Barcelona: tips & tricks

This summer we were at Barcelona for five weeks with my fiancé. I learned some tips there – it could be useful to you too (especially if you are going for a budget trip).

– Most convenient transport from the airport is BUS. Buy a ride-around ticket.
– Subway is very well developed, however, sometimes it seems it’s just sophisticated network of pedestrian tunnels under the whole Barcelona with a hint of a train here and there. Save money with the T-10 subway ticket for 10 EUR, it can handle multiple passengers at the same time, and it just works well.
– Barceloneta, central Barcelona beach is full of tourists all day. Avoid center part and aim left or right of the whole beach complex if you want a little bit more of silence.
– Go for Sitges if you want cheaper, cleaner, more kids friendly and nicer beaches.
– Go for Garraf, if you want to be alone and you don’t mind that nobody speaks English and it’s rather dead in the evening.
– Go for Platja de Castelldefels if you want to do some paddle boarding and/or plane spotting.
– If you don’t mind to spend 30 minutes on a train, go for beaches anywhere north. Always buy returning tickets.

– Plan your hangovers in Barcelona wisely, almost all Pho and Ramen places are closed before 13:00.
– Best Pho in whole Barcelona is in Mosquito, but they do it only through the day. In the evening they have fantastic dumplings. Prepare yourself for 30 minutes queue in front of the place.
– In Paella two “ll” is read as “j”, thus Paea. PAEA!!!
– Local beer is Estrella (ESTREA!) Damn. They cook it in a record time of four days or so, so it’s completely unpalatable. Doble Malta is just little bit stronger version of the same shit. Go for Estrella Galicia (completely different brewery) if you want something better.
– The best coffee I had was at Satan’s corner. There is also tea room on the same square and pretty decent wine shop.
– Locals eat at places with long bars or at places with “shady” atmosphere. Try Uruguayan-Catalonians Piza’s Lavia, Cal Toni or Pollo Rico.

Spars have a broader selection of everything, Dia is low-cost version.
– If you are buying meat or anything else at the Arab shops and have blue eyes or blonde hair, prepare yourself to be screwed a little. Argue about price. When you will go there for 5-6x times, and they can remember you correctly, they will start to give you better prices.
– If the heat is just too much, try wet your bed sheets (with water…) and put them on your body when you go to sleep. You have 30 minutes before they dry – they’ll help you fall asleep faster.
La Boqueria is quite cool, but also one of the biggest tourist traps in BCN. There are other food markets in the area. Most of them are closed on Sunday – plan wisely.
– The Encants flea market is one of the oldest flea markets in Europe. Go there; it’s world of its own. Monday, Wednesday, Friday, Saturday.
Drassanes Flea Market – wanna buy cheap “latino” clothes? You can buy a shirt for euro, glasses for five. Every Sunday from the early morning.
– If you want to explore, rent a Cabrio through the Drivy app and head north. Aim for Figueres and Cadaqués.
– A friend with a scooter, huge terrace or at least paddleboard is a great plus. If you don’t have any, find some.

Všechno o Stories v CZ Podcast

Pomáhají Stories dělat lepší rozhodnutí?

Málokdo se dokáže ptát lépe, než legenda české startupové scény, Jirka Fabián. Ve svém rozhovoru pro CZ Podcast z nás vytáhl snad úplně všechno, až na čísla našich kreditek.

Dozvíte se:
Jaké jsou nejvetší problémy dnešní analytiky a jestli je lepší Brute Force Processing nebo masivní Machine Learning. Jaký je rozdíl mezi Stories a Tableau a na co se datoví analytici ptají nejčastěji. Proč se firmy nemění k lepšímu proč nikdo nedokáže říct TOP 10 problémů, které trápí jeho firmu.
Měla by analytika být spíš expresivní nebo restriktivní a kolik lidí u nás vyvíjí na React, GraphQL, AirFlow a ETL Slackbotech? Musí být každá drill path předem nastavena nebo stačí z OLAP kostek udělat sítě a nechat uživatele cestovat po nejzajímavějších hranách?

Víc už toho o sobě asi nikdy neřekneme :)

Czech Startups: Stories

( This interview with Vojta Roček, the co-founder of Czech start-up Stories, which comes with a new analysis of corporate data, was published at )

Stories is a unique start-up which through its approach to Big Data can change how big corporations work with information. One of its co-founders, Vojta Roček revealed for you the plans of this promising company. Read more in our interview!

We have heard a lot about Stories in the last few weeks. Almost all tech internet media talked about the next level of business intelligence tools which Stories are working on. The reason for it was that this promising Czech start-up has received an investment of 15 mil. CZK from the Czech company Logio, which deals with the problems of managing supply chains. For Czech standards, it’s not a small amount and it corresponds with the experience of the trio Filip Doušek, Peter Fedoročko and Vojta Roček, the three founders of the company. What plans do they have with the investment? What is their daily work? How hard were their beginnings? You can find answers for not only these questions in our interview with one of the co-founder of Stories, Vojta Roček.

Q 1: Thank you very much for your time Vojta. Please, tell us for starters, what is your start-up Stories about and what is its main idea?

Decision-making process in large enterprises is currently under pressure. It is happening without enough precise information and often very late. We are trying to change this process and allow management not only to focus on operations, but also include the overall strategy. Our tool is trying to give the management only the information with business value, therefore it is including primarily the most important and current trends, which have the greatest financial impact and leaves out the less important factors.

Q 2: The basis of your work is the analysis and daily work with a huge amount of data. In your opinion, the most significant date, are those with the biggest financial impact. That is actually understandable since today´s world is focused mainly on finances. But what about other data, those without significant financial impact, are they important for you as well, or not?

At this moment we judge data purely based on finance aspects. With our tools we are able to transfer any trend to money. That is the unique thing Stories poses and thanks to this our tool can pay for itself very quickly. But this aim is also connected to the group of our primary clients which usually comes from FMCG retail and banking sector.

Q 3: How far in advance can you predict these trends? We are asking because you collaborate with large corporations, which probably need to know trends as soon as possible, are we right?

It cannot be generalized. Every day we make around 10 mil. specific views for each of our clients; it is a combination of various data. We will look at all trends and find the most important ones. Sometimes, it will show that there is a fast growing problem in a in the matter of weeks, sometimes strategically more significant thing which will become a problem in the matter of years. We cannot know that up front, we have no chance to see it, but that is the beauty and benefit of our tool – that we eventually identify it. As the world around us is spinning faster every day and becoming more complex, our experience has taught us that the most important thing is the short response time of the key people. Those are the very people we help to find the new trends. We explain them and allow them to react to these trends.

Q 4: A short time ago, we have informed our readers about the investment you have received from the Czech company Logio. It is very clear for us that you are fully occupied by it now, but would you share with us what are your short-time plans for the future and how significant is the amount that you have received, 15 mil. CZK?

We are developing not just technologically, but also humanly very demanding start-up. After two years of R&D and testing hypotheses on the data of real clients, this amount of 15 mil. CZK will allow us to build fully scalable architecture, which will not have performance limits and it will also allow us to expand capabilities of our tool towards machine learning and predictions. Logio is a unique Czech company – the values they stand for and the approach to business they believe in is something we like very much and we, as Stories, truly appreciate, that we have agreed on the seed investment with them and no-one else.

Once again we would like to thank you for taking the time to share a few thought with our readers. We will keep our fingers crossed for you and we also wish your many satisfied customers. If you want to know more about Stories, take a look at their official website, you will find it at

Stories – data plná příběhů. Jak český „šelmostroj“ mění řízení velkých firem

(Původní rozhovor Jana Strouhala vyšel na, fotil nás Jan Schejbal)

Big data alias velká data. Buzzword, který již několik let rezonuje celým světem. A ten se dnes dostal do fáze, ve které sice umí shromáždit velké množství dat, s jejich zpracováním je to ale už horší. Ukazuje se, že valná většina firem nechává svá data ležet ladem. Proto vznikl český startup Stories, který má tento problém firmám vyřešit. A nejen jim, vlastně i celému světu.

Vojta Roček, Filip Doušek, Peter Fedoročko. Tři známí, kteří rozjeli projekt plný příběhů Stories. Nejde přitom o ledajaký startup, který zkouší, zda se teprve uchytí na trhu. Tihle kluci chtějí jít ve stopách českých technologických firem z oblasti big data, jako jsou GoodData Romana Staňka nebo Keboola Petra Šimečka.

Koneckonců Vojta Roček právě v Keboole začal sbírat ty pravé „datové“ zkušenosti a softwarové nástroje business intelligence jsou od té doby jeho denním chlebem. Naposledy svůj um uplatňoval ve skupině Rockaway Jakuba Havrlanta.

Filip Doušek se také datům věnuje dlouhá léta. Po projektech v Londýně a v Asii se vrátil do Česka, aby zde korporacím pomáhal s datovou analytikou. Svůj vztah k velkým datům promítl například i do svého románu Hejno bez ptáků. Dnes už ale oba sedí společně v nových prostorách vlastního startupu Stories jen kousek od pražského Karlova náměstí.

Zrod „šelmostroje“

Vojta s Filipem se totiž ještě se svým dalším známým, datovým konzultantem Peterem Fedoročkem, scházeli občas v baru, kde často řešili i pracovní problémy. A shodovali se v jednom – firmy nevyužívají data, která mají k dispozici. Bylo to i tím, že na trhu neviděli software, které by dokázal poukázat na aktuální problémy firmy a zároveň na to, kdo za nimi konkrétně stojí.

„Řekli jsme si, že je čas udělat nástroj, který radikálně změní řízení velkých firem,“ vrací se Vojta do doby před dvěma lety.


Zakladatelé Stories Peter Fedoročko, Filip Doušek a Vojta Roček (zleva doprava).

Tři datoví nadšenci tedy dali dohromady tým celkově asi 15 lidí a začali ve svém volném čase po večerech software vyvíjet. Po roce bylo jádro produktu – ve firmě familiárně nazývané „šelmostroj“ – na světě. Díky němu mohou firmy například zjistit, jaká a čí rozhodnutí ovlivnila například prodeje daného výrobku, celkové tržby, výkony jednotlivých poboček, či dokonce týmů a jednotlivých pracovníků.

Hodnota problému

Stories však nedávají lidem další data, ale příběhy. Z milionu automaticky vygenerovaných pohledů software vybírá a přiřazuje konkrétním lidem top 10 finančně nejdůležitějších, konkrétních příležitostí nebo hrozeb včetně těch, které ještě nejsou pořádně vidět.

Dnes totiž až 95 procent firem nedokáže svá data správně využít nejen v rámci podpory v rozhodování managementu, ale třeba i pro zpětné určení, kdo za změnou konkrétních ukazatelů, například za zvýšením prodejů, v minulosti opravdu stál.

„Ve firmách je dnes většina rozhodnutí tvořena podle pocitů, dojmů nebo toho, kdo nejvíce řve. A za dva měsíce od rozhodnutí, když se věci začnou hýbat pozitivním směrem, se někdo ozve, že je to tím, protože tehdy třeba snížil ceny. Přitom to ale mohlo být zcela něco jiného,“ vysvětluje Vojta. „Nejde o falešnou slávu jednotlivce, jde o to, že v té firmě začíná žít něco, co není podložené daty, a to zase ovlivňuje následující rozhodnutí,“ dodává.

Stories tak vyvinuly technologii, která dokáže přiřadit konkrétní hodnotu danému problému. A jeho vývoj pak spojit s konkrétními rozhodnutími a obojí sledovat v čase. To podle zakladatelů pražského startupu, do kterého na konci srpna investovala společnost Logio, neumí žádná jiná firma na světě.

Cílovou skupinou Stories je korporátní sféra, v současnosti se jedná zejména o společnosti z oblasti FMCG, po produktu se pak čím dál častěji začínají ptát finanční instituce. Výhodou „šelmostroje“ také je, že může běžet v jakémkoliv prostředí, přímo u klienta, nebo vzdáleně v cloudu. Software od Stories přijde na tisíce dolarů měsíčně a jeho samotná implementace zabere pár dnů.

Datoví analytici se ale nástupu tohoto řešení nemusejí obávat. Nesebere jim práci, naopak je zbaví rutinních činností a uvolní jim tak kapacity. „Osmdesát procent datové analýzy je pouhým masírováním dat k tomu, abyste je ve 20 procentech mohli interpretovat,“ popisuje současnou situaci Filip.

Ten jednohlasně s Vojtou a Peterem říká, že v současné době neexistuje na světě vhodnější místo k vývoji a testování produktu u klientů, než je právě Česká republika. A není to jen kvůli zdejším kvalifikovaným lidem. „Česko je v globálním smyslu vynikající laboratoř. Je tu hodně poboček mezinárodních firem, které začínají v rámci korporace hrát roli velkých inovátorů. Je neskutečná věc, že se Česku podařilo získat takovou reputaci,“ vysvětluje Filip.


Za hranice firem

Stories jsou na úplném začátku, pilotní klienti dávají první feedback nutný k vyladění produktu. Na celou tuto fázi získaly Stories finanční polštář v podobě 15milionové investice od Logia, která by jim dle původního plánu měla vydržet na rok a půl.

Stories ale do budoucna vidí potenciál i daleko za korporátním horizontem. „Teď se soustředíme na retail, finance – obecněji na byznys a korporace. Experimentálně ale Stories nasazujeme i na jiné problematiky, například data pacientů a léčebné metody nebo dopravu ve městě a spokojenost obyvatel. Náš software nalézá v datech to důležité a je mu vlastně jedno, čím se zabývá, proto bychom ho chtěli zapojit také do řešení problémů společenských,“ uzavírá Filip popisem vize startupu.

Pokud vás zajímá techničtější část našeho startupu, mrkněte ještě na rozhovor s Filipem na

Stories: scaling up!

Před rokem a půl jsme jasně věděli, že už nás nebaví dělat další námezdnickou práci v agenturách a pořád dokola implementovat cizí produkty, které nemáme jak rozvíjet. Chtěli jsme budovat něco, co budeme mít možnost shapovat my. Zkusili jsme si představit budoucnost a vymyslet produkt, který ji předeběhne. Vypadla nám z toho platforma Stories, která hledá důležité informace v komplexním business světě kolem nás a pomáhá lidem dělat správna rozhodnutí.

V létě se výsledky našeho vývoje líbili lidem z Logia natolik, že do nás investovali to samé, co Peter Thiel před dvanácti lety do Marka Zuckerberga. Stejně jako on tehdy i my dnes máme silnou vizí a jasný směr, kterým chceme jít.

Nejsme garážový startup třech absolventů, ale firma založená zkušenými profesionály, která míří po bok velikánů jako jsou Tableau, PowerBI nebo GoodData. Původně to měl být český Palantir, dnes už chceme mnohem víc. Machine learning, predictive analytics, big data, …mohli bychom používat všechna trendy buzzwords, ale nechceme si nikoho kupovat na bezobsažná slovíčka.

Od září máme pronajatý kancl ve staré zástavbě nad Karlovým náměstím, s terasou kde slunce svítí celý den. V kuchyni kape V60, všude chytré zdi a rychlý internet.

Dáváme do kupy roadmapu na dalších pár měsíců, vybíráme technologie a uvědomili jsme si, že bysme se o tu legraci s vývojem chtěli podělit s někým dalším.

Napadlo nás třeba:

AWS/GCP/… infrastructure engineer
Masivně paralelizujeme výsledky našeho 18 měsíčního R&D do infrastruktury, která je zadokrovaná a portovatelná mezi několika různými IaaS/PaaS. Chtěli jsme to psát celé v Lambdě, ale k výpočtům našeho typu se zatím nehodí (jsme přílis data-heavy) – nebráníme se žádným nápadům ani zajímavým experimentům. Zákazníkům nabízíme výpočetní engine nezávislý na platformě pod ním, abysme se dostali co nejblíže k datům. Stavíme si vlastní ETL obohacené o automatizaci nejčastějších činnosti, které plánujeme nabídnout formou open-source někdy v průběho příštího roku.

To co děláme je cutting edge a precedensy moc neexistují. Hledáme někoho, kdo chce zkoušet zajímavý věci a nebojí si převzít vedení a narýsovat to podle sebe.

Front-end developer
UI je výzva. Chceme do světa sterilních korporátních aplikací přinést něco, s čím lidé budou chtít pracovat. Syntéza a vizualizace informací, které dokážeme generovat, je neprobádané pole, které v současné době obývá Angular, ale chceme plynule přejít na React s full D3.js. Máme klienty, jasná zadání a nechceme nikomu říkat, jak by měl programovat. Těšíme se na developera, který se chce realizovat na projektu, který nikdo jiný předtím nezkoušel.

API developer
API s circa stovkou resources máme napsane v NodeJS, zdokumentované v Apiary/Swagger a asi ho zmigrujeme na Python (Flask), abychom každému z developerů umožnili v jednom jazyce editovat vše od algoritmu až po front-end. No CRUD, všechno REST, MongoDB (Mongoose) a chystáme PostgreSQL.
Nehledáme coding-monkey, ale samostatně uvažujícího pohodáře s vlastním názorem na dělání věci, které dávají smysl.

Nevidíte tady přesně to, co by bavilo vás? Nevadí. Škatulky jsme vydefinovali proto, abychom měli kde začít.

Stačí, když baví data.

Stories: současná big data zklamala očekávání

Korporacím dnes nechybí data nebo další možnosti jejích ručního zpracování. Ale nástroj, který ze záplavy pohledů vybírá automaticky ty finančně podstatné a dává možnost s nimi pracovat napříč týmy. To si myslí trojice  datových odborníků Filip Doušek, Peter Fedoročko a Vojta Roček, a z myšlenky hodlá udělat prosperující záležitost. Po roce výzkumu odhalili svůj nový projekt Stories.

Stories automaticky vyhledává finančně nejdůležitější trendy, zpracovává je v příběhy a umožňuje s nimi dále pracovat v rámci celé organizace. S dostatečným časovým předstihem by tak projekt měl detekovat nové trendy a zvyšovat výkonnost a správné rozhodování napříč firmou.

Cílem Stories je radikálně změnit řízení velkých firem. Zjevně v tom nejsou sami, s představením startupu rovnou oznámili taky seed investici 15 milionů korun od společnosti Logio zaměřující se na optimalizaci dodavatelských řetězců a firem.

Za investovanou částku získává podíl 12,5 procenta, což ze startupu, o kterém jste doteď neslyšeli, dělá firmu s valuací na úrovni 120 milionů korun. „O investici do takového projektu jsme nepochybovali. Díky spolupráci můžeme spojit naše dosavadní zkušenosti a nabídnout klientům komplexnější řešení,“ uvedl CEO Logia, Tomáš Formánek.

Současná big data zklamala očekávání

„Všichni tři máme tu samou zkušenost z nasazování business intelligence nástrojů u globálních firem. Současná big data zklamala očekávání, místo vyšší jistoty v rozhodování a větší svobody zabývat se strategií přinesla naopak zahlcení bezvýznamnými informacemi,“ vysvětluje Filip Doušek.

„Stories patří do příští generace datových nástrojů. Ta bude hledat trendy automaticky a zároveň umožní nalezené byznysové příběhy sdílet v rámci celé organizace,“ věří Doušek.

První výsledky získal startup ze zkušební implementace řešení u pilotních zákazníků, mezinárodních korporací z oboru prodeje rychloobrátkového spotřebního zboží (FMCG retail) a bankovnictví. Na základě těchto potvrzení se proto v létě tvůrci rozhodli jít do projektu naplno.

Logo StoriesProblémem dnešního řízení firmy není podle zakladatelů Stories nedostatek informací, ale ztráta času, pozornosti a zdrojů řešením těch nepodstatných. Cloudová služba proto na základě dat nepřetržitě hledá, kde je největší potenciál ke zlepšení prodejů a kde naopak nečinnost způsobí největší finanční škody. Tyto informace pak předá zodpovědným manažerům.

„Jako první nástroj na světě provádíme takzvanou datovou kombinatoriku. Přistupujeme k datům hrubou výpočetní silou. Naše algoritmy vybírají z milionů pohledů ty trendy, které mají největší byznysový dopad,“vysvětluje Fedoročko.

Startup věří, že právě kombinace speciálních algoritmů určujících prioritu jednotlivých pohledů je nyní největší technologickou hodnotou Stories. Z týmu necelých deseti lidí tvořili více než polovinu vědci, zejména z oboru aplikovaných matematicko-stochastických metod.

„Na rozdíl od jiných oborů je Česká republika pro nás jako datový startup ideálním prvním trhem. Máme tady velké množství prvotřídních datových odborníků a zároveň zde sídlí pobočky a vývojová centra globálních hráčů, našich potenciálních zákazníků,“ uvedl Roček.

( článek vyšel původně na )

You Need To Fall In Love With Data

This blog post is part of the Big Data Week Speaker interviews series. Vojta shares his thoughts about the importance of changing  mentalities when it comes to data-driven businesses, and about a new culture of decision making.

  1. Why is it important for businesses in your industry to be more data driven nowadays?

In today’s increasingly complex and dynamic business world, you can’t afford to make decisions based solely on intuition. You need to understand what works and how it works. You need to fall in love with your business data and instill this love to everyone in the company.

  1. What are the main challenges a company encounters when trying to leverage their data?

People’s mentalities. Around 70 % of the staff usually don’t embrace a data-driven mentality, even though they are convinced they do. They want to stick with the old believes and myths, and don’t want to challenge anything they believe “works just fine”.

  1. How do you see the impact of big data in the retail field?

With the right tools it’s possible to track the impact of every business decision. That’s awesome and scary at the same time for almost all decision makers. A new culture is born, where there are no bad decisions, only bad hypothesis slowly emerge.

  1. What do you foresee as being the growing big data challenge you will face in your role over the coming 3 years, and how are you preparing to face it?

Nowadays, I spend only 5% of my time on analyzing data. The rest of my time I’m a psychotherapist for decision makers. In the year of 2016, analysing business data and getting valuable insights out of it is not cutting edge anymore. But it’s becoming more and more difficult to find someone who will actually do something differently based on this output. People just don’t want to change. Anything.

5. Who do you think should attend your talk at Big Data Week? Why?

Decision makers who are nowadays lost in reports and can’t quite get any information they ask for.

Datová analytika: 2016

Není problém sehnat data.

Není problém je zpracovat a něco z nich vyčíst.

Je obrovským problémem zapojit výsledky jakékoli analýzy zpátky do firemních procesů.

Jsou tak velcí, proč ten mailing lépe nesegmentují lépe a proč pořad všem posílají to samé? Kdybych já měl přístup k jejich datům, ty by viděli!

No…byl jsem tam…a neviděli.

Dobrou segmentaci dneska zvládne s prstem v nose udělat každý s “data” v názvu firmy, ale pro reálnou změnu procesů ve firmě, pro zapojení výsledků, potřebujete mnohem více. Jen pro personalizovaný mailing, zaklínadlo posledních pár let, je záhodno mít:

  • Obrázky ke všemu zboží a ve správné velikosti.
  • Text do nadpisu pro každé zboží.
  • Popis o maximálním počtu znaků pro každé zboží.
  • Znát marži ke všemu zboží (hoď po mě kamenem…), aby se neposílal nízkomaržový odpad.
  • Mailové řešení s API, které to zvládne.
  • Spolehlivý reporting na vyhodnocení, jestli to vůbec funguje.
  • Ideálně machine learning na uzavření celého loopu, aby všem nechodilo furt to samé a samo se řešilo třeba zvýšené drolení báze.

Vyčistit bordel v datech, přepsat půl systému, …na to tady má vývojovou kapacitu málokdo, protože řekněme si upřímně…který programátor v době hromady cool startupů lovících na pracovním trhu půjde programovat další (i kdyby sebevíc cool) e-shop?

Tak aspoň ten reporting, Vojto!

Pod reportingem si každý představí trochu něco jiného. Všichni chtějí vidět čísla a nejlépe všechna najednou. Málokdo dokáže definovat co je Revenue (Daň? Poštovné? Vratky? Kredity? Slevy? …), jak se pozná zákazník (nebo snad uživatel?), …ale hlavně říct, proč ten reporting vlastně chce. Co je vize jeho firmy na další rok.

