Leo Express, Bileto, E-Commerce Holding, Rockaway…

(English version)

Rozhovor Vojty Hodbodě byl původně publikován na stránkách Rockawaye.

Vojta Roček

Vojta Roček sbíral první zkušenosti v Creditinfo Solutions. Krátce po začátku finanční krize odešel a založil si soukromý rumový klub. Vydržel rok a půl, nasedl do třicet let starého Mercedesu a odjel na Ukrajinu. Od chvíle, kdy se rozhodl naplno věnovat business inteligence, začal pracovat v Keboole, kde implementoval přes 20 projektů. Bez vlivu na produkt ale přešel do GrowJOB, kde dělal konzultanta osobního rozvoje. S Petrem Ludwigem vymýšlí kurzy kritického myšlení, které se rozběhnou příští rok. K datům se vrátil zase až v Leo Express, odkud si ho vytáhl Přemek Rubeš do Bileta. To už jsme v současnosti. Vojta z Bileta přechází do Rockaway, kde dnes pracuje jako Director of Business Intelligence.

Máš za sebou práci v několika projektech. Proč spolu děláme rozhovor zrovna v Rockaway?

Rockaway má prsty ve 20 různorodých firmách, z nichž všechny řeší vlastní data. V současné době nevím o jiné organizaci v Čechách, která by mi poskytla takhle široké možnosti, kvalitní korporátní zázemí a zároveň by trvala na agilním přístupu k jednotlivým projektům.

Co tě překvapilo na práci v Rockaway?

Rychlost, se kterou se tady věci dějí.

Jak to myslíš?

S každým ze startupů řeším něco jiného. Nejsem svázán žádnou byrokracií. Věci, co vymyslíme, jdou druhý den na produkci.

Ještě něco dalšího?

Množství schopných lidí, se kterými se na denní bázi potkávám. Potkat za tři měsíce 100 různých lidí a žádného idiota je privilegium, kterého se vám v takhle velkých skupinách obvykle nedostane. Rockaway mi připadá jako velká rodina – lidé tu přecházejí mezi projekty a sami se uvrtávají tam, kde je to zrovna potřeba.

Původně si ale začínal v Biletu. Našel jsi si ty je nebo oni tebe?

Našel si mě Přemek Rubeš, který chtěl postavit nadčasovou datovou analytiku pro dopravce, připravenou třeba na Yield management nebo geografická data od mobilních operátorů. O Biletu jsem už ale předtím věděl. Znal jsem kluky z Techsquatu, kteří kdysi rozjížděli Kdyjedes.cz.

Proč si se rozhodl pro změnu?

Přemek mi nabídl velkou míru autonomie a dodal výzvy na hranicích mých schopností. Hodně mě baví disruptivní projekty s mezinárodní ambici.

Co přesně jsi řešil v Biletu?

Jedna část Bileta vyvíjí řešení pro dopravce, které počítá yield management v reálném čase. Obsluhují to tam tři nabušení analytici z jaderky a já jsem jim chtěl pomoc s vyhodnocováním konkrétních výsledků nad segmentovanou bází propojenou s demografickými daty. Ale můj job nikdy neměl jasné “job description”. Skrz data jsem nahlédl do Bileta a začal jsem hledat oblasti, kde bych mohl byt nejvíce užitečný. Dnes už Biletu stavím jejich vlastní analytický tým, který bude poskytovat GoodData based reporting všem zintegrovaným dopravcům. Těším se, jak GoodData pomůže zlepšit situaci v dopravě nejen u nás, ale i ve světě.

Momentálně jsi už naplno v e-commerce holdingu. V čem se konkrétně liší práce pro holding, pod který spadá několik e-shopových vertikál?

Pro Bileto bylo potřeba najít správné lidi a nastavit celý proces tak, aby se datová analytika stala jednou ze základních konkurenčních výhod celého startupu. E-commerce holding je výzva z úplně jiné kategorie. Velmi rychle dochází k integraci dat z mnoha různorodých vertikál a požadavkem je vskutku holistické řešení, které bude schopné odpovídat na velmi rozdílné otázky několika desítek lidí napříč celou organizací. Je to projekt, ve kterém postupně využívám všeho, co mám k dispozici. Od automatizovaného nastavování celého projektu podle signálu v datech, až po takové vychytávky, jako je streaming aktuálních dat do hodinek jednotlivých lidí ve firmě.

V rámci Rockaway tak trochu stavíš vlastní team. Jak si vybíráš spolupracovníky?

Podle mě je často úplně jedno, co kdo umí. Důležité je, jak rychle ti to myslí. Pokud jsi chytrý, naučíš se cokoliv. Při práci s daty jde většinou o proces skládající se z mnoha desítek různorodých kroků. Jedna malá změna na začátku může na konci způsobit chybu v milionech korun. Ta chyba se projevuje postupně a trvá dlouho, než si ji někdo všimne. Takový problém může negativně ovlivnit každodenní rozhodování a vést k velmi nepříjemným chybám ve fungování firmy. Proto mám rád lidi, kteří si umí představit nepředstavitelné, dokáží do detailu předvídat následky svých činů, pracovat samostatně a přicházet s originálními řešeními nečekanných problémů. Jednoduše – pokud si připadáte příliš chytří pro obyčejný svět a zároveň nic speciálního ještě neumíte, ozvěte se mi, rád si o tom s vámi popovídám.

Jednou si někde řekl, že lidi by měli sbírat data a hledat v nich peníze. To je podle tebe něco, co se dneska ztrácí. Proč se to ztrácí?

Často se totiž klade větší důraz na analyzování všeho možného a generování hezkých grafů, než na otázku “co potřebuji vědět k tomu, abych zítra vydělal víc peněz.” Touto otázkou by podle mě měl každý projekt začínat . Peníze jsou jednoznačná metrika, která pomáhá nastavit jakoukoliv analýzu tak, aby byla v komerčním sektoru smysluplná.

Proč teda lidi ta data nesbírají?

Protože si neumí představit, co všechno by mohli sbírat a jak moc by to mohlo změnit vše, v co do teď věří. To pravé kouzlo spočívá v kombinování malého množství informací z velkého množství zdrojů. Pokud se na svůj eshop budete dívat jen přes objednávky a konverze z Google Analytics, zjistíte mnohem méně, než když zapojíte i zdroje, které se samotného e-shopu vůbec dotýkat nemusí.

Co tě na tvojí práci baví nejvíc?

Každý den dostanu na stůl pár zajímavých problémů, na které musím poměrně rychle najít správné řešení. Je to příjemně stimulující – nutí mě to neustále přemýšlet.

Vojta Roček

V čem vidíš problém ve startupové oblasti?

Nedostatečný důraz na skutečně disruptivní myšlenky. Česká připosranost, bullshit generátory, nedostatek představivosti. Zkrátka to, co kdekoliv jinde – chybí odvaha riskovat a přijít s dostatečně originální myšlenkou, která má hlavu a patu.

Přijde mi, že startup začíná být tak trochu sprosté slovo.

A proto se mi líbí Rockaway. Přináší do značně hipsterského prostředí plného školních družin postavených kolem “startupových akcelerátorů” důraz na produkt a životaschopnost myšlenky. Kromě peněz na provoz a standardniho servisu (HR, PR, finance, právnické služby) jako jediní, o kom na českém trhu vím, nabízí plnohodnotné zastoupení v San Franciscu. To v případě vyjednávání s dalšími investory vnímám jako nezbytné. Za posledních pár let jsem viděl nesčetně mnoho pokusů jak “dělat startupy správně” a nevzpomínám si, že by se něco opravdu povedlo. V Rockaway jsem naopak zatím nepotkal nic, do čeho bych sám rád nezainvestoval.

Kde vidíš sám sebe a třeba i Rockaway za rok za dva?

Reporting, který pro jednotlivé startupy stavím teď, vnímám jako prvních 5 % potřebných k tomu, abychom mohli v rámci Rockaway využívat data naplno a začít vyhodnocovat co funguje a co ne. Mám připravené úplně nové technologie například z oblasti machine learningu, které chci zkoušet během příštího roku nad daty ze všech startupů. Budou to zkušenosti, ke kterým bych se jinde na trhu dostával jen velmi těžko. A pokud během té doby uvidím rozumný startup s produktem zaměřeným na data, začnu se věnovat primárně jemu a budu s ním chtít svázat svoji budoucnost.

Na závěr už jen dvě otázky. Co tě baví mimo práci?

Vzhledem k tomu, že mě nechceš nechat říct jenom “sex, sport, jídlo a spánek”, tak asi chápání toho, proč lidé přemýšlí tak, jak přemýšlí. Moje vlastní hlava je pro mě ten nejzajímavější rébus. Hodně mě teď baví Steven Novella, který v “Scientific Guide to Critical Thinking” dobře shrnuje iracionálnost našeho každodenního chování a vůbec to, jak se snažíme oklamat naší vlastní mysl.

Jaká firma se ti teď líbí nejvíc?

Když přeskočím Bileto, ke kterému mě pojí citové pouto, tak jednoznačně Storyous. Díky nim platím každé ráno kávu v Kafe Karlín telefonem, což je prostě krok správným směrem a jen mě mrzí, že kluci nemůžou být ve všech restauracích už příští týden.

Posted in All | Comments Off

Dataconf 2014

Posted in All | Comments Off

Enterprise data #hackathonbi

- Má to 4.000 sloupců, pokud máš v čem, můžeš to začít zpracovávat.
– A zkoušeli jste to transponovat?
– Miliardu řádků?

O víkendu se v TechSquare pod taktovkou Kebooly (Pavel už je její pevnou součástí) uskutečnil 1. ročník Enterprise Data Hackathonu. Navždy to bude “ten první ročník v TechSquare, jak nás tam bylo jenom 200, mohl ses nechat namasírovat a krájel si šunku tak dlouho, dokud jsi netrefil 50g”.
Organizace bez výjimky skvělá (Petra např. na sobotní oběd zajistila Anděl Catering, kteří nejenže udělali výborný citrusový Stroganoff, ale se svým velmi prozákaznickým a osobitým přístupem mi k tomu neváhali místo rýže dát smažené žampiony a nakydat andaluskou omáčku, což se mi na podobné akci stalo snad poprvé), Techsquare se pro mě stal místem první volby pro pořádání podobných akcí.

Datasety – vše ke stáhnutí na GitHubu.

Zabalené to má 300MB, rozbalené 28GB.

Datasety měly většinou jeden či dva zásadní problémy. Buďto byly dost špinavé (chyby v nested JSONech se opravují krapet špatně) nebo byly příliš dobře anonymizované (litr Naturalu stál 175 Kč) což znemožňovalo jejich smysluplnou interpretaci.

Hackathon se proto pro několik opravdu pracujících teamů proměnil v čištění dat, řešení chybějících referenčních integrit a pokusů o dešifrování nedešifrovatelného. Na jednu stranu chápu strach korporátních datařů o data svá a svých klientů, na druhou stranu absence “normálních” datasetů na hraní znemožňovala prvotní ozkoušení nástrojů, které člověk předtím nikdy neměl v ruce, na něčem normálním, co by dávalo na první dobrou smysl.

Je ale dost možné, že například parta kolem Honzy Císaře si poradila se vším a dotáhla to do zdárného konce – v neděli během vyhlašování už jsem byl jinde.

Nástroje

Celé jedno odpoledne jsem strávil mazlením se s Chart.io, které se mi odměňovalo snad všemi chybovými hláškami, které si datový nástroj může vymyslet. Původně jsem si myslel, že se konečně objevil důstojný soupeř ke GoodData (minimálně cena kolem 3k USD/mo by tomu odpovídala), ale nakonec jsem byl spíše zklamán a rozčarován. Hlavní výhoda, a to možnost začít skládat reporty přímo v SQL bez jasné definovaného modelu nad mnoha DB najednou, se může jednoduše stát největší pastí. GoodData posunula “vlastnictví” dat a odpovědnost za reporty směrem k jejich konzumentům (lidem ze sales a marketingu) a umožnila jim si drtivou většinu opravdu základních věci samostatně naklikat bez pomoci IT, které je do té doby drželo takříkajíc za koule. Chart.io tuhle výhodu vrací skrz SQL zpět k IT a jejich představě o tom, co by měl business vidět.
Oba nástroje se skvěle doplňují, ale nevím kdo má 5k USD/mo na to si je platit oba najednou…

Skvěle bylo vyřešeno rozdávání loginu pro účastníky, které probíhalo přes Slack a umožňovalo každému na jednom z desítek tématických kanálu vyřešit rychle a efektivně jakýkoli problém.

Lidé

Nečekaným bonusem byly prezentace a přednášky. Odin nahodil hodně vtipný úvod do eRka, od Nailera jsem si konečně poslechnul detaily k práci s RedShiftem. Velký palec nahoru ode mne mají lidé pracující s technologiemi kolem SAPu a MS. Jít cokoli prezentovat před bandu ETL trollů vyžaduje opravdu velkou dávku odvahy a trpělivosti…

Každá akce má svá slabší místa, u #hackathonbi jsem je nenašel. Pokud už neteklo pivo, tak to byl aspoň zajímavý quest, který oddálil úplně otupení účastníků o několik hodin, špína v datech zase naučila se sedem i lidi, kteří s ním nikdy nepracovali. Na první ročník hodně dobré.

Příště spíš než hackathon by to chtělo festival – doplňující track přednášek o datech by celou akci posunul o dost dál.

Posted in All | Comments Off

BigQuery – Felipe Hoffa v Praze

Ve čtvrtek se ze SF přijel do Prahy podívat Felipe Hoffa a jeho message byla jasná:

Chcete-li si hrát s většími daty, zkuste BigQuery.

Možná ani v samotném Google většina lidí netuší, jak velká je jejich infrastruktura. Mohou to být jednotky až desítky milionů serverů, které zpracovávají, ukládají a poskytují data. Většinu problémů, na které Google narazí, nikdo jiný předtím v podobném měřítku neřešil a nejinak tomu je s analýzou dat samotných.

Technologie řešící problémy s distribuovaným paralelním zpracováním dat Google vyvíjí už více než deset let. Na začátku to byl MapReduce, který je dnes doplněn o Dremel, který se zase stal základem pro BigQuery. V nižších vrstvách infrastruktury je to NewSQL DB Spanner, která je nástupcem původní BigTable a Colossus, nový souborový systém po GFS. Pro ilustraci, jaké problémy Google řeší ve své infrastruktuře, doporučuji veselé příběhy kolem přestupné vteřiny a povídání Googlu o tom, jak synchronizovat čas v DB obepínající celou planetu.

