine learningu a místo hledání vhodných produktů pro lidi, hledá konkrétní lidi pro konkrétní produkty napříč internetem. Rok starý startup už má za sebou mnohamiliónovou investici a pozornost celé evropské e-commerce scény. Fukncionalní programování začíná být pěkně hot topic, tohle je jen první vlaštovka.

UIčkáře pro Keboolu
Karlínská firma, která místo stravenek rozdává místa v datahousu na Bali, by potřebovala píchnout se svým UIčkem, který je v současný chvíli sice mocný, ale ne úplně uživatelsky přívětivý.

Šéfa e-shopu pro SIKO
Tomáš Vala chodí přednášet skladníkům o vnitřní motivaci a zároveň chápe principy internetového marketingu lépe než kdejaký návštěvník brněnského festivalu. Najít dostatečně ambiciózního šéfa pro jeho e-shop se mu ale nedaří. Příležitost zvednout prodeje o stovky miliónů během jednoho roku a uvést prémiové služby pro nieche markety je na místní scénu asi příliš ambiciózní? Přitom by ode mě a Filipa Douška dostal veškerou potřebnou podporu… :)

PPCčkáře pro Markétu Kabátovou.
Když si s něčím nevím rady, jdu za Markétou. Pro rady za ní chodí celá místní PPC scéna a na digisemestru patří její prednášky mezi nejvyhledávanější. Hledá k sobě lidi se zájmem o PPC (záměrně nepíšu “někoho kdo umí PPC”) a ještě větším zájmem o to, jak funguje svět jako takový. Máte-li pocit, že se občas dokážete opravdu hodně zamyslet, napište ji :)

Psát o nových trendech pro Dataflow.cz
S Jirkou Vicherkem nás mrzelo, že u nás chybí server, který by dával dohromady českou BI/data science komunitu. Tak jsem si ho založili a po novém roce spouštíme spolu se všemi místními hvězdami. Pokud vás to zajímá, můžete se predregistrovat na Dataflow.cz nebo se ozvat přímo mě s Jirkou pobavit se s námi o tom, jak se můžete zapojit.

Vojtovy tajné projekty
K novému roku opouštím Rockaway a vydávám se hledat nové výzvy, v současné době hlavně mezi enterprisem v Čechách a startupy v Anglii. Vše se bude točit kolem stavby či redefinice business modelu organizací a s tím spojené rapidní implementace BI, kterou stáhnu s novým BI teamem na několik hodin. V plánu jsou i kurzy pro BI/datové analytiky ve spolupráci s Londýnskou DataFoundry (kde jsem se dnes stal po velmi náročném výběrovém řízení hrdým mentorem) nebo stavba e-commerce řešení na klíč pro stávající korporáty v Čechách.

Co vám tu dnes popisovat nebudu, je tajný projekt, na kterém spolu s deseti dalšími lidmi vyšíváme posledního půlroku. Jeho ambicióznost mi stále vyráží dech, komplexnost zaměstnává hlavu a potenciál redefinuje možnosti mé vlastní představivosti. Jak poznamenal jeden z co-founderu:

“Niekolko ludi bude o 7 rokov pěkně lutovat”

Já si myslím, že mnohem dřív :)

Pokud vás cokoli z toho zajímá, napište mi.

A pošlete to tweetem dál, ať se dostane k těm, co ty místa chtějí!

Twitter
LINKEDIN

Datafesťák 2015

Datafestak

Na konci listopadu pořádám s partou skvělých lidí Datafesťák. Akci, která navazuje na Padákův a Pavlův Enterprise BI Hackathon z minulého roku. Letos se k tomu přidala i Dita s DataGirls, Jirka Tobolka sehnal neskutečné datasety (nejen) z Fakultní nemocnice a já přidal festivalový track plný přednášek. Ten se dělí na páteční business část a sobotní hackathon část proloženou workshopy, které se chci věnovat trochu podrobněji.

Po řečnících a workshopistech jsem chtěl jediné – aby mluvili o tom, co je osobně baví nejvíce. Bez ohledu na konkrétní téma. V sobotu proto dostane každý návštěvník hackathonu pestrou možnost naučit se kognitivně přistupovat k návrhu dashboardu, navštívit intro workshop do eRka, seznámit se s atribučními modely v Google Analytics, projít si CLTV s R Dockerem v Keboole, vyzkoušet mining v Rapidmineru, deep dive do Power BI, porovnat Tableau a Qlik View a nebo slyšet od šéfa R&D Seznam.cz takovou bombu, jakou je úvod do machine learning. A pořádnou porci jídla k tomu.

Co vás konkrétně čeká?

Peter Podolínský– Jak měřit Mobilní Marketing
Jediný zástupce Facebooku v Čechách vám poví, jak se pozornost zákazníků přesouvá z tradičních zařízení do mobilů a na co všechno se musí marketéři připravit, pokud chtějí tuto změnu kvalitně změřit.