Čísla vás nespasí. V číslech se můžete utopit, čísla samotná vás neposunou.

Data nejsou nová ropa, v datech samotných peníze nejsou.

Nejdřív musíte mít silnou vizi.

Díky čemu se odlišíme od konkurence a díky čemu budeme lepší? Co jsou naše hodnoty? Jak nás mají vnímat naši zákazníci? Co chceme, aby cítili?

Z vize vychází hypotézy.

Daří se nám up-sellovat prvozákazníky? Funguje nám next best offer? Máme vyšší LTV z facebooku nebo z AdWords?

Na základě hypotéz se teprve definují metriky.

Teprve po celém tomto mentálním cvičení můžeme nadefinovat reporty, které sledují naše metriky, vyvrací nebo potvrzují hypotézy a vedou nás za naší vizí.

Obráceně by to chtěli dělat všichni, ale jde to málokdy. Každý business je trochu jiný. Má jiné vnitřní procesy, je v jiném stavu vývoje, potřebuje teď sledovat něco trochu jiného, co zrovna jemu nejde.

Jsem rád, že se projekty u nás v Trologicu daří držet při zemi. Vracíme se znovu a znovu ke kořenům datové analytiky a našich zákazníků se ptáme dokola na to samé: “Čeho chcete příští měsíc dosáhnout?”.


Vizualizujeme nezvizualizovatelné

Když jsem před 5 lety začínal v Keboole koketovat s Business Intelligence, nakoupil jsem si hromady knih o vizualizaci dat. Po nocích jsem četl Davida McCandlesse, Alberta Caira, Edwarda Tufta, Katy Börner …a představoval si, jak budu designovat dashboardy, které všem vyrazí dech.

Nikdo to po mě nechtěl. Všem stačily jenom tabulky. Občas obarvit na zeleno nebo červeno. Sem tam line chart, bart chart, odvážnějším heatmapu. Ono se ani není moc čemu divit – zjednodušený pohled na svět, který si uživatelé v BI chtějí naklikat, nepotřebuje složité vizualizace.

Minardu pochod na Moskvu

Měl jsem pocit, že je tam něco víc. Že Minardův pochod na Moskvu by mohl být, s možností segmentace, drillováním a pop-upy, klenotem datové analytiky i dnes. Že existují vizualizace, které dokážou příběhy v datech vyprávět mnohem lépe, než pár tabulek a grafů.

activision sankey

Plním si svůj sen. Nejenže stavíme stroj, který sám hledá co je důležité, ale ještě jeho komplexní výstupy potřebujeme prezentovat formou, kterou si sami musíme vymyslet.

Máme hutné informace, které se špatně vizualizují ve 2D a ještě je chceme je vyprávět v čase. Dynamické příběhy v datech, které se vzájemně prolínají, doplňují a vysvětlují. Míříme mimo běžné grafy, po slacku nám běhají sankey, vizualizace toků, 3D heatmapy, treemapy a color schemes jak z módního časáku. Jdeme po interakci – zvýraznit, co mě zajímá, potáhnout křivky, vysvětlit zajímavou sekci. Chceme mít uživatele aspoň na půl cesty k orgasmu z vizualizace všeho, co pro ně máme.

NY Times box office sales

Akorát jsme ani po třech měsících pátrání nenašli grafika/developera/D3.jskaře, který by jel na stejné vlně a dokázal s náma tyhle myšlenky iterovat dál.

Znáte někoho, koho by to bavilo?

Startupy bez jména

se občas objeví.

Jeden takový se nam narodil. A za posledních 8 měsíců jsme na vymýšlení jména prostě…nemeli čas. Byli tu zábavnější věci k řešení.

Postavili jsme a 3x zpivotovali kompletní technologické řešení, nadesignovali a zase zahodili celý front-end, našli jsme první klienty a získali od nich data, rozložili jsme vše do na sobě nezávislých částí a zase to celé složili zpátky do funkčního a škálovatelného celku, znovu jsme vymysleli celý deployment a přepsali vše ze 4 různých jazyků zpátky na jeden.

Je nás 6-12, podle toho kolik se nás vejde najednou do místnosti a díky našim full-time zaměstnáním se nezřídka nacházíme ve 4 různých časových zónách napříč kontinenty. Máme společnou lásku k datům, vytrvalost a touho po svobodě – nedělat už znova v anonymních korporátech na zbytečných projektech, ale mít možnost přestěhovat celou firmu na zimu na Filipíny a chvíli žít tam.

Chceme od života víc.

Nabízím Ti poslední volné místo před prvním raisem a uzavřením skupinky “těch co to na začátku postavili”.

V nejbližších týdnech budeme stavět API pro search engine (nad Elasticem) a API pro recommendation engine – abychom uzavřeli self-learning loop. Pak už shippujeme hotový produkt k prvním klientům.

Umíš Python a zajímá tě D3, machine learning, Pandas a Neo4j?
Myslí ti to lépe než všem ve tvém okolí?

Najdi si na mě kontakt a ozvi se.

Žijeme v bezprecedentní době.

Rozhovor vyšel původně na blogu Ondry Trhoňe a samotného mě překvapila jeho upřímnost. Je to surový a ryzí.

Vojta Roček

„Dnešní dobu je třeba vnímat ve fakt širokým kontextu“

Jak se cítíš v dnešním technologickým světě?
Dobře, protože jsem pořád na špičce, před tou vlnou.

Na hraně digitálního zítřka…
Přesně tak. Ve chvíli, kdy s novejma věcma žiješ a absorbuješ je postupně, tak se i telefon pod tvejma rukama vyvíjí postupně – nedostaneš ho po pěti letech vývoje jako hotovou věc, se kterou se musíš naučit. A jsi o krok napřed.

Myslíš, že to tempo vydržíš? Že budeš o krok napřed i za 40 let?
Nevím, jestli budu chtít. Úplně dobře si umím představit, že od tohohle světa budu chtít vypadnout a budu žít na nějakým ostrově, kde mi to bude úplně jedno. Je to namáhavý a náročný. Žijeme v bezprecedentní době a myslím, že naši rodiče si neuměj představit jak moc těžký je dneska udržet se ne nutně na špičce, ale v tom růstovým módu: totiž že rosteš rychleji než ostatní lidi. A vyčerpává to, brutálně to vyčerpává.

A dost lidí na to třeba i rezignuje.
Dnešní doba vyžaduje, aby ses na ni hodně soustředil a vnímal ji ve fakt širokým kontextu. A některý lidi na to nemaj čas ani prostor. A proto potom pak říkaj věci, který nejsou dobrý.

Třeba když tehdy zrušili Google Reader. To byla pro nás informační fanatiky velká modla, protože jsme byli všichni přisátý na RSS streamy jak z venčí, tak napříč svejma kamarádama. A když ho Google zrušil, tak se psalo, že je to skvělá příležitost pro někoho, kdo udělá náhradu, s čímž jsem dost polemizoval. Tohle je přesně ta debilita starýho světa – Google věděl, proč to dělá, věděl, že RSSka jsou mrtvý. A historie nám dala za pravdu.

Ale pořád se používají, třeba v podobě Feedly a podobně. Proč jsou podle tebe pasé?

To množství informací a zdrojů totiž roste takovým způsobem, že nejseš schopnej se bez nějakýho social kurátorství typu Twitter v tom rozumně vyznat, respektive budeš omezenej na malý množství zdrojů a nikdy neuvidíš nic mimo velmi úzkej záběr. A to s tím Google Readerem pro mě byla taková demonstrace, že ti lidi ze starýho světa se snažej žít s tím, co maj, A to je něco hodně typickýho.

Aby ses udržel relevantní musíš si neustále hrát s novejma věcma, který přicházej na trh a měněj tvůj přístup ke světu a jeho používání. Když přišly dotykový telefony, tak lidi říkali, že je jedno, jakej telefon používáš – ale ono není. S ťukacíma telefonama přišel úplně jinej typ aplikací, jinej typ her, jinej typ prohlížení webu a spoustu věcí to naformátovalo hodně jinak. Když to ignoruješ, tak ti nedochází, jak se věci vyvíjejí a nenaučíš se s nima hned na začátku. Abys byl dneska relevantní tě nutí neustále testovat nový věci a sám si pro sebe zkoušet, jestli jsou důležitý a proč. A lidi ze starýho světa, to podle mě prostě nedělají.

Ale když těch věcí je tolik? Dokážeš rozlišit dobrou věc od prázdnýho hypu?
To víš, že nejsem vůči hypu imunní. Ale jde o to bejt v pozici, kdy máš možnost si tu novinku vyzkoušet. Ale nový věci to chce tlačit neustále – jedním z důvodů, proč je Keboola tak úspěšná, je to, že má Slack, Trello, Zendesk a celkem asi 30 cloudovejch služeb, který měla snad jako první v republice. A to proto, že její zakladatel přesně takhle hledal mezi věcma z nový éry ty, který by mohly bejt relevantní. A když pomáhá startovat jakoukoliv firmu od nuly, tak ji nezbrzdí starým designem.

Jak to děláš ty?
Já těžím z toho, že mám kamarády, který jedou tu digitální hranu taky, ale v jinejch oborech než já. Znám lidi, který se specializujou na androidovej vývoj, takže jsme půl roku před ostatníma měli Google Glass u mě na balkóně a přemýšleli jsme, co s nima. To samý chytrý hodinky. Nemyslím si, že je to něco důležitýho a kritickýho, a to proto, že jsem si je ozkoušel. Mám okolo sebe lidi, kteří technologie v tom svým oboru sbíraj, jdou po nich, a od těch se učím. Dneska je extrémně důležitý bejt ve skupině lidí, který jsou ty “new age kids” a dělaj něco zajímavýho.

Jasně, cool kids se bavěj s cool kids.
Je to tom bejt relevantní něčím i pro ostatní. Já se snažím bejt relevantní tím, že chápu svět. K tomu mi dopomáhá business intelligence, protože když jsem v práci nucenej nacházet problémy ve firmách, tak to potom z nudy dělám i ve světě kolem mě. A jsem pak poměrně jednoznačně schopnej identifikovat to, kde jsou problémy a co by se muselo změnit. Jen to kromě těch pár mejch přátel nikoho nezajímá.

„To, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.“

V čem je dnešní Vojta jinej než Vojta v roce 2007, když šel do svý první IT práce?
Rozhodně jsem si vědomej svejch hodnot. Tehdy jsem měl spoustu teoretickejch znalostí a myslel jsem si že to celý vyownuju, tak jak to dělám dneska, ale chyběly mi ty hodnoty. Takže mý rozhodnutí byly značně náhodný a podléhaly nějakýmu mýmu osobnímu rozmaru. Teď jsem daleko cílevědomější a vím proč dělám ty věci, jaký dělám. Vůbec nějaký hodnoty mám, tuším, co je můj smysl v životě, a jsem schopnej pracovat na tom, abych byl spokojenej

Vypadá to, že k životu přistupuješ dost systematicky.
A jsem za to hodně kritizovanej. když jsem byl mladší, rozbíjel jsem věci, házel po lidech klíče, obecně jsem měl velký problémy se zvládáním svejch emocí a dalo mi hodně práce je zkrotit. A pokračoval jsem v tom dál a teď se snažím mít svý emoce po kontrolou a uvažovat velmi racionálně. Z dlouhodobýho hlediska mám pocit, že se ti tenhle přístup vyplatí nejvíc.

A nevím, jestli je náhoda, že dělám to, co dělám, a díky tomu uvažuju systematicky, nebo jestli díky tomu, že uvažuju systematicky, dělám to co dělám. Každopádně je to jeden z důvodů, proč mi jde business intelligence. To, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.

Nedávno si založil vlastní podnik. Kolikátej?

Druhej. Hele, já si trochu vyčítám, že jsem nezačal dřív. V nějakým korporátu můžu mít poměrně slušný peníze a nemusel bych se dřít s rozjížděním vlastních věcí, ale pro mě je výzva překonat sám sebe, dřít zem a začínat od nuly. Lítat do Anglie a tam někoho přesvědčovat, aby mě dal svoje data, že mu s tím udělám něco revolučního.

Takže peníze nejsou to hlavní.
Já úplně nepatřím mezi ty, co by říkali, že peníze nejsou důležitý. Peníze jsou velmi důležitý, a to z mýho pohledu hlavně proto, že s nima můžeš měnit realitu okolo sebe v realitu, ve kterou ty věříš. Můžeš je použít k tomu, aby bylo víc dětskejch školek, nebo aby se zasadilo na ulici víc stromů. Peníze nejsou špatný a je fajn je mít, abys mohl dělat věci, ve který věříš. Ale jakmile začneš vydělávat peníze proto, abys vydělával peníze, tak přestaneš bejt dobrej v tom, co děláš. Mělo by to bejt obráceně: nejdřív by tě to mělo bavit a měl bys v tom bejt dobrej, a pak by ti to teprve mělo nýst peníze. Doteď jsem vlastně nepřišel na to, co by mě bavilo úplně nejvíc a v čem jsem nejlepší. Lidi mně platěj za věci, který umím – a věci, který umím, mě nebavěj.

Když si říkal že tě vždycky bavilo pracovat s informacemi, tak jak se to projevovalo třeba v dětství, dospívání?
Hodně jsem četl. Třeba v patnácti jsem přečetl celýho Julese Verna, v šestnácti celou Zeměplochu. Jak houba jsem nasával strašně moc informací a pak jsem někdy kolem těch patnácti, šestnácti dostal internet…

… a vzniklo Inferno.
Koukám, žes mě fakt zkoumal.

Tak ty to tam máš prolinkovaný!
Jojo, tak když už jsem se s tím tenkrát dělal… mě baví myšlenka, že když mě bude někdo takhle zkoumat, tak uvidí, že nejsem výstřelek posledních tří let, ale že je tam nějakej vývoj. No, a když jsem tehdy získal přístup k internetu, tak jsem si začal psát blogísek a vůbec informace nějak zpracovávat a třídit. A tam mě to do velký míry fakt chytlo.

„Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal.“

Pak jsi pokud se nepletu nastoupil na informatickou střední v Hradci Králové a po ní šel studovat informatiku na VŠE. Jak se s jejím studiem máš? Našel jsem tvoji diplomku o závislosti lidí na sociálních sítích – takže jsi konečně dostudoval?
Teď v září.

A jaká to byla zkušenost? Tuším, že ke konvenčnímu vzdělávání se nestavíš úplně kladně.
Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal a nejradši bych si za ní rozbil hubu. Nejde o to konvenční vzdělávání, jde o to, že na vysoký škole došlo k rozpojení vztahu mezi tím, kdo platí a tím, kdo poskytuje ty služby. Profesoři tam žijou v nějakým zvláštním světě, kde vůbec není potřeba studenty něco naučit, a studenti žijou v nějakým zvláštním světě, kde není potřeba se nic naučit, a všechno se to točí kolem toho, aby se na konci semestru napsaly nějaký papíry, co se odevzdaj a smysl bude naplněn. A to mě fakt nebavilo.

Jak dlouho jsi to vlastně studoval?
10 let.

Ale to už jsi byl ve svý první pořádný práci, CreditInfo Solutions, ne?
Já jsem u celýho studia vysoký pracoval a když pracuješ, tak se studuje špatně. Hlavně si člověk zvlášť v IT kontaktem s praxí uvědomí, že všechno, co se učí na škole, je zbytečný a zastaralý. Já jsem se vlastně na vysoký nenaučil nic, co bych pak využil v praxi. A když už jsem s něčím z praxe přišel, tak mě ty pedagogové většinou dost nevybíravě poslali do prdele – oni to prostě učili nějak a tak to chtěli dělat.

Třeba domácí úkoly, to je debilita non plus ultras: máš zpracovat nějaký téma a nemůžeš to okopírovat z Wikipedie – takže zahodíš ten nejlepší možnej zdroj a rozcestník k dalším informacím. A zpracuješ to hůř než to už někdo na tý Wikipedii zpracoval jen proto, aby někdo, kdo ti to zadával, byl spokojenej. K čemu… to nemá žádnej důvod. Psaní diplomek, bakalářek, to nemá žádnej důvod. A píšeš na minimální počet stránek, takže učíme lidi, že se maj vyjadřovat co nejsložitějc a nejzbytečnějc. Celej byznys se snaží dělat věci co nejefektivnějc a ze školy ti lezou lidi, který pracujou s tím, aby to mělo dostatečný množství stránek.

A co ekonomická stránka tý školy? Když už IT stálo za nic…
Když chodíš na vysokou v nějakým pozdějším věku, tak nic, co se tam děje, nedává tak úplně smysl. Konkrétně na ekonomce se učíš ideální modely, který ti maj pomoct pochopit, jak to funguje, ale v realitě se s nima nikdy nepotkáš. A já si myslím, že ti ubližujou – že ti neumožňujou pochopit svět v tý jeho surový realitě.

Po pěti letech ekonomky jsem nedokázal říct, čím byla způsobená finanční krize. Musel jsem si to znova fakt složitě dohledávat na netu a zkoumat všechny ty důvody, který nemaj nic společnýho s ekonomií.

„Někteří z nás už částečně žijou v singularitě.“

A co jsi vlastně šel po obecný informatice studovat na magistra?
Kongnitivní informatiku, což je spojení počítačů a mysli. Je to sociologie, psychologie a neurologie namíchaná s informatikou, což je ostatně důvod, proč jsem si vybral takový téma diplomky – přesně zapadá do definice toho oboru.

Věnuješ se tomuhle kognitivnímu zájmu nějak dál?
Hrozně by mě to bavilo a nějakým způsobem k tomu inklinuju… nebo ještě jinak: podle mě to za 10 let budou muset umět všichni. Myslím tím to, že se teď IT posouvá z toho čistýho IT pro geeky, nerdy a ajťáky k IT pro všechny, který vyžaduje, aby si návrháři IT systémů byli vědomí toho, jak funguje lidskej mozek. Aby to pak byl schopnej používat každej. Můj magisterskej obor byl vymyšlenej dobře, ale já jsem ho studoval už pozdě. Ale co mě to pomohlo pochopit dobře jsou dynamický a komplexní systémy, což je něco, co by podle mě měli znát všichni – chápat jak funguje svět, protože ten je kurva dynamickej a kurva komplexní.

V čem se to projevuje nejvíc?
Přestává platit to, že si zvolíš nějakou strategii a ta ti funguje pět, deset let. Že si řekneš: budu používat Android a ono to 10 vydrží. Během dalších tří let přijde něco, co ti to kompletně překopá. Ale to je ve všem – v partnerskejch vztazích, v práci, v přístupu k životu. Všechno se neustále mění, a ty musíš neustále ověřovat, co je správný, s čím máš fungovat. A to dneska lidi neuměj, protože je to nikdo nenaučil.

Proč se ta rychlost tak výrazně změnila až v poslední době?
Kurzweil a jeho teorie exponenciálního přírůstku, která říká, že všechno okolo nás má tendenci dít se exponenciálně. Snad kromě nárůstu počtu lidí na zemi je to asi ve všem pravda – počet uzlů na internetu, množství dat. No a lidi maj tendenci zaměňovat tu první část exponenciální křivky za lineární, a pak jsou hrozně překvapený. Podle Kurzweila je dnešní doba specifická ještě tím, že dochází k multiplikaci těch exponenciálních jevů, schází se jich víc najednou, mísej se a hypujou navzájem. Takže nejen, že se všechno hrozně rychle mění, ale mění se to exponenciálně a exponenciálně rychle se mění i všechno okolo toho.

Někteří z nás už částečně žijou v singularitě, to znamená, že přestávaj mít možnost na základě toho, co věděj, predikovat budoucnost jejich vlastního oboru.

Řešením je co, adaptabilita?
Brutální adaptabilita. Chtít zkoušet nový, nebát se toho – fakt musíš, fakt musíš. Časy mezi technologickejma cyklama se snižujou pod stíhatelnou úroveň. Všechno, co používám v práci, jsem svým způsobem nedávno začal testovat. A nejsem si ještě jistej, jestli to používat chci, ale nic jinýho my nezbejvá. Nemám čas to testovat někde bokem. A doufám. Snažím se používat to, co má největší hype, protože když je problém, tak ho najednou řeší hodně lidí. Takže zase: jde o to bejt na tý digitální vlně.

Je něco, co ti v dnešní době chybí?
Největší problém lidstva je v chybějícím rozhraní pro práci s informacema. Oči nevznikly na čtení, uši nevznikly na poslouchání hlasu a pusa už vůbec nevznikla na formulaci myšlenek. Všechno to jsou orgány, který jsme nějakým způsobem ohli a mozek spolu s nima. Kdybychom měli přímý napojení na informační zdroj, dokázali bychom v mžiku číst myšlenky jinejch lidí – a ti by je nemuseli složitě převádět do abstraktního jazyka, aby to ostatní stejně pochopili trochu jinak. Je otázka, jestli by došlo ke globálnímu porozumění, nebo globální válce, ale hodně věcí by se tím urychlilo a vyřešilo. To, že si lidi nerozuměj a nedokážou formulovat myšlenky, je velkej problém a blokuje nás ve spoustě věcí.

To je taková dost cyberpunková vize.
Jo, to je. Otázka je, jestli to bude převládající trend a jestli se to vůbec rozšíří. Z mý zkušenosti ale nakonec přijde všechno.

Ambicióznost projektu zvyšuje jeho šanci na úspěch

Rozhovor pro StartItUp se mnou udělal Jirka Vicherek.

Vojta Roček je známý propagátor business intelligence, kontroverzní diskutér a jeden z 50 nejvlivnějších lidí na československých sociálních sítích (dle Klábosení). Vlastnil soukromý rumový klub, pracoval v Keboole, dělal v GrowJOBu konzultanta osobního rozvoje. Zapojení dat do byznysových procesů řešil v Leo Express, následně ve startupu Bileto, odtud už byl jen krůček nahoru k vlastníkovi Bileta – investiční skupině Rockaway. Pro Rockaway pracuje v tzv. Value Creation Teamu jako Director of Business Intelligence, pomáhá startupům z portfólia v práci s daty a za to samé má odpovědnost v celém E-commerce Holdingu.


Ahoj Vojto, začněme tím, kdo vlastně jsi. Od roku 2010 je Tvé jméno veřejně spojeno s daty a business intelligence. Přesto sám sebe označuješ na pojmem company builder, tento rok jsi přednášel na WebExpu na téma Design for Change, organizoval si Metacamp na téma Temná vize budoucnosti. Jak jsou tyhle věci spojeny a co vlastně děláš?

Vojta Roček: Rád pracuji s informacemi. Hodně mě baví číst a vědět víc. Baví mě zkoumat jak a proč informace vznikají, jak se šíří a jak je vnímáme my, lidé. S tím souvisí odvěká touha chápat svět. Vidět věci tak, jak doopravdy jsou. Chápat proč se lidé chovají tak, jak se chovají, a proč svět vypadá zrovna tak, jak vypadá. Když zkombinuješ tyhle dvě věci, vypadne ti z toho, že nikde jinde než v Business Intelligence (BI) jsem vlastně ani skončit nemohl. Tento obor je o analýze, pochopení a prezentaci informací o světě kolem nás. A proč company builder? Začal jsem mít pocit, že už jsem viděl dost na to, abych přestal analyzovat a začal tvořit. Že užitečnější, než jen v samotném zkoumání a popisu, budu u zrodu, kdy se lze pár dobře mířenými radami vyhnout spoustě nepříjemností v pozdějších fázích.

V současné době máš na vizitce Business Intelligence Director skupiny E-Commerce Holding. Po schválení nákupu Mallu to bude největší e-commerce subjekt v České republice, ne-li střední Evropě. Když k tomu přidáme Heuréku, tak to bude datový ráj. Proč v takovouto dobu Rockaway opuštíš?