I přesto všechno výše uvedené, je samotné používání BigQuery poměrně jednoduché – stačí Google účet, funkční platební karta a znalost SQL. Load dat a spouštění queries přes webové rozhraní je pořád trochu bolestivé, s použitím se počítá spíše v dávkách přes API. Pokud si i přesto budete s BQ hrát spíše ručně, Felipe doporučoval extension do Chrome od Streaku.

Novinky v pricingu a vysvětlení, jak fungují JOIN EACH a GROUP EACH BY vysvětluje Padák na svém blogu Felipe Hoffa – Jedenáct věcí, co stojí za vypíchnutí. Pro mě bylo nejzajímavější zapojení JavaScriptu přímo v BQ pro složitější matematické funkce a pak propojení BQ s Google Analytics Premium, které umožní psát standardní SQL dotazy nad daty z webu v nejnižší možné granularitě. Po letmých zkušenostech se zpracováváním dat z GA v MySQL, kdy komplexnost a velikost udržovaných dát závratně stoupala s počtem uživatelských dimenzí, či nutnosti udržovat “unique *” metriky ve všech variantách pro každý den, vidím v tomhle kroku velkou motivaci mnoha firem nejen přejít na GA Premium, ale i k zapojení BQ do stávající infrastruktury.

Z databází, které jsou dnes k hraní přístupné přímo v BigQuery, je nejzajímavější httparchive mapující vývoj Webu, či GDELT, masivní DB obsahující čtvrt miliardy událostí za posledních 35 let, ve kterých lze analyzovat globální trendy jako jsou třeba protesty v zemích po celém světě. Na otázku ohledně existence seznamu všech volně dostupných databází Felipe odpověděl redditem a diskuzákem BigQueri.es, kde je (snad kromě obligátního stackoverflow) v současné době asi nejsilnější komunita.

Jako jednoho z větších uživatelů BigQuery Felipe zmínil třeba nedávnou prodanou Motorolu. Co přesně tam analyzovali se mi zjistit nepodařilo, našel jsem jenom prezentaci Reporting ať Motorola, která toho zas tolik zajímavého neříká…

Z Felipeho prezentace bych ještě vypíchl slide s korelacemi (36) a otázku, jestli bude k dispozici link mezi BQ a Google Prediction API, na kterou Felipe odpověděl ve stylu “that would be really nice but not yet…” :)

Pokud si chcete začít hrát, nemůže to být už o mnoho jednodušší. V Čechách navíc nebudete první, poměrně velké zastoupení měli v zasedačce třeba Futurelytics , Netmail nebo Keboola, takže je se koho ptát a od koho se učit. GA Premium tu už taky pár firem zakoupilo a do budoucna tuším právě v propojení GAP s BQ velmi zajímavé pracovní příležitosti napříč trhem.

A pokud během práce s s BigQuery přijdete na něco opravdu zajímavého, neváhejte pingnout Felipeho přes twitter, třeba Vás pozve do vysílání stejně, jako to udělal s australskými Shine Technologies…

Posted in All | Comments Off

Datový startup – barcamp ve Zlíně


 
 
Máte nápad nebo chcete zpracovávat svá stávající data a nevíte jak?

Napište mi.

Posted in All | Comments Off

Goodbye Keboola, hello GrowJOB!

Odcházím z Kebooly.

O vánocích to byly dva roky od chvíle, kdy jsem se poprvé potkal s Padákem. Když mi tehdá Keboolu představoval, začal nezapomenutelný čtyřhodinový monolog o možných budoucnostech, po kterém se mi další týden míhaly na víčkách všechny možné i nemožné alternativy, kam až se Keboola vydá. Byl jsem omámený vidinou budoucnosti, kde budu dělat přesně to, co jsem vždycky chtěl. Pracovat s daty, informacemi a znalostmi.

Podařilo se nám téměř nemožné – těsná symbióza s jediným českým opravdu úspěšným startupem a dokonalé naplnění vize “skate to where the puck will be”.

Navždy to pro mě zůstanou dva roky otevírání obzorů, disruptovaní paradigmat a zkoušení nemožného. Zažil jsem technologie, které budou definovat sféru firemního IT dalších několik let, pracoval na projektech největších českých i světových firem a potkal osobnosti, ke kterým bych se těžce propracovával dalších 20 let.

Tak proč odcházet?

Časy hektického budování pomalu odezněly a v nové firemní struktuře jsem pro sebe nedokázal nalézt pozici, která by mě vnitřně naplňovala. Srdeční práci, pro kterou bych mohl dýchat 24 hodin denně 7 dní v týdnu.

Říkal jsem si, že život je příliš krátký na dělání věcí, za které se nevyplatí padnout a dřít držkou v zemi. Tak jsem se sbalil a šel.

Co dál?

Kam až mi paměť sahá miluji práci s informacemi. Jejich hledání, zpracovávání a vizualizaci. Čímkoli co dělám, se touha vědět a umět víc, táhne jako červená nit.

Jsem informační feťák.

Nejšťastnější jsem v místech, kde se informace mění ve znalosti. Kde se těží data, hledají fakta a boří mýty.

A přesně takovým místem je pro mě GrowJOB. Zdaleka nejprogresivnější platforma, kterou jsem zatím potkal.

Posted in All | Comments Off

I had a pub (and it sucked)

…so I made a presentation about it and went to WebExpo to warn others :)

Posted in All | Comments Off

Hypotéky, vily a digitální nomádi.

Silné ženy a vysavače. Cloud, chlast a chudoba.

Přišel jsem během jednoho rozhovoru o témata tak na šest blogpostů.

Drž hubu a krok – Vojta Roček a Michal Těhník

( samotná mp3 ke stažení )

Velký dík Míšovi, že mě v tom nenechal samotného :)

Posted in All | Comments Off

Káva – očima baristky Terezky

(Fakt jsem chtěl dneska psát o tom, co si lid žádá nejvíce, ale zase se to nějak zvrtlo a místo toho mi pod rukama vznikl supiš rozhovor…příště Tome, slibuju!)

Kafe je dnes velké téma. Mám to štěstí, že znám Terezku, asi nejvíce tweetující baristku v Praze, která mě dokáže zodpovědět i ty nejhloupější otázky. Dnes jsem si s ní povídal o kávě, kavárnách a životě na druhé straně baristova pultu.

Zrovna teď, když kávovou Prahou cloumá coffeenacismus a “expertem” se stává pomalu každý, kdo včera přestal pít turka, jsou její názory na přípravu a konzumaci kávy…minimálně zajímavé :)

Normální člověk by očekával že si z práce domů nosím kafe, ale já si tajně “kradu” vodu.

Proč podle tebe lidi pijou kafe?

Jak kteří. Někteří aby nespali, jiní protože je to cool, další protože se to sluší – někam přijdeš a zeptají se “dáš si kafe?” A ty řekneš “jo, dám si”.

Tady u nás v ČR je opravdu cool pít kafe tak poslední 3 roky…od té doby co jsou tu sociální sítě se o kafi nejen hodně mluví, ale kafe se taky třeba hodně fotí.

keboola na kafi

Proč si lidí do kafe lejou mlíko a přidávají si do něj cukr?

Protože jsou na to tak zvyklý a protože mají pocit, že samotný černý kafe nejde vypít. Protože od začátku předpokládají, že to kafe bude hořký a hnusný. Mně nevadí, že lidé pijou kafe s mlíkem, ale mrzí mě, že to bez něj ani neochutnají. Zažila jsem spoustu lidí, kteří ještě než ochutnají cappuccino, tak ho osladí s argumentem, že oni prostě sladí pořád a hodně. To mi připadá zvláštní.

Za čím podle tebe lidí chodí do Starbucks?

Za kafem do kelímku. Ve Starbucksu piješ velký kelímek mléka s náznakem kafe. Nikdo si tam nedá espresso. Myslím si, že tam lidé chodí, protože potřebují kofein nebo hodně slazené mléko.

Pro všechny kávové řetězce je typické, že je jejich káva hořká a nedokážu posoudit, jestli je to použitou kávou nebo pražením. Náš největší latté kelímek má 250ml, jejich velikosti začínají na 350ml a dají do něj jenom jeden shot espressa – aby v něm bylo vůbec něco cítit, musí být kafe hodně hořké, hodně přepražené.

Je hezké, že každá z těch firem má marekting “vybíráme ta nejlepší zrna ze Střední Ameriky”, ale když se nad tím trochu zamyslíš, tak třeba zjistíš, že není možný, aby tu kávu měly z jednoho místa, na to ji spotřebují příliš mnoho. Berou ji všude možně a praží ji tak, aby měla stejnou, unifikovanou chuť.

Turek?

Turek je z mého pohledu velká škoda – stačilo by udělat jenom o malý krok navíc (scedit) a měl bys dobrý kafe. I to je ale dvousečné, protože když se dělá cupping (způsob ochutnávání kávy třeba v pražírnách) tak se dělá klasická turecká káva.

Proč jsou vůbec různý metody přípravy kávy? Chemex, V60, Vacuum Pot, …

Protože je vymysleli různý lidí a mysleli si, že zrovna jejich je ta správná :)

Kolik kafe denně vypiješ ty?

Když jsem v práci, tak docela dost. Ráno ochutnam 4x double espresso, 3x ochutnám filtr, pak zas několik espress. Nepiju kafe, když nemám po ruce žádné dobré – nejsem na něm závislá, což je po pěti letech docela zázrak. Ještě v době kdy jsem vyhrála baristu ČR, tak jsem kafe nepila téměř vůbec, protože se špatně shánělo jakékoli lepší.

(tady bych se rád pozastavil – schopnost metabolizovat kávu je u každého člověka jiná a úzce souvisí s geny CYP1A2 a AHR. Já metabolizuji o dost pomaleji, z čehož usuzuji, že by mě její denní dávka asi zabila)

Proč podle tebe lidé chodí do kaváren?

Protože si z různých důvodů nechtějí dělat kafe sami doma. Nebo si myslí, že by si doma tak dobré kafe neudělali, ale to je záležitosti posledních 3 let. Kavárna je místo, kde se potkáš s lidma, který chceš vidět. Je to kultivovanější prostředí než jít do hospody, kde se to vždycky nakonec zvrhne :)

Krom přípravy kávy jsou lidé právě to, co mě na kavárnách baví nejvíce. Jak říká Tashi, je to asi jediné prostředí, kde se 10x denně zamiluješ. Stává se mi to pravidelně několikrát denně :)

S kávou jsi začínala v coffeeheaven (polský řetězec později koupila anglická Costa Coffee), za který jsi vyhrála mistrovství ČR baristů v roce 2010. Bylo za tím hodně přípravy? Proč si Tě vybrali?

Měla jsem štěstí, že jsem prošla v interní soutěži. Možná za to mohla slečna, která mě rok předtím v cofeeheaven zaučovala, se kterou jsme se společně dostaly až do finále. Dost se jí dotklo, že jsem se po roce dostala takhle daleko. V jednu chvíli ke mně přišla a řekla mi, že zrovna já nemám šanci, což mě úžasné naštvalo a zároveň namotivovalo, abych to v coffeeheaven nakonec vyhrála.

Samotná příprava na WBC trvala měsíc a absolvovala jsem ji celou v Polsku. Měla jsem neskutečné zázemí, které si málokdo umí představit. Dnes když jedeš reprezentovat republiku, tak si platíš všechno sám, tehdy za mě zaplatili úplně všechno. Od osobní trenérky, přes pronájem tréninkové místnosti, materiál, stroj…všechno včetně ubytování. Bylo to náročné, měsíc jsem den co den musela udělat 60 litrů cappuccina :)

terezzzka baristka

Na samotném WBC jsem skončila 33. – podobně jako se umisťovali lidé z ČR několik let předtím. Konkurence na WBC je obrovská a zázemí, které mají jednotliví soutěžící, se s tím naším nedá srovnávat.

Po WBC jsem pochopila, že oproti všem ostatním baritům vlastně vůbec nic nevím a nic neumím :)

Takže asi víš, jak má vypadat správná káva – když už si ji někde dáš, čeho si na ní nejvíc všímáš…?

Chodím jenom do kaváren, kde vím že dostanu dobrý kafe, nemá pro mě smysl zkoušet naslepo něco úplně nového. Kafe nevyhledávám kvůli kofeinu, piju ho protože na něj mám chuť -> chodím tam, kde vím, že dostanu dobrý kafe. Nějak víc to neprožívám…

Zajímá mě jestli dobře voní a dobře chutná, nic jiného na kafi není :)

Není? Když jsem se byl podívat na letošním Baristovi roku, tak jsem kolem Tebe viděl spoustu lidí, kteří Tvé kafe po všech stránkách velmi pečlivě hodnotili. Všichni z nich do toho hrozně hrabali lžičkou… :)

Všichni ne. Jejich tam sedm, ale ochutnává jich jenom pět, zbylí dva hodnotí techniku přípravy. Lžičkou prozkoumávají konzistenci cremy u espressa, u cappuccina se zkoumá jestli jsou bublinky v mlíku a jak hluboká je pěna, kolik ji tam je…na všechno jsou předepsané parametry.

A to ty nezkoumáš, když někam přijdeš?

Ne, to dělají jenom trapný lidí :)

Povíš mi 5 podniků, kde je Tobě nejlépe a mají tam dobře kafe? Pokud vynecháme ty, kde zrovna pracuješ :)

Monolok je místo kde dělají výběrovou kávu z několika pražíren. Vede to tam Honza Komárek, můj bývalý kolega z DoubleShotu, kterého považuji za velkou kávovou autoritu (skončil 3. na MS světa v cuptastingu, což je podle některých královská kávová disciplína. Při soutěži se před soutěžícího postaví 8×3 šálky kávy a v každé trojici je jedna káva jiná a on musí co nejrychleji uhádnout, která to je)

Cup up, který už neexistuje – místo něho je teď Mezi Zrnky, které vedou dvě slečny, nad kterými “slintá” půlka kávové komunity tady v Praze :). Jo a taky tam dělají super kafe. A sezónní polívky a pečené koláče!