Marek Kobulský – CLTV s Dockerem v Keboole
Marek se CLTV modely dlouho zabýval v Mallu, teď je staví v E-Commerce Holdingu jak pro jednotlivé shopy, tak pro ECH jako celek. Se svým zázemím z matfyzu a znalostí všech metod a hlavně jejich nevýhod, očekávám přednášku přímo nabitou insightama.

Mirek Červený – ZOOM international
TBA

Pavel Kordík – Datamining v Rapidmineru
Pavel staví datové startupy na ČVUT a pravidelně přednáší o vytěžování dat. Na svém workshopu nás provede klasifikací, predikcí a shlukováním dat v Rapidmineru – modelovacím rychlokurzem. Ukáže, jak zhodnotit kvalitu klasifikátorů, prediktivních modelů a výsledné segmentace.

Tomáš Řehořek: Personalizace e-shopu vlastními silami
Tomáš nám poví, jak fungují systémy pro doporučování – jak je provozovat a rozvíjet. Každý s vlastními daty si během víkendu vyzkouší, jak systém na predikci navrhnout, nasadit a změřit.

Jiří Materna – Deep Artificial Intelligence in Practice
Jiří je guru české Machine Learning scény. Svou přednáškou na MLMLU minulý rok otevřel pravidelné meetupy (link) a dnes vede R&D Seznamu, kde je největší kapacitou na deep learning. Na Datafesťáku předvede ukázky praktických aplikací hlubokých neuronových sítí – současného stěžejního trendu v oblasti ML. (Pamatujete na ten článek o neuronových sítích píšících básně? Tak ten napsal taky on)

Jan Simon – Power BI v plném nasazení
Avast je známý svou neutuchající touhou řešit problémy, které by ostatní už dávno vzdali. Minulý rok se na hackathonu prezentovali datasetem s miliardou řádku v 7600 sloupcích a letos prý přivezou něco ještě horšího. Jako bonus za námi do Hradce Králové vyšlou až z Amsterdamu Honzu Simona s ukázkou Power BI a toho, jak lze z neprávem podceňovaného nástroje vytěžit maximum.

Jakub Holubec – Kognitivní přístup k návrhu BI dashboardu
Efektivně předat informace pomocí grafu a čísel nebývá vždy jednoduché. Základy kognitivní psychologie a designováním tabulek grafů vás provede Jakub Holubec, vedoucí delfín v Dolphin Consulting. Otevřena mysl podmínkou!

Viktor Šohajek – základy eRka
Viktor řeší BI v E-Commerce Holdingu a Rockaway. Má za sebou stochaistickou matematiku na jaderné fyzice a v sobotu provede eRkem i ty, kteří po něm zatím jenom zvědavě pokukují. Je členem známého telepatického tria VHV.

Jirka Hana – Natural Language Processing
Jirka vyviji Geneeu. Geneea rozumí textu. Ne úplně tak dobře jako člověk, ale skoro. A samozřejmě mnohem rychleji. Jirka vás provede jednotlivými funkcemi Geneea platformy a poradí, jak je použít.

Marc Raiser – new data exploration/visualization tool for Keboola [ENG]
Marc is one of the oldest and smartest members of Keboola. He will introduce a new data discovery/exploration/visualisation tool for KBC – the shiny app platform. After this workshop, everyone will be able to clone his sample repo and deploy their own app in their KBC project. This will be unveiled to the general public for the very first time.

Francesco Puppini – Where Tableau ends, Qlik begins [ENG]
Francesco is Qlik guru from London, currently designing BI solution in Barclays Wealth and Investment Management. He will present why Tableau’s graphical layout is great for self service BI on simple data sets based on one single central “Fact Table” (star schema, snowflake schema), but it becomes limited with more complex problems. He will demonstrate how Qlikview, instead, has a programming language behind, which makes it not accessible for self service BI, but which becomes very powerful when the data is very complex.

Miki Štencl – Prediktivní modelování a jiné bomby
Brněnská datařská legenda Miki shrne vývoj v prediktivním modelování za poslední rok a udělá nám průřez tím, co se teprve chystá.

Na sobotní track může každý s lístkem na hackathon!

Program ještě není finální. Ještě pořád jednáme s pár hvězdnými bonusy, jako je třeba Stephen Wolfram, Odin, vedení Evropského Amazonu nebo vývojový team Snowflake. Takže stay tuned and buy tickets, brzy vyčerpáme i tuhle znovunalezenou kapacitu v rámci Královehradecké UNI.

Pokud vás zajímá víc, mrkněte na Padákův blogpost, Pavlův blogpost nebo si přečtěte Lindin rozhovor se mnou na CzechCrunchi.