Vojta Roček: Směřování Rockaway se po nákupu Vivantisu, CZC a Mallu logicky naklonilo od startupů víc směrem k e-shopům a čistému e-commerce. Mám pocit, že už jsem ze světa e-commerce viděl vše, co jsem vidět chtěl, a že ačkoli bych určitě měl čím přispět, neudržel bych sám sebe na limitu svých možnosti. Nudil bych se. Za poslední rok jsem začal vnímat svět trochu jinak a snažím se hledat problémy, které mě nadchnou svoji ambiciózností.

Říkáš od startupů směrem k e-commerce. Co je pro Tebe v tomhle kontextu definice startupu?

Vojta Roček: Startup je pro mě něco jako NAVY seals (elitní americká útočná jednotka, pozn. red.) – extrémně zkoordinovaný malý team vysoce výkonných jednotlivců, kteří dokážou chirurgicky přesným zásahem nadělat zásadní problémy i mnohonásobně větší armádě. Tím, že se mohou bez výjimky spolehnout jeden na druhého, tím že jsou teamem jenom Áčkových hráčů (výběrový proces je extrémně náročný), mohou podnikat věci, které by bez tak hluboké vzájemné synergie nebyly možné. Každý zásah NAVY seals (startupu) je vlastně malou disrupcí v týlu nepřítele (korporátu).


Takže nejdůležitější pro úspěch startupu je podle Tebe sehranost celého teamu?

Vojta Roček: Nejen to – z trojice product, team a market je to pořád jenom jedna třetina. Marc Anderseen (jeden z jeznámějších a nejúspěšnějších venture capital investorů pozn. red.) se občas lidí ptá, co oni považují z trojice product, team a market za nejdůležitější. Drtivá většina lidí řekne “team” nebo “product”. Marc argumentuje tím, že nejdůležitější je market. Dychtivý trh dokáže i z průměrného teamu vytáhnout funkční produkt, ale pokud nemáš trh, tak i sebelepší team se špičkovým produktem zůstane zapomenut v propadlišti dějin. Sám jsem ale za poslední rok začal považovat za nejdůležitější něco úplně jiného – ambicióznost samotné myšlenky.

To moc nechápu, můžeš to nějak rozvést?

Vojta Roček: Pokud máš extrémně ambiciózní projekt a nedržíš se u zdi, zvyšuješ šanci, že uspěješ. Už od začátku máš pozornost. Když máš pozornost, ušetříš za náklady na marketing, PR a lépe se ti nabírají zaměstnanci. Pokud se hodně snažíš předběhnout dobu, půjdeš navíc na trh v době, kdy ostatní teprve začnou přemýšlet, jak začít s tím, co ty už máš hotové. Ambiciózností projektu zvyšuješ jeho šanci na úspěch.


Máš tedy pocit, že jsou lokální projekty málo ambiciózní?

Vojta Roček: Ani bych je pomalu nenazýval startupy. Jsou to normální firmy, projekty, ale rozhodně to nejsou startupy s ambicí stát se unicorny a dosáhnout na valuaci v miliardách dolarů. Proto se potýkají s tím, co všichni ostatní na trhu – mají problém získat pozornost médií a nabrat dobré lidi. V 90 % případů je problémem founder nebo foundři. Startupy tu zakládají lidé, kteří neumí správné naformulovat e-mail, uložit si hesla od serverů do zabezpečené databáze nebo správně namotivovat své zaměstnance. Nemyslím si, že v době, kdy chtějí tihle zakládat startup, jim lze nějak výrazně pomoc.

Myslíš, že jim nelze pomoci. Jaký máš názor 2 miliardy, které chce stát vyčlenit právě na rozvoj startupů? Jsou to zbytečně utracené peníze?

Vojta Roček: Nejen zbytečně, myslím, že přímo škodlivě. Výběrová kritéria umožní přežít startupům, které by díky špatné původní myšlence nepřežily, protože by do nich nikdo normální neinvestoval. Tyhle startupy potom díky penězům od státu vyvinou ještě větší tlak na pracovní trh s programátory, kterých je tady už dnes kritický nedostatek. To posune existující startupy do nezáviděníhodné situace, kdy se o ty dotace budou muset začít prát taky, jen aby dokázaly nabídnout dostatečně vysoké platy svým vývojářům. Tím, že o program bude zájem, se prohlásí za úspěšný, ale žádnou přidanou hodnotu na trh nepřinese, spíše naopak.


To zní dost pesimisticky, není možné, že to některým projektům pomůže, že budou nakonec opravdu úspěšné?

Vojta Roček: Tak určitě. Pokud jich bude 50, tak je velká šance, že z nich 2-3 opravdu uspějí, ať už to bude znamenat cokoli. Otázkou ale zůstává, jestli by náhodou neuspěly i bez těch dotací, na normálním, nepokřiveném trhu, kde by je brát nemusely. Na získávání dotací se s velkou pravděpodobností nabalí nová startupová lobby, která bude placená ze získané dotace a bude mít zájem na tom, aby ji dostali ti, co ji nabídnou nejvíc. Z nasyslenych peněz pak budou lobbovat u úředníků za pokračování programu a kruh se uzavře.

Je tedy podle Tebe nějaký způsob, jak může stát startupům opravdu pomoc?

Vojta Roček: Musel by přestat řešit problémy a zaměřit se na jejich příčiny. Pokud někomu vadí, že tu máme málo mladých úspěšných podnikatelů, měl by se místo rozhazování peněz všemi směry spíš zaměřit na reformu školství, abychom nevychovávali tovární dělníky bez fantazie. Chceme lidi, kteří měli odmala šanci formulovat svůj názor a zpochybňovat zažité. To je základ dobrého disruptivního myšlení a něco, co se v dnešním školském systému prostě neučí.


No a jak vypadá Tvoje budoucnost tím pádem? Co od Tebe můžeme čekat v příštím roce? :)

Vojta Roček: Doba se zrychlila a už teď dochází k redefinici způsobu, jak nejlepší hráči exekuují projekty. Věci jako Gigster nebo IAM role nad AWS Lambda podle mě příští rok zásadně změní způsob, jakým vznikají úspěšné startupy. Budoucnost nefandí velkým SW housům s béčkovými hráči, ale menším specializovaným áčkovým teamům, které se umí spojit pro konkrétní projekt a pokrýt si špičkovou exekucí ve své doméně.

Proto zakládám Trologic, který, krom implementace BI, bude zároveň platformou, která dokáže pro konkrétní projekt propojit ty nejlepší lidí na trhu. Jsem pro ně garancí, že se neupíší k další agenturní práci, ale že se budou realizovat na projektu, který bude ambiciózní, intenzivní a bez zbytečných kompromisů.

S Trologicem se proto budu soustředit na relativně úzký segment zákazníků, kteří mají jasnou vizi toho, co chtějí ve své firmě změnit, a nebojí se dělat odvážná rozhodnutí. Ostatní tady za deset let stejně nebudou.

Timelapse done right – 4K edition

Při sledování Královehradeckého timelapsu Honzy Husáka v kině na plátně s podporou 4K jsem se neubránil husí kůži. Vím že na něm pracoval posledních 9 měsíců, vycvakal 220.000 fotek a z každé vteřiny bylo cítit, že nad výsledkem hodně přemýšlel.

Požádal jsem ho, zda-li by nenapsal guestpost s výčtem know-how, které k tomu použil. Díky Ace!

Hradečákem jsem celý život. Většina mé tvorby odsud také pochází, ale pořádný časosběr, ukazující krásy každodenního Hradce jsem ještě neviděl. Chci se s vámi podělit o vše, co jsem se při sběru 226.875 fotek kvůli 8 minutám videa naučil.


Foťák. Časosběr uděláte čímkoli, co vám umožní fotit v pravidelných intervalech. Intervaly jdou řešit dálkovým ovládáním s časovačem, já radši používal ɑ5100 od Sony. Má připojení k Wi-Fi a obchod s aplikacemi, kde se dá stáhnout Sony timelapse appka za 8 liber. Bohužel jsem musel u registrace lhát, že jsem z UK – pokud bych zadal ČR, žádnou appku bych si nekoupil. Jako sekundární foťák jsem občas použil Sony NEX-5n. Ten appky nemá – pomohl čínský časovač pro Pentax ručně nabastlený na infračervené dálkové ovládání k Sony a elektrikářská izolačka na přichycení k foťáku.


Sony timelapse appka zjednodušuje focení časosběrů, obzvlášť při proměnlivých světelných podmínkách, jako je východ nebo západ slunce. Bere v potaz průběh snímání a pozvolna upravuje čas, clonu a iso podle světla tak, aby byla expozice co nejstabilnější. Na běžných foťácích musíte během focení parametry měnit ručně, tady je to “fire and forget”.


Objektivy. Časosběrné snímky pořízené zrcadlovkou s automatickým objektivem vám mohou nepříjemně “blikat”. Zrcadlovka nechává mezi snímky zcela otevřenou clonu a dle clonového čísla ji donastavuje až v okamžiku expozice. To se jí ale nikdy nepodaří s přesností na setiny milimetru, proto je výsledným efektem nepříjemné blikání. Bezzrcadlovky tyhle problémy netrápí, clona se mezi expozicemi nehýbe. Řešením pro majitele zrcadlovek může být použít nějaký retro manuální obektiv. Já používal s ɑ5100 především Sony 16/2.8 a 18-200/3.5-6.3 , na NEXu starý Practicar 50/1.8.

Závěrka je mechanická věc, která se hýbe při každé expozici. Takže má omezenou životnost. U ɑ5100 mi odešla po 100.000 expozic, na NEXu pořád drží. Opravu lze vyřídit v rámci záruky.

Stativ. Dobrý je jakýkoli opravdu stabilní. Obzvlášť na delším ohnisku je znát každý závan větru nebo otřes podlahy. Používal jsem hliníkový Giottos MT 9251 v kombinaci s Acratech Levelling Base 1117 pro rychlé srovnání horizontu. Stativ nemá spojky mezi nožičkami, takže je hodně variabilní. Na zrcadlovku by možná byl příliš subtilní, na ɑ5100 je tak akorát. Protože obvykle dělám video produkci, mám na něm video hlavu Velbon PH-368 (na časosběry se mi ji nechce sundavat) a na ní ještě malou rychloupínací destičku Velbon QRA-3. Ta se velikostně k malé ɑ5100 perfektně hodí.

Pojezd. Časosběr ze stativu je nuda. Nejlepší záběry jsou ty s pomalým pohybem, kde vzniká silný 3D efekt díky rozdílné rychlosti pohybu popředí a pozadí. Stačí krátká dráha, půl metru až metr. Můžete pořídít drahou s automatickým posuvem, která vše udělá za vás, nebo si ubastlit lacinou podle jednoho z mnoha návodů na internetu. Já šel střední cestou. Slider už jsem měl na běžnou video produkci (Varavon), takže zbývalo vyřešit automatický posun. Nakonec posloužila převodovka ze Servocity spolu se servem, ze kterého bylo třeba vyndat potenciometr, aby se mohlo neomezeně otáčet. Kameru po kolejnici pak tahá navíjením provázku. Stejně bych vám ale doporučil spíš koupit něco již hotového.


Při Hyperlapse se kamera během časosběru hýbe na větší vzdálenost, než by umožnila kolejnice – obvykle se to řeší přenášením stativu. Tutorialů je spousta, ale pozor, je to fakt náročné na přesnost. Hýbe se vše – pozice, naklonění i natočení. Záběry se musí v postprodukci stabilizovat a stejně může stát, že výsledek vypadá divně a prostě se nedá použít.

Potřeboval jsem hromadu volného místa. Fotil jsem do RAWu, jedna fotka na 24mpix zabere cca 25MB. Když šly rychle mraky, fotil jsem po 2 až 3 sekundách, na pohyb stínů a slunce stačilo fotit po deseti. Dělal jsem jednotlivé záběry alespoň na 300 snímků, z unikátních míst klidně i na tisíc. Zrychlit je v postprodukci můžete vždycky, zpomalit už nikoli. Sekvence na kartě zabere kolem 10 GB a když už jsem byl venku, nechtěl jsem zůstat jen u jednoho záběru. 64 GB karta byla často málo, nosil jsem si rezervní. Na PC těch 9 měsíců zabírá 1.5TB.

Nastavení expozice. Fotil jsem krajinky, takže jsem clonu co nejvíc zavřel, ISO co nejnižší a čas klidně delší. Přes den jsem používal polarizační filtr. Delší čas je dobrý na davové scény a plné ulice, díky němu jsou lidi a auta rozmazaná, což v pohybu působí dobře. Občas jsem si pomohl i ND filtrem. S délkou času se to ale nesmí přehánět, jinak se nestihnou intervaly v sekvenci. Sony appka umožňuje obojí – nejít na delší čas, než umožňuje interval, a nebo prodlužovat interval podle délky času. V tom druhém případě pozor na mraky, začnou se vám s rostoucím intervalem zrychlovat, což není žádoucí.

Počasí. Po prvním větším časosběru pro mě pohled z okna už nikdy nebyl stejný. Trápilo mě neustálé nutkání “dneska by to šlo” následované výčitky “proč jsem dneska nešel”. Na den dopředu jsem studoval plánovanou oblačnost na Aladinovi – ideální je nízká lehce potrhaná a absence té vysoké. K aktuální situaci je velkým pomocníkem družice MSG, kde v pásmu VIS-IR vidíte reálný záběr na mraky, které se časem naučíte číst. Když jde fronta, hodně poslouží také mapa webových kamer. Na té vidíte, kde už oblačnost je a jestli je vizuálně zajímavá.

Lokace aneb “Když já bych potřeboval, aby slunce vyšlo za támhletou věží.Sun Surveyor je geniální appka pro Android, která ukazuje cestu slunce a měsíce na mapě pomocí foťáku a gyroskopů jako augmented reality. A taky ve Street View v místech, kde zrovna nejste. Díky tomu jsem se mohl podívat, jestli má cenu jet na západ slunce do vysněné ulice a nebo ještě týden počkat.


Naprosto esenciální je LRTimelapse, který vezme sekvenci RAWů, udělá světelnou analýzu a vybere z nich klíčové snímky. V Lightroomu jsem pak nemusel upravovat každou fotku zvlášť, ale pouze tyto klíčové snímky. LRTimelapse pak vzal tyto úpravy a interpoloval jejich hodnoty do všech ostatních záběrů v sekvenci. Navíc vygeneroval low-res náhled celé sekvence včetně úprav z Lightroomu a pomocí další světelné analýzy umožnil minimalizovat případné blikání či změny světelnosti při změně expozice. Bez LRTimelapse by to asi taky šlo, ale rozhodně bych neměl takhle perfektní výsledek. Free verze toho sice umí dost, ale autor si zaslouží zaplatit.


Nakonec Adobe Creative Cloud, ze kterého potřebujete hlavně Lightroom pro barevné úpravy a export. Já exportoval v nativním rozlišení fotek (tzn. stále 24mpix) do JPG sekvence s kvalitou 90.

Pro stabilizaci hyperlapse jsem používal After Effects a na finální střih pak Adobe Premiere. Projekt pro 4K YouTube jsem vytvořil v rozlišení 3840×2160 a 24 fps, pro televizi stačilo 1920×1080, pro kino pak 3996×2160. Načíst JPG sekvence, velikost dle potřeby. I s 24mpix zdrojem (6000×4000) si můžete dovolit nějaký ten mikropohyb – zoom o 5%, lehký posun – vypadá to lépe. Pokud foukalo, nebo mi někdo drknul do stativu, zpravidla to spravil základní Warp Stabilizer. Stříhal jsem do hudby, kterou mi připravil Matěj Pavlík z New Sound Orchestra spolu se zvukovými ruchy, které pomohly dokreslit atmosféru. Export pro 4k YouTube jsem udělal H.264 s bitratem kolem 50Mbps.


Pro promítání v kině jsem potřeboval výsledek ve 4K DCP neboli Digital Cinema Package. Z Premiere jsem vyexportoval TIFF sekvenci v 3996×2160 a 24fps, k tomu šest mono WAVů (kvůli 5.1 zvuku) v 48kHz, 24 bit. Stáhl jsem si free appku OpenDCP která mi sekvenci převedla do JPEG2000, zabalila do MXF a vygenerovala k tomu XML. To celé jsem pak nahrál na flashku s linuxovou Ext2 partition (pod Windows jí zformátujete MiniTool Partition Wizardem a přistoupíte na ní díky Ext2Fsd) a odnesl do kina.

A to bylo vše.

Já si teď od timelapsů na nějakou dobu odpočinu a vracím se k produkci videa a fotek. Strávené hodiny jsem nepočítal, ale bylo to časově neskutečně náročné. Klobouk dolů před lidmi, kteří toto dělají komerčně, je to k nezaplacení.

Dal jsem vám své know-how, které jsem nasbíral za posledních 9 měsíců a budu rád, když na jeho základě něco vytvoříte. Když to bude hodně dobrý, najde si mě to samo :)

– Jan “Ace” Husák


Jobs – Keboola, Yottly, SIKO, uLab, Dataflow, Trologic

Neustále si mi někdo stěžuje, že jeho práce není dost cool a že vlastně neví, co by chtěl dělat a jestli bych mu něco nedoporučil. Tady máte seznam toho, co všechno bych šel dělat já, kdybych měl ještě další dva mozky:

(Všechny pozice jsou otevřené, pište mi, pokud vás něc zaujalo!)

Scala vývojáře pro Yottly
Projekt Davida Vyskočila revolucionalizuje systém distribuce reklamy na internetu pomocí machine learningu a místo hledání vhodných produktů pro lidi, hledá konkrétní lidi pro konkrétní produkty napříč internetem. Rok starý startup už má za sebou mnohamiliónovou investici a pozornost celé evropské e-commerce scény. Fukncionalní programování začíná být pěkně hot topic, tohle je jen první vlaštovka.

UIčkáře pro Keboolu
Karlínská firma, která místo stravenek rozdává místa v datahousu na Bali, by potřebovala píchnout se svým UIčkem, který je v současný chvíli sice mocný, ale ne úplně uživatelsky přívětivý.

Šéfa e-shopu pro SIKO
Tomáš Vala chodí přednášet skladníkům o vnitřní motivaci a zároveň chápe principy internetového marketingu lépe než kdejaký návštěvník brněnského festivalu. Najít dostatečně ambiciózního šéfa pro jeho e-shop se mu ale nedaří. Příležitost zvednout prodeje o stovky miliónů během jednoho roku a uvést prémiové služby pro nieche markety je na místní scénu asi příliš ambiciózní? Přitom by ode mě a Filipa Douška dostal veškerou potřebnou podporu… :)

PPCčkáře pro Markétu Kabátovou.
Když si s něčím nevím rady, jdu za Markétou. Pro rady za ní chodí celá místní PPC scéna a na digisemestru patří její prednášky mezi nejvyhledávanější. Hledá k sobě lidi se zájmem o PPC (záměrně nepíšu “někoho kdo umí PPC”) a ještě větším zájmem o to, jak funguje svět jako takový. Máte-li pocit, že se občas dokážete opravdu hodně zamyslet, napište ji :)

Psát o nových trendech pro
S Jirkou Vicherkem nás mrzelo, že u nás chybí server, který by dával dohromady českou BI/data science komunitu. Tak jsem si ho založili a po novém roce spouštíme spolu se všemi místními hvězdami. Pokud vás to zajímá, můžete se predregistrovat na nebo se ozvat přímo mě s Jirkou pobavit se s námi o tom, jak se můžete zapojit.

Vojtovy tajné projekty
K novému roku opouštím Rockaway a vydávám se hledat nové výzvy, v současné době hlavně mezi enterprisem v Čechách a startupy v Anglii. Vše se bude točit kolem stavby či redefinice business modelu organizací a s tím spojené rapidní implementace BI, kterou stáhnu s novým BI teamem na několik hodin. V plánu jsou i kurzy pro BI/datové analytiky ve spolupráci s Londýnskou DataFoundry (kde jsem se dnes stal po velmi náročném výběrovém řízení hrdým mentorem) nebo stavba e-commerce řešení na klíč pro stávající korporáty v Čechách.

Co vám tu dnes popisovat nebudu, je tajný projekt, na kterém spolu s deseti dalšími lidmi vyšíváme posledního půlroku. Jeho ambicióznost mi stále vyráží dech, komplexnost zaměstnává hlavu a potenciál redefinuje možnosti mé vlastní představivosti. Jak poznamenal jeden z co-founderu:

“Niekolko ludi bude o 7 rokov pěkně lutovat”

Já si myslím, že mnohem dřív :)

Pokud vás cokoli z toho zajímá, napište mi.

A pošlete to tweetem dál, ať se dostane k těm, co ty místa chtějí!

Datafesťák 2015


Na konci listopadu pořádám s partou skvělých lidí Datafesťák. Akci, která navazuje na Padákův a Pavlův Enterprise BI Hackathon z minulého roku. Letos se k tomu přidala i Dita s DataGirls, Jirka Tobolka sehnal neskutečné datasety (nejen) z Fakultní nemocnice a já přidal festivalový track plný přednášek. Ten se dělí na páteční business část a sobotní hackathon část proloženou workshopy, které se chci věnovat trochu podrobněji.

Po řečnících a workshopistech jsem chtěl jediné – aby mluvili o tom, co je osobně baví nejvíce. Bez ohledu na konkrétní téma. V sobotu proto dostane každý návštěvník hackathonu pestrou možnost naučit se kognitivně přistupovat k návrhu dashboardu, navštívit intro workshop do eRka, seznámit se s atribučními modely v Google Analytics, projít si CLTV s R Dockerem v Keboole, vyzkoušet mining v Rapidmineru, deep dive do Power BI, porovnat Tableau a Qlik View a nebo slyšet od šéfa R&D takovou bombu, jakou je úvod do machine learning. A pořádnou porci jídla k tomu.

Co vás konkrétně čeká?

Peter Podolínský– Jak měřit Mobilní Marketing
Jediný zástupce Facebooku v Čechách vám poví, jak se pozornost zákazníků přesouvá z tradičních zařízení do mobilů a na co všechno se musí marketéři připravit, pokud chtějí tuto změnu kvalitně změřit.

Marek Kobulský – CLTV s Dockerem v Keboole
Marek se CLTV modely dlouho zabýval v Mallu, teď je staví v E-Commerce Holdingu jak pro jednotlivé shopy, tak pro ECH jako celek. Se svým zázemím z matfyzu a znalostí všech metod a hlavně jejich nevýhod, očekávám přednášku přímo nabitou insightama.

Mirek Červený – ZOOM international

Pavel Kordík – Datamining v Rapidmineru
Pavel staví datové startupy na ČVUT a pravidelně přednáší o vytěžování dat. Na svém workshopu nás provede klasifikací, predikcí a shlukováním dat v Rapidmineru – modelovacím rychlokurzem. Ukáže, jak zhodnotit kvalitu klasifikátorů, prediktivních modelů a výsledné segmentace.

Tomáš Řehořek: Personalizace e-shopu vlastními silami
Tomáš nám poví, jak fungují systémy pro doporučování – jak je provozovat a rozvíjet. Každý s vlastními daty si během víkendu vyzkouší, jak systém na predikci navrhnout, nasadit a změřit.

Jiří Materna – Deep Artificial Intelligence in Practice
Jiří je guru české Machine Learning scény. Svou přednáškou na MLMLU minulý rok otevřel pravidelné meetupy (link) a dnes vede R&D Seznamu, kde je největší kapacitou na deep learning. Na Datafesťáku předvede ukázky praktických aplikací hlubokých neuronových sítí – současného stěžejního trendu v oblasti ML. (Pamatujete na ten článek o neuronových sítích píšících básně? Tak ten napsal taky on)

Jan Simon – Power BI v plném nasazení
Avast je známý svou neutuchající touhou řešit problémy, které by ostatní už dávno vzdali. Minulý rok se na hackathonu prezentovali datasetem s miliardou řádku v 7600 sloupcích a letos prý přivezou něco ještě horšího. Jako bonus za námi do Hradce Králové vyšlou až z Amsterdamu Honzu Simona s ukázkou Power BI a toho, jak lze z neprávem podceňovaného nástroje vytěžit maximum.