Kavárna pražírna je tak trochu vyčleněna tím, že nebere kávu z lokálních pražíren, ale praží si tam kafe sami. Mají moc šikovnou pražičku Vandu, původem z mamacoffe. Legendy praví, že praží jen tak od oka a vždycky to trefí.

EMA – protože tam dělá Adam a Bóďa – bývalý kolegové z Caffee Lounge. Je to tam fajn, příjemný, hezký a jiný.

A pátý podnik si nechám pro sebe – třeba díky tomu na mě nikdo nebude naštvaný :)

kerka

Zdeněk Pohlreich se kdysi nechal slyšet, že si doma tak maximálně ohřeje párky, protože na nic většího už po celém dní vaření nemá náladu. Co ty, děláš si kafe doma?

Jo, ale jenom když si přinesu vodu z práce. Máme doma hnusnou, takže si teď domů pořizujeme reverzní osmózu, což je zařízení, které by většina lidí asi považovala za úplně zbytečně. Ale já ji zrovna teď “hrozně” nutně potřebuju :)

Z vody z vodovodu je ta káva většinou plochá a konkrétně u nás doma všechno kafe chutná stejně. Vůbec tam nevynikají ovocné tóny a o aromatice nemůže být řeč. Jde to všechno do hořka a do hnusna.

I v Šálku na Karlíně máme vodu hodně tvrdou a celkové dost ošklivou, ale umíme ji osmózou hodně vylepšit. Poslední dobou si s jejím nastavováním v šálku hrajeme každý den a měříme množství nerozpustných částic (TDS), které v ní zůstaly. Na senzoru pod barem vidím aktualní hodnotu TDS na vstupu a výstupu a pak měřím TDS u hotové kávy. Dělám to pomocí MojoToGo.

Věřím, že třeba takový Vadim by to zvládnul změřit i doma sušením kávového puku v troubě, na podobné věci je fakt profík. A narozdíl ode mě určitě neměl čtyřku z chemie a fyziky, takže o tom toho ví mnohem víc než já :)

Jak moc se dá pomoci reverzní osmózy ovlivnit chuť vody?

Není to tak, že bys přímo mohl ovlivnit jaké částice budou odfiltrované, je to jenom o jejich množství. V Šálku bude vždycky chutnat trochu jinak, než třeba někde na Vinohradech, i když budeme mít osmózu nastavenou stejně. Je zajímavé to sledovat, proto jsem TDS jeden čas psala i u nás na tabuli, ale nikdo se nikdy nezeptal co to znamená, tak jsem zase přestala :)

Jak dlouho by trvalo vyladit všechny tyhle parametry na úplně jiném místě?

Chvilku. Není v tom žádná velká věda, ladíš to spíš podle té konkrétní kávy.

Vyplatilo by se třeba dovážet si vlastní vodu?

Někdy v budoucnu možná – existuje vize, že pražírny budou ke kávě dodávat vlastní vodu, která bude nakalibrována přímo na konkrétní druh kávy.

A když už máš tu správnou vodu, tak si doma kafe uděláš v čem?

Chemex, V60…tak různě. Máme doma snad všechny nástroje krom Vacuum Potu :). Nejčastěji si dělám kávu v chemexu, který mám zároveň nejraději (musí, když si ho nechala vytetovat :)

vytetovany chemex

Jak jdou s kafem sladké věci? Slyšel jsem, že se naschvál v “normálních” kavárnách kupuje přepražena káva, která chutná horčeji a tudíž si k ní potom víc lidí přikoupí nějakou přeslazenou dobrotu.

Já si nemyslím, že by pražením kafe na tmavo někdo něco takového sledoval. Čím víc ho upražíš a spálíš, tím víc skryješ různé defekty a díky tomu ta káva pak chutná víc unifikovaně. Pražit světle můžeš jenom výběrovou kávu.

Výběrovou kávu?

Na jednom keři jsou kávové boby v různých stupních zralosti (shýbá se a ukazuje na jedno ze svých dalších tetování). Pokud jede stroj, tak sebere všechny najednou a na zralost se neptá. Pokud chodí farmář, tak sebere jenom ty zralé, což je výhodnějších jak pro něj, tak pro kvalitu samotné kávy, ale proces je mnohem pracnější. Je to podobně jako s vínem – výběrová káva je něco jako u vína výběr z hroznů – to je také důvod, proč je dražší. Je s ní víc práce.

vytetovany kavovnik

Pěstování kávy, pražení kávy, mletí kávy, baristuv um a servírování – co je na tom nejkritičtější?

Každý další krok, který s kávou uděláš, už ji může jenom zkazit :)

Když jsi pražic a dostaneš kafe, tak už ho prostě ničím nevylepšíš. Můžeš ho upražit jenom na nějakou úroveň, která je té kávě předurčena tím, jak byla sesbírána, skladována – jak se s ní zacházelo předtím. Může dobře upražit dobrou kávu, ale když dostane shit, tak už to prostě nevylepší. A pak to dostane barista a už s tím taky neudělá nic víc, než to co tomu kafi bylo vepsáno do osudu v celém řetězci předtím.

To nezní moc optimisticky.

Proto je potřeba zodpovědný řetězec, který bude co nejkratší. Farmář – pražič – barista. A proto je super, že u našeho kafe vím, jak rostlo a jak se o něj lidé starali. Potom můžu z dobré výběrové kávy udělat opravdu dobré espresso.

Jarda říkal, že když dával ochutnávat kafe farmáři, co pro doubleshot pěstuje, že z toho byl víceméně zhnusenej a sháněl se po cukru :)

To byl Kolumbijec, Carlos Imbachi. Farmáři moc nejsou zvyklý pít svoje kafe. Ani ho připravit nebo pražit. Pijou ho jednodušše scezené s velkou dávkou cukru. A pijou ho litry už odmala :)

Když žiješ v Kolumbii, je mnohem výnosnější pěstovat koku, trávu nebo khat. A ty tam vidíš lidi, kteří se rozhodli pěstovat kávu. První tři roky jim keře neplodily a když už jim něco vyrostlo, museli s tím velmi opatrně nakládat, u nás to někdo musel dobře upražit a já už to pak mužů jenom obrovsky zkazit. Z vědomí celého životního cyklu kávy pro mě samontou při její přípravě pramení velká zodpovědnost. Jo a pak se s tím patlám, udělám dobrý kafe a někdo přijde a řekne “můžete mi k tomu přinést cukr a mlíko?” :)

nene jenom hnusnou

Jací zákazníci jsou pro tebe nejlepší/nejhorší

Mám ráda lidi, kteří ocení to, co pijou. Což může znamenat, že jim může být úplně ukradený co pijou, odkud to kafe je, jakou metodou bylo zpracováno. Hlavně že jim chutná.

Nemám ráda zákazníky, kteří mě poučují. Ty kteří si myslí, že ví lépe než já, jak to má chutnat a jak to má vypadat. Nejvíc miluju, když přijde někdo a začíná větou “Já jsem byl v Itálii…” protože pak většinou pokračuje “…a oni tam mají nejlepší kafe, protože oni do toho dávají robustu, protože to praží natmavo…” a postupně vyjmenuje všechny ty věci, o kterých vím, že jsou špatně a on mi bude tvrdit, že to je na tom vlastně to dobrý. Když se o tom chtějí bavit, zkouším jim to vysvětlit, ale většinou to jsou lidé, kteří jiný názor slyšet nechtějí.

Já si myslím, že žádný správný názor na kafe neexistuje. Pokud lidem chutnají ty přepražený věci v normálních kavárnách, tak ať si na ně chodí, ale ať to necpou mně :)

Co by podle tebe měl splňovat správný barista?

Měl by mít úctu k celému řetězci a neměl by zkazit práci všech těch lidí před ním.

Posted in All | Comments Off

Dětské porno

Původně jsem se chtěl rozepsat o tom, jak se prakticky neznámý čtyřhvězdičkový generál Keith Alexander stává nejmocnějším mužem světa, že panika z Google Glass je úplná píčovina, protože zrovna kamera žádného geeka nezajímá a jak lze z dat vylhat téměř cokoli.

A pak mi na pár minut zablokovali facebookový účet a já se rozhodl pro dětské porno.

Málokdo si uvědomuje, o co vlastně přijde, když má zablokovaný účet na facebooku. Vždyť je to jenom…facebook.
Taky jsem si to myslel, ale realita umí nepříjemně překvapit.

  • Fotky v prdeli. Zvlášť ty “cizí”, na kterých vás někdo označil – ty mrzí nejvíc a není možné je dohledat.
  • Nezalogujete se nikam, kam jste se předtím hlásili skrz facebook. Všechny loginy ztraceny, žádná možnost resetovat heslo nějakým normálním způsobem u 90 % webů.
  • Neexistující původní seznam přátel. Pokud si založíte nový učet, netušíte kdo vám tam chybí.
  • Žádná historie zpráv.
  • Nulová historie pro výpočet toho, co by vás mohlo zajímat => měsíce prohrabávání odpadu ve feedu.
  • facebook.com/jméno je zabrané.
    atp…
  • Jednotlivě jsou to drobnosti, dohromady je to docela úlet, který člověka lehce rozhodí. Je to jako přijít o disk bez zálohy se spoustou osobních dat.

    Chvíli se dá bez facebooku žít, ale po několika měsících si začnete připadat…odpojeni. Od akcí, které jste minuli, protože vás na ně nikdo osobně nepozval. Od věcí, které přece všichni vědí a všichni je znají, protože byly na facebooku. Ztrácíte obecné povědomí o tom, jak se mají vaši přátelé.

    Nestalo se mi to poprvé, facebook mi účet zablokoval/zrušil už několikrát a naučil jsem se s touhle možností žít. Pro zálohovaní dat na sociálních sítích používám SocialSafe (haha, backupovat si cloud k sobě na HDD…sooo nineties…no ani to neinstalujte, jednak je to furt strašné otravný a druhak vám je stejně nakonec DB fotek na disku bez těch sociálních vazeb a označených lidi dost k ničemu) a podle nějaké zmatené teorie se snažím držet svůj edge rank dostatečné vysoko na to, abych nepropadával ihned automatickým blokačním sítem.

    Poslední dobou se to děje daleko častěji než dříve – třeba Padákovi se to za poslední měsíc stalo dvakrát. Poprvé tam hodil nějaké fotky své dcery koupající se ve vaně (jsou jí 4 roky), podruhé si psal s našim bývalým spolupracovníkem něco v japonštině a použil výraz “hentai porn” když se bavili o bigdata. Obojí stačilo k blokaci bez udání konkretního důvodu a bez možnosti se jakkoli odvolat, či něco někomu vysvětlit.

    Mě účet na pár minut blokli poté, co jsem si na zeď hodil link na článek Google Is Building A New System That Will Make It Virtually Impossible To Find Child Porn On The Web s tímhle komentářem:

    Já jsem měl ale tentokrát štěstí – stačilo si projít activity log a odsouhlasit pár divných hlášek.

    Jenom kvůli tomu, že jsem použil v přspěvku výraz “dětské porno”.

    O co teda jde?

    Facebook se stal mainstreamovým médiem, které potřebuje vydělávat a nemůže si dovolit ignorovat různé nátlakové skupiny tak jednoduše, jako mohl dříve.
    Organizace typu Women, Action & the Media začínají stupňovat svůj tlak a přes vyhrožování “nebudeme kupovat výrobky žádných společnosti, které inzerují na facebooku” pomalu dosahují svého.

    Facebook denně zpracuje přes 3 miliardy nasdílených příspěvků. Není v lidských silách všechno ručně projít a proto jsou zapojeny automatizované algoritmy. S tím jak se zdokonalují třeba ty na rozpoznávaní obsahu fotek stačí, aby bylo vyfoceno příliš mnoho odhalené kůže nebo cosi, co připomíná lidskou bradavku a systém vás odstřelí automaticky. Dlouhodbě největšími hity jsou kojící matky a fotky po žen po masektomii.

    Cenzura je vždycky stejná.
    Pár vyvolených rozhoduje o tom, co je dobré pro zbytek světa bez toho, aniž by se ptali, jestli to někdo chce. A opojeni mocí nevědí, kdy přestat. Takoví malí hitlerové.

    Tam kde končí různé úchylné spolky omezující vysvlékání se ostatních, nastupuje vláda. A začíná se vždycky stejně.

    Dětským pornem.

    Dětské porno je ultimátní argument, protože všichni přeci vědí, ze je špatné a to bez vyjímky.

    Dětské porno potřebuje konzumenty, říkejme jim pro zjednodušení úchylové. A v hlavách vládnoucích elit asi existuje nějaká teorie, podle které když zakážeme vyhledávaní dětského porna na internetu, všichni tito úchylové najednou zmizí a svět bude znovu sluníčkovým místem. Podle této teorie může za lidi, kteří rádí onanují nad dětským pornem, samotná jeho existence.

    IMHO je to stejné jako tvrdit, že za gaye můzou ostatní již existující gayové mezi námi nebo že bychom bez normálního porna nevěděli, že je možný pohlavní styk dvou lidí.

    Total bullshit.

    Co by opravdu vyřešilo problém dětského porna?
    Dlouhodba práce s úchyly, kvalitní teamy na vyhledávaní ztracených dětí, sem tam prohledat sklepy v okolí kvůli Fritzlům…samé nepopulární a nákladné činnosti.

    Oproti tomu je křik “zakažme dětské porno” mnohem jednoduší a politicky výhodnější.

    Čeho dosáhneme tím, že zakážeme dětské porno na internetu?

    Znovu dojde k vytvoření lukrativního černého trhu, který byl s příchodem internetu potlačen. Umožníme vznik organizovaným gangům, které začnou pořádně šroubovat ceny této nyní volně dostupné komodity. Vysoké ceny povedou k profesionalizaci celého odvětvi, větším výnosům, více únosům, kvalitnějšímu HD obsahu a…spirála se roztáčí.

    Když se zakazuje dětské porno na internetu, není to nikdy kvůli dětskému pornu.

    Vždycky je zatím víc – skrytá touha vládnoucích elit po zavedení funkčního mechanismu pro cenzuru internetu.

    Jakmile se jednou postaví infrastruktura na cenzuru dětského porna, bude velmi jednoduché začít cenzurovat cokoli dalšího.
    Návod na výrobu jaderné pumy? No jistě, to přece potřebují jenom teroristé!
    Chcete platit méně na daních? To chtějí jenom zloději!
    Vymývání slzného plynu z oči? Jseš radikál snažící se svrhnout vládu!
    Kam šly peníze z rozpočtu? Prostě nepotřebuješ vědět!