Nezapomeňte taky sledovat náš event na facebooku a aktuální zpravodajství na twitteru.

Twitter
LINKEDIN

Design for change (WebExpo 2015)

Business Intelligence není o datech, ale o lidech. BI je o každém z nás a naší ochotě se měnit, experimentovat, růst. Strach ze změny nás paralyzuje, zaklíná do procesů a dělá z nás béčkové hráče. Nechceme být objektivní k sobě, ani k firmám, které vedeme. Místo nutných změnm, které by řešily příčiny, pouze maskujeme symptomy stejně, jako nemocný místo změny životního stylu žádá jenom další prášek.

BI není cílová meta, ale začátek na cestě za poznáním. Způsob, jakým můžeme do firem přivést změnu a touhou experimentovat. Jak přeškolit lidi z fixed na growth mindset a jak jim dodat jistotu v dynamickém světě. Jak je zbavit strachu.

Neřeste cíle, hledejte hodnoty.

 

Twitter
LINKEDIN

Full Stack Impostor

Všechny moje rozhovory posledních pár dní nakonec líznou ta samá témata: Full stack Employee, Impostor Syndrome a Dancing Landscapes.

Full Stack Employee je termín coinutý Chrisem Messinou, otcem hashtagu. Není to nic nového, dříve se říkalo T-shaped, předtím jack of all trades s tím rozdílem, že v dnešní době lze bez aspoň jedné opravdu hlubší vertikální specializace přežít už jen stěží.

Jak poznáte správného full stack employee? Tak hlavně má silně rozvinutý Impostor Syndrome. Díky zběsile rychlému adaptováni nových technologií, na které se jentak mimoděk stane specialistou, má neustálý pocit, že “kdyby přišel opravdový expert a podíval se na to, co tady dělám, všichni by najednou viděli, že tomu vůbec nerozumím”.

A opravdový expert nejde a nejde.

Možná to bude tím, že v prostředí plném full stack employees je narazit na “opravdového odborníka” tak trochu problém. Technologií je hodně, času málo, kult sebeoptimalizace se sám neuctí a blogposty sami nenapíšou.

Problém to není, protože pro všechny, kteří žijí na hraně digitálního zítřka přestaly být věci statické a binární. Stal se z nich proces, tok dat, opakující se měsíční platba, rozmazaná šmouha. Nikdo si nic nekupuje, nikdo nic nevlastní, nikdo nic nedodělává a nikdo nic nehrotí. Věci jsou proces, lidi jsou proces, život je proces. A proces nemá jasný začátek ani konec. Všechno volně pluje kolem a je to tak jednodušší, protože co nemůžeš rychle opustit, to tě vlastní a to nechceš.

Naši dědové si vybrali jednu životní strategii a té se drželi celý život. Naši otcové ji v průběhu života byli nuceni 2-3x upravit či změnit. Dnes už  je svět příliš komplexní na to, aby se dalo od stolu říct, jestli je ta zvolená vůbec úspěšná. Jedinou možností je neustále vše měnit a hledat tu správnou pro ten konkrétní moment. Nejrychlejší způsob jak něco pochopit, je to začít dělat. Naučme se být baristou, truhlářem, jogínem nebo sami sebou.

Občas je potřeba vyzkoušet úpně všechno.

Pracovně tomu říkám Dancing Landscape. Věčně pohyblivé pódium s kapsami tekoucího písku, trampolínami, nášlapnými minami ale i kousky země pevnými jak ta nejtvrdší skála.

Přežívají jen ti nejhbitější tanečníci, kterým se otázka “jaký má tohle všechno kurva smysl?” honí hlavou pokaždé, když se ráno probudí sami do světa, který jim nerozumí.

Ve světě, kde může být správně cokoli, nemusí být správně vůbec nic.

Twitter
LINKEDIN

Temná vize budoucnosti

Miluju metacamp.

 

Chtěli jsme několika známým cestou z práce vsadit do hlav pár zajímavých myšlenek a i bez popisu akce a jakéhokoli programu přišlo 150 lidí, kteří s námi jeli dvě hodiny v kuse.

Žijeme v bludu, že nám docházejí zajímavý lidé, kteří by si chtěli povídat o tom, o čem si povídáme my a posunout nás někam dál.

Nesouhlasíte se mnou? To je dobře.

Pošlete mi mail a pojďme si o tom povídat.

tags: Nanoanarchie, samořídící auta, neteritoriální státy, paradigma platforem, loupáčky, downloadovatelná ebola, normcore

Twitter
LINKEDIN

It’s not information overload, it’s filter problem.

Co by se stalo, kdyby se jeden den nic nestalo?

tags: twitter, facebook, mediální mrdky.

Tohle video je jenom začátek.
Stay tuned.

Twitter
LINKEDIN