Jakub Holubec – Kognitivní přístup k návrhu BI dashboardu
Efektivně předat informace pomocí grafu a čísel nebývá vždy jednoduché. Základy kognitivní psychologie a designováním tabulek grafů vás provede Jakub Holubec, vedoucí delfín v Dolphin Consulting. Otevřena mysl podmínkou!

Viktor Šohajek – základy eRka
Viktor řeší BI v E-Commerce Holdingu a Rockaway. Má za sebou stochaistickou matematiku na jaderné fyzice a v sobotu provede eRkem i ty, kteří po něm zatím jenom zvědavě pokukují. Je členem známého telepatického tria VHV.

Jirka Hana – Natural Language Processing
Jirka vyviji Geneeu. Geneea rozumí textu. Ne úplně tak dobře jako člověk, ale skoro. A samozřejmě mnohem rychleji. Jirka vás provede jednotlivými funkcemi Geneea platformy a poradí, jak je použít.

Marc Raiser – new data exploration/visualization tool for Keboola [ENG]
Marc is one of the oldest and smartest members of Keboola. He will introduce a new data discovery/exploration/visualisation tool for KBC – the shiny app platform. After this workshop, everyone will be able to clone his sample repo and deploy their own app in their KBC project. This will be unveiled to the general public for the very first time.

Francesco Puppini – Where Tableau ends, Qlik begins [ENG]
Francesco is Qlik guru from London, currently designing BI solution in Barclays Wealth and Investment Management. He will present why Tableau’s graphical layout is great for self service BI on simple data sets based on one single central “Fact Table” (star schema, snowflake schema), but it becomes limited with more complex problems. He will demonstrate how Qlikview, instead, has a programming language behind, which makes it not accessible for self service BI, but which becomes very powerful when the data is very complex.

Miki Štencl – Prediktivní modelování a jiné bomby
Brněnská datařská legenda Miki shrne vývoj v prediktivním modelování za poslední rok a udělá nám průřez tím, co se teprve chystá.

Na sobotní track může každý s lístkem na hackathon!

Program ještě není finální. Ještě pořád jednáme s pár hvězdnými bonusy, jako je třeba Stephen Wolfram, Odin, vedení Evropského Amazonu nebo vývojový team Snowflake. Takže stay tuned and buy tickets, brzy vyčerpáme i tuhle znovunalezenou kapacitu v rámci Královehradecké UNI.

Pokud vás zajímá víc, mrkněte na Padákův blogpost, Pavlův blogpost nebo si přečtěte Lindin rozhovor se mnou na CzechCrunchi.

Nezapomeňte taky sledovat náš event na facebooku a aktuální zpravodajství na twitteru.

Design for change (WebExpo 2015)

Business Intelligence není o datech, ale o lidech. BI je o každém z nás a naší ochotě se měnit, experimentovat, růst. Strach ze změny nás paralyzuje, zaklíná do procesů a dělá z nás béčkové hráče. Nechceme být objektivní k sobě, ani k firmám, které vedeme. Místo nutných změnm, které by řešily příčiny, pouze maskujeme symptomy stejně, jako nemocný místo změny životního stylu žádá jenom další prášek.

BI není cílová meta, ale začátek na cestě za poznáním. Způsob, jakým můžeme do firem přivést změnu a touhou experimentovat. Jak přeškolit lidi z fixed na growth mindset a jak jim dodat jistotu v dynamickém světě. Jak je zbavit strachu.

Neřeste cíle, hledejte hodnoty.


Full Stack Impostor

Všechny moje rozhovory posledních pár dní nakonec líznou ta samá témata: Full stack Employee, Impostor Syndrome a Dancing Landscapes.

Full Stack Employee je termín coinutý Chrisem Messinou, otcem hashtagu. Není to nic nového, dříve se říkalo T-shaped, předtím jack of all trades s tím rozdílem, že v dnešní době lze bez aspoň jedné opravdu hlubší vertikální specializace přežít už jen stěží.

Jak poznáte správného full stack employee? Tak hlavně má silně rozvinutý Impostor Syndrome. Díky zběsile rychlému adaptováni nových technologií, na které se jentak mimoděk stane specialistou, má neustálý pocit, že “kdyby přišel opravdový expert a podíval se na to, co tady dělám, všichni by najednou viděli, že tomu vůbec nerozumím”.

A opravdový expert nejde a nejde.

Možná to bude tím, že v prostředí plném full stack employees je narazit na “opravdového odborníka” tak trochu problém. Technologií je hodně, času málo, kult sebeoptimalizace se sám neuctí a blogposty sami nenapíšou.

Problém to není, protože pro všechny, kteří žijí na hraně digitálního zítřka přestaly být věci statické a binární. Stal se z nich proces, tok dat, opakující se měsíční platba, rozmazaná šmouha. Nikdo si nic nekupuje, nikdo nic nevlastní, nikdo nic nedodělává a nikdo nic nehrotí. Věci jsou proces, lidi jsou proces, život je proces. A proces nemá jasný začátek ani konec. Všechno volně pluje kolem a je to tak jednodušší, protože co nemůžeš rychle opustit, to tě vlastní a to nechceš.

Naši dědové si vybrali jednu životní strategii a té se drželi celý život. Naši otcové ji v průběhu života byli nuceni 2-3x upravit či změnit. Dnes už  je svět příliš komplexní na to, aby se dalo od stolu říct, jestli je ta zvolená vůbec úspěšná. Jedinou možností je neustále vše měnit a hledat tu správnou pro ten konkrétní moment. Nejrychlejší způsob jak něco pochopit, je to začít dělat. Naučme se být baristou, truhlářem, jogínem nebo sami sebou.

Občas je potřeba vyzkoušet úpně všechno.

Pracovně tomu říkám Dancing Landscape. Věčně pohyblivé pódium s kapsami tekoucího písku, trampolínami, nášlapnými minami ale i kousky země pevnými jak ta nejtvrdší skála.

Přežívají jen ti nejhbitější tanečníci, kterým se otázka “jaký má tohle všechno kurva smysl?” honí hlavou pokaždé, když se ráno probudí sami do světa, který jim nerozumí.

Ve světě, kde může být správně cokoli, nemusí být správně vůbec nic.

Temná vize budoucnosti

Miluju metacamp.


Chtěli jsme několika známým cestou z práce vsadit do hlav pár zajímavých myšlenek a i bez popisu akce a jakéhokoli programu přišlo 150 lidí, kteří s námi jeli dvě hodiny v kuse.

Žijeme v bludu, že nám docházejí zajímavý lidé, kteří by si chtěli povídat o tom, o čem si povídáme my a posunout nás někam dál.

Nesouhlasíte se mnou? To je dobře.

Pošlete mi mail a pojďme si o tom povídat.

tags: Nanoanarchie, samořídící auta, neteritoriální státy, paradigma platforem, loupáčky, downloadovatelná ebola, normcore

To si chceš přečíst

Z Pocketu jsem vybral články, které mě minulý rok zaujaly:

Internet vám dnes řekne všechno všechno, co chcete vědět. Třeba jak si vybrat životního partnera ( druhá část je snad ještě lepší ) , o pomíjivosti ženské krásy, na čem opravdu závisí kvalita dlouhodobých vztahů, proč jsme si nevěrní a kolik si lze vydělat sexem, pokud to děláte opravdu dobře.

Zjistíte na něm, jaké to je být facebookovým bohem.

Proč se říká Lucie noci upije, ale dne nepřidá, co by včely chtěly a proč nosí kočky domů mrtvá zvířátka.

Můžete se podívat na popularizační videa akademie věd, konečně zjistit proč má A4 rozměr 21×29,7 cm nebo prostudovat nukleární střelu schopnou samostatně několik týdnů křižovat planetu a přinášet ji zkázu.

Naučíte se díky němu obcházet pasti na střední třídu.

Začnete dobře jíst – třeba s 13 lžemi, díky kterým jsme nemocní a tlustí. Pokud vás tohle téma zajimá opravdu hodně, dejte si velmi poučné video, kde je to vše vysvětleno. A těšte se na analýzy krve přímo v lékárnách.

Nevěřte ničemu, co si pamatujete, stejně si všechno jenom vymýšlíte, buďte pozitivní, protože budete žít déle, myslete prorůstově a občas přemýšlejte nad tím, proč věříte čemu věříte.

Až vám zase spadnou widle či mac, vězte že všechno je neustále rozbité a má to svůj důvod. Programovaní saje. Hlavně proto, že produkťáci neumějí říkat “ne”.

Nakonec chuťovky:

Surviving anxiety
Momentální stav léčby psychických poruch. Vtipné čtení.

The Desert One Debacle
Ukázka toho, jak kritická je dnes kooperace v rámci velkých organizací.

Should Airplanes Be Flying By Themselves?
Zvyšující se komplexnost zařízení kolem nás z nás dělá idioty, kteří je neumí ovládat.

Drew Houston’s Commencement address
Střípky z jeho projevu jsem si naházel na plochu.

Máte tip na další zajímavé čtení? Hoďte mi ho na facebook do komentářů.

Řešíš píčoviny, protože čteš sračky

“Řešíš píčoviny, protože čteš sračky” podíval se na mě, dopil páté pivo a sklenici vložil do ruky procházející barmance.

“Čtu víc než ty. Mám brutální záběr, jsem schopný ti dát do kontextu cokoli, co se stalo za posledních 10 let. Každej den čtu aspoň hodinu zprávy na netu a před spaním knihy. Spousty knih.”

“Zprávy na netu jsou k hovnu. To že něco víš neznamená, že s tím můžeš něco dělat. Proč si ucpáváš hlavu balastem? K čemu ti je, že něco víš, když to nedokážeš použít?”

“Chceš mi říct, že radši nemám číst vůbec?”

“Ne. Jen chci, abys nečetl sračky.”

“Seš zas chytrej jak já v práci. Sračky poznám jak?”

Zaštrachal v tašce a vytáhl fakturu z Makra. “Dva kruhy. Velkej obsahuje všechny věci, který tě zajímají. Na většinu z nich plýtváš časem a energií, aniž bys mohl cokoli ovlivnit. Ale uvnitř toho velkýho kruhu žije malej kruh a ten je zajímavější.” Odmlčel se a přepečlivě pomalu dokreslil druhé kolečko. “Ve velkým jsou jenom píčoviny. Zeman, Putin, Válka na Ukrajině. Volby, politický názory jinejch lidí. Počasí, přírodní katastrofy, globální oteplování. Úspěchy, případně faily a co si o tom myslí ostatní a proč. Sportovní výsledky. Životy hereček, zpěvaček, bavičů a jinejch zbytečnejch podlidí, který prostor v médiích dostávají jen proto, že dobře vypadaj a uměj s dobrou dikcí zopakovat, co slyšeli jinde.
V malém je to důležitý. V malém je to, co reálně ovládáš.”

Tvůj kruh

Zamyslel se a znova namaloval dva kruhy, tentokrát ale byl ten menší o poznání větší. Začal do něj vpisovat pro sebe důležité věci.

Můj kruh

“Chápeš, co ti tím chci říct?”

“A jak mám podle tebe dosáhnout toho, abych četl jenom o těch pro mě důležitých věcech, které dokážu změnit?”

“Vím já? Si poraď”


Televize letěla z bytu už dávno, tentokrát jsem vyhodil i většinu knih, co jsem si chtěl jednou přečíst a akorát mě stresovaly svoji přítomností.

Když nevím co by, stejně vždycky sednu ke compu. Stačí abych si mozek nasměroval na něco, co chci číst. Třeba na ty triliardy otevřených záložek s článkama.

Narval jsem je všechny do Pocketu. A na lištu hodil ukládátko.

Co tu vlastně celý dny dělám, že to nečtu? Podle RescueTime trávím konzumací kombinace facebook, nyx, idnes, iHNed a dvě a půl hodiny denně. To není málo.

Co kdybych místo nich četl články z Pocketu?

Chtěl jsem něco, co by mě pokaždé přesměrovalo. Ale aby to šlo jednoduše vypnout, když budu fakt chtít. Našel jsem si Switcheroo.


“Viděl jsi to auto obtočený kolem stromu na Novinkách?”

Neviděl. Zároveň jsem také nečetl, že zemřela astroložka, která radila prezidentu Reaganovi, Obleva přinese ledovku a ani že Kim Čong-un v projevu vyslal vstřícné gesto k Jižní Koreji. Nic z toho není důležité.

Za to jsem ale minulý rok četl tak moc, že jsem se dostal mezi horní 1 % v množství přečteného textu čtením jenom toho, co jsem číst opravdu chtěl.

Jsem méně negativní (nedostávají se ke mně smutné zprávy), víc soustředěný (nerozptylují mě zbytečné zprávy) a vím toho hodně tématech, o kterých jsem před půlrokem nevěděl vůbec nic.

Je to fajn.



Další čtení na podobné téma:
The Power of Ignoring Mainstream News
Brain Food
Find what you can influence, and focus your attention

Leo Express, Bileto, E-Commerce Holding, Rockaway…

(English version)

Rozhovor Vojty Hodbodě byl původně publikován na stránkách Rockawaye.

Vojta Roček

Vojta Roček sbíral první zkušenosti v Creditinfo Solutions. Krátce po začátku finanční krize odešel a založil si soukromý rumový klub. Vydržel rok a půl, nasedl do třicet let starého Mercedesu a odjel na Ukrajinu. Od chvíle, kdy se rozhodl naplno věnovat business inteligence, začal pracovat v Keboole, kde implementoval přes 20 projektů. Bez vlivu na produkt ale přešel do GrowJOB, kde dělal konzultanta osobního rozvoje. S Petrem Ludwigem vymýšlí kurzy kritického myšlení, které se rozběhnou příští rok. K datům se vrátil zase až v Leo Express, odkud si ho vytáhl Přemek Rubeš do Bileta. To už jsme v současnosti. Vojta z Bileta přechází do Rockaway, kde dnes pracuje jako Director of Business Intelligence.

Máš za sebou práci v několika projektech. Proč spolu děláme rozhovor zrovna v Rockaway?

Rockaway má prsty ve 20 různorodých firmách, z nichž všechny řeší vlastní data. V současné době nevím o jiné organizaci v Čechách, která by mi poskytla takhle široké možnosti, kvalitní korporátní zázemí a zároveň by trvala na agilním přístupu k jednotlivým projektům.

Co tě překvapilo na práci v Rockaway?

Rychlost, se kterou se tady věci dějí.

Jak to myslíš?

S každým ze startupů řeším něco jiného. Nejsem svázán žádnou byrokracií. Věci, co vymyslíme, jdou druhý den na produkci.

Ještě něco dalšího?

Množství schopných lidí, se kterými se na denní bázi potkávám. Potkat za tři měsíce 100 různých lidí a žádného idiota je privilegium, kterého se vám v takhle velkých skupinách obvykle nedostane. Rockaway mi připadá jako velká rodina – lidé tu přecházejí mezi projekty a sami se uvrtávají tam, kde je to zrovna potřeba.

Původně si ale začínal v Biletu. Našel jsi si ty je nebo oni tebe?

Našel si mě Přemek Rubeš, který chtěl postavit nadčasovou datovou analytiku pro dopravce, připravenou třeba na Yield management nebo geografická data od mobilních operátorů. O Biletu jsem už ale předtím věděl. Znal jsem kluky z Techsquatu, kteří kdysi rozjížděli

Proč si se rozhodl pro změnu?

Přemek mi nabídl velkou míru autonomie a dodal výzvy na hranicích mých schopností. Hodně mě baví disruptivní projekty s mezinárodní ambici.

Co přesně jsi řešil v Biletu?

Jedna část Bileta vyvíjí řešení pro dopravce, které počítá yield management v reálném čase. Obsluhují to tam tři nabušení analytici z jaderky a já jsem jim chtěl pomoc s vyhodnocováním konkrétních výsledků nad segmentovanou bází propojenou s demografickými daty. Ale můj job nikdy neměl jasné “job description”. Skrz data jsem nahlédl do Bileta a začal jsem hledat oblasti, kde bych mohl byt nejvíce užitečný. Dnes už Biletu stavím jejich vlastní analytický tým, který bude poskytovat GoodData based reporting všem zintegrovaným dopravcům. Těším se, jak GoodData pomůže zlepšit situaci v dopravě nejen u nás, ale i ve světě.

Momentálně jsi už naplno v e-commerce holdingu. V čem se konkrétně liší práce pro holding, pod který spadá několik e-shopových vertikál?

Pro Bileto bylo potřeba najít správné lidi a nastavit celý proces tak, aby se datová analytika stala jednou ze základních konkurenčních výhod celého startupu. E-commerce holding je výzva z úplně jiné kategorie. Velmi rychle dochází k integraci dat z mnoha různorodých vertikál a požadavkem je vskutku holistické řešení, které bude schopné odpovídat na velmi rozdílné otázky několika desítek lidí napříč celou organizací. Je to projekt, ve kterém postupně využívám všeho, co mám k dispozici. Od automatizovaného nastavování celého projektu podle signálu v datech, až po takové vychytávky, jako je streaming aktuálních dat do hodinek jednotlivých lidí ve firmě.

V rámci Rockaway tak trochu stavíš vlastní team. Jak si vybíráš spolupracovníky?

Podle mě je často úplně jedno, co kdo umí. Důležité je, jak rychle ti to myslí. Pokud jsi chytrý, naučíš se cokoliv. Při práci s daty jde většinou o proces skládající se z mnoha desítek různorodých kroků. Jedna malá změna na začátku může na konci způsobit chybu v milionech korun. Ta chyba se projevuje postupně a trvá dlouho, než si ji někdo všimne. Takový problém může negativně ovlivnit každodenní rozhodování a vést k velmi nepříjemným chybám ve fungování firmy. Proto mám rád lidi, kteří si umí představit nepředstavitelné, dokáží do detailu předvídat následky svých činů, pracovat samostatně a přicházet s originálními řešeními nečekanných problémů. Jednoduše – pokud si připadáte příliš chytří pro obyčejný svět a zároveň nic speciálního ještě neumíte, ozvěte se mi, rád si o tom s vámi popovídám.

Jednou si někde řekl, že lidi by měli sbírat data a hledat v nich peníze. To je podle tebe něco, co se dneska ztrácí. Proč se to ztrácí?

Často se totiž klade větší důraz na analyzování všeho možného a generování hezkých grafů, než na otázku “co potřebuji vědět k tomu, abych zítra vydělal víc peněz.” Touto otázkou by podle mě měl každý projekt začínat . Peníze jsou jednoznačná metrika, která pomáhá nastavit jakoukoliv analýzu tak, aby byla v komerčním sektoru smysluplná.

Proč teda lidi ta data nesbírají?

Protože si neumí představit, co všechno by mohli sbírat a jak moc by to mohlo změnit vše, v co do teď věří. To pravé kouzlo spočívá v kombinování malého množství informací z velkého množství zdrojů. Pokud se na svůj eshop budete dívat jen přes objednávky a konverze z Google Analytics, zjistíte mnohem méně, než když zapojíte i zdroje, které se samotného e-shopu vůbec dotýkat nemusí.

Co tě na tvojí práci baví nejvíc?

Každý den dostanu na stůl pár zajímavých problémů, na které musím poměrně rychle najít správné řešení. Je to příjemně stimulující – nutí mě to neustále přemýšlet.

Vojta Roček

V čem vidíš problém ve startupové oblasti?

Nedostatečný důraz na skutečně disruptivní myšlenky. Česká připosranost, bullshit generátory, nedostatek představivosti. Zkrátka to, co kdekoliv jinde – chybí odvaha riskovat a přijít s dostatečně originální myšlenkou, která má hlavu a patu.

Přijde mi, že startup začíná být tak trochu sprosté slovo.

A proto se mi líbí Rockaway. Přináší do značně hipsterského prostředí plného školních družin postavených kolem “startupových akcelerátorů” důraz na produkt a životaschopnost myšlenky. Kromě peněz na provoz a standardniho servisu (HR, PR, finance, právnické služby) jako jediní, o kom na českém trhu vím, nabízí plnohodnotné zastoupení v San Franciscu. To v případě vyjednávání s dalšími investory vnímám jako nezbytné. Za posledních pár let jsem viděl nesčetně mnoho pokusů jak “dělat startupy správně” a nevzpomínám si, že by se něco opravdu povedlo. V Rockaway jsem naopak zatím nepotkal nic, do čeho bych sám rád nezainvestoval.

Kde vidíš sám sebe a třeba i Rockaway za rok za dva?

Reporting, který pro jednotlivé startupy stavím teď, vnímám jako prvních 5 % potřebných k tomu, abychom mohli v rámci Rockaway využívat data naplno a začít vyhodnocovat co funguje a co ne. Mám připravené úplně nové technologie například z oblasti machine learningu, které chci zkoušet během příštího roku nad daty ze všech startupů. Budou to zkušenosti, ke kterým bych se jinde na trhu dostával jen velmi těžko. A pokud během té doby uvidím rozumný startup s produktem zaměřeným na data, začnu se věnovat primárně jemu a budu s ním chtít svázat svoji budoucnost.

Na závěr už jen dvě otázky. Co tě baví mimo práci?

Vzhledem k tomu, že mě nechceš nechat říct jenom “sex, sport, jídlo a spánek”, tak asi chápání toho, proč lidé přemýšlí tak, jak přemýšlí. Moje vlastní hlava je pro mě ten nejzajímavější rébus. Hodně mě teď baví Steven Novella, který v “Scientific Guide to Critical Thinking” dobře shrnuje iracionálnost našeho každodenního chování a vůbec to, jak se snažíme oklamat naší vlastní mysl.

Jaká firma se ti teď líbí nejvíc?

Když přeskočím Bileto, ke kterému mě pojí citové pouto, tak jednoznačně Storyous. Díky nim platím každé ráno kávu v Kafe Karlín telefonem, což je prostě krok správným směrem a jen mě mrzí, že kluci nemůžou být ve všech restauracích už příští týden.

Enterprise data #hackathonbi

– Má to 4.000 sloupců, pokud máš v čem, můžeš to začít zpracovávat.
– A zkoušeli jste to transponovat?
– Miliardu řádků?

O víkendu se v TechSquare pod taktovkou Kebooly (Pavel už je její pevnou součástí) uskutečnil 1. ročník Enterprise Data Hackathonu. Navždy to bude “ten první ročník v TechSquare, jak nás tam bylo jenom 200, mohl ses nechat namasírovat a krájel si šunku tak dlouho, dokud jsi netrefil 50g”.
Organizace bez výjimky skvělá (Petra např. na sobotní oběd zajistila Anděl Catering, kteří nejenže udělali výborný citrusový Stroganoff, ale se svým velmi prozákaznickým a osobitým přístupem mi k tomu neváhali místo rýže dát smažené žampiony a nakydat andaluskou omáčku, což se mi na podobné akci stalo snad poprvé), Techsquare se pro mě stal místem první volby pro pořádání podobných akcí.

Datasety – vše ke stáhnutí na GitHubu.

Zabalené to má 300MB, rozbalené 28GB.

Datasety měly většinou jeden či dva zásadní problémy. Buďto byly dost špinavé (chyby v nested JSONech se opravují krapet špatně) nebo byly příliš dobře anonymizované (litr Naturalu stál 175 Kč) což znemožňovalo jejich smysluplnou interpretaci.

Hackathon se proto pro několik opravdu pracujících teamů proměnil v čištění dat, řešení chybějících referenčních integrit a pokusů o dešifrování nedešifrovatelného. Na jednu stranu chápu strach korporátních datařů o data svá a svých klientů, na druhou stranu absence “normálních” datasetů na hraní znemožňovala prvotní ozkoušení nástrojů, které člověk předtím nikdy neměl v ruce, na něčem normálním, co by dávalo na první dobrou smysl.

Je ale dost možné, že například parta kolem Honzy Císaře si poradila se vším a dotáhla to do zdárného konce – v neděli během vyhlašování už jsem byl jinde.