    Co když do Googlího systému na cenzuru dětského porna někdo přihodí obrázky z tureckých demonstrací? Video prezidenta kradoucího propisku? Informace o PRISMu?

    Kdo to pozná? Kde to bude možné reklamovat? Kdo určuje co je dětské porno a co už není?

    Quis custodiet ipsos custodes?

    Káča s Olivii z Padákova blogu

    Střezte se každého, kdo podporuje cenzuru internetu ve jménu čehokoli. Na konci dne to bude on, kdo vám bude diktovat, co si můžete myslet.

    Včetně toho, co si můžete myslet o něm.

    Posted in All | Comments Off

    Music Discovery

    Pokud něco dělám, dříve nebo později si k tomu pustím hudbu.

    Jsem na ní závislý.

    Vojta kovertuje gramce do mp3
    Při nahrávání a konvertování gramofonových desek do mp3 někdy v roce 1998.

    Prvních 10 let jsem stejně jako všichni ostatní sbíral mp3. Dodnes mám někde na dávno zaarchivovaném HDD svoji velmi kvalitní sbírku čtvrt roku čistého času hudby.

    Byl jsme na dlouho lapen do nekonečného koloběhu shánění nového, třídění starého, poslouchání, zapamatovávání, vypalování, přesouvání … a ačkoli se Justin Frankel opravdu snažil, opravdovou pohodu mi žádná z verzí WinAmpu nepřinesla. Pořád na mě ležela ta větší část zodpovědnosti za objevování nové hudby a jejího třízení. Ve chvíli, kdy jsem začal pracovat na více počítačích, se mi celý systém začal hroutit, nemohl jsem nic najít a začalo mě unavovat neustálé probírání stále další novou hudbou na více místech najednou.

    Začal jsem poslouchat internetová rádia. DI.fm a kanál beat blender na soma.fm se staly mojí homepage na několik let.

    Problémem je jejich monotónost – pořád jedou úzce vymezený konkrétní styl. Nedá se přeskakovat, či jakkoli jinak dát najevo svou nelibost s právě přehrávaným trackem. Navíc každé internetové rádio s pevně daným playlistem se po určitě době začne opakovat. U soma.fm to byly asi čtyři dny, u DI.fm týden.

    Do toho jsem stále znovu a znovu zkoušel poslouchat Rádio 1. Lákal mě hudební rozhled některých dramaturgů/moderátorů, ale odpuzovalo mě nezvykle velké množství mluveného slova a “mrtvého času”. Pokud zrovna neběžely reklamy, tak se někdo prostě jenom vykecával, případně se stále dokola pouštěl ten samý kulturní servis. Pokud za mixpultem seděl někdo starší, tak se to prokládalo písněmi, které nemohli být zajímavé snad ani v době jejich vzniku.

    Je zajímavé sledovat, jak se Rádio 1, kdysi bašta kvalitní alternativní hudby, během 20ti let proměnilo ve skanzen mrtvých hudebních stylů pouštěných mentálně opotřebovanými geronty neschopnými reflektovat jakékoli trendy. Dodnes si myslím, že je hlavním viníkem roztříštěnosti české alternativní hudební scény, kde si každý už x let hraje “můj styl, protože je prostě nejlepší” a zamrzá jakýkoli pohyb směrem kupředu.

    Ian Metty (v sobotu hraje v Praze) mi minulý rok v Barceloně vyprávěl, jak se tamní scéna každý půlrok pohne někam jinam, převáží nějaký populárnější trend/styl a všichni se lehce přizpůsobí. Prostě se posunou a vyvinou se.

    U nás máte s Rádiem 1 jistotu, že každou sobotu dopoledne, kdy chcete něco normálního ke kocovině, dostanete výběr jakéhosi übershitu z let 1969-1971. Moderátor připomínající Homera Simpsona v díle Homerpalooza se snaží posluchači vysvětlit genezi té pro něj “nejlepší rockové hudby” bez jakéhokoli zájmu o reflexi ze strany posluchačů. Škoda, že narozdíl od Homera ve výše zmiňovaném dílu, se lidé zodpovědní za Rádio 1 už asi nikdy nepoučí a navždy budeme poslouchat to samé, co naší otcové a otcové jejich otců.

    Každý další hudební styl dostane svoji hodinku někdy o víkendu, kde si ho do konce věku budou ladit všichni Ti, kteří ho poslouchali, když jim bylo šestnáct.

    Music Discovery

    Jak z toho ven, pokud chci prostě jenom poslouchat kvalitní hudbu?

    V případě že jste konzervativní, váš současný styl vám vyhovuje a máte na disku hromadu souborů s koncovkou mp3, tak nejjednoušší co můžete udělat, je zmigrovat si celou sbírku do cloudu ( iTunes , Google Music ), čímž vyřešíte uskladnění, přenášení a pouštění z jakéhokoli zařízení u vás doma.

    O stupínek dál jsou služby typu Deezer, kde je veškerá populární hudba včetně většiny české. Za fixní měsíční poplatek si můžete pustit na co si vzpomenete. Pokud ovšem víte, co chcete posluchat a jak přesně se to jmenuje.

    Což se mi příliš často nestává.

    Navíc se rád nechávám překvapovat a mám kolem sebe spoustu lidí s hudebním vkusem, který mě nejen přesahuje, ale i hodně imponuje. Proto používám soundcloud.com (nebo mixcloud.com, který má zdá se lépe řešena autorská práva) a poslouchám to, co mi přátelé repostují. Co se mi líbí si uložím mezi oblíbené a to si pak pouštím v autě z telefonu do beden.

    Problémem soundcloudu je jeho zaměření. Mě vyhovuje, protože vyhledávám nezávislou alternativní scénu a neobjevené autory. Pátrám po dlouhých setech deep housových DJů nebo ghettofunkových mixech stoupajících hvězd mashupove scény, což je uznávám poněkud užší zaměření, než kterým disponuje obvyklý posluchač.

    Drtivá většina lidí chce prostě jenom poslouchat nějakou hudbu. Zvolit si styl podle toho, jestli jsou v práci (rock) nebo doma (chillout). Mít možnost přeskakovat písničky, které se jim nelíbí. Prostě poslouchat rádio a sem tam styl virtuálního DJe upravit.

    Youradio.cz

    Byl jsem nadšený, když jsem dostal za úkol zpracovat analytiku pro YouRadio.cz , ojedinělý český projekt skupiny Lagardere, který ročně přehraje kolem 20 miliónů tracků.

    Aplikace umožňuje poslouchat hudbu v předem obecně definovaných žánrech a ty dále ladit do svých vlastních nálad pomocí občasných interakcí se samotným rádiem (přeskakování, lajkování). Odpadá tak nutnost neustále ručně něco vyhledávat a pro start se stačí naladit na někoho jiného, kdo má podobný hudební vkus. Třešničkou na dortu jsou potom appky pro iPhone a Android, které mají funkci “rezervace hudby na cesty” schopnou načíst hodinu napřed např. pro jízdu metrem nebo na kole mimo signál. Oproti podobným službám ze zahraničí potěší úplně zastoupení českých interpretů a bonusů v podobě nahrávek Divadla Járy Cimrmana nebo sesterského projektu Pigy s pohádkami pro děti (byl jsem překvapený, kolik mých znamých to už dávno používá pro uspávání svých capartů :)

    Lagardere je na základě statistik vygenerovaných YouRadiem schopné dříve zachytávat trendy v poslechovosti, měřit popularitu jednotlivých tracků a interpretů v čase nebo třeba odhadovat, jak dlouho má jednotlivé písně točit v éteru klasických rádií předtím, než se posluchačům ohrajou. Reporting, který pro ně v současné době stavíme, by měl odpovědět i na některé sofistikovanější otázky ohledně reklamy a její poslechovosti uživateli v rámci jednotlivých žánru či nálad a vlivu, který má na jejich chování (jestli a k jak velké dochází konverzi mimo rádio).

    YouRadio v GoodData

    Lubor Zoufal s Ondřejem Musilem jsou jedni z malá našich klientů, kteří se nebáli trochu pootevřít svoji datovou analytiku okolnímu světu a dovolili mi publikovat několik screenshotu z jejich dat. Od začátku se mi líbilo, jak nad svou analytikou přemýšlí a kam až chtějí celý projekt dotáhnout.

    Dashboardy, které vám ukážu, jsou POC nad živými daty, který slouží k základnímu pochopení, co všechno se dá sledovat a pomůže nám při definici toho, jak má analytika vypadat – je to první demo nad živými daty, nikoli finální produkt :)

    Jako datovou bázi jsme použili log 65 miliónů přehraných písní za poslední 4 roky, které jsme do vhodného struktury transformovali v Keboola Connection a k analýze použili platformu GoodData.

    Na prvním screenshotu jsou data za rok 2012 (filtr v pravem horním rohu).
    “Songs served” je počet tracků, které YR naservírovalo svým posluchačům za konkrétní rok. “Fully played” jsou potom ty, kde se algoritmus trefil a uživatel je vyslechl celé.
    V samotných tabulkách pak “PY” značí “Previous Year”.

    YouRadio - Years

    YouRadio – Years

    Porovnání žánru vůči sobě či v rámci nadřazené kategorie:

    ScreenClip

    YouRadio – Genres

    Obarvená metrika na dalším screenshotu porovnává poslechovost v jednotlivých týdnech vůči průměrné týdenní poslechovosti za kvartál. Informace jsou vhodné pro hudebního dramaturga klasického rádia, který díky YouRadiu dokáže odhalovat trendy na hudebním trhu dříve, než mu je naservírují zahraniční hitparády. Z tabulky je jasně vidět nástup rappera Lipo, jehož drill si ukážeme na dalším screenshotu.

    ScreenClip

    YouRadio – spikes

    Drill na jiný tab s detailnějšími čísly:

    ScreenClip

    YouRadio – Lipo pyčo

    Pro finální analytiku připravujeme mashup s Google Analytics dalšími zdroji dat tak, aby klient dostal komplexní pohled nejen na rádio jako takové, ale i přesah mimo něj.

    Jako bonus přihodím videa na dva nejpopulárnější tracky posledních týdnů

    + výše zmiňovaného Lipa ;)

    Posted in All | Comments Off

    Ergonomie

    Dnes to bude o fyzičnu. Pár tipů, jak jsem vyřešil drobné i větší bolístky.

    Bolest pravého zápěstí.

    Vyměnil jsem myš! I když pravačku pravidelně cvičím, cítil jsem jasný náběh na karpály, noční můru všech IŤáků.

    Pořídil jsem si vertikální myš.

    I když vypadá hodně divoce, stačil den-dva a už jsem s ní šmrdlal jako s myší klasickou. Bolest zápěstí zmizela a navíc cool modře svítí.

    Evoluent vertical mouse

    Bolest levého zápěstí

    Nabíhala pomalu ale jistě, tak s dvouletým zpožděním za pravačkou. Už mě unavovalo si neustále kroutit ruce, takže na doporučení MicTecha zakoupena Natural Keyboard od MS. Zdvih dlouhý a čitelný, rozložení není co vytknout, snad jen menší enter (zvykl jsem si) a jinak dělené skupiny “F” kláves nahoře (nezvykl jsem si). F5 nemá být na konci prvního bloku, ale na začátku druhého a pokaždé mě trochu zklame, když ji tam nenajdu.

    Pálení unavených oči, bolest za krkem.

    Už dlouho jsem měl pocit, že krabice od autorádia pod monitorem nevypadá dost hip. Takže držák na monitor s takovou maximální výškou, abych pod něj mohl zajet s notebookem a udělat si místo na klávesnici (která je nečekaně hluboká) a zároveň si ho vytáhnout před oči v době, kdy u PC skoro ležím.

    Bolest zad

    Židle. Suveréne nejvostřejší a nejdražší část mého inventáře. V práci si o mě myslí, že jsem se pomátl, koupit si židli v ceně ojeté Ochcávky, ale pro mě to byla jedna z nejužitečnějších věci, kterou jsem si kdy koupil.

    Jako auto dobrý, ale ta židle…ta židle… Kdo nezažil, nepochopí.

    Původně jsem chtěl jejího předchůdce – Aeron , který se vyrábí už více než dvacet let v nezměněné podobě a stal se v USA symbolem dotcomové bubliny. Udělal jsem si výlet do cre8 , jediného showroomu v ČR, kde jsem se na ní mohl posadit. Sjednána schůzka, Jan Bastař byl velmi ochotný, chvíle uvažování nad Aeronem a pak mě nechal sednout do své Mirry.

    První si po dosednutí všimnete síťovaného potahů, který umožní vašemu věčně zpocenému a léty týranému pozadí rozložit svoji váhu a nadechnout se. Pak se zkusíte pohoupat. Cvaknete a zkusíte se pohoupat víc. Nastavit si opěrky nahoru i do stran tak, aby se vám dobře dělalo jak s myší, tak s klávesnici. Povolit si přední aretaci a zhoupnout se dopředu s rovnými zády, bez zbytečného hrbení. A zbytek dne strávíte laděním těžiště tak, abyste i při náhodně silném zhoupnutí zůstaly bezhybně viset ve stavu beztíže někde na cestě mezi nebem a zemí. Prostě epic.

    Chvíli jsem hledal informace a pak jsem přemýšlel, zda si nekoupit nějakou po renovaci, která by stala o 40% méně. Jenže sedět v něčem po upoceném nerdovi, co museli tři dny stříkat wapkou, aby ho z toho opravdu sundali včetně všech zbytků, se mi fakt nechtělo. Židle je mi většinu času blíž než přítelkyně, blíž než postel. Trávím s ní kus svého života ve velmi intimním kontaktu a chci, aby byla jenom moje :)

    Jinak všechno to samozřejmě směřuje k tomu, že budu u PC stát. Akorát jsem ještě neviděl vysunovací stůl, který by se mi líbil.

    Špatně se mi usínalo.

    Bylo to tím, že mi po nocích monitor svítil příliš studenou barvou. Řešením je f.lux, který díky ACEmu používám bez přestávky už možná 10 let.
    Dost taky pomáhá nekoukat před spaním na seriály, resp. cokoli kde jsou lidské obličeje – mozek to nenechá oddriftovat.