Celé jedno odpoledne jsem strávil mazlením se s, které se mi odměňovalo snad všemi chybovými hláškami, které si datový nástroj může vymyslet. Původně jsem si myslel, že se konečně objevil důstojný soupeř ke GoodData (minimálně cena kolem 3k USD/mo by tomu odpovídala), ale nakonec jsem byl spíše zklamán a rozčarován. Hlavní výhoda, a to možnost začít skládat reporty přímo v SQL bez jasné definovaného modelu nad mnoha DB najednou, se může jednoduše stát největší pastí. GoodData posunula “vlastnictví” dat a odpovědnost za reporty směrem k jejich konzumentům (lidem ze sales a marketingu) a umožnila jim si drtivou většinu opravdu základních věci samostatně naklikat bez pomoci IT, které je do té doby drželo takříkajíc za koule. tuhle výhodu vrací skrz SQL zpět k IT a jejich představě o tom, co by měl business vidět.
Oba nástroje se skvěle doplňují, ale nevím kdo má 5k USD/mo na to si je platit oba najednou…

Skvěle bylo vyřešeno rozdávání loginu pro účastníky, které probíhalo přes Slack a umožňovalo každému na jednom z desítek tématických kanálu vyřešit rychle a efektivně jakýkoli problém.


Nečekaným bonusem byly prezentace a přednášky. Odin nahodil hodně vtipný úvod do eRka, od Nailera jsem si konečně poslechnul detaily k práci s RedShiftem. Velký palec nahoru ode mne mají lidé pracující s technologiemi kolem SAPu a MS. Jít cokoli prezentovat před bandu ETL trollů vyžaduje opravdu velkou dávku odvahy a trpělivosti…

Každá akce má svá slabší místa, u #hackathonbi jsem je nenašel. Pokud už neteklo pivo, tak to byl aspoň zajímavý quest, který oddálil úplně otupení účastníků o několik hodin, špína v datech zase naučila se sedem i lidi, kteří s ním nikdy nepracovali. Na první ročník hodně dobré.

Příště spíš než hackathon by to chtělo festival – doplňující track přednášek o datech by celou akci posunul o dost dál.

BigQuery – Felipe Hoffa v Praze

Ve čtvrtek se ze SF přijel do Prahy podívat Felipe Hoffa a jeho message byla jasná:

Chcete-li si hrát s většími daty, zkuste BigQuery.

Možná ani v samotném Google většina lidí netuší, jak velká je jejich infrastruktura. Mohou to být jednotky až desítky milionů serverů, které zpracovávají, ukládají a poskytují data. Většinu problémů, na které Google narazí, nikdo jiný předtím v podobném měřítku neřešil a nejinak tomu je s analýzou dat samotných.

Technologie řešící problémy s distribuovaným paralelním zpracováním dat Google vyvíjí už více než deset let. Na začátku to byl MapReduce, který je dnes doplněn o Dremel, který se zase stal základem pro BigQuery. V nižších vrstvách infrastruktury je to NewSQL DB Spanner, která je nástupcem původní BigTable a Colossus, nový souborový systém po GFS. Pro ilustraci, jaké problémy Google řeší ve své infrastruktuře, doporučuji veselé příběhy kolem přestupné vteřiny a povídání Googlu o tom, jak synchronizovat čas v DB obepínající celou planetu.

I přesto všechno výše uvedené, je samotné používání BigQuery poměrně jednoduché – stačí Google účet, funkční platební karta a znalost SQL. Load dat a spouštění queries přes webové rozhraní je pořád trochu bolestivé, s použitím se počítá spíše v dávkách přes API. Pokud si i přesto budete s BQ hrát spíše ručně, Felipe doporučoval extension do Chrome od Streaku.

Novinky v pricingu a vysvětlení, jak fungují JOIN EACH a GROUP EACH BY vysvětluje Padák na svém blogu Felipe Hoffa – Jedenáct věcí, co stojí za vypíchnutí. Pro mě bylo nejzajímavější zapojení JavaScriptu přímo v BQ pro složitější matematické funkce a pak propojení BQ s Google Analytics Premium, které umožní psát standardní SQL dotazy nad daty z webu v nejnižší možné granularitě. Po letmých zkušenostech se zpracováváním dat z GA v MySQL, kdy komplexnost a velikost udržovaných dát závratně stoupala s počtem uživatelských dimenzí, či nutnosti udržovat “unique *” metriky ve všech variantách pro každý den, vidím v tomhle kroku velkou motivaci mnoha firem nejen přejít na GA Premium, ale i k zapojení BQ do stávající infrastruktury.

Z databází, které jsou dnes k hraní přístupné přímo v BigQuery, je nejzajímavější httparchive mapující vývoj Webu, či GDELT, masivní DB obsahující čtvrt miliardy událostí za posledních 35 let, ve kterých lze analyzovat globální trendy jako jsou třeba protesty v zemích po celém světě. Na otázku ohledně existence seznamu všech volně dostupných databází Felipe odpověděl redditem a diskuzákem, kde je (snad kromě obligátního stackoverflow) v současné době asi nejsilnější komunita.

Jako jednoho z větších uživatelů BigQuery Felipe zmínil třeba nedávnou prodanou Motorolu. Co přesně tam analyzovali se mi zjistit nepodařilo, našel jsem jenom prezentaci Reporting ať Motorola, která toho zas tolik zajímavého neříká…

Z Felipeho prezentace bych ještě vypíchl slide s korelacemi (36) a otázku, jestli bude k dispozici link mezi BQ a Google Prediction API, na kterou Felipe odpověděl ve stylu “that would be really nice but not yet…” :)

Pokud si chcete začít hrát, nemůže to být už o mnoho jednodušší. V Čechách navíc nebudete první, poměrně velké zastoupení měli v zasedačce třeba Futurelytics , Netmail nebo Keboola, takže je se koho ptát a od koho se učit. GA Premium tu už taky pár firem zakoupilo a do budoucna tuším právě v propojení GAP s BQ velmi zajímavé pracovní příležitosti napříč trhem.

A pokud během práce s s BigQuery přijdete na něco opravdu zajímavého, neváhejte pingnout Felipeho přes twitter, třeba Vás pozve do vysílání stejně, jako to udělal s australskými Shine Technologies…

Goodbye Keboola, hello GrowJOB!

Odcházím z Kebooly.

O vánocích to byly dva roky od chvíle, kdy jsem se poprvé potkal s Padákem. Když mi tehdá Keboolu představoval, začal nezapomenutelný čtyřhodinový monolog o možných budoucnostech, po kterém se mi další týden míhaly na víčkách všechny možné i nemožné alternativy, kam až se Keboola vydá. Byl jsem omámený vidinou budoucnosti, kde budu dělat přesně to, co jsem vždycky chtěl. Pracovat s daty, informacemi a znalostmi.

Podařilo se nám téměř nemožné – těsná symbióza s jediným českým opravdu úspěšným startupem a dokonalé naplnění vize “skate to where the puck will be”.

Navždy to pro mě zůstanou dva roky otevírání obzorů, disruptovaní paradigmat a zkoušení nemožného. Zažil jsem technologie, které budou definovat sféru firemního IT dalších několik let, pracoval na projektech největších českých i světových firem a potkal osobnosti, ke kterým bych se těžce propracovával dalších 20 let.

Tak proč odcházet?

Časy hektického budování pomalu odezněly a v nové firemní struktuře jsem pro sebe nedokázal nalézt pozici, která by mě vnitřně naplňovala. Srdeční práci, pro kterou bych mohl dýchat 24 hodin denně 7 dní v týdnu.

Říkal jsem si, že život je příliš krátký na dělání věcí, za které se nevyplatí padnout a dřít držkou v zemi. Tak jsem se sbalil a šel.

Co dál?

Kam až mi paměť sahá miluji práci s informacemi. Jejich hledání, zpracovávání a vizualizaci. Čímkoli co dělám, se touha vědět a umět víc, táhne jako červená nit.

Jsem informační feťák.

Nejšťastnější jsem v místech, kde se informace mění ve znalosti. Kde se těží data, hledají fakta a boří mýty.

A přesně takovým místem je pro mě GrowJOB. Zdaleka nejprogresivnější platforma, kterou jsem zatím potkal.

Káva – očima baristky Terezky

(Fakt jsem chtěl dneska psát o tom, co si lid žádá nejvíce, ale zase se to nějak zvrtlo a místo toho mi pod rukama vznikl supiš rozhovor…příště Tome, slibuju!)

Kafe je dnes velké téma. Mám to štěstí, že znám Terezku, asi nejvíce tweetující baristku v Praze, která mě dokáže zodpovědět i ty nejhloupější otázky. Dnes jsem si s ní povídal o kávě, kavárnách a životě na druhé straně baristova pultu.

Zrovna teď, když kávovou Prahou cloumá coffeenacismus a “expertem” se stává pomalu každý, kdo včera přestal pít turka, jsou její názory na přípravu a konzumaci kávy…minimálně zajímavé :)

Normální člověk by očekával že si z práce domů nosím kafe, ale já si tajně “kradu” vodu.

Proč podle tebe lidi pijou kafe?

Jak kteří. Někteří aby nespali, jiní protože je to cool, další protože se to sluší – někam přijdeš a zeptají se “dáš si kafe?” A ty řekneš “jo, dám si”.

Tady u nás v ČR je opravdu cool pít kafe tak poslední 3 roky…od té doby co jsou tu sociální sítě se o kafi nejen hodně mluví, ale kafe se taky třeba hodně fotí.

keboola na kafi

Proč si lidí do kafe lejou mlíko a přidávají si do něj cukr?

Protože jsou na to tak zvyklý a protože mají pocit, že samotný černý kafe nejde vypít. Protože od začátku předpokládají, že to kafe bude hořký a hnusný. Mně nevadí, že lidé pijou kafe s mlíkem, ale mrzí mě, že to bez něj ani neochutnají. Zažila jsem spoustu lidí, kteří ještě než ochutnají cappuccino, tak ho osladí s argumentem, že oni prostě sladí pořád a hodně. To mi připadá zvláštní.

Za čím podle tebe lidí chodí do Starbucks?

Za kafem do kelímku. Ve Starbucksu piješ velký kelímek mléka s náznakem kafe. Nikdo si tam nedá espresso. Myslím si, že tam lidé chodí, protože potřebují kofein nebo hodně slazené mléko.

Pro všechny kávové řetězce je typické, že je jejich káva hořká a nedokážu posoudit, jestli je to použitou kávou nebo pražením. Náš největší latté kelímek má 250ml, jejich velikosti začínají na 350ml a dají do něj jenom jeden shot espressa – aby v něm bylo vůbec něco cítit, musí být kafe hodně hořké, hodně přepražené.

Je hezké, že každá z těch firem má marekting “vybíráme ta nejlepší zrna ze Střední Ameriky”, ale když se nad tím trochu zamyslíš, tak třeba zjistíš, že není možný, aby tu kávu měly z jednoho místa, na to ji spotřebují příliš mnoho. Berou ji všude možně a praží ji tak, aby měla stejnou, unifikovanou chuť.


Turek je z mého pohledu velká škoda – stačilo by udělat jenom o malý krok navíc (scedit) a měl bys dobrý kafe. I to je ale dvousečné, protože když se dělá cupping (způsob ochutnávání kávy třeba v pražírnách) tak se dělá klasická turecká káva.

Proč jsou vůbec různý metody přípravy kávy? Chemex, V60, Vacuum Pot, …

Protože je vymysleli různý lidí a mysleli si, že zrovna jejich je ta správná :)

Kolik kafe denně vypiješ ty?

Když jsem v práci, tak docela dost. Ráno ochutnam 4x double espresso, 3x ochutnám filtr, pak zas několik espress. Nepiju kafe, když nemám po ruce žádné dobré – nejsem na něm závislá, což je po pěti letech docela zázrak. Ještě v době kdy jsem vyhrála baristu ČR, tak jsem kafe nepila téměř vůbec, protože se špatně shánělo jakékoli lepší.

(tady bych se rád pozastavil – schopnost metabolizovat kávu je u každého člověka jiná a úzce souvisí s geny CYP1A2 a AHR. Já metabolizuji o dost pomaleji, z čehož usuzuji, že by mě její denní dávka asi zabila)

Proč podle tebe lidé chodí do kaváren?

Protože si z různých důvodů nechtějí dělat kafe sami doma. Nebo si myslí, že by si doma tak dobré kafe neudělali, ale to je záležitosti posledních 3 let. Kavárna je místo, kde se potkáš s lidma, který chceš vidět. Je to kultivovanější prostředí než jít do hospody, kde se to vždycky nakonec zvrhne :)

Krom přípravy kávy jsou lidé právě to, co mě na kavárnách baví nejvíce. Jak říká Tashi, je to asi jediné prostředí, kde se 10x denně zamiluješ. Stává se mi to pravidelně několikrát denně :)

S kávou jsi začínala v coffeeheaven (polský řetězec později koupila anglická Costa Coffee), za který jsi vyhrála mistrovství ČR baristů v roce 2010. Bylo za tím hodně přípravy? Proč si Tě vybrali?

Měla jsem štěstí, že jsem prošla v interní soutěži. Možná za to mohla slečna, která mě rok předtím v cofeeheaven zaučovala, se kterou jsme se společně dostaly až do finále. Dost se jí dotklo, že jsem se po roce dostala takhle daleko. V jednu chvíli ke mně přišla a řekla mi, že zrovna já nemám šanci, což mě úžasné naštvalo a zároveň namotivovalo, abych to v coffeeheaven nakonec vyhrála.

Samotná příprava na WBC trvala měsíc a absolvovala jsem ji celou v Polsku. Měla jsem neskutečné zázemí, které si málokdo umí představit. Dnes když jedeš reprezentovat republiku, tak si platíš všechno sám, tehdy za mě zaplatili úplně všechno. Od osobní trenérky, přes pronájem tréninkové místnosti, materiál, stroj…všechno včetně ubytování. Bylo to náročné, měsíc jsem den co den musela udělat 60 litrů cappuccina :)

terezzzka baristka

Na samotném WBC jsem skončila 33. – podobně jako se umisťovali lidé z ČR několik let předtím. Konkurence na WBC je obrovská a zázemí, které mají jednotliví soutěžící, se s tím naším nedá srovnávat.

Po WBC jsem pochopila, že oproti všem ostatním baritům vlastně vůbec nic nevím a nic neumím :)

Takže asi víš, jak má vypadat správná káva – když už si ji někde dáš, čeho si na ní nejvíc všímáš…?

Chodím jenom do kaváren, kde vím že dostanu dobrý kafe, nemá pro mě smysl zkoušet naslepo něco úplně nového. Kafe nevyhledávám kvůli kofeinu, piju ho protože na něj mám chuť -> chodím tam, kde vím, že dostanu dobrý kafe. Nějak víc to neprožívám…

Zajímá mě jestli dobře voní a dobře chutná, nic jiného na kafi není :)

Není? Když jsem se byl podívat na letošním Baristovi roku, tak jsem kolem Tebe viděl spoustu lidí, kteří Tvé kafe po všech stránkách velmi pečlivě hodnotili. Všichni z nich do toho hrozně hrabali lžičkou… :)

Všichni ne. Jejich tam sedm, ale ochutnává jich jenom pět, zbylí dva hodnotí techniku přípravy. Lžičkou prozkoumávají konzistenci cremy u espressa, u cappuccina se zkoumá jestli jsou bublinky v mlíku a jak hluboká je pěna, kolik ji tam je…na všechno jsou předepsané parametry.

A to ty nezkoumáš, když někam přijdeš?

Ne, to dělají jenom trapný lidí :)

Povíš mi 5 podniků, kde je Tobě nejlépe a mají tam dobře kafe? Pokud vynecháme ty, kde zrovna pracuješ :)

Monolok je místo kde dělají výběrovou kávu z několika pražíren. Vede to tam Honza Komárek, můj bývalý kolega z DoubleShotu, kterého považuji za velkou kávovou autoritu (skončil 3. na MS světa v cuptastingu, což je podle některých královská kávová disciplína. Při soutěži se před soutěžícího postaví 8×3 šálky kávy a v každé trojici je jedna káva jiná a on musí co nejrychleji uhádnout, která to je)

Cup up, který už neexistuje – místo něho je teď Mezi Zrnky, které vedou dvě slečny, nad kterými “slintá” půlka kávové komunity tady v Praze :). Jo a taky tam dělají super kafe. A sezónní polívky a pečené koláče!

Kavárna pražírna je tak trochu vyčleněna tím, že nebere kávu z lokálních pražíren, ale praží si tam kafe sami. Mají moc šikovnou pražičku Vandu, původem z mamacoffe. Legendy praví, že praží jen tak od oka a vždycky to trefí.

EMA – protože tam dělá Adam a Bóďa – bývalý kolegové z Caffee Lounge. Je to tam fajn, příjemný, hezký a jiný.

A pátý podnik si nechám pro sebe – třeba díky tomu na mě nikdo nebude naštvaný :)


Zdeněk Pohlreich se kdysi nechal slyšet, že si doma tak maximálně ohřeje párky, protože na nic většího už po celém dní vaření nemá náladu. Co ty, děláš si kafe doma?

Jo, ale jenom když si přinesu vodu z práce. Máme doma hnusnou, takže si teď domů pořizujeme reverzní osmózu, což je zařízení, které by většina lidí asi považovala za úplně zbytečně. Ale já ji zrovna teď “hrozně” nutně potřebuju :)

Z vody z vodovodu je ta káva většinou plochá a konkrétně u nás doma všechno kafe chutná stejně. Vůbec tam nevynikají ovocné tóny a o aromatice nemůže být řeč. Jde to všechno do hořka a do hnusna.

I v Šálku na Karlíně máme vodu hodně tvrdou a celkové dost ošklivou, ale umíme ji osmózou hodně vylepšit. Poslední dobou si s jejím nastavováním v šálku hrajeme každý den a měříme množství nerozpustných částic (TDS), které v ní zůstaly. Na senzoru pod barem vidím aktualní hodnotu TDS na vstupu a výstupu a pak měřím TDS u hotové kávy. Dělám to pomocí MojoToGo.

Věřím, že třeba takový Vadim by to zvládnul změřit i doma sušením kávového puku v troubě, na podobné věci je fakt profík. A narozdíl ode mě určitě neměl čtyřku z chemie a fyziky, takže o tom toho ví mnohem víc než já :)

Jak moc se dá pomoci reverzní osmózy ovlivnit chuť vody?

Není to tak, že bys přímo mohl ovlivnit jaké částice budou odfiltrované, je to jenom o jejich množství. V Šálku bude vždycky chutnat trochu jinak, než třeba někde na Vinohradech, i když budeme mít osmózu nastavenou stejně. Je zajímavé to sledovat, proto jsem TDS jeden čas psala i u nás na tabuli, ale nikdo se nikdy nezeptal co to znamená, tak jsem zase přestala :)

Jak dlouho by trvalo vyladit všechny tyhle parametry na úplně jiném místě?

Chvilku. Není v tom žádná velká věda, ladíš to spíš podle té konkrétní kávy.

Vyplatilo by se třeba dovážet si vlastní vodu?

Někdy v budoucnu možná – existuje vize, že pražírny budou ke kávě dodávat vlastní vodu, která bude nakalibrována přímo na konkrétní druh kávy.

A když už máš tu správnou vodu, tak si doma kafe uděláš v čem?

Chemex, V60…tak různě. Máme doma snad všechny nástroje krom Vacuum Potu :). Nejčastěji si dělám kávu v chemexu, který mám zároveň nejraději (musí, když si ho nechala vytetovat :)

vytetovany chemex

Jak jdou s kafem sladké věci? Slyšel jsem, že se naschvál v “normálních” kavárnách kupuje přepražena káva, která chutná horčeji a tudíž si k ní potom víc lidí přikoupí nějakou přeslazenou dobrotu.

Já si nemyslím, že by pražením kafe na tmavo někdo něco takového sledoval. Čím víc ho upražíš a spálíš, tím víc skryješ různé defekty a díky tomu ta káva pak chutná víc unifikovaně. Pražit světle můžeš jenom výběrovou kávu.

Výběrovou kávu?

Na jednom keři jsou kávové boby v různých stupních zralosti (shýbá se a ukazuje na jedno ze svých dalších tetování). Pokud jede stroj, tak sebere všechny najednou a na zralost se neptá. Pokud chodí farmář, tak sebere jenom ty zralé, což je výhodnějších jak pro něj, tak pro kvalitu samotné kávy, ale proces je mnohem pracnější. Je to podobně jako s vínem – výběrová káva je něco jako u vína výběr z hroznů – to je také důvod, proč je dražší. Je s ní víc práce.

vytetovany kavovnik

Pěstování kávy, pražení kávy, mletí kávy, baristuv um a servírování – co je na tom nejkritičtější?

Každý další krok, který s kávou uděláš, už ji může jenom zkazit :)

Když jsi pražic a dostaneš kafe, tak už ho prostě ničím nevylepšíš. Můžeš ho upražit jenom na nějakou úroveň, která je té kávě předurčena tím, jak byla sesbírána, skladována – jak se s ní zacházelo předtím. Může dobře upražit dobrou kávu, ale když dostane shit, tak už to prostě nevylepší. A pak to dostane barista a už s tím taky neudělá nic víc, než to co tomu kafi bylo vepsáno do osudu v celém řetězci předtím.

To nezní moc optimisticky.

Proto je potřeba zodpovědný řetězec, který bude co nejkratší. Farmář – pražič – barista. A proto je super, že u našeho kafe vím, jak rostlo a jak se o něj lidé starali. Potom můžu z dobré výběrové kávy udělat opravdu dobré espresso.

Jarda říkal, že když dával ochutnávat kafe farmáři, co pro doubleshot pěstuje, že z toho byl víceméně zhnusenej a sháněl se po cukru :)

To byl Kolumbijec, Carlos Imbachi. Farmáři moc nejsou zvyklý pít svoje kafe. Ani ho připravit nebo pražit. Pijou ho jednodušše scezené s velkou dávkou cukru. A pijou ho litry už odmala :)

Když žiješ v Kolumbii, je mnohem výnosnější pěstovat koku, trávu nebo khat. A ty tam vidíš lidi, kteří se rozhodli pěstovat kávu. První tři roky jim keře neplodily a když už jim něco vyrostlo, museli s tím velmi opatrně nakládat, u nás to někdo musel dobře upražit a já už to pak mužů jenom obrovsky zkazit. Z vědomí celého životního cyklu kávy pro mě samontou při její přípravě pramení velká zodpovědnost. Jo a pak se s tím patlám, udělám dobrý kafe a někdo přijde a řekne “můžete mi k tomu přinést cukr a mlíko?” :)

nene jenom hnusnou

Jací zákazníci jsou pro tebe nejlepší/nejhorší

Mám ráda lidi, kteří ocení to, co pijou. Což může znamenat, že jim může být úplně ukradený co pijou, odkud to kafe je, jakou metodou bylo zpracováno. Hlavně že jim chutná.

Nemám ráda zákazníky, kteří mě poučují. Ty kteří si myslí, že ví lépe než já, jak to má chutnat a jak to má vypadat. Nejvíc miluju, když přijde někdo a začíná větou “Já jsem byl v Itálii…” protože pak většinou pokračuje “…a oni tam mají nejlepší kafe, protože oni do toho dávají robustu, protože to praží natmavo…” a postupně vyjmenuje všechny ty věci, o kterých vím, že jsou špatně a on mi bude tvrdit, že to je na tom vlastně to dobrý. Když se o tom chtějí bavit, zkouším jim to vysvětlit, ale většinou to jsou lidé, kteří jiný názor slyšet nechtějí.

Já si myslím, že žádný správný názor na kafe neexistuje. Pokud lidem chutnají ty přepražený věci v normálních kavárnách, tak ať si na ně chodí, ale ať to necpou mně :)

Co by podle tebe měl splňovat správný barista?

Měl by mít úctu k celému řetězci a neměl by zkazit práci všech těch lidí před ním.