    Byl jsem přes den a hlavně po jídle hodně unavený.

    Začal jsem jíst paleo.

    Odjakživa jsem se chtěl stravovat dobře, ale nikdy jsem nenarazil na myšlenkový koncept, který by mi vyhovoval. Většina z nich počítá s tím, že přestanete jíst maso, což povazuju za největší chybu, kterou bych mohl udělat. Zvlášť bez hovězího bych asi fakt nepřežil.

    Na Paleu se mi líbí, že narozdíl od všech ostatních módních výstřelků je svým způsobem návratem ke kořenům. Snaží se ze stravy odstranit veškerý civilizační balast, který jsme do ní zakomponovali (cukr, obilí, chemie). Energii z cukrů nahrazuje tukem. A je ho potřeba hodně! ;)

    Všechny základní informace můžete najít v dnes již legendárním článku Petra Máry Paleo dieta – zvlášť ty videa dole to vysvětlují poměrně jednoduše. Na Amazonu se dají najít hromady knížek, v Čechách ještě stále nic nevyšlo a nepředpokládám, že něco rychle vyjde. Na druhou stranu díky minimální velikosti komunity existuje spoustu velmi kvalitních blogů (třeba blog Jakuba Matějky, který mi paleo vysvětlil – díky Jakube! :) .Stačí chvíli šmátrat googlem.

    Nejsem výživový expert a o biologii člověka vím nezbytné gymnaziální minimum. Popíšu jen to co jím a jak to na mě subjektivně působí:

    Každý den k snídani 3 volská oka. Občas s opečenou slaninou, čím tučnější, tím lepší. Samozřejmě na pořádném kusů másla z farmářských trhů.
    K obědu maso a zelenina. Poslední dobou si nechávám do práce donášet gyros se zeleninovým salátem. Ale i steak je v pohodě :)
    K večeři to střídám – tlačenka, jitrnička, uzený, prejt nebo jenom hromadu oříšků.

    Jaký to na mě má vliv?

    Díky vyřazení všech obvyklých příloh (nejím brambory, knedlíky, chleba, hranolky a většinou ani rejži) jsem začal jíst daleko více zeleniny.
    Po jídle nikdy nejsem unavený. A tím myslím nikdy.
    Nedokážu se přežrat. Masem a zeleninou to prostě nejde.
    Přestal jsem mít během dne hlad.
    Občas mi stačí jíst 2x denně – moje tělo si o víc neřekne.
    Jím kvalitněji – díky zúženému výběru (maso, zelenina, vejce, ořechy) si základní suroviny vybírám daleko pečlivěji. Jezdím na farmářské trhy, pátrám po původu.
    Jím levněji, protože i přestože jím dražší věci, sním jich daleko méně, protože prostě nemám ten věčný hlad co dřív.
    Přestal jsem tloustnout a zhubl jsem cca 8kg. Ted vážím 82kg při 180cm, což je podle BMI sice lehce za hranou, ale já to považují za svoji nejpřirozenější váhu.
    Subjektivně jsem psychicky trochu více labilní (nebo stárnu a u těch romantických filmů brečím hořkým sarkasmem :)
    Jsem náchylnější na extrémy. Jít spát mimo obvyklý čas nebo si výrazně zkrátit spánek mi přes den způsobí problémy, kterých se už nezbavím. Normálně bych se přežral něčím sladkým a krátkodobě doplnil energii. To teď udělat nemůžu.

    Taky nemůžu pít alkohol stejně volně jako dřív. Měl bych se vyhýbat pivu (to mi moc nejde) a když už víno, tak jenom suché a spíš bílé (to mi jde naopak velmi dobře). Tvrdý pokud možno čistý, bez přidaného cukru a dochucovadel (řekněme Zacapě pápá).

    Mohl bych toho napsat tuny, ale vážně nechci nikoho přesvědčovat. Pokud vás to zajímá, určitě si uděláte objektivní názor sami.
    A protože internet vám poskytne k jakémukoli názoru dostatek podkladů, hodím ještě linky na tři zajímavé články z poslední doby:

    Velká cholesterolová lež
    Srdeční choroby trápí lidstvo už nejméně 4000 let, ukázal výzkum mumií
    Skutečná příčina děravých zubů a nemocných dásní

    A link na PDF s rozborem mé krve, který jsem si nechal po pěti měsících paleo stravy udělat. Bál jsem se jenom kyseliny močové, která je OK.

    Posted in All | Comments Off

    Zabte Google Reader!

    Posedlost BFUček Google Readerem je neuvěřitelná. Ano, 5 let zpátky jsem ho taky používal. Pak jsem pochopil, že RSS je mrtvá technologie.
    Google Reader opravdu umřel už v době, kdy z něj Google vytrhl “shared” streamy a přesunul je do G+. Lidé v Google ví co dělají – sledují trendy. A twitter.

    Mám rád svůj mozek a GR mi opravdu nepomáhal kvalitně řídit tu informační lavinu kolem mě. Přetěžoval mě neustálou potřebou filtrovat, číslama 1000+ a pocitem, že se stejně nedozvídám to podstatné.

    “v roce 1870 bylo celkem v pohodě zvládnout přečíst VŠECHEN denní tisk z celé severní ameriky. Pak to jít přestalo, tak lidi vymysleli jiný lidi, co to za ně čtou a jinde to “sesumírovávaj” a dělaj “zpravodajský rešerše”. Pak přišel internet, mrcha jedna, a přehrabávat informace přestalo být snadné. RSS neřeší přemíru informací, jen ti pomáhá neprocházet “blogy” stále dokola. Já nečtu konkrétní blogy, čtu to co lidem na twitteru přijde zajímavé natolik, že to (re)tweetnou. Filtrem obsahu je moje okolí. Vedle toho samozřejmě jdu po konkrétních TÉMATECH a ne po konkrétních URL. Pro mě je Google Reader díky tomu nezajímavý.”
    Padák

    Pokud používáte Google Reader, pravděpodobně spadáte do jedné z těchto tři kategorií:

    1) Zasekli jste ve světě svého otce, který si taky uvykl číst každý den jedny noviny. Máte pocit, že 20 (30,50,100,…) informačních serverů které sledujete, obsáhne všechno podstatné a když je budete sledovat každý den (týden, měsíc, rok), tak vám přeci nic zajímavého neuteče. Nestihli jste poslední 3 roky, kdy se twitter stal majoritním informačním médiem. Nezvládáte si nastavit žádnou sociální síť tak, aby vám přinášela relevantní obsah (používáte twitter jako facebook, neunfollowujete, nic zajímavého na tom nevidíte). Nepochopili jste, že zpravodajské servery ztrácejí revenue streamy a díky tomu publikují víc a víc škváry, skrz kterou jste nuceni se probírat. Jste líní cokoli měnit.

    2) Jste “novinář”, živící se překladem anglických článků (zive.cz) a neustálé čtení GR byla poslední možnost, jak něco chytnout dřív, než to k vám dopluje po vaší blbě nastavené twitterove síti, kde už to ví každý, kromě vás.

    3) Jste sysadmin a používáte RSS na sledování aktivit různých systémových služeb, které už dávno mají mirror na twitteru.

    Ve všech třech případech si nedokážete konec GR představit, kopete kolem sebe jako malá děcka, podepisujete irelevantní petice a jste pokročilým uživatelům internetu jenom pro smích (o kterém nevíte, protože nečtete twitter).

    Celá situace začala být natolik vážná, že i dinosaur českého internetu Petr Koubský začal nabádat k využití “Fantastické příležitosti pro odvážný český startup“. Kopírovat 10 let starou službu, kterou se leader světového internetu rozhodl zrušit, je věru odvážný, ale jinak naprosto debilní nápad. Nevím jak vy, ale já mám s pojmem “startup” na prvním místě asociované slovo “inovace” a v tomhle jich opravdu moc nevidím…

    Jak z toho ven?

    Přijměte myšlenku, že většina serverů publikuje obsah ne proto, že by byl zajímavý, ale protože prodává reklamu na svých stránkách. Víc článku = víc shlédnutí = víc peněz.
    Vás to v GR nutí procházet denně tuny a tuny zbytečného balastu. Nutí vás to k rozhodování, jestli je daný titulek natolik atraktivní, aby byl prokliknut. A těch titulku je víc a víc. Koho to baví?

    Akceptujte, že kvalita zavedených informačních serverů kolísá a většinou jde v čase dolů. Pokud sledujete jeden zdroj mnoho let v kuse, pravděpodobně si tohoto poklesu nevšimnete, protože je pomalý. Navíc nemáte srovnání s jinými zdroji a připadá vám to normální.

    Smiřte se s tím, že čtením pořád těch samých serverů v GR opravdu nic zajímavého neobjevíte. A pokud ano, tak to za tu námahu nestálo.

    Twitter je v současné době nejrychlejší a nejkvalitnější informační médium, pokud si ho dokážete správné nakonfigurovat.
    To znamená aktivně vyhledávat nové zajímavé zdroje (koho ten člověk retweetoval?) a okamžitě mazat ty, kteří produkují balast. Vyhledávejte experty v oborech, které vás zajímají. Smažte si z něj své kamarády, není to facebook. Starejte se o to, aby to byly ty nejzajímavější noviny, které si ráno přečtete.

    Výsledkem bude, že budete vědět všechno zajímavé jako první. Nic vám neuteče. A pokud ano, tak jenom jednou.

    Twitter čtu několikrát denně (většinou na záchodě, ve frontách, v tramvajích, ve výtahu, …kdykoli se nudím déle jak 30 vteřin) a cokoli mi připadá zajímavé a je delší než 140 znaku sázím okamžitě do Pocketu. Denně čtením twitteru nestrávím víc jak 10 minut. Pokud si o víkendu chci něco delšího přečíst, prolezu si svůj Pocket a vyndám si z něj ty nejzajímavější články. A jsem každý den v obraze.

    Můj přístup samozřejmě není všespásný.
    Podstatné je, že využívá sociálního filtru a umožnil mi se soustředit i na něco jiného, než na věčné prolézání článků, které za to nestojí…

    Dejte si tu práci a poptejte se opinion leaderů ve svém okolí, jak si filtrují informace oni. Třeba budete hodně překvapeni…

    Posted in All | Comments Off

    #barcampcz

    “Jake je prednaset veci obecne zname? …. asi te tristne urazim, ale ceeece, nic noveho jsem se nedozvedela…”

     

    myslis jake to je, prednaset urcitemu typu publika a pak to na netu schytat od prurezu celou populaci?

    nebo jake to je dat svym myslenkam za behu formu tak, aby to davalo smysl celych 30 minut, bylo to vzajemne propojene a vypadalo to, ze tim mirim k nejakemu zaveru?

    nebo jake je odpovidat na otazky, u kterych propadas depresi “proc jsem to nezkusil jednoduseji”?

    #barcampcz byl supr. I když je na @michalberg znát značné opotřebení, které vrcholí předáváním žezla dál, stále dokola jsem byl překvapován tím, jak kvalitní dokázal udělat akci bez toho, aniž by po někom chtěl vstupné. A to je kurva hustý.

    Posted in All | Comments Off

    Jednoduše geniální hry

    Miluju jednoduché věci, které fungují.

    Nehledám 3D, na které potřebujete grafickou kartu napájenou nukleárním reaktorem z pekel chlazenou kapalným dusíkem. Hledám nápad. Myšlenku. Mojo, které vás ze spaní chytne rok poté, co jste to dopařili poslední level, že už to fakt dál nešlo, a donutí vás vstát z postele a znovu zkoušet mačkat tlačítka.

    Takových her je málo.

    Trochu jsem hrával už na střední, ale až na vysoké jsem se rozjel ve velkém stylu. Vydržet na přednášce senilního profesora, kterému při každém lehkém zaváhání máte chuť doplnit celý zbytek věty, je nadlidský úkol. Nejdřív jsem pro zabavení druhé půlky mozku sjížděl obrázkové kluby. Pak jsem začal hrát jednoduché hry, které mi konečně umožnili se soustředit na mluvené slovo.

    Pokud máte slabou vůli, nečtěte dál.

    Tentacle Wars
    Japonec mne tehdá připravil asi o měsíc života.
    Natáhněte šipku z jedné buňky do druhé, nechte proudit život a ve správný okamžik příčným tahem chapadlo přeřízněte.
    Až to dohrajete, dejte si dvojku a až dohrajete i tu, kliknete na shared level.

    Canvas Rider
    Hra celá napasná jako demonstrace možností HTML5. Ovládá se šipkama a TABem.
    Po loadnutí stránky klikněte v menu na “Random Track”, zmáčkněte ESC a třikrát otočte kolečkem dopředu. Pak už jen šipkujte a restartujte Enterem.

    Cursed Treasure
    Definuje žánr “Towers”.
    Dohrál jsem to tenkrát na maximum ve všech levelech. No schválně si to zkuste.

    Quake live
    Quake 3 je poslední kvalitní multiplayer FPS, všechno další už je jenom laciná kopie s rádoby lepší grafikou. Má dokonalý gravitační model a část engine je napsána v assembleru. Kognitivní Informatiku na VŠE jsem studoval jenom protože věřím, že až doje k propojení mozku s počítačem, bude Q3 první věc, co se naportuje. V nastavení přibude malý jezdec s hodnotami 0-100, kde si nastavíte simulaci bolesti při zásahu raketou.

    CS portable
    momentálně pařím, když koukám na nahrané webináře, TED talky, prezidenstké debaty a vůbec všechno, co je moc pomalé na to, aby to někdo bral vážně. Po instalaci unity web playeru klikněte na multiplayer, chvíli počkejte, vyberte nahoře v menu TDM, najděte si server s největším množstvím hráčů, který ještě není plný a pak už jen…vyhrávejte každý level, protože proti vám stojí jenom hromada šestnáctiletých lamiček, které staré CS nikdy neviděli.

    Triptych
    Nenávidím tetris. Miluju Triptych.
    Kostky ovládáte pomoci šipek a kláves A a D. Pokud vydržíte hrát hodinu, začnete být skilled a bude to zábavné. Pustíte si naplno repráky a zvukové efekty se začnou slívat v nekonečnou elektrizující smršť. Pak přijde na řadu první pořádně combo, které trvá minutu a zmizí během něj úplně všechno. Rozhoupaná celá plocha, která se promíchává pokaždé, když do ní plnou silou narvete další a další kostky v oprávněné víře, že se to někam promačká a vyjde to.