Dětské porno

Původně jsem se chtěl rozepsat o tom, jak se prakticky neznámý čtyřhvězdičkový generál Keith Alexander stává nejmocnějším mužem světa, že panika z Google Glass je úplná píčovina, protože zrovna kamera žádného geeka nezajímá a jak lze z dat vylhat téměř cokoli.

A pak mi na pár minut zablokovali facebookový účet a já se rozhodl pro dětské porno.

Málokdo si uvědomuje, o co vlastně přijde, když má zablokovaný účet na facebooku. Vždyť je to jenom…facebook.
Taky jsem si to myslel, ale realita umí nepříjemně překvapit.

  • Fotky v prdeli. Zvlášť ty “cizí”, na kterých vás někdo označil – ty mrzí nejvíc a není možné je dohledat.
  • Nezalogujete se nikam, kam jste se předtím hlásili skrz facebook. Všechny loginy ztraceny, žádná možnost resetovat heslo nějakým normálním způsobem u 90 % webů.
  • Neexistující původní seznam přátel. Pokud si založíte nový učet, netušíte kdo vám tam chybí.
  • Žádná historie zpráv.
  • Nulová historie pro výpočet toho, co by vás mohlo zajímat => měsíce prohrabávání odpadu ve feedu.
  •éno je zabrané.
  • Jednotlivě jsou to drobnosti, dohromady je to docela úlet, který člověka lehce rozhodí. Je to jako přijít o disk bez zálohy se spoustou osobních dat.

    Chvíli se dá bez facebooku žít, ale po několika měsících si začnete připadat…odpojeni. Od akcí, které jste minuli, protože vás na ně nikdo osobně nepozval. Od věcí, které přece všichni vědí a všichni je znají, protože byly na facebooku. Ztrácíte obecné povědomí o tom, jak se mají vaši přátelé.

    Nestalo se mi to poprvé, facebook mi účet zablokoval/zrušil už několikrát a naučil jsem se s touhle možností žít. Pro zálohovaní dat na sociálních sítích používám SocialSafe (haha, backupovat si cloud k sobě na HDD…sooo nineties…no ani to neinstalujte, jednak je to furt strašné otravný a druhak vám je stejně nakonec DB fotek na disku bez těch sociálních vazeb a označených lidi dost k ničemu) a podle nějaké zmatené teorie se snažím držet svůj edge rank dostatečné vysoko na to, abych nepropadával ihned automatickým blokačním sítem.

    Poslední dobou se to děje daleko častěji než dříve – třeba Padákovi se to za poslední měsíc stalo dvakrát. Poprvé tam hodil nějaké fotky své dcery koupající se ve vaně (jsou jí 4 roky), podruhé si psal s našim bývalým spolupracovníkem něco v japonštině a použil výraz “hentai porn” když se bavili o bigdata. Obojí stačilo k blokaci bez udání konkretního důvodu a bez možnosti se jakkoli odvolat, či něco někomu vysvětlit.

    Mě účet na pár minut blokli poté, co jsem si na zeď hodil link na článek Google Is Building A New System That Will Make It Virtually Impossible To Find Child Porn On The Web s tímhle komentářem:

    Já jsem měl ale tentokrát štěstí – stačilo si projít activity log a odsouhlasit pár divných hlášek.

    Jenom kvůli tomu, že jsem použil v přspěvku výraz “dětské porno”.

    O co teda jde?

    Facebook se stal mainstreamovým médiem, které potřebuje vydělávat a nemůže si dovolit ignorovat různé nátlakové skupiny tak jednoduše, jako mohl dříve.
    Organizace typu Women, Action & the Media začínají stupňovat svůj tlak a přes vyhrožování “nebudeme kupovat výrobky žádných společnosti, které inzerují na facebooku” pomalu dosahují svého.

    Facebook denně zpracuje přes 3 miliardy nasdílených příspěvků. Není v lidských silách všechno ručně projít a proto jsou zapojeny automatizované algoritmy. S tím jak se zdokonalují třeba ty na rozpoznávaní obsahu fotek stačí, aby bylo vyfoceno příliš mnoho odhalené kůže nebo cosi, co připomíná lidskou bradavku a systém vás odstřelí automaticky. Dlouhodbě největšími hity jsou kojící matky a fotky po žen po masektomii.

    Cenzura je vždycky stejná.
    Pár vyvolených rozhoduje o tom, co je dobré pro zbytek světa bez toho, aniž by se ptali, jestli to někdo chce. A opojeni mocí nevědí, kdy přestat. Takoví malí hitlerové.

    Tam kde končí různé úchylné spolky omezující vysvlékání se ostatních, nastupuje vláda. A začíná se vždycky stejně.

    Dětským pornem.

    Dětské porno je ultimátní argument, protože všichni přeci vědí, ze je špatné a to bez vyjímky.

    Dětské porno potřebuje konzumenty, říkejme jim pro zjednodušení úchylové. A v hlavách vládnoucích elit asi existuje nějaká teorie, podle které když zakážeme vyhledávaní dětského porna na internetu, všichni tito úchylové najednou zmizí a svět bude znovu sluníčkovým místem. Podle této teorie může za lidi, kteří rádí onanují nad dětským pornem, samotná jeho existence.

    IMHO je to stejné jako tvrdit, že za gaye můzou ostatní již existující gayové mezi námi nebo že bychom bez normálního porna nevěděli, že je možný pohlavní styk dvou lidí.

    Total bullshit.

    Co by opravdu vyřešilo problém dětského porna?
    Dlouhodba práce s úchyly, kvalitní teamy na vyhledávaní ztracených dětí, sem tam prohledat sklepy v okolí kvůli Fritzlům…samé nepopulární a nákladné činnosti.

    Oproti tomu je křik “zakažme dětské porno” mnohem jednoduší a politicky výhodnější.

    Čeho dosáhneme tím, že zakážeme dětské porno na internetu?

    Znovu dojde k vytvoření lukrativního černého trhu, který byl s příchodem internetu potlačen. Umožníme vznik organizovaným gangům, které začnou pořádně šroubovat ceny této nyní volně dostupné komodity. Vysoké ceny povedou k profesionalizaci celého odvětvi, větším výnosům, více únosům, kvalitnějšímu HD obsahu a…spirála se roztáčí.

    Když se zakazuje dětské porno na internetu, není to nikdy kvůli dětskému pornu.

    Vždycky je zatím víc – skrytá touha vládnoucích elit po zavedení funkčního mechanismu pro cenzuru internetu.

    Jakmile se jednou postaví infrastruktura na cenzuru dětského porna, bude velmi jednoduché začít cenzurovat cokoli dalšího.
    Návod na výrobu jaderné pumy? No jistě, to přece potřebují jenom teroristé!
    Chcete platit méně na daních? To chtějí jenom zloději!
    Vymývání slzného plynu z oči? Jseš radikál snažící se svrhnout vládu!
    Kam šly peníze z rozpočtu? Prostě nepotřebuješ vědět!

    Co když do Googlího systému na cenzuru dětského porna někdo přihodí obrázky z tureckých demonstrací? Video prezidenta kradoucího propisku? Informace o PRISMu?

    Kdo to pozná? Kde to bude možné reklamovat? Kdo určuje co je dětské porno a co už není?

    Quis custodiet ipsos custodes?

    Káča s Olivii z Padákova blogu

    Střezte se každého, kdo podporuje cenzuru internetu ve jménu čehokoli. Na konci dne to bude on, kdo vám bude diktovat, co si můžete myslet.

    Včetně toho, co si můžete myslet o něm.

    Music Discovery

    Pokud něco dělám, dříve nebo později si k tomu pustím hudbu.

    Jsem na ní závislý.

    Vojta kovertuje gramce do mp3
    Při nahrávání a konvertování gramofonových desek do mp3 někdy v roce 1998.

    Prvních 10 let jsem stejně jako všichni ostatní sbíral mp3. Dodnes mám někde na dávno zaarchivovaném HDD svoji velmi kvalitní sbírku čtvrt roku čistého času hudby.

    Byl jsme na dlouho lapen do nekonečného koloběhu shánění nového, třídění starého, poslouchání, zapamatovávání, vypalování, přesouvání … a ačkoli se Justin Frankel opravdu snažil, opravdovou pohodu mi žádná z verzí WinAmpu nepřinesla. Pořád na mě ležela ta větší část zodpovědnosti za objevování nové hudby a jejího třízení. Ve chvíli, kdy jsem začal pracovat na více počítačích, se mi celý systém začal hroutit, nemohl jsem nic najít a začalo mě unavovat neustálé probírání stále další novou hudbou na více místech najednou.

    Začal jsem poslouchat internetová rádia. a kanál beat blender na se staly mojí homepage na několik let.

    Problémem je jejich monotónost – pořád jedou úzce vymezený konkrétní styl. Nedá se přeskakovat, či jakkoli jinak dát najevo svou nelibost s právě přehrávaným trackem. Navíc každé internetové rádio s pevně daným playlistem se po určitě době začne opakovat. U to byly asi čtyři dny, u týden.

    Do toho jsem stále znovu a znovu zkoušel poslouchat Rádio 1. Lákal mě hudební rozhled některých dramaturgů/moderátorů, ale odpuzovalo mě nezvykle velké množství mluveného slova a “mrtvého času”. Pokud zrovna neběžely reklamy, tak se někdo prostě jenom vykecával, případně se stále dokola pouštěl ten samý kulturní servis. Pokud za mixpultem seděl někdo starší, tak se to prokládalo písněmi, které nemohli být zajímavé snad ani v době jejich vzniku.

    Je zajímavé sledovat, jak se Rádio 1, kdysi bašta kvalitní alternativní hudby, během 20ti let proměnilo ve skanzen mrtvých hudebních stylů pouštěných mentálně opotřebovanými geronty neschopnými reflektovat jakékoli trendy. Dodnes si myslím, že je hlavním viníkem roztříštěnosti české alternativní hudební scény, kde si každý už x let hraje “můj styl, protože je prostě nejlepší” a zamrzá jakýkoli pohyb směrem kupředu.

    Ian Metty (v sobotu hraje v Praze) mi minulý rok v Barceloně vyprávěl, jak se tamní scéna každý půlrok pohne někam jinam, převáží nějaký populárnější trend/styl a všichni se lehce přizpůsobí. Prostě se posunou a vyvinou se.

    U nás máte s Rádiem 1 jistotu, že každou sobotu dopoledne, kdy chcete něco normálního ke kocovině, dostanete výběr jakéhosi übershitu z let 1969-1971. Moderátor připomínající Homera Simpsona v díle Homerpalooza se snaží posluchači vysvětlit genezi té pro něj “nejlepší rockové hudby” bez jakéhokoli zájmu o reflexi ze strany posluchačů. Škoda, že narozdíl od Homera ve výše zmiňovaném dílu, se lidé zodpovědní za Rádio 1 už asi nikdy nepoučí a navždy budeme poslouchat to samé, co naší otcové a otcové jejich otců.

    Každý další hudební styl dostane svoji hodinku někdy o víkendu, kde si ho do konce věku budou ladit všichni Ti, kteří ho poslouchali, když jim bylo šestnáct.

    Music Discovery

    Jak z toho ven, pokud chci prostě jenom poslouchat kvalitní hudbu?

    V případě že jste konzervativní, váš současný styl vám vyhovuje a máte na disku hromadu souborů s koncovkou mp3, tak nejjednoušší co můžete udělat, je zmigrovat si celou sbírku do cloudu ( iTunes , Google Music ), čímž vyřešíte uskladnění, přenášení a pouštění z jakéhokoli zařízení u vás doma.

    O stupínek dál jsou služby typu Deezer, kde je veškerá populární hudba včetně většiny české. Za fixní měsíční poplatek si můžete pustit na co si vzpomenete. Pokud ovšem víte, co chcete posluchat a jak přesně se to jmenuje.

    Což se mi příliš často nestává.

    Navíc se rád nechávám překvapovat a mám kolem sebe spoustu lidí s hudebním vkusem, který mě nejen přesahuje, ale i hodně imponuje. Proto používám (nebo, který má zdá se lépe řešena autorská práva) a poslouchám to, co mi přátelé repostují. Co se mi líbí si uložím mezi oblíbené a to si pak pouštím v autě z telefonu do beden.

    Problémem soundcloudu je jeho zaměření. Mě vyhovuje, protože vyhledávám nezávislou alternativní scénu a neobjevené autory. Pátrám po dlouhých setech deep housových DJů nebo ghettofunkových mixech stoupajících hvězd mashupove scény, což je uznávám poněkud užší zaměření, než kterým disponuje obvyklý posluchač.

    Drtivá většina lidí chce prostě jenom poslouchat nějakou hudbu. Zvolit si styl podle toho, jestli jsou v práci (rock) nebo doma (chillout). Mít možnost přeskakovat písničky, které se jim nelíbí. Prostě poslouchat rádio a sem tam styl virtuálního DJe upravit.

    Byl jsem nadšený, když jsem dostal za úkol zpracovat analytiku pro , ojedinělý český projekt skupiny Lagardere, který ročně přehraje kolem 20 miliónů tracků.

    Aplikace umožňuje poslouchat hudbu v předem obecně definovaných žánrech a ty dále ladit do svých vlastních nálad pomocí občasných interakcí se samotným rádiem (přeskakování, lajkování). Odpadá tak nutnost neustále ručně něco vyhledávat a pro start se stačí naladit na někoho jiného, kdo má podobný hudební vkus. Třešničkou na dortu jsou potom appky pro iPhone a Android, které mají funkci “rezervace hudby na cesty” schopnou načíst hodinu napřed např. pro jízdu metrem nebo na kole mimo signál. Oproti podobným službám ze zahraničí potěší úplně zastoupení českých interpretů a bonusů v podobě nahrávek Divadla Járy Cimrmana nebo sesterského projektu Pigy s pohádkami pro děti (byl jsem překvapený, kolik mých znamých to už dávno používá pro uspávání svých capartů :)

    Lagardere je na základě statistik vygenerovaných YouRadiem schopné dříve zachytávat trendy v poslechovosti, měřit popularitu jednotlivých tracků a interpretů v čase nebo třeba odhadovat, jak dlouho má jednotlivé písně točit v éteru klasických rádií předtím, než se posluchačům ohrajou. Reporting, který pro ně v současné době stavíme, by měl odpovědět i na některé sofistikovanější otázky ohledně reklamy a její poslechovosti uživateli v rámci jednotlivých žánru či nálad a vlivu, který má na jejich chování (jestli a k jak velké dochází konverzi mimo rádio).

    YouRadio v GoodData

    Lubor Zoufal s Ondřejem Musilem jsou jedni z malá našich klientů, kteří se nebáli trochu pootevřít svoji datovou analytiku okolnímu světu a dovolili mi publikovat několik screenshotu z jejich dat. Od začátku se mi líbilo, jak nad svou analytikou přemýšlí a kam až chtějí celý projekt dotáhnout.

    Dashboardy, které vám ukážu, jsou POC nad živými daty, který slouží k základnímu pochopení, co všechno se dá sledovat a pomůže nám při definici toho, jak má analytika vypadat – je to první demo nad živými daty, nikoli finální produkt :)

    Jako datovou bázi jsme použili log 65 miliónů přehraných písní za poslední 4 roky, které jsme do vhodného struktury transformovali v Keboola Connection a k analýze použili platformu GoodData.

    Na prvním screenshotu jsou data za rok 2012 (filtr v pravem horním rohu).
    “Songs served” je počet tracků, které YR naservírovalo svým posluchačům za konkrétní rok. “Fully played” jsou potom ty, kde se algoritmus trefil a uživatel je vyslechl celé.
    V samotných tabulkách pak “PY” značí “Previous Year”.

    YouRadio - Years
    YouRadio – Years

    Porovnání žánru vůči sobě či v rámci nadřazené kategorie:

    YouRadio – Genres

    Obarvená metrika na dalším screenshotu porovnává poslechovost v jednotlivých týdnech vůči průměrné týdenní poslechovosti za kvartál. Informace jsou vhodné pro hudebního dramaturga klasického rádia, který díky YouRadiu dokáže odhalovat trendy na hudebním trhu dříve, než mu je naservírují zahraniční hitparády. Z tabulky je jasně vidět nástup rappera Lipo, jehož drill si ukážeme na dalším screenshotu.

    YouRadio – spikes

    Drill na jiný tab s detailnějšími čísly:

    YouRadio – Lipo pyčo

    Pro finální analytiku připravujeme mashup s Google Analytics dalšími zdroji dat tak, aby klient dostal komplexní pohled nejen na rádio jako takové, ale i přesah mimo něj.

    Jako bonus přihodím videa na dva nejpopulárnější tracky posledních týdnů

    + výše zmiňovaného Lipa ;)


    Dnes to bude o fyzičnu. Pár tipů, jak jsem vyřešil drobné i větší bolístky.

    Bolest pravého zápěstí.

    Vyměnil jsem myš! I když pravačku pravidelně cvičím, cítil jsem jasný náběh na karpály, noční můru všech IŤáků.

    Pořídil jsem si vertikální myš.

    I když vypadá hodně divoce, stačil den-dva a už jsem s ní šmrdlal jako s myší klasickou. Bolest zápěstí zmizela a navíc cool modře svítí.

    Evoluent vertical mouse

    Bolest levého zápěstí

    Nabíhala pomalu ale jistě, tak s dvouletým zpožděním za pravačkou. Už mě unavovalo si neustále kroutit ruce, takže na doporučení MicTecha zakoupena Natural Keyboard od MS. Zdvih dlouhý a čitelný, rozložení není co vytknout, snad jen menší enter (zvykl jsem si) a jinak dělené skupiny “F” kláves nahoře (nezvykl jsem si). F5 nemá být na konci prvního bloku, ale na začátku druhého a pokaždé mě trochu zklame, když ji tam nenajdu.

    Pálení unavených oči, bolest za krkem.

    Už dlouho jsem měl pocit, že krabice od autorádia pod monitorem nevypadá dost hip. Takže držák na monitor s takovou maximální výškou, abych pod něj mohl zajet s notebookem a udělat si místo na klávesnici (která je nečekaně hluboká) a zároveň si ho vytáhnout před oči v době, kdy u PC skoro ležím.

    Bolest zad

    Židle. Suveréne nejvostřejší a nejdražší část mého inventáře. V práci si o mě myslí, že jsem se pomátl, koupit si židli v ceně ojeté Ochcávky, ale pro mě to byla jedna z nejužitečnějších věci, kterou jsem si kdy koupil.

    Jako auto dobrý, ale ta židle…ta židle… Kdo nezažil, nepochopí.

    Původně jsem chtěl jejího předchůdce – Aeron , který se vyrábí už více než dvacet let v nezměněné podobě a stal se v USA symbolem dotcomové bubliny. Udělal jsem si výlet do cre8 , jediného showroomu v ČR, kde jsem se na ní mohl posadit. Sjednána schůzka, Jan Bastař byl velmi ochotný, chvíle uvažování nad Aeronem a pak mě nechal sednout do své Mirry.

    První si po dosednutí všimnete síťovaného potahů, který umožní vašemu věčně zpocenému a léty týranému pozadí rozložit svoji váhu a nadechnout se. Pak se zkusíte pohoupat. Cvaknete a zkusíte se pohoupat víc. Nastavit si opěrky nahoru i do stran tak, aby se vám dobře dělalo jak s myší, tak s klávesnici. Povolit si přední aretaci a zhoupnout se dopředu s rovnými zády, bez zbytečného hrbení. A zbytek dne strávíte laděním těžiště tak, abyste i při náhodně silném zhoupnutí zůstaly bezhybně viset ve stavu beztíže někde na cestě mezi nebem a zemí. Prostě epic.

    Chvíli jsem hledal informace a pak jsem přemýšlel, zda si nekoupit nějakou po renovaci, která by stala o 40% méně. Jenže sedět v něčem po upoceném nerdovi, co museli tři dny stříkat wapkou, aby ho z toho opravdu sundali včetně všech zbytků, se mi fakt nechtělo. Židle je mi většinu času blíž než přítelkyně, blíž než postel. Trávím s ní kus svého života ve velmi intimním kontaktu a chci, aby byla jenom moje :)

    Jinak všechno to samozřejmě směřuje k tomu, že budu u PC stát. Akorát jsem ještě neviděl vysunovací stůl, který by se mi líbil.

    Špatně se mi usínalo.

    Bylo to tím, že mi po nocích monitor svítil příliš studenou barvou. Řešením je f.lux, který díky ACEmu používám bez přestávky už možná 10 let.
    Dost taky pomáhá nekoukat před spaním na seriály, resp. cokoli kde jsou lidské obličeje – mozek to nenechá oddriftovat.

    Byl jsem přes den a hlavně po jídle hodně unavený.

    Začal jsem jíst paleo.

    Odjakživa jsem se chtěl stravovat dobře, ale nikdy jsem nenarazil na myšlenkový koncept, který by mi vyhovoval. Většina z nich počítá s tím, že přestanete jíst maso, což povazuju za největší chybu, kterou bych mohl udělat. Zvlášť bez hovězího bych asi fakt nepřežil.

    Na Paleu se mi líbí, že narozdíl od všech ostatních módních výstřelků je svým způsobem návratem ke kořenům. Snaží se ze stravy odstranit veškerý civilizační balast, který jsme do ní zakomponovali (cukr, obilí, chemie). Energii z cukrů nahrazuje tukem. A je ho potřeba hodně! ;)

    Všechny základní informace můžete najít v dnes již legendárním článku Petra Máry Paleo dieta – zvlášť ty videa dole to vysvětlují poměrně jednoduše. Na Amazonu se dají najít hromady knížek, v Čechách ještě stále nic nevyšlo a nepředpokládám, že něco rychle vyjde. Na druhou stranu díky minimální velikosti komunity existuje spoustu velmi kvalitních blogů (třeba blog Jakuba Matějky, který mi paleo vysvětlil – díky Jakube! :) .Stačí chvíli šmátrat googlem.

    Nejsem výživový expert a o biologii člověka vím nezbytné gymnaziální minimum. Popíšu jen to co jím a jak to na mě subjektivně působí:

    Každý den k snídani 3 volská oka. Občas s opečenou slaninou, čím tučnější, tím lepší. Samozřejmě na pořádném kusů másla z farmářských trhů.
    K obědu maso a zelenina. Poslední dobou si nechávám do práce donášet gyros se zeleninovým salátem. Ale i steak je v pohodě :)
    K večeři to střídám – tlačenka, jitrnička, uzený, prejt nebo jenom hromadu oříšků.

    Jaký to na mě má vliv?

    Díky vyřazení všech obvyklých příloh (nejím brambory, knedlíky, chleba, hranolky a většinou ani rejži) jsem začal jíst daleko více zeleniny.
    Po jídle nikdy nejsem unavený. A tím myslím nikdy.
    Nedokážu se přežrat. Masem a zeleninou to prostě nejde.
    Přestal jsem mít během dne hlad.
    Občas mi stačí jíst 2x denně – moje tělo si o víc neřekne.
    Jím kvalitněji – díky zúženému výběru (maso, zelenina, vejce, ořechy) si základní suroviny vybírám daleko pečlivěji. Jezdím na farmářské trhy, pátrám po původu.
    Jím levněji, protože i přestože jím dražší věci, sním jich daleko méně, protože prostě nemám ten věčný hlad co dřív.
    Přestal jsem tloustnout a zhubl jsem cca 8kg. Ted vážím 82kg při 180cm, což je podle BMI sice lehce za hranou, ale já to považují za svoji nejpřirozenější váhu.
    Subjektivně jsem psychicky trochu více labilní (nebo stárnu a u těch romantických filmů brečím hořkým sarkasmem :)
    Jsem náchylnější na extrémy. Jít spát mimo obvyklý čas nebo si výrazně zkrátit spánek mi přes den způsobí problémy, kterých se už nezbavím. Normálně bych se přežral něčím sladkým a krátkodobě doplnil energii. To teď udělat nemůžu.

    Taky nemůžu pít alkohol stejně volně jako dřív. Měl bych se vyhýbat pivu (to mi moc nejde) a když už víno, tak jenom suché a spíš bílé (to mi jde naopak velmi dobře). Tvrdý pokud možno čistý, bez přidaného cukru a dochucovadel (řekněme Zacapě pápá).