    Ray Hound
    Hra která pro mě definovala žánr jednoduše geniálních her.
    Pokud nepřijdete na to jak se ovládá, tak jí nejste hodní.

    Posted in All | Comments Off

    Co vlastně děláme v Keboole?

    Pomáháme lidem chápat jejich data.

    A oni jim nerozumí?

    Ne.

    Dřív jsem si myslel, že o mně velké společnosti vědí všechno. Že z mého chování dokážou vyčíst hromadu věcí a díky tomu dělají skvělé marketingové strategie a vydělávají spoustu peněz.

    Těžký omyl.

    Většina z nich se topí ve vlastních datech a jsou rády, že ví, kolik vydělaly minulý měsíc.

    Protože slovo databáze zní až hrůzostrašně, pokusím se to dneska zjednodušit tak, aby to bylo pochopila i moje babička, která se mě na vánoce opět zeptá, cože to teda vlastně dělám v té Praze tak zajímavého za práci, že mě zase čtvrt roku neviděla.

    Představte si člověka, který něco ví o vašich zákaznících. A dalšího, který ví, kolik vyděláváte. A dalšího, který má informace o reklamě. Představte si jich třeba 12.
    Každý z těch lidí bydlí na jiném konci světa.

    A mluví trochu jinou řečí.

    Někteří z nich bydlí tak daleko a mluví tak složité, že si třikrát rozmyslíte, než se jich pojedete na něco zeptat.

    Šéf velké firmy chce vědět, jak se jim vedlo minulý měsíc. Nasedne do letadla a obletí každého z nich. U každého z nich si najme tlumočníka, nechá si převyprávět to, co ho zajímá, a někam si to poznamená, třeba do Excelu.

    Po týdnu se vrátí zpátky a má hrubý report toho, v jakém je jeho společnost stavu. Zároveň zjistil, jaké informace od kterého z nich potřebuje a může pověřit někoho dalšího (analytik), aby ten výlet podnikal za něj.

    To je situace, ve které většina společností žije dnes.

    Mají týdenní/měsíční reporting (informační souhrn), který někdo posbírá v jednotlivých systémech, kam se přihlásí (zaletí), použije rozhraní (tlumočník) a výsledky si vyexportuje (uloží) někam, kde to může dále zpracovávat (Excel).

    Jsou společnosti, kterým to takhle nestačilo – chtějí to dělat lépe a rychleji.

    Proto donutí jednotlivé lidi s těmi znalostmi, aby sami posílali poštou souhrny. Donutí je psát je ve stejném jazyce, ve stejném formátu, každý den. Tak aby vyhovovaly potřebám kartotéky (datový sklad), kde jsou dopisy rozbaleny, roztříděny, založeny a když je potřeba, tak je z nich sestaven report.

    Jednotliví lidé nemůžou posílat vše, co vědí a co se změnilo. Posílají jenom to, na co je postavena kartotéka, co je v tu chvíli důležité a co se do ní a do dopisu vejde.

    Jenže v průběhu času (občas i v řádech týdnu) se informační potřeby společnosti prudce mění. Například uvede úplně nový produkt pro jiné zákazníky a potřebuje vědět úplně jiné věci. Chce vědět, jak dopadla marketingová kampaň, kterou do té chvíle ještě nikdo nezkoušel – kterou nikdo nikdy neměřil. Chce data o svých zákaznících propojit se světem sociálních sítí. Zjistit jak výsledky fotbalu ovlivňují prodeje v Ostravě. Proč když prší, tak mladí lidé kupují výrobky konkurence.

    V tu chvíli je potřeba celou tu kartotéku přebudovat a vysvětlit všem těm chytrým lidem, že mají začít posílat úplně jiné informace a v úplně jiném formátu.

    Složitý úkol, na který se většinou najímá externí firma, která to za pár miliónů celé předělá. I s analýzou to trvá klidně několik měsíců, občas i déle než rok. Jenže během té doby se společnost opět trochu proměnila a požadavky jsou opět trochu jinde.

    Kruh se uzavírá – neustále se platí velké sumy za vývoj něčeho, co po svém nasazení už víceméně není  potřeba a co se musí znovu předělávat.

    Problémem nejsou ani tak peníze, ale čas.

    Chceme vědět všechno a hned.

    V Keboole se snažíme pomoc firmám, které na podobně smutnou stezku míří nebo už po ní nějakou dobu jdou.

    Každý den vytáhneme z každé klientovy databáze úplně všechno, co v ní je. Ne jenom dopis, ve kterém je nějaký výcuc.

    Úplně všechno.

    Naházíme to na jednu obrovskou hromadu. Díky tomu, že je vše v cloudu, nemusíme řešit žádná omezení typická pro vnitrofiremní datové sklady. Nezabýváme se velikostí, čistotou dat, jazykem, ničím. A až poté dáme klientovi do rukou nástroje, díky kterým si tu hromadu může začít přebírat tak, jak zrovna potřebuje. Může si pohledů na svá data postavit několik, libovolně je modifikovat a dělat s nimi věci, které ve světě datových skladů obvykle nejsou možné.

    A děláme to mnohonásobně levněji. Žádné další servery. Žádné licence. Žádní další zaměstnanci. Jen v pravý čas pustíme v cloudu klientovi tolik serverů, kolik zrovna potřebuje.

    Když to nefunguje tak jak si představuje, tak už to dál nepoužívá.
    Když to chce jinak, během chvíle se celý systém přebuduje.

    Totální flexibilita, bez limitů.

    Je to jako zavřít všechny ty lidí do jedné místnosti a bavit se se všemi najednou – a rozumět jim.

    Nezáleží na tom, kolik je lidí nebo kolik toho vědí.
    Můžou být tři a každý den chtějí mluvit 8 hodin.
    Může jich být sto a všichni chtějí mluvit každých 5 vteřin.
    Může jich být milión a chtějí si všichni navzájem něco říct.

     

    Já jsem si pro WebExpo vybral jeden konkrétní příklad, o kterém si myslím, že bude pro příštích pár let hodně aktuální.

    Podobných i úplně jiných příkladu jsou desítky.

    Každý den jsem fascinován dalšími, na které jde naše infrastruktura použít.
    I tenhle příběh je jenom jednou z mnoha variant, jak ho převyprávět.

    A to je to, co mě na tom bere nejvíc.

    Že dnes dělám věci, které jsem si ještě před týdnem nedokázal představit.

    Posted in All | Comments Off

    Co si mám koupit za telefon?

    Valná většina lidí se při výběru nového mobilního telefonu rozhoduje na základě parametrů z minulého století.

    Navigace zdarma.

    Přitom jediné, na čem skutečně záleží, je komu se rozhodnete svěřit svá nejcitlivější data na příštích deset let.

    Vaše poloha. Fotky nahé přítelkyně. Historie vyhledávání. Nákupní košík ze sexshopu. Textovky s milenkou. Digitální kopie všech smluv, dokladů. Číslo a PIN k vašemu účtu. Přístupová hesla.

    Pokud váš telefon některé z těchto informací ještě neobsahuje, do deseti let je obsahovat bude.

    Kdo to ještě pořád vnímá jako hrozbu, které je třeba se zuby nehty bránit, je idiot. To samé totiž říkali lidé před pěti lety a většina z nich dnes stejně používá to, čím tenkrát opovrhovala. Akorát má každý z nich 5 let zpoždění v adaptaci, takže s ničím pořádně neumí a všechno mu připadá příliš složité. Dělá, že nic z toho vlastně nepotřebuje a ocitá se ve větší a větší sociální izolaci, kterou si nepřiznává, protože neví, o co vlastně přichází.

    Adapt or die.

    Google
    Firma, která vyrostla na sbírání a propojování dát. Připadá mi, že jako jediní berou celou situaci vážně, používají částečně open-source řešení a nabízejí vám možnost se od jednotlivých systému odpojit.
    Na druhou stranu – díky tomu, že mám v současné době propojené všechno se vším, mě telefon nedávno před plánovanou schůzkou upozornil, že díky stavu dopravy už bych to taky autem nemusel stihnout. Sám od sebe.
    Ví kde bydlím, kde pracuju, co poslouchám, co čtu, na co koukám na youtube, jaká slovní spojení hledám když jsem doma, kde chci všude být příští měsíc, koho znám, co si s kým píšu, s kým se stýkám nejvíc. Je to super.

    Google Now je jenom trapný začátek. Google glasses mají ambici být stejně disruptive jako byl mobilní telefon 20 let zpátky.

    Rizikem je poměrně velká nekoncepčnost všeho, co Google dělá. A samozřejmě koncentrace informací. Jak logická, tak fyzická.

    Apple
    Zvládl jako jediný bezchybnou integraci “domácího řešení”. Fotky vyfocené na iPhone máte okamžitě doma v tabletu, kde je lusknutím prstů můžete ukázat ostatním přes Apple TV na plazmě v obýváku. To všechno bezdrátově a prosté složitého nastavování. Všude máte svoji hudbu, své filmy. Pokud nechcete nic moc složitého, Apple funguje. A MacOS je výborný operační systém, pokud jste nikdy předtím PC nepoužívali.

    Jsou tu ale temné stránky. Apple rozhodně nemá čistě svědomí kdykoli dojde na sledování uživatelů – ať už jejich polohy či jejich chování. S novým iOS 6 se vše negativní vrátilo v plně parádě a zůstala jenom hořká pachuť s nevyřčenou otázkou “kdo ví co dalšího tam ještě čeká…”.

    S odchodem Steva Jobse do nebeského cloudu se z firmy vytratila jasná vize. Apple neumí online a jeho “next bing thing” bude multimiliardový deal v Číně . Od firmy, která dekádu udávala směr v technologických inovacích sektoru spotřební elektroniky, bych čekal poněkud jiné zprávy…

    Na druhou stranu má Apple v bance až příliš mnoho peněz a může si dovolit koupit téměř cokoli. Třeba všechny satelitní sítě světa.

    A své matce bych pořád s čistým svědomím doporučil iPhone.

    Microsoft
    Neumí cloud.
    Pokud děláte papírové srovnání, vždy vám vyjde nejlépe. Nejvíc prostoru. Propojitelne s čímkoli. Spousty features.

    A pak přijde realita, ve které se prostě nezaregistrujete a když už se vám to povede, tak vám MS smaže všechny data a zablokuje účet, protože na něm máte fotky vaší přítelkyně v plavkách. Windows 8 se nedaří z mnoha důvodů – kontroverzní UI může být věc zvyku, ale opětovné zaměňování early adopters za beta testery…to už se v dnešní době neodpouští.

    Jediné, co se MS povedlo převést do cloudu opravdu dokonale, jsou chybové hlášky. Pokud na vás v cloudové verzi MS Dynamics vyskočí “Neodesílat” uvnitř webového prostředí, je to švanda k popukání.

    Data Microsoftu by v současné chvíli mohl svěřit jenom naprostý blázen nebo úplný idiot. Přesně ten typ člověk, který si nakonec bude stěžovat, že se splnilo všechno špatné, čeho se bál.

    Čekám pár reakci ve stylu “nikdy v životě bych…”, “…ne naopak – idiot je ten, kdo svá data davá na internet…”, “nechápeš co se může…”

    Býval jsem taky technofob.

    Jednou se s tím musíte smířit.

    Položte si tu otázku opravdu pečlivě:
    Opravdu chci žít ve vyhnanství až do momentu, kdy “to” přijde a budu moc říct “já jsem vám to říkal!” ?
    A “to” bude co přesně?
    Opravdu na tom všem teď záleží?

    Princip je pořád stejný.

    Kdo nesurfuje na vlně, jde proti proudu.

    Posted in All | Comments Off

    Peníze

    Pokud člověk něčemu nerozumí, tak to nemá rád.

    Milióny lidí nerozumí matematice, tak ji nenávidí.
    Já jsem třeba dodnes nepochopil češtinu a můj vztah k ní to docela poznamenalo.

    Děsí mne množství lidí, kteří nechápou peníze. Kteří jimi pohrdají. Kteří na ně nadávají. Kteří je proklínají. Kteří je opravdu nenávidí.

    Co jsou to peníze, jak se k nim chovat, jak fungují, jak spočítat úrok – jsou všechno dovednosti, které by se naše děti měli učit v první třídě. Proč se tomu tak neděje je mi záhadou.

    Koupil jsem si scanner jenom proto, abych sem mohl pastnout článek o stručné historii peněz, který vyšel nedávno v Živlu.

    Pokud by vám to bylo málo, doporučil bych úryvek z knihy Atlas Shrugged od Ayn Rand. Jsou v ní pasáže, u kterých mě dodnes mrazí. V angličtině to má o dost větší koule, ale zkusím jednou potěšit ty, kteří cizímy jazyky tolik nevládnou:

    Myslíte si tedy, že peníze jsou kořenem všeho zla?
    “…Peníze jsou barometrem ctnosti ve společnosti. Když uvidíte, že se neobchoduje dobrovolně ale z donucení – když uvidíte, že k výrobě potřebujete povolení od lidí, kteří nevyrábějí nic – když uvidíte, že peníze proudí k lidem, kteří neobchodují se zbožím ale s výsadami – když uvidíte, že lidé bohatnou díky úplatkům, kontaktům a ne díky práci, a že vaše zákony nechrání vás před nimi ale je před vámi – když uvidíte, že zkaženost je odměňována a poctivost se stává sebeobětováním – pak si možná uvědomíte, že vaše společnost je odsouzena k zániku….”

    Teď by měly následovat odkazy na iluminátí youtube videa, kde je vysvětleno jak je všechno prohnilé a propojené, jak nic nefunguje, co to je FED a komu vlastně patří…

    nuda.

    Problémem dnešní světa nejsou peníze, ale tajemství.

    Tajemství je IMHO tím pravým důvodem, proč vznikla finanční krize.

    Představte si banky, které mají veškeré své aktivity veřejné.

    Když se rozhodujete, kde si otevřete účet, můžete se podívat, kolik banka komu půjčila, s jakým úrokem, na základě jakých předpokladů. Můžete si udělat vlastní obrázek o tom, jak zodpovědní jsou lidé, kterým svěřujete své peníze, aby o ně pečovali.

    Možná kdyby těm hajzlům bylo od začátku vidět pod prsty, tak nic jako finanční krize nikdy nevzniklo.