    Mohl bych toho napsat tuny, ale vážně nechci nikoho přesvědčovat. Pokud vás to zajímá, určitě si uděláte objektivní názor sami.
    A protože internet vám poskytne k jakémukoli názoru dostatek podkladů, hodím ještě linky na tři zajímavé články z poslední doby:

    Velká cholesterolová lež
    Srdeční choroby trápí lidstvo už nejméně 4000 let, ukázal výzkum mumií
    Skutečná příčina děravých zubů a nemocných dásní

    A link na PDF s rozborem mé krve, který jsem si nechal po pěti měsících paleo stravy udělat. Bál jsem se jenom kyseliny močové, která je OK.

    Zabte Google Reader!

    Posedlost BFUček Google Readerem je neuvěřitelná. Ano, 5 let zpátky jsem ho taky používal. Pak jsem pochopil, že RSS je mrtvá technologie.
    Google Reader opravdu umřel už v době, kdy z něj Google vytrhl “shared” streamy a přesunul je do G+. Lidé v Google ví co dělají – sledují trendy. A twitter.

    Mám rád svůj mozek a GR mi opravdu nepomáhal kvalitně řídit tu informační lavinu kolem mě. Přetěžoval mě neustálou potřebou filtrovat, číslama 1000+ a pocitem, že se stejně nedozvídám to podstatné.

    “v roce 1870 bylo celkem v pohodě zvládnout přečíst VŠECHEN denní tisk z celé severní ameriky. Pak to jít přestalo, tak lidi vymysleli jiný lidi, co to za ně čtou a jinde to “sesumírovávaj” a dělaj “zpravodajský rešerše”. Pak přišel internet, mrcha jedna, a přehrabávat informace přestalo být snadné. RSS neřeší přemíru informací, jen ti pomáhá neprocházet “blogy” stále dokola. Já nečtu konkrétní blogy, čtu to co lidem na twitteru přijde zajímavé natolik, že to (re)tweetnou. Filtrem obsahu je moje okolí. Vedle toho samozřejmě jdu po konkrétních TÉMATECH a ne po konkrétních URL. Pro mě je Google Reader díky tomu nezajímavý.”

    Pokud používáte Google Reader, pravděpodobně spadáte do jedné z těchto tři kategorií:

    1) Zasekli jste ve světě svého otce, který si taky uvykl číst každý den jedny noviny. Máte pocit, že 20 (30,50,100,…) informačních serverů které sledujete, obsáhne všechno podstatné a když je budete sledovat každý den (týden, měsíc, rok), tak vám přeci nic zajímavého neuteče. Nestihli jste poslední 3 roky, kdy se twitter stal majoritním informačním médiem. Nezvládáte si nastavit žádnou sociální síť tak, aby vám přinášela relevantní obsah (používáte twitter jako facebook, neunfollowujete, nic zajímavého na tom nevidíte). Nepochopili jste, že zpravodajské servery ztrácejí revenue streamy a díky tomu publikují víc a víc škváry, skrz kterou jste nuceni se probírat. Jste líní cokoli měnit.

    2) Jste “novinář”, živící se překladem anglických článků ( a neustálé čtení GR byla poslední možnost, jak něco chytnout dřív, než to k vám dopluje po vaší blbě nastavené twitterove síti, kde už to ví každý, kromě vás.

    3) Jste sysadmin a používáte RSS na sledování aktivit různých systémových služeb, které už dávno mají mirror na twitteru.

    Ve všech třech případech si nedokážete konec GR představit, kopete kolem sebe jako malá děcka, podepisujete irelevantní petice a jste pokročilým uživatelům internetu jenom pro smích (o kterém nevíte, protože nečtete twitter).

    Celá situace začala být natolik vážná, že i dinosaur českého internetu Petr Koubský začal nabádat k využití “Fantastické příležitosti pro odvážný český startup“. Kopírovat 10 let starou službu, kterou se leader světového internetu rozhodl zrušit, je věru odvážný, ale jinak naprosto debilní nápad. Nevím jak vy, ale já mám s pojmem “startup” na prvním místě asociované slovo “inovace” a v tomhle jich opravdu moc nevidím…

    Jak z toho ven?

    Přijměte myšlenku, že většina serverů publikuje obsah ne proto, že by byl zajímavý, ale protože prodává reklamu na svých stránkách. Víc článku = víc shlédnutí = víc peněz.
    Vás to v GR nutí procházet denně tuny a tuny zbytečného balastu. Nutí vás to k rozhodování, jestli je daný titulek natolik atraktivní, aby byl prokliknut. A těch titulku je víc a víc. Koho to baví?

    Akceptujte, že kvalita zavedených informačních serverů kolísá a většinou jde v čase dolů. Pokud sledujete jeden zdroj mnoho let v kuse, pravděpodobně si tohoto poklesu nevšimnete, protože je pomalý. Navíc nemáte srovnání s jinými zdroji a připadá vám to normální.

    Smiřte se s tím, že čtením pořád těch samých serverů v GR opravdu nic zajímavého neobjevíte. A pokud ano, tak to za tu námahu nestálo.

    Twitter je v současné době nejrychlejší a nejkvalitnější informační médium, pokud si ho dokážete správné nakonfigurovat.
    To znamená aktivně vyhledávat nové zajímavé zdroje (koho ten člověk retweetoval?) a okamžitě mazat ty, kteří produkují balast. Vyhledávejte experty v oborech, které vás zajímají. Smažte si z něj své kamarády, není to facebook. Starejte se o to, aby to byly ty nejzajímavější noviny, které si ráno přečtete.

    Výsledkem bude, že budete vědět všechno zajímavé jako první. Nic vám neuteče. A pokud ano, tak jenom jednou.

    Twitter čtu několikrát denně (většinou na záchodě, ve frontách, v tramvajích, ve výtahu, …kdykoli se nudím déle jak 30 vteřin) a cokoli mi připadá zajímavé a je delší než 140 znaku sázím okamžitě do Pocketu. Denně čtením twitteru nestrávím víc jak 10 minut. Pokud si o víkendu chci něco delšího přečíst, prolezu si svůj Pocket a vyndám si z něj ty nejzajímavější články. A jsem každý den v obraze.

    Můj přístup samozřejmě není všespásný.
    Podstatné je, že využívá sociálního filtru a umožnil mi se soustředit i na něco jiného, než na věčné prolézání článků, které za to nestojí…

    Dejte si tu práci a poptejte se opinion leaderů ve svém okolí, jak si filtrují informace oni. Třeba budete hodně překvapeni…

    Soukromí je přežitek

    “Jake je prednaset veci obecne zname? …. asi te tristne urazim, ale ceeece, nic noveho jsem se nedozvedela…”


    myslis jake to je, prednaset urcitemu typu publika a pak to na netu schytat od prurezu celou populaci?

    nebo jake to je dat svym myslenkam za behu formu tak, aby to davalo smysl celych 30 minut, bylo to vzajemne propojene a vypadalo to, ze tim mirim k nejakemu zaveru?

    nebo jake je odpovidat na otazky, u kterych propadas depresi “proc jsem to nezkusil jednoduseji”?

    #barcampcz byl supr. I když je na @michalberg znát značné opotřebení, které vrcholí předáváním žezla dál, stále dokola jsem byl překvapován tím, jak kvalitní dokázal udělat akci bez toho, aniž by po někom chtěl vstupné. A to je kurva hustý.

    Jednoduše geniální hry

    Miluju jednoduché věci, které fungují.

    Nehledám 3D, na které potřebujete grafickou kartu napájenou nukleárním reaktorem z pekel chlazenou kapalným dusíkem. Hledám nápad. Myšlenku. Mojo, které vás ze spaní chytne rok poté, co jste to dopařili poslední level, že už to fakt dál nešlo, a donutí vás vstát z postele a znovu zkoušet mačkat tlačítka.

    Takových her je málo.

    Trochu jsem hrával už na střední, ale až na vysoké jsem se rozjel ve velkém stylu. Vydržet na přednášce senilního profesora, kterému při každém lehkém zaváhání máte chuť doplnit celý zbytek věty, je nadlidský úkol. Nejdřív jsem pro zabavení druhé půlky mozku sjížděl obrázkové kluby. Pak jsem začal hrát jednoduché hry, které mi konečně umožnili se soustředit na mluvené slovo.

    Pokud máte slabou vůli, nečtěte dál.

    Tentacle Wars
    Japonec mne tehdá připravil asi o měsíc života.
    Natáhněte šipku z jedné buňky do druhé, nechte proudit život a ve správný okamžik příčným tahem chapadlo přeřízněte.
    Až to dohrajete, dejte si dvojku a až dohrajete i tu, kliknete na shared level.

    Canvas Rider
    Hra celá napasná jako demonstrace možností HTML5. Ovládá se šipkama a TABem.
    Po loadnutí stránky klikněte v menu na “Random Track”, zmáčkněte ESC a třikrát otočte kolečkem dopředu. Pak už jen šipkujte a restartujte Enterem.

    Cursed Treasure
    Definuje žánr “Towers”.
    Dohrál jsem to tenkrát na maximum ve všech levelech. No schválně si to zkuste.

    Quake live
    Quake 3 je poslední kvalitní multiplayer FPS, všechno další už je jenom laciná kopie s rádoby lepší grafikou. Má dokonalý gravitační model a část engine je napsána v assembleru. Kognitivní Informatiku na VŠE jsem studoval jenom protože věřím, že až doje k propojení mozku s počítačem, bude Q3 první věc, co se naportuje. V nastavení přibude malý jezdec s hodnotami 0-100, kde si nastavíte simulaci bolesti při zásahu raketou.

    CS portable
    momentálně pařím, když koukám na nahrané webináře, TED talky, prezidenstké debaty a vůbec všechno, co je moc pomalé na to, aby to někdo bral vážně. Po instalaci unity web playeru klikněte na multiplayer, chvíli počkejte, vyberte nahoře v menu TDM, najděte si server s největším množstvím hráčů, který ještě není plný a pak už jen…vyhrávejte každý level, protože proti vám stojí jenom hromada šestnáctiletých lamiček, které staré CS nikdy neviděli.

    Nenávidím tetris. Miluju Triptych.
    Kostky ovládáte pomoci šipek a kláves A a D. Pokud vydržíte hrát hodinu, začnete být skilled a bude to zábavné. Pustíte si naplno repráky a zvukové efekty se začnou slívat v nekonečnou elektrizující smršť. Pak přijde na řadu první pořádně combo, které trvá minutu a zmizí během něj úplně všechno. Rozhoupaná celá plocha, která se promíchává pokaždé, když do ní plnou silou narvete další a další kostky v oprávněné víře, že se to někam promačká a vyjde to.

    Ray Hound
    Hra která pro mě definovala žánr jednoduše geniálních her.
    Pokud nepřijdete na to jak se ovládá, tak jí nejste hodní.

    Co vlastně děláme v Keboole?

    Pomáháme lidem chápat jejich data.

    A oni jim nerozumí?


    Dřív jsem si myslel, že o mně velké společnosti vědí všechno. Že z mého chování dokážou vyčíst hromadu věcí a díky tomu dělají skvělé marketingové strategie a vydělávají spoustu peněz.

    Těžký omyl.

    Většina z nich se topí ve vlastních datech a jsou rády, že ví, kolik vydělaly minulý měsíc.

    Protože slovo databáze zní až hrůzostrašně, pokusím se to dneska zjednodušit tak, aby to bylo pochopila i moje babička, která se mě na vánoce opět zeptá, cože to teda vlastně dělám v té Praze tak zajímavého za práci, že mě zase čtvrt roku neviděla.

    Představte si člověka, který něco ví o vašich zákaznících. A dalšího, který ví, kolik vyděláváte. A dalšího, který má informace o reklamě. Představte si jich třeba 12.
    Každý z těch lidí bydlí na jiném konci světa.

    A mluví trochu jinou řečí.

    Někteří z nich bydlí tak daleko a mluví tak složité, že si třikrát rozmyslíte, než se jich pojedete na něco zeptat.

    Šéf velké firmy chce vědět, jak se jim vedlo minulý měsíc. Nasedne do letadla a obletí každého z nich. U každého z nich si najme tlumočníka, nechá si převyprávět to, co ho zajímá, a někam si to poznamená, třeba do Excelu.

    Po týdnu se vrátí zpátky a má hrubý report toho, v jakém je jeho společnost stavu. Zároveň zjistil, jaké informace od kterého z nich potřebuje a může pověřit někoho dalšího (analytik), aby ten výlet podnikal za něj.

    To je situace, ve které většina společností žije dnes.

    Mají týdenní/měsíční reporting (informační souhrn), který někdo posbírá v jednotlivých systémech, kam se přihlásí (zaletí), použije rozhraní (tlumočník) a výsledky si vyexportuje (uloží) někam, kde to může dále zpracovávat (Excel).

    Jsou společnosti, kterým to takhle nestačilo – chtějí to dělat lépe a rychleji.

    Proto donutí jednotlivé lidi s těmi znalostmi, aby sami posílali poštou souhrny. Donutí je psát je ve stejném jazyce, ve stejném formátu, každý den. Tak aby vyhovovaly potřebám kartotéky (datový sklad), kde jsou dopisy rozbaleny, roztříděny, založeny a když je potřeba, tak je z nich sestaven report.

    Jednotliví lidé nemůžou posílat vše, co vědí a co se změnilo. Posílají jenom to, na co je postavena kartotéka, co je v tu chvíli důležité a co se do ní a do dopisu vejde.

    Jenže v průběhu času (občas i v řádech týdnu) se informační potřeby společnosti prudce mění. Například uvede úplně nový produkt pro jiné zákazníky a potřebuje vědět úplně jiné věci. Chce vědět, jak dopadla marketingová kampaň, kterou do té chvíle ještě nikdo nezkoušel – kterou nikdo nikdy neměřil. Chce data o svých zákaznících propojit se světem sociálních sítí. Zjistit jak výsledky fotbalu ovlivňují prodeje v Ostravě. Proč když prší, tak mladí lidé kupují výrobky konkurence.

    V tu chvíli je potřeba celou tu kartotéku přebudovat a vysvětlit všem těm chytrým lidem, že mají začít posílat úplně jiné informace a v úplně jiném formátu.

    Složitý úkol, na který se většinou najímá externí firma, která to za pár miliónů celé předělá. I s analýzou to trvá klidně několik měsíců, občas i déle než rok. Jenže během té doby se společnost opět trochu proměnila a požadavky jsou opět trochu jinde.

    Kruh se uzavírá – neustále se platí velké sumy za vývoj něčeho, co po svém nasazení už víceméně není  potřeba a co se musí znovu předělávat.

    Problémem nejsou ani tak peníze, ale čas.

    Chceme vědět všechno a hned.

    V Keboole se snažíme pomoc firmám, které na podobně smutnou stezku míří nebo už po ní nějakou dobu jdou.

    Každý den vytáhneme z každé klientovy databáze úplně všechno, co v ní je. Ne jenom dopis, ve kterém je nějaký výcuc.

    Úplně všechno.

    Naházíme to na jednu obrovskou hromadu. Díky tomu, že je vše v cloudu, nemusíme řešit žádná omezení typická pro vnitrofiremní datové sklady. Nezabýváme se velikostí, čistotou dat, jazykem, ničím. A až poté dáme klientovi do rukou nástroje, díky kterým si tu hromadu může začít přebírat tak, jak zrovna potřebuje. Může si pohledů na svá data postavit několik, libovolně je modifikovat a dělat s nimi věci, které ve světě datových skladů obvykle nejsou možné.

    A děláme to mnohonásobně levněji. Žádné další servery. Žádné licence. Žádní další zaměstnanci. Jen v pravý čas pustíme v cloudu klientovi tolik serverů, kolik zrovna potřebuje.

    Když to nefunguje tak jak si představuje, tak už to dál nepoužívá.
    Když to chce jinak, během chvíle se celý systém přebuduje.

    Totální flexibilita, bez limitů.

    Je to jako zavřít všechny ty lidí do jedné místnosti a bavit se se všemi najednou – a rozumět jim.

    Nezáleží na tom, kolik je lidí nebo kolik toho vědí.
    Můžou být tři a každý den chtějí mluvit 8 hodin.
    Může jich být sto a všichni chtějí mluvit každých 5 vteřin.
    Může jich být milión a chtějí si všichni navzájem něco říct.


    Já jsem si pro WebExpo vybral jeden konkrétní příklad, o kterém si myslím, že bude pro příštích pár let hodně aktuální.

    [iframe src=”″ width=”500″ height=”375″]

    Podobných i úplně jiných příkladu jsou desítky.

    Každý den jsem fascinován dalšími, na které jde naše infrastruktura použít.
    I tenhle příběh je jenom jednou z mnoha variant, jak ho převyprávět.

    A to je to, co mě na tom bere nejvíc.

    Že dnes dělám věci, které jsem si ještě před týdnem nedokázal představit.

    Co si mám koupit za telefon?

    Valná většina lidí se při výběru nového mobilního telefonu rozhoduje na základě parametrů z minulého století.

    Navigace zdarma.

    Přitom jediné, na čem skutečně záleží, je komu se rozhodnete svěřit svá nejcitlivější data na příštích deset let.

    Vaše poloha. Fotky nahé přítelkyně. Historie vyhledávání. Nákupní košík ze sexshopu. Textovky s milenkou. Digitální kopie všech smluv, dokladů. Číslo a PIN k vašemu účtu. Přístupová hesla.

    Pokud váš telefon některé z těchto informací ještě neobsahuje, do deseti let je obsahovat bude.

    Kdo to ještě pořád vnímá jako hrozbu, které je třeba se zuby nehty bránit, je idiot. To samé totiž říkali lidé před pěti lety a většina z nich dnes stejně používá to, čím tenkrát opovrhovala. Akorát má každý z nich 5 let zpoždění v adaptaci, takže s ničím pořádně neumí a všechno mu připadá příliš složité. Dělá, že nic z toho vlastně nepotřebuje a ocitá se ve větší a větší sociální izolaci, kterou si nepřiznává, protože neví, o co vlastně přichází.

    Adapt or die.

    Firma, která vyrostla na sbírání a propojování dát. Připadá mi, že jako jediní berou celou situaci vážně, používají částečně open-source řešení a nabízejí vám možnost se od jednotlivých systému odpojit.
    Na druhou stranu – díky tomu, že mám v současné době propojené všechno se vším, mě telefon nedávno před plánovanou schůzkou upozornil, že díky stavu dopravy už bych to taky autem nemusel stihnout. Sám od sebe.
    Ví kde bydlím, kde pracuju, co poslouchám, co čtu, na co koukám na youtube, jaká slovní spojení hledám když jsem doma, kde chci všude být příští měsíc, koho znám, co si s kým píšu, s kým se stýkám nejvíc. Je to super.

    Google Now je jenom trapný začátek. Google glasses mají ambici být stejně disruptive jako byl mobilní telefon 20 let zpátky.

    Rizikem je poměrně velká nekoncepčnost všeho, co Google dělá. A samozřejmě koncentrace informací. Jak logická, tak fyzická.

    Zvládl jako jediný bezchybnou integraci “domácího řešení”. Fotky vyfocené na iPhone máte okamžitě doma v tabletu, kde je lusknutím prstů můžete ukázat ostatním přes Apple TV na plazmě v obýváku. To všechno bezdrátově a prosté složitého nastavování. Všude máte svoji hudbu, své filmy. Pokud nechcete nic moc složitého, Apple funguje. A MacOS je výborný operační systém, pokud jste nikdy předtím PC nepoužívali.

    Jsou tu ale temné stránky. Apple rozhodně nemá čistě svědomí kdykoli dojde na sledování uživatelů – ať už jejich polohy či jejich chování. S novým iOS 6 se vše negativní vrátilo v plně parádě a zůstala jenom hořká pachuť s nevyřčenou otázkou “kdo ví co dalšího tam ještě čeká…”.

    S odchodem Steva Jobse do nebeského cloudu se z firmy vytratila jasná vize. Apple neumí online a jeho “next bing thing” bude multimiliardový deal v Číně . Od firmy, která dekádu udávala směr v technologických inovacích sektoru spotřební elektroniky, bych čekal poněkud jiné zprávy…

    Na druhou stranu má Apple v bance až příliš mnoho peněz a může si dovolit koupit téměř cokoli. Třeba všechny satelitní sítě světa.

    A své matce bych pořád s čistým svědomím doporučil iPhone.

    Neumí cloud.
    Pokud děláte papírové srovnání, vždy vám vyjde nejlépe. Nejvíc prostoru. Propojitelne s čímkoli. Spousty features.

    A pak přijde realita, ve které se prostě nezaregistrujete a když už se vám to povede, tak vám MS smaže všechny data a zablokuje účet, protože na něm máte fotky vaší přítelkyně v plavkách. Windows 8 se nedaří z mnoha důvodů – kontroverzní UI může být věc zvyku, ale opětovné zaměňování early adopters za beta testery…to už se v dnešní době neodpouští.

    Jediné, co se MS povedlo převést do cloudu opravdu dokonale, jsou chybové hlášky. Pokud na vás v cloudové verzi MS Dynamics vyskočí “Neodesílat” uvnitř webového prostředí, je to švanda k popukání.

    Data Microsoftu by v současné chvíli mohl svěřit jenom naprostý blázen nebo úplný idiot. Přesně ten typ člověk, který si nakonec bude stěžovat, že se splnilo všechno špatné, čeho se bál.

    Čekám pár reakci ve stylu “nikdy v životě bych…”, “…ne naopak – idiot je ten, kdo svá data davá na internet…”, “nechápeš co se může…”

    Býval jsem taky technofob.

    Jednou se s tím musíte smířit.

    Položte si tu otázku opravdu pečlivě:
    Opravdu chci žít ve vyhnanství až do momentu, kdy “to” přijde a budu moc říct “já jsem vám to říkal!” ?
    A “to” bude co přesně?
    Opravdu na tom všem teď záleží?

    Princip je pořád stejný.

    Kdo nesurfuje na vlně, jde proti proudu.


    Pokud člověk něčemu nerozumí, tak to nemá rád.

    Milióny lidí nerozumí matematice, tak ji nenávidí.
    Já jsem třeba dodnes nepochopil češtinu a můj vztah k ní to docela poznamenalo.

    Děsí mne množství lidí, kteří nechápou peníze. Kteří jimi pohrdají. Kteří na ně nadávají. Kteří je proklínají. Kteří je opravdu nenávidí.

    Co jsou to peníze, jak se k nim chovat, jak fungují, jak spočítat úrok – jsou všechno dovednosti, které by se naše děti měli učit v první třídě. Proč se tomu tak neděje je mi záhadou.

    Koupil jsem si scanner jenom proto, abych sem mohl pastnout článek o stručné historii peněz, který vyšel nedávno v Živlu.

    Pokud by vám to bylo málo, doporučil bych úryvek z knihy Atlas Shrugged od Ayn Rand. Jsou v ní pasáže, u kterých mě dodnes mrazí. V angličtině to má o dost větší koule, ale zkusím jednou potěšit ty, kteří cizímy jazyky tolik nevládnou:

    Myslíte si tedy, že peníze jsou kořenem všeho zla?
    “…Peníze jsou barometrem ctnosti ve společnosti. Když uvidíte, že se neobchoduje dobrovolně ale z donucení – když uvidíte, že k výrobě potřebujete povolení od lidí, kteří nevyrábějí nic – když uvidíte, že peníze proudí k lidem, kteří neobchodují se zbožím ale s výsadami – když uvidíte, že lidé bohatnou díky úplatkům, kontaktům a ne díky práci, a že vaše zákony nechrání vás před nimi ale je před vámi – když uvidíte, že zkaženost je odměňována a poctivost se stává sebeobětováním – pak si možná uvědomíte, že vaše společnost je odsouzena k zániku….”