    Jaktože nemáte právo vědět, co se s vašimi penězi děje? Jaktože nedostáváte rovný podíl na zisku z operací, které banka s vašimi penězi provádí? Odevzdáváte dobrovolně peníze lidem, kteří se s maximálním rizikem snaží pro sebe vygenerovat co největší zisk. A když zkrachují, tak nedostanete zpátky nic. Vše díky tomu, že nikdo přesně neví, co dělají.

    Zrušme tajemství, na kterých stojí dnešní bankovní systém.

    Udělejme to a finanční krize, kterou jsme zažili nedávno, se už nikdy nebude opakovat.

    Update:
    JH: No, to si prave nemyslim… Podle me bylo dostupnych dostatek informaci (spousta ekonomu krizi predpovidala), ale bezny zakaznik se nerozhoduje tak, ze si projde vsechny dokumenty z webu banky a zvazi rizikovost investicni strategie.

    VR: Ja bych rozhodne neprochazel vsechny dokumenty.
    Ja bych se vyhnul bance, ktera vubec investuje do hypotecnich derivatu.

    Co by se stalo, kdyby nas to udelalo vic?

    Nereste slozitost, objem a komplexnost informaci. Vzdycky se najde zpusob, jak tu hromadu inteligentne roztridit a zeptat se na jednu vec, ktera je opravdu dulezita.

    Reste, jestli je to vubec mozne.

    Posted in All | Comments Off

    Jakou školu si vybrat? (a jak vychovávat své děti)

    “Cool kids”

    Cool kids generují cool věci a znají další cool kids.

    Snažím se je vyhledávat a trávit s nimi svůj čas. Posouvají mě vpřed a umožňují mi dělat zajímavé věci.

    Partě cool kids že střední dnes z velké části vděčím za to, kým jsem. Jen díky tomu, že jsem byl 5 dní v týdnu v kontaktu s lidmi, kteří byli chytřejší než já, mě umožnilo růst a stávat se lepším. Velká část z nich má dnes nastartované kariéry a začínají se o ně prát firmy s nabídkami na šestimístný plat. Stávají se špičkami ve svých oborech a začínají přednášet. Nikomu z nich ještě nebylo 30.

    Dnes dělám skoro rok v Keboole – partě lidí, kteří jsou zase “cool kids”. Prodáváme technologie, které se ostatní teprve učí používat, jednáme s firmami na US trhu s mnohonásobně vyšším obratem a část firmy stěhujeme do Kanady, protože se tam prostě lépe lyžuje (a žije).

    Výběr lidí, se kterými trávíte tak velkou část svého života (škola, práce), je naprosto kruciální věc.

    Bill Gates i Steve Jobs opakovaně řekli, že bez těch vyjímečných lidí kolem sebe by nikdy nic tak obrovského nedokázali.

    Takže co byste poradili svým dětem, kdyby se vás zeptali, jakou školu si mají vybrat?

    “Studuj co tě baví” ?

    Kdybych já dělal to, co mě opravdu baví, šel jsem studovat filosofii a dnes je ze mě hovno.

    Můj táta mě dvakrát v životě poradil co studovat a dvakrát mě poslal studovat něco, co teprve mělo být zajímavé. Stejně jako otcové ostatních cool kids, které jsem tam potkal.

    Lidé kolem nás nás tvarují víc, než si jsme ochotni přiznat. Jsme jenom odrazem těch z nich, se kterými se stýkáme nejvíce.

    Proč trávit čas s lidmi, kteří na nás nemají žádný pozitivní vliv a nikam nás neposouvají?

    Vyserte se na humanitní obory. Nesbírejte kredity cestou na pracák, netravte čas s loserama, kteří skončí v callcentrácích.

    Zamyslete se nad tím, co bude v budoucnu důležité.
    Studuje obory, na které se ještě nikdo nehlásí.
    Pracujte ve firmách, které ještě nevznikly.
    Hledejte lidi, kterým zatím nikdo jiný nerozumí.
    A travte s nimi co nejvíc svého času.

    A jednou kvalitně vychovejte své děti, protože pokud to uděláte dobře, bude to vaše nejlepší investice.

    Posted in All | Comments Off

    Proč jsem ve straně.

    V krajských volbách jsem dostal 59 preferenčních hlasů. Všem moc děkuji a zároveň to trochu nechápu – nečekal jsem, že mezi těmi pár nadšenci, co v téhle zemi ještě chodí k volbám, bude tolik lidí, co mě znají.

    Šel jsem do strany, protože mě kamarádi při hospodských půtkách začali uzemňovat hláškou “tak proč teda nejdeš do politiky, když seš tak chytrej?”. A protože jedna z myšlenek co hlásám je, že politiku by měli dělat hlavně lidé, kteří ji dělat nechtějí, tak jsem šel.

    Jsem třetím rokem členem Svobodných, protože si myslím, že neexistuje jiný,efektivnější způsob, jak zabránit korupci, než že nenecháte stát rozhodovat téměř o ničem a hlavně ne o vašich penězích, se kterými dokážete určitě naložit daleko lépe, než kdokoli jiný.

    Do krajských voleb jsme málem nešli, protože “dělat politiku” je u nás v ČR pořád ještě určitým stigmatem, takže se většině lidí psát někam svoje jméno trochu bojí. O šestou pozici na kandidátce jsem neusiloval, prostě mi byla přidělena. Velký úspěch nebyl očekáván a taky téměř žádný velký úspěch nepřišel. Pro nás jsou zajímavé hlavně parlamentní volby, v krajích toho moc změnit nemůžeme. Vítězství oranžovorudé koalice tzv. levice je IMHO supr, aspoň to lidí vyleká a začnou přemýšlet nad tím, koho volit příště a zda se u těch voleb opravdu už třeba neukázat.

    Posted in All | Comments Off

    A k čemu mi to kurva všechno je?

    aneb průvodce aktuálními trendy napsaný pro normální lidi.
    (★ = must have)

    Android 
    Něco jako iPhone, ale složitější. Věci s Androidem jsou levnější, více propojené s Googlem, méně uživatelsky přívětivé a lépe nastavitelné. Spoustu lidí zahodilo Android a koupilo si iPhone, obráceně se to ale nestalo nikdy. Telefony s Androidem existují v mnoha formách a tvarech, vyrábějí je různí výrobci (Samsung, HTC) a prodává se jich 4x víc než iPhonů, což Apple vede k tomu, že žaluje každého, kdo zařízení s Androidem vyrábí.

    Aplikace [apka] pro chytrý telefon
    Bývá obvykle hodně social, páruje se s facebookem a špatně se vysvětluje lidem bez chytrého telefonu. Faktor zábavy roste úměrně s počtem lidí ve vašem okolí, kteří ji používají také.

    API (apíčko)
    je způsob, jak si spolu povídají a propojují se různá zařízení či aplikace, většinou v cloudu. Věc, díky které vám za rok či dva lednička omylem smaže veškeré fotky z dovolené, když se vám do kalendáře snaží zapsat seznam věci, které chce dneska večer objednat z iTesca.

    Apple
    Jediná společnost na světě schopná udržovat perfektně funkční ecosystém všech svých zařízení. Má na účtě tolik volných peněz, že by zítra mohla vyslat na mars vesmírnou loď s lidskou posádkou.

    ★ AppleTV
    Způsob jak mít doma televizi a nemuset čučet na tu blbě předabovanou šmíru procpanou reklamama. Umožňuje poslat do plasmy fotky ze Synology či film z Netflixu tak jednoduše, že to zvládne pomoci iPadu i vaše matka.
    Bez firecore k ničemu (stačí najít někoho, kdo už si to crackovátko koupil).

    BigData
    máte ve chvíli, kdy se ve svých datech nevyznáte, protože jich máte fakt moc a potřebujete někoho, kdo to pro vás šikovně roztřídí. Pro někoho jsou BigData i fotky z dovolené.

    BigLauncher [biglaunčr]
    Způsob jak, ze starého telefonu s Androidem udělat telefon pro vaší poloslepou babičku, která se jinak moderních technologií bojí. Umožňí jí to poslat vám své GPS souřadnice, pokud se zrovna zaklíní pod kořenem.

    BlackBerry
    Telefon z výprodeje.

    Buzzword [bazvrd]
    Slovo, které je příliš používané na to, aby mělo jasný význam. Způsob, jak se průměrní lidé snaží stát víc cool, hype a být in.

    Cloud [klaud]
    K věcem v cloudu máte přístup všude. Na PC, v telefonu, v hodinkách, v brejlích, atd. Věci v cloudu jsou přístupné 24/7/365. Cloud je nekonečně velký (pokud na to máte) a téměř nekonečně “durable” – data v cloudu se neztrácí, nemizí a mají spoustu předchozích verzí. Opravdový cloud je víceméně bezrozměrný (nelze říct “náš cloud je 2x lepší než váš cloud”) a v drtivé většině případů levnější, než stávající necloudové řešení (vlastní server). Nejznámějším a pravděpodobně největším poskytovatelem cloudovych řešení je Amazon. V Amazonu běží tak velká část aktuálního internetu, že když předminulý měsíc na 20 minut vypadla jeho severoamerická konektivita, nefungovalo na webu téměř nic.
    Aplikace v cloudu se aktualizují samy bez toho, aniž by vám dali na výběr a jsou obvykle trochu pomalejší (protože se to neděje u vás, ale někde pryč, na druhé straně internetu).
    Věci v cloudu dost často běží jenom v prohlížeči, jsou nezávislé na operačním systému či zařízení a nekupujete si licenci, ale měsíčně platíte kreditkou za jejich používání.

    Dropbox
    Virtuální pevný disk. Čistě cloudové řešení, kam vám z chytrého telefonu automaticky padají fotky, abyste mohli zahodit kabel ke compu. Způsob jakým si zjednodušit život při sdílení čehokoli.

    Evernote
    Poznámky v cloudu. Pokud vedle vás žije někdo, kdo vás s tím naučí a celé vám to vysvětlí, tak to během týdne používání třeba nevzdáte. Užitečnost roste úměrně s počtem uživatelů se zaplacenou prémiovou licencí v rámci jedné organizace. Tenhle blogpost jsem psal v Evernote (nemusel jsem řešit kam se uložil, jak ho příště najdu a mám k němu přístup i z telefonu).

    Facebook (fcb)
    Místo na ukládání fotek z telefonu a sbírání “lajků”. Způsob jak pozvat co nejvíc lidí na vlastní párty nebo zabít nudu v práci. Platforma umožňující přihlásit se bez registrace už téměř kamkoli a najít ostatní, kteří už jsou přihlášení.

    ★ Foursquare (4sq) [fórskvér]
    Způsob jak najít nejlepší restauraci v okolí a objednat si to nejzajímavější jídlo bez otevření jídelního lístku. Odstranil nutnost postupně volat všem kamarádům, se kterými bych chtěl jít dneska večer na pivo. Sbírání bodů, odznáčku, mayorshipů a dalších, v podstatě zbytečných věci. Hodně social (bez aspoň 30ti kamarádů s chytrým telefonem a nainstalovaným 4sq dost o ničem).

    Google+ (G+)
    Pokus o lepší facebook, který přišel pozdě (nebyl první), což se v social světě neodpouští.

    Google Docs
    Služba, která umí násobně méně věci než Word, Excel nebo PowerPoint, ale je zdarma a běží v cloudu. To umožňuje 8 lidem najednou efektivně a naplno pracovat na stejném dokumentu, který má být za hodinu odevzdán. Má nekonečné undo (tlačítko zpět) a ukazuje vám online myšlenkové pochody všech vašich kolegů.

    iPhone
    Telefon, který vám zjednoduší život. Způsob jak být in v určitě společnosti. Nekonečné množství příslušenství. Bezchybná kompatibilita s téměř jakýmkoli podporovaným HW. Drahý módní doplněk, který se při pádu na zem okamžitě rozbije. V poslední době lehká technologická zaostalost (LTE, NFC, display, …) .

    iPad
    Skladný přístupový bod ke všem cloudovým službám. Dálkové ovládání k AppleTV. Ideální knížka na záchod.

    KeePass [kípas]
    Aplikace pro ukládání hesel, pokud nemáte Maca. Samozřejmostí musí být uložení si databáze do cloudu (třeba do dropboxu) a tím k ní mít přístup jak na compu, tak v chytrém telefonu.

    LinkedIn [linkdin]
    Virtuální životopis. Místo, kde se váš budoucí zaměstnavatel či zákazník může zeptat všech vašich společných známých, jestli nejste úplný kokot. V určitých komunitách se používá místo výměny vizitek (vizitky jsou málo social – špatně se s nima chlubí).

    LTE
    Budoucnost mobilních sítí, která tu mohla být už před rokem, nebýt zkorumpovaného ČTÚ. Technologie která naplno ukáže zbytečnost mobilních operátorů a umožní o vánocích lidem s televizí koukat i na jiné reklamy, než na ty se zfetovanýma králíkama s pomlázkama.

    MacBook
    O dost jednodušší PC pro všechny, kteří nechtějí nic řešit a mají iPhone. Občas si ale musíte vybrat, jestli chcete mít připojený kabel s internetem nebo druhý monitor.

    Microsoft
    Společnost, která ne a ne umřít. Darebný pubescent, u kterého začíná být  na sklonku života šance na to, že bude poprvé fakt in.

    Netflix
    Služba, která vám umožní pomocí internetu a AppleTV sledovat aktuální filmy na přání za měsíční poplatek a bez reklam. Pokud teda žijete v USA.
    Nebo máte cracklou AppleTV, rychlý internet (UPC) a lehce ohackované DNS.

    NFC
    Nový způsob, jak vám z kreditky vytáhnout šikovní kluci veškeré vaše úspory. Pokud to kluci ušatí neposerou, stane se z NFC nový buzzword pro tyhle vánoce a zmenší to fronty na placení úplně všude.

    Nokia
    Mrtvá značka kdysi slavného výrobce hloupých mobilních telefonu. Telefony od Nokie si kupují lidé, kteří nepochopili smartphony nebo nemají na iPhone.

    Pubtran
    MHD aplikace která ví kde jste a kam chcete jet.

    Salesforce
    Způsob, jak se ve fime zbavit protivných IŤáků udržujících v chodu firemní CRM. Organizace salesáků a markeťáků v cloudu.

    Smartphone (chytrý telefon)
    Je bez internetu k ničemu. Chytrý telefon dělají chytrým aplikace, které se do něj dají stáhnout. Násobně víc aplikaci se dá stáhnout do telefonu s Androidem nebo iPhonem, proto opravdoví puritáni telefony od Nokia nebo BlackBerry za moc chytré nepovažují a jejich majitelům se smějí.

    Social [soušl]
    věci založené na interakci s ostatními lidmi. Bez přátel, kteří to používají také, je to k ničemu. S nimi je to naopak zábavné až překvapivě hodně. Třeba facebook je hodně social. Dost často to bývá založené na říkání/ukazování věci, které by někdo mohl chtít vědět, ale nestálo by mu za to se vás na ně ptát.

    Synology [Sinolodži]
    Firma vyrábějící geniální domácí úložiště. Mezistupeň pro lidi, kteří se bojí teď hned všechno svěřit cloudu.

    Twitter [tvitr]
    Způsob jakým se zabavit na záchodě, pokud na telefonu neztrácíte čas hraním her. Zhuštěný proud hyperaktuálních událostí. Nehledáte přátelé, ale zajímavé osobnosti z oborů, které vás živí/baví.

    ★ Whatsapp [vocap]
    Komunikační appka, která funguje na všech chytrých telefonech. Seznam kontaktů je generován automaticky z vašeho seznamu telefonních čísel, není potřeba nikoho hledat ani si přidávat. Rychlejší než SMSky, zdarma, s možnosti posílat fotky, aktuální polohu či jiné zábavné věci. Zakládání hromadných chatů až pro 20 lidí umožňuje velmi efektivně řešit spoustu zbytečných věci. Není v cloudu, časem bude nahrazena něčím, co v cloudu bude. Jednoznačně momentální “must have” aplikace.

    Zálohování do cloudu
    Potřebuje hodně rychlej internet (UPC+). Zbavuje vás nutnosti spoustu věcí řešit a dávat si pozor na firemní notebook s vašimi daty, když jdete z práce rovnou na párty.

    Posted in All | Comments Off

    Začni den pivem!

    Žiju v cloudu.

    Narozdíl od spousty ostatních lidí to nepoužívám jen jako zaklínadlo současnosti, ale jako vyjádření reality, ve které žiji.

    gMail, gDocs, vykazuju v Paymu, čtu logy v PaperTrailu, pracuju s GoodData, StorageAPI, dokumentaci k němu máme v apirary.io a poznámky v EverNote. Klienti na Salesforce, úkoly v Trellu, schůzky v gCalendar, životopis na LinkedIn. Fotky z mobilů mám v G+ a přes dropsnap v dropboxu, myšlenky na twitteru, kamarády na facebooku, jejich polohu na foursquare a zprávy si posíláme přes whatsapp.

    Nemám doma televizi [čti: sračkomet].
    Nerozumím si s lidmi, kteří se na ní každý večer koukají. Nechci žít v realitě týraných zvířátek, zveličených sebevražd a mediálních telebritek.

    Přicházím tím o něco?
    Ne. Jenom jsem svůj život zoptimalizoval.

    Přestal jsem chodit ven?
    Ne. Právě naopak!

    Přestal jsem se s týkat s kamarády?
    Jen s těmi, kteří nenaskočili na stejnou vlnu. Technologická šikana v plně síle! A že nás je! ;)

    Join us!

    Jo a dneska ráno jsem na Karlínských farmářských trzích začal den Žižkovským pivem vařeným ve Vrchlabí. A bylo dobré!

    Posted in All | Comments Off

    “Hovnarina je taky povolani. Proste delate hovno…”

    Minulý měsíc napsal Patrik Zandl rozloučení se šéfováním Lupa.cz.

    …Nemakačenkové a vizionáři se od SEO magie přesunuli k SMM, neboť marketing v sociálních sítích se stal novým kargokultickým chrámem pro příští pětiletku. Hitem se staly startupy a regulérní metou podnikání obtloukání startupových konferencí s cool projekty, které dobu předstihly minimálně o čtyřicet záporných bodů IQ…

    Na čase založit si vlastní kult.

    Posted in All | Comments Off

    Buzzword měsíce: content curation

    To, co dělám každý den (bezděčně procházení serverů, které pravidelně čtu a sdílení článku na facebook), má konečně název.

    Content curation
    Content curation is the process of sorting through the vast amounts of content on the web and presenting it in a meaningful and organized way around a specific theme. The work involves sifting, sorting, arranging, and publishing information. A content curator cherry picks the best content that is important and relevant to share with their community. It isn’t unlike what a museum curator does to produce an exhibition: They identify the theme, they provide the context, they decide which paintings to hang on the wall, how they should be annotated, and how they should be displayed for the public.

    Bych si ucvrk.

    Posted in All | Comments Off

    10 otázek, na které byste se měli ptát svého vinaře

    Ve Veltlinu mě naučili pít vína. Jsou přírodní, bez síry a prostě dobrá. Z poslední degustace jsem si odnesl odkaz na “10 otázek, na které byste se měli ptát svého vinaře”. Mám dobré otázky rád. A úplně nejraději mám otázky, na které neexistují správné odpovědi.

    Ve vinohradu:
    Ptejte se na herbicidy. Ať je odpověď jakákoliv, tak další otázka musí být “a proč?”
    Kolik dělá vinař postřiků a kolik dělají postřiků jeho sousedé…a opět…a proč?
    Co si myslí o systémových prostředcích, zda jsou lepší než základní měď a síra…a proč?

    Ve sklepě:
    Zda používá filtr a jak silný…a proč.
    Zda zakváší šlechtěnou kulturou kvasinek…a proč.
    Jak dlouho je víno na kvasnicích…a proč.
    Zda reguluje teplotu při kvašení …a proč.
    Jak dlouho víno v lahví vydrží? Na jakoukoliv odpověď pak následuje pozor změna, místo “a proč” má přijít otázka, zda tomu odpovídá použitý korek.

    A otázka pro naštvaní?
    Kolik peněz už vaše vinařství dostalo ve formě různých dotací, tedy z mých peněz? ;)

    sauce – diskuze

    Posted in All | Comments Off

    Kdo nesurfuje na vlne, jde proti proudu

    ….a jsem zpet.

    V zivote kazde internetovehop pubescenta nastava moment, kdy zacina prehodnocovat vztah ke sve vlastni internetove identite…

    Kecam.

    Je nacase zacit budovat sjednocenou znacku, pokrok si to zada a jmeno je jedna z nejcenejsich veci, ktere svobodny clovek ma.

    VojtaRocek.cz

    Navazuji na 10 let trvajici pokus o zaznam myslenek, ktere nemam komu rict. Muzete se zacist do starsijeste starsi nebo uplne nejstarsi verze.

    Byl jsem tu pred bloggerama, budu tu i po nich.

    Proc jsem couvnul z puvodniho, univerzalniho, rychleho a genialne jednoducheho reseni editace primo zdrojoveho HTML na starem infernu a podvolil jsem se hruze jmenem WordPress?

    Kdo nesurfuje na vlne, jde proti proudu. 

    Odveky problem inferna byl v nemoznosti odkazovat na jednotlive posty. Byl jsem liny generovat in-text kotvy a vubec to cele nejak systemove resit. S prichodem socialnich sitich se tento problem stal ponekud vice palcivym – nebylo jak odkazovat na cokoli, co jsem napsal. Jeden cas jsem kvuli tomu kompletne presel na facebook, kde se problem nevyresil, jen zajimavym zpusobem promenil.

     Jak na facebooku najdu svuj prispevek z minuleho roku?

    Facebook je snad nejhorsi platforma pro publikaci myslenek, kterou internet zazil. Na prispevky nelze odkazovat, nejde je prohledavat, google je snad ani neindexuje, zpetne nelze nic editovat…ale cele to ma jednu vyhodu. Kazdy prispevek je nekym shlednut.

     Neuznavam komentare, pisi do nich jen lide, kteri se mnou nesouhlasi.

    Na infernu zamerne neslo nic komentovat. Tim jsem byl odriznut od touhy po “uspechu” a od premysleni nad tim, co si o tom budou myslet lide, kteri to budou cist. Je to neuveritelne osvobuzujici. Facebook mi tuhle moznost vzal, ale nahradil ji velmi konkretni skupinou lidi, ktere mam v “pratelich”. Lidi, ktere vetsinou osobne znam a proto dokazu jejich nazor pochopit a ocenit. Zajimavy posun.

    A nahazej to na vsechny svoje socialni site!

    Navic se objevil zajimavy problem a tim byl resharing uplne vseho mezi vsim. Ted uz vim, ze twitter je pro me uplne jiny nastroj nez facebook a neexistuje mezi nimi zadny primy vztah, ale rok zpatky to takhle jasne zdaleka nebylo. Nemuzu se zbavit dojmu, ze vzajemna integrace uplne vseho se vsim vede k tomu, ze nikdo necte nic. Feed na LinkedInu mam zasekany tweetama lidi, ktere sleduji i primo na twitteru. Na nyxu jsme jeden cas mohli cist rozhovory lidi z twitteru, ke kterym nesel dohledat kontext. iftttStreamified, atp…zapricinili, ze i lide, kteri socialni site jako takove vubec nepouzivali, publikovali jednu zpravu na 8 ruznych mistech. Tomuhle failu jsem se chtel vzdycky vyhnout.

    Zalohujes? Jo a kdy naposledy?

    Pote, co me minuly rok na moment vyhodili jak z nyxu tak z facebooku, jsem v jeden moment prisel o obrovskou cast sveho zivota. Vse zdokumentovane ciste digitalne a ulozene kdesi v kyberprostoru bez garantovane moznosti se k tomu jakkoli dostat. Nemit socialsafe, tak jsem obrecel velkou hromadu paradnich fotek nahranych primo z telefonu.

    Tys to jako neupdatoval?

    Dalsim zlomovym momentem pro me byl konec CNX wikipedie, kterou rozlozili a kompletne premazali spamboti. Byl jsem liny updatovat, proste jsem MediaWiki kdysi nainstaloval a po peti letech jsem zjistil, ze kolektivni prace 50ti lidi je proste v prdeli a neni moznost se k ni jakkoli vratit. Sorry kluci. Ne, neupdatoval.

    Pozadavky co me z toho vysly:

    • Obsah musi byt muj, ulozeny na mnou koupenem miste, kde budu moct pristoupit ke zdrojovym datum a jednodusse je zazalohovat.
    • Nesmim byt zavisly na manualni instalaci updatu a neustale rekonfiguraci vseho mozneho rucne.
    • Publikace prispevku musi byt maximalne jednoducha a nenarocna na editaci
    • Propojeni se socialnimi sitemi na libovolne urovni.
    • Moznost ocesat to na dren a upravit uplne vsechno.
    • Nenasilna zmena front-endu v pripade nutnosti.

    Jako nejlakavejsi me prisla myslenka oddelit uplne misto kde obsah vznika, od front-endu, kde je nakonec publikovan. Tim bych mohl menit CMS platformy jak boty od Bati a nebyl bych odkazany na veky na jedno reseni s omezenou zivotnosti. Vyresil bych tim i problem se zalohami a pristupem pres mobil. Zacal jsem hledat reseni, ktere zvladne cist muj RSS feed z evernote, kde hodlam pripravovat a editovat sve prispevky.

    Jako front-end jsem zvolil WordPress, protoze je nejrozsirenejsi, coz znamena ze na nej bude nejvetsi mnozstvi plug-inu, navodu, atd… Neni to volba z presvedceni, je to ciste racionalni uvaha v situaci, kdy mi je jedno, co zvolim. Abych se nemusel srat s updatama a instalaci (coz byl nejvetsi fail kdykoli jsem se o to pokousel), chtel jsem hosting, ktery ma pro WordPress predpripravene instalacni a update skripty. Ne, uz vazne nikdy nehodlam updatovat WP rucne – jednou stacilo, na tyhle procesy nemam nervy.

    WordPress primo doporucuje Bluehost.com – koupe a instalace bezproblemova, zmena NS zaznamu u digitalsolutions.cz probehla i pres probihajici svatky v kombinaci s prodlouzenym vikendem do 24h (diky Ondro!), zbyvalo uz jen nakonfigurovat cele reseni tak, aby to fungovalo.

    Zakladem bylo vybrat sablonu. Ne ze bych byl ted spokojeny, ale po trech hodinach hledani me to zaclo trosku srat a zacal jsem umazavat primo v php skriptech to, co me vadilo u te, kterou jsem nainstaloval jako posledni (kategorie, tagy…proc tyhle veci proste nejdou jenom vypnout?).

    Chtel jsem napravo poslednich 10 tweetu, (to se povedlo az na drobnosti s orezavanim po 140 znacich u RT), tweet this button a pod kazdym clankem moznost likovat na facebook. Take by se kazdy clanek mel automaticky propsat az na facebook na mou zed, coz uvidime jak se povede po publikaci tohoto prvniho :)

    Nasledovalo propojovani Evernote a WordPress coz se ukazalo byt jako nejvetsi orisek. Sice existuje plugin EverPress, ktery dokaze zpracovavat feed z verejnych notebooku, ale RSS generovane Evernotem je natolik napicu, ze to v praxi nelze pouzit ani pro blogovani v plain-textu. Finalnim resenim je “share to e-mail” a plugin Postie, ktery z toho pripravi draft pro pozdejsi publikaci nebo rovnou posle. Ze se budu v roce 2012 rucne pripojovat telnetem na POP3 bych si vazne netipnul…jeste ze debuggovani primitivnich reseni je tak…genialne jednoduche :)

    Kdyby si s tim nekdo chtel hrat, tak zajimavou veci jsou Shortcodes, doporucuji precist cast Codexu a o pouzivani interniho reseni WordPressu a nakonec Postie – jediny plugin, v ramci ktereho lze rozumne testovat cele reseni . Stale to ma dost daleko k dokonalosti, ale beru to jako z 80% hotove.

    Finale?

    Na mobilu v Evernote napisi prispevek, publikuji mailem do WordPressu, automaticky se to sharne na facebook. Pokud chci, muzu o tom primo tweetnout. Ke komentum se dostaji “jenom” mi pratele na facebooku na me zdi. Puvodni texty jsou zalohovane v mem evernote.

    Uvidime ^_^

    Posted in All | Comments Off