    Teď by měly následovat odkazy na iluminátí youtube videa, kde je vysvětleno jak je všechno prohnilé a propojené, jak nic nefunguje, co to je FED a komu vlastně patří…


    Problémem dnešní světa nejsou peníze, ale tajemství.

    Tajemství je IMHO tím pravým důvodem, proč vznikla finanční krize.

    Představte si banky, které mají veškeré své aktivity veřejné.

    Když se rozhodujete, kde si otevřete účet, můžete se podívat, kolik banka komu půjčila, s jakým úrokem, na základě jakých předpokladů. Můžete si udělat vlastní obrázek o tom, jak zodpovědní jsou lidé, kterým svěřujete své peníze, aby o ně pečovali.

    Možná kdyby těm hajzlům bylo od začátku vidět pod prsty, tak nic jako finanční krize nikdy nevzniklo.

    Jaktože nemáte právo vědět, co se s vašimi penězi děje? Jaktože nedostáváte rovný podíl na zisku z operací, které banka s vašimi penězi provádí? Odevzdáváte dobrovolně peníze lidem, kteří se s maximálním rizikem snaží pro sebe vygenerovat co největší zisk. A když zkrachují, tak nedostanete zpátky nic. Vše díky tomu, že nikdo přesně neví, co dělají.

    Zrušme tajemství, na kterých stojí dnešní bankovní systém.

    Udělejme to a finanční krize, kterou jsme zažili nedávno, se už nikdy nebude opakovat.

    JH: No, to si prave nemyslim… Podle me bylo dostupnych dostatek informaci (spousta ekonomu krizi predpovidala), ale bezny zakaznik se nerozhoduje tak, ze si projde vsechny dokumenty z webu banky a zvazi rizikovost investicni strategie.

    VR: Ja bych rozhodne neprochazel vsechny dokumenty.
    Ja bych se vyhnul bance, ktera vubec investuje do hypotecnich derivatu.

    Co by se stalo, kdyby nas to udelalo vic?

    Nereste slozitost, objem a komplexnost informaci. Vzdycky se najde zpusob, jak tu hromadu inteligentne roztridit a zeptat se na jednu vec, ktera je opravdu dulezita.

    Reste, jestli je to vubec mozne.

    Jakou školu si vybrat? (a jak vychovávat své děti)

    “Cool kids”

    Cool kids generují cool věci a znají další cool kids.

    Snažím se je vyhledávat a trávit s nimi svůj čas. Posouvají mě vpřed a umožňují mi dělat zajímavé věci.

    Partě cool kids že střední dnes z velké části vděčím za to, kým jsem. Jen díky tomu, že jsem byl 5 dní v týdnu v kontaktu s lidmi, kteří byli chytřejší než já, mě umožnilo růst a stávat se lepším. Velká část z nich má dnes nastartované kariéry a začínají se o ně prát firmy s nabídkami na šestimístný plat. Stávají se špičkami ve svých oborech a začínají přednášet. Nikomu z nich ještě nebylo 30.

    Dnes dělám skoro rok v Keboole – partě lidí, kteří jsou zase “cool kids”. Prodáváme technologie, které se ostatní teprve učí používat, jednáme s firmami na US trhu s mnohonásobně vyšším obratem a část firmy stěhujeme do Kanady, protože se tam prostě lépe lyžuje (a žije).

    Výběr lidí, se kterými trávíte tak velkou část svého života (škola, práce), je naprosto kruciální věc.

    Bill Gates i Steve Jobs opakovaně řekli, že bez těch vyjímečných lidí kolem sebe by nikdy nic tak obrovského nedokázali.

    Takže co byste poradili svým dětem, kdyby se vás zeptali, jakou školu si mají vybrat?

    “Studuj co tě baví” ?

    Kdybych já dělal to, co mě opravdu baví, šel jsem studovat filosofii a dnes je ze mě hovno.

    Můj táta mě dvakrát v životě poradil co studovat a dvakrát mě poslal studovat něco, co teprve mělo být zajímavé. Stejně jako otcové ostatních cool kids, které jsem tam potkal.

    Lidé kolem nás nás tvarují víc, než si jsme ochotni přiznat. Jsme jenom odrazem těch z nich, se kterými se stýkáme nejvíce.

    Proč trávit čas s lidmi, kteří na nás nemají žádný pozitivní vliv a nikam nás neposouvají?

    Vyserte se na humanitní obory. Nesbírejte kredity cestou na pracák, netravte čas s loserama, kteří skončí v callcentrácích.

    Zamyslete se nad tím, co bude v budoucnu důležité.
    Studuje obory, na které se ještě nikdo nehlásí.
    Pracujte ve firmách, které ještě nevznikly.
    Hledejte lidi, kterým zatím nikdo jiný nerozumí.
    A travte s nimi co nejvíc svého času.

    A jednou kvalitně vychovejte své děti, protože pokud to uděláte dobře, bude to vaše nejlepší investice.

    Proč jsem ve straně.

    V krajských volbách jsem dostal 59 preferenčních hlasů. Všem moc děkuji a zároveň to trochu nechápu – nečekal jsem, že mezi těmi pár nadšenci, co v téhle zemi ještě chodí k volbám, bude tolik lidí, co mě znají.

    Šel jsem do strany, protože mě kamarádi při hospodských půtkách začali uzemňovat hláškou “tak proč teda nejdeš do politiky, když seš tak chytrej?”. A protože jedna z myšlenek co hlásám je, že politiku by měli dělat hlavně lidé, kteří ji dělat nechtějí, tak jsem šel.

    Jsem třetím rokem členem Svobodných, protože si myslím, že neexistuje jiný,efektivnější způsob, jak zabránit korupci, než že nenecháte stát rozhodovat téměř o ničem a hlavně ne o vašich penězích, se kterými dokážete určitě naložit daleko lépe, než kdokoli jiný.

    Do krajských voleb jsme málem nešli, protože “dělat politiku” je u nás v ČR pořád ještě určitým stigmatem, takže se většině lidí psát někam svoje jméno trochu bojí. O šestou pozici na kandidátce jsem neusiloval, prostě mi byla přidělena. Velký úspěch nebyl očekáván a taky téměř žádný velký úspěch nepřišel. Pro nás jsou zajímavé hlavně parlamentní volby, v krajích toho moc změnit nemůžeme. Vítězství oranžovorudé koalice tzv. levice je IMHO supr, aspoň to lidí vyleká a začnou přemýšlet nad tím, koho volit příště a zda se u těch voleb opravdu už třeba neukázat.

    A k čemu mi to kurva všechno je?

    aneb průvodce aktuálními trendy napsaný pro normální lidi.
    (★ = must have)

    Něco jako iPhone, ale složitější. Věci s Androidem jsou levnější, více propojené s Googlem, méně uživatelsky přívětivé a lépe nastavitelné. Spoustu lidí zahodilo Android a koupilo si iPhone, obráceně se to ale nestalo nikdy. Telefony s Androidem existují v mnoha formách a tvarech, vyrábějí je různí výrobci (Samsung, HTC) a prodává se jich 4x víc než iPhonů, což Apple vede k tomu, že žaluje každého, kdo zařízení s Androidem vyrábí.

    Aplikace [apka] pro chytrý telefon
    Bývá obvykle hodně social, páruje se s facebookem a špatně se vysvětluje lidem bez chytrého telefonu. Faktor zábavy roste úměrně s počtem lidí ve vašem okolí, kteří ji používají také.

    API (apíčko)
    je způsob, jak si spolu povídají a propojují se různá zařízení či aplikace, většinou v cloudu. Věc, díky které vám za rok či dva lednička omylem smaže veškeré fotky z dovolené, když se vám do kalendáře snaží zapsat seznam věci, které chce dneska večer objednat z iTesca.

    Jediná společnost na světě schopná udržovat perfektně funkční ecosystém všech svých zařízení. Má na účtě tolik volných peněz, že by zítra mohla vyslat na mars vesmírnou loď s lidskou posádkou.

    ★ AppleTV
    Způsob jak mít doma televizi a nemuset čučet na tu blbě předabovanou šmíru procpanou reklamama. Umožňuje poslat do plasmy fotky ze Synology či film z Netflixu tak jednoduše, že to zvládne pomoci iPadu i vaše matka.
    Bez firecore k ničemu (stačí najít někoho, kdo už si to crackovátko koupil).

    máte ve chvíli, kdy se ve svých datech nevyznáte, protože jich máte fakt moc a potřebujete někoho, kdo to pro vás šikovně roztřídí. Pro někoho jsou BigData i fotky z dovolené.

    BigLauncher [biglaunčr]
    Způsob jak, ze starého telefonu s Androidem udělat telefon pro vaší poloslepou babičku, která se jinak moderních technologií bojí. Umožňí jí to poslat vám své GPS souřadnice, pokud se zrovna zaklíní pod kořenem.

    Telefon z výprodeje.

    Buzzword [bazvrd] Slovo, které je příliš používané na to, aby mělo jasný význam. Způsob, jak se průměrní lidé snaží stát víc cool, hype a být in.

    Cloud [klaud] K věcem v cloudu máte přístup všude. Na PC, v telefonu, v hodinkách, v brejlích, atd. Věci v cloudu jsou přístupné 24/7/365. Cloud je nekonečně velký (pokud na to máte) a téměř nekonečně “durable” – data v cloudu se neztrácí, nemizí a mají spoustu předchozích verzí. Opravdový cloud je víceméně bezrozměrný (nelze říct “náš cloud je 2x lepší než váš cloud”) a v drtivé většině případů levnější, než stávající necloudové řešení (vlastní server). Nejznámějším a pravděpodobně největším poskytovatelem cloudovych řešení je Amazon. V Amazonu běží tak velká část aktuálního internetu, že když předminulý měsíc na 20 minut vypadla jeho severoamerická konektivita, nefungovalo na webu téměř nic.
    Aplikace v cloudu se aktualizují samy bez toho, aniž by vám dali na výběr a jsou obvykle trochu pomalejší (protože se to neděje u vás, ale někde pryč, na druhé straně internetu).
    Věci v cloudu dost často běží jenom v prohlížeči, jsou nezávislé na operačním systému či zařízení a nekupujete si licenci, ale měsíčně platíte kreditkou za jejich používání.

    Virtuální pevný disk. Čistě cloudové řešení, kam vám z chytrého telefonu automaticky padají fotky, abyste mohli zahodit kabel ke compu. Způsob jakým si zjednodušit život při sdílení čehokoli.

    Poznámky v cloudu. Pokud vedle vás žije někdo, kdo vás s tím naučí a celé vám to vysvětlí, tak to během týdne používání třeba nevzdáte. Užitečnost roste úměrně s počtem uživatelů se zaplacenou prémiovou licencí v rámci jedné organizace. Tenhle blogpost jsem psal v Evernote (nemusel jsem řešit kam se uložil, jak ho příště najdu a mám k němu přístup i z telefonu).

    Facebook (fcb)
    Místo na ukládání fotek z telefonu a sbírání “lajků”. Způsob jak pozvat co nejvíc lidí na vlastní párty nebo zabít nudu v práci. Platforma umožňující přihlásit se bez registrace už téměř kamkoli a najít ostatní, kteří už jsou přihlášení.

    ★ Foursquare (4sq) [fórskvér] Způsob jak najít nejlepší restauraci v okolí a objednat si to nejzajímavější jídlo bez otevření jídelního lístku. Odstranil nutnost postupně volat všem kamarádům, se kterými bych chtěl jít dneska večer na pivo. Sbírání bodů, odznáčku, mayorshipů a dalších, v podstatě zbytečných věci. Hodně social (bez aspoň 30ti kamarádů s chytrým telefonem a nainstalovaným 4sq dost o ničem).

    Google+ (G+)
    Pokus o lepší facebook, který přišel pozdě (nebyl první), což se v social světě neodpouští.

    Google Docs
    Služba, která umí násobně méně věci než Word, Excel nebo PowerPoint, ale je zdarma a běží v cloudu. To umožňuje 8 lidem najednou efektivně a naplno pracovat na stejném dokumentu, který má být za hodinu odevzdán. Má nekonečné undo (tlačítko zpět) a ukazuje vám online myšlenkové pochody všech vašich kolegů.

    Telefon, který vám zjednoduší život. Způsob jak být in v určitě společnosti. Nekonečné množství příslušenství. Bezchybná kompatibilita s téměř jakýmkoli podporovaným HW. Drahý módní doplněk, který se při pádu na zem okamžitě rozbije. V poslední době lehká technologická zaostalost (LTE, NFC, display, …) .

    Skladný přístupový bod ke všem cloudovým službám. Dálkové ovládání k AppleTV. Ideální knížka na záchod.

    KeePass [kípas] Aplikace pro ukládání hesel, pokud nemáte Maca. Samozřejmostí musí být uložení si databáze do cloudu (třeba do dropboxu) a tím k ní mít přístup jak na compu, tak v chytrém telefonu.

    LinkedIn [linkdin] Virtuální životopis. Místo, kde se váš budoucí zaměstnavatel či zákazník může zeptat všech vašich společných známých, jestli nejste úplný kokot. V určitých komunitách se používá místo výměny vizitek (vizitky jsou málo social – špatně se s nima chlubí).

    Budoucnost mobilních sítí, která tu mohla být už před rokem, nebýt zkorumpovaného ČTÚ. Technologie která naplno ukáže zbytečnost mobilních operátorů a umožní o vánocích lidem s televizí koukat i na jiné reklamy, než na ty se zfetovanýma králíkama s pomlázkama.

    O dost jednodušší PC pro všechny, kteří nechtějí nic řešit a mají iPhone. Občas si ale musíte vybrat, jestli chcete mít připojený kabel s internetem nebo druhý monitor.

    Společnost, která ne a ne umřít. Darebný pubescent, u kterého začíná být  na sklonku života šance na to, že bude poprvé fakt in.

    Služba, která vám umožní pomocí internetu a AppleTV sledovat aktuální filmy na přání za měsíční poplatek a bez reklam. Pokud teda žijete v USA.
    Nebo máte cracklou AppleTV, rychlý internet (UPC) a lehce ohackované DNS.

    Nový způsob, jak vám z kreditky vytáhnout šikovní kluci veškeré vaše úspory. Pokud to kluci ušatí neposerou, stane se z NFC nový buzzword pro tyhle vánoce a zmenší to fronty na placení úplně všude.

    Mrtvá značka kdysi slavného výrobce hloupých mobilních telefonu. Telefony od Nokie si kupují lidé, kteří nepochopili smartphony nebo nemají na iPhone.

    MHD aplikace která ví kde jste a kam chcete jet.

    Způsob, jak se ve fime zbavit protivných IŤáků udržujících v chodu firemní CRM. Organizace salesáků a markeťáků v cloudu.

    Smartphone (chytrý telefon)
    Je bez internetu k ničemu. Chytrý telefon dělají chytrým aplikace, které se do něj dají stáhnout. Násobně víc aplikaci se dá stáhnout do telefonu s Androidem nebo iPhonem, proto opravdoví puritáni telefony od Nokia nebo BlackBerry za moc chytré nepovažují a jejich majitelům se smějí.

    Social [soušl] věci založené na interakci s ostatními lidmi. Bez přátel, kteří to používají také, je to k ničemu. S nimi je to naopak zábavné až překvapivě hodně. Třeba facebook je hodně social. Dost často to bývá založené na říkání/ukazování věci, které by někdo mohl chtít vědět, ale nestálo by mu za to se vás na ně ptát.

    Synology [Sinolodži] Firma vyrábějící geniální domácí úložiště. Mezistupeň pro lidi, kteří se bojí teď hned všechno svěřit cloudu.

    Twitter [tvitr] Způsob jakým se zabavit na záchodě, pokud na telefonu neztrácíte čas hraním her. Zhuštěný proud hyperaktuálních událostí. Nehledáte přátelé, ale zajímavé osobnosti z oborů, které vás živí/baví.

    ★ Whatsapp [vocap] Komunikační appka, která funguje na všech chytrých telefonech. Seznam kontaktů je generován automaticky z vašeho seznamu telefonních čísel, není potřeba nikoho hledat ani si přidávat. Rychlejší než SMSky, zdarma, s možnosti posílat fotky, aktuální polohu či jiné zábavné věci. Zakládání hromadných chatů až pro 20 lidí umožňuje velmi efektivně řešit spoustu zbytečných věci. Není v cloudu, časem bude nahrazena něčím, co v cloudu bude. Jednoznačně momentální “must have” aplikace.

    Zálohování do cloudu
    Potřebuje hodně rychlej internet (UPC+). Zbavuje vás nutnosti spoustu věcí řešit a dávat si pozor na firemní notebook s vašimi daty, když jdete z práce rovnou na párty.

    Začni den pivem!

    Žiju v cloudu.

    Narozdíl od spousty ostatních lidí to nepoužívám jen jako zaklínadlo současnosti, ale jako vyjádření reality, ve které žiji.

    gMail, gDocs, vykazuju v Paymu, čtu logy v PaperTrailu, pracuju s GoodData, StorageAPI, dokumentaci k němu máme v a poznámky v EverNote. Klienti na Salesforce, úkoly v Trellu, schůzky v gCalendar, životopis na LinkedIn. Fotky z mobilů mám v G+ a přes dropsnap v dropboxu, myšlenky na twitteru, kamarády na facebooku, jejich polohu na foursquare a zprávy si posíláme přes whatsapp.

    Nemám doma televizi [čti: sračkomet].
    Nerozumím si s lidmi, kteří se na ní každý večer koukají. Nechci žít v realitě týraných zvířátek, zveličených sebevražd a mediálních telebritek.

    Přicházím tím o něco?
    Ne. Jenom jsem svůj život zoptimalizoval.

    Přestal jsem chodit ven?
    Ne. Právě naopak!

    Přestal jsem se s týkat s kamarády?
    Jen s těmi, kteří nenaskočili na stejnou vlnu. Technologická šikana v plně síle! A že nás je! ;)

    Join us!

    Jo a dneska ráno jsem na Karlínských farmářských trzích začal den Žižkovským pivem vařeným ve Vrchlabí. A bylo dobré!

    “Hovnarina je taky povolani. Proste delate hovno…”

    Minulý měsíc napsal Patrik Zandl rozloučení se šéfováním

    …Nemakačenkové a vizionáři se od SEO magie přesunuli k SMM, neboť marketing v sociálních sítích se stal novým kargokultickým chrámem pro příští pětiletku. Hitem se staly startupy a regulérní metou podnikání obtloukání startupových konferencí s cool projekty, které dobu předstihly minimálně o čtyřicet záporných bodů IQ…

    Na čase založit si vlastní kult.

    Buzzword měsíce: content curation

    To, co dělám každý den (bezděčně procházení serverů, které pravidelně čtu a sdílení článku na facebook), má konečně název.

    Content curation
    Content curation is the process of sorting through the vast amounts of content on the web and presenting it in a meaningful and organized way around a specific theme. The work involves sifting, sorting, arranging, and publishing information. A content curator cherry picks the best content that is important and relevant to share with their community. It isn’t unlike what a museum curator does to produce an exhibition: They identify the theme, they provide the context, they decide which paintings to hang on the wall, how they should be annotated, and how they should be displayed for the public.

    Bych si ucvrk.

    10 otázek, na které byste se měli ptát svého vinaře

    Ve Veltlinu mě naučili pít vína. Jsou přírodní, bez síry a prostě dobrá. Z poslední degustace jsem si odnesl odkaz na “10 otázek, na které byste se měli ptát svého vinaře”. Mám dobré otázky rád. A úplně nejraději mám otázky, na které neexistují správné odpovědi.

    Ve vinohradu:
    Ptejte se na herbicidy. Ať je odpověď jakákoliv, tak další otázka musí být “a proč?”
    Kolik dělá vinař postřiků a kolik dělají postřiků jeho sousedé…a opět…a proč?
    Co si myslí o systémových prostředcích, zda jsou lepší než základní měď a síra…a proč?

    Ve sklepě:
    Zda používá filtr a jak silný…a proč.
    Zda zakváší šlechtěnou kulturou kvasinek…a proč.
    Jak dlouho je víno na kvasnicích…a proč.
    Zda reguluje teplotu při kvašení …a proč.
    Jak dlouho víno v lahví vydrží? Na jakoukoliv odpověď pak následuje pozor změna, místo “a proč” má přijít otázka, zda tomu odpovídá použitý korek.

    A otázka pro naštvaní?
    Kolik peněz už vaše vinařství dostalo ve formě různých dotací, tedy z mých peněz? ;)

    sauce – diskuze

    Kdo nesurfuje na vlne, jde proti proudu

    ….a jsem zpet.

    V zivote kazde internetovehop pubescenta nastava moment, kdy zacina prehodnocovat vztah ke sve vlastni internetove identite…


    Je nacase zacit budovat sjednocenou znacku, pokrok si to zada a jmeno je jedna z nejcenejsich veci, ktere svobodny clovek ma.

    Navazuji na 10 let trvajici pokus o zaznam myslenek, ktere nemam komu rict. Muzete se zacist do starsijeste starsi nebo uplne nejstarsi verze.

    Byl jsem tu pred bloggerama, budu tu i po nich.

    Proc jsem couvnul z puvodniho, univerzalniho, rychleho a genialne jednoducheho reseni editace primo zdrojoveho HTML na starem infernu a podvolil jsem se hruze jmenem WordPress?

    Kdo nesurfuje na vlne, jde proti proudu. 

    Odveky problem inferna byl v nemoznosti odkazovat na jednotlive posty. Byl jsem liny generovat in-text kotvy a vubec to cele nejak systemove resit. S prichodem socialnich sitich se tento problem stal ponekud vice palcivym – nebylo jak odkazovat na cokoli, co jsem napsal. Jeden cas jsem kvuli tomu kompletne presel na facebook, kde se problem nevyresil, jen zajimavym zpusobem promenil.

     Jak na facebooku najdu svuj prispevek z minuleho roku?

    Facebook je snad nejhorsi platforma pro publikaci myslenek, kterou internet zazil. Na prispevky nelze odkazovat, nejde je prohledavat, google je snad ani neindexuje, zpetne nelze nic editovat…ale cele to ma jednu vyhodu. Kazdy prispevek je nekym shlednut.

     Neuznavam komentare, pisi do nich jen lide, kteri se mnou nesouhlasi.

    Na infernu zamerne neslo nic komentovat. Tim jsem byl odriznut od touhy po “uspechu” a od premysleni nad tim, co si o tom budou myslet lide, kteri to budou cist. Je to neuveritelne osvobuzujici. Facebook mi tuhle moznost vzal, ale nahradil ji velmi konkretni skupinou lidi, ktere mam v “pratelich”. Lidi, ktere vetsinou osobne znam a proto dokazu jejich nazor pochopit a ocenit. Zajimavy posun.

    A nahazej to na vsechny svoje socialni site!

    Navic se objevil zajimavy problem a tim byl resharing uplne vseho mezi vsim. Ted uz vim, ze twitter je pro me uplne jiny nastroj nez facebook a neexistuje mezi nimi zadny primy vztah, ale rok zpatky to takhle jasne zdaleka nebylo. Nemuzu se zbavit dojmu, ze vzajemna integrace uplne vseho se vsim vede k tomu, ze nikdo necte nic. Feed na LinkedInu mam zasekany tweetama lidi, ktere sleduji i primo na twitteru. Na nyxu jsme jeden cas mohli cist rozhovory lidi z twitteru, ke kterym nesel dohledat kontext. iftttStreamified, atp…zapricinili, ze i lide, kteri socialni site jako takove vubec nepouzivali, publikovali jednu zpravu na 8 ruznych mistech. Tomuhle failu jsem se chtel vzdycky vyhnout.

    Zalohujes? Jo a kdy naposledy?

    Pote, co me minuly rok na moment vyhodili jak z nyxu tak z facebooku, jsem v jeden moment prisel o obrovskou cast sveho zivota. Vse zdokumentovane ciste digitalne a ulozene kdesi v kyberprostoru bez garantovane moznosti se k tomu jakkoli dostat. Nemit socialsafe, tak jsem obrecel velkou hromadu paradnich fotek nahranych primo z telefonu.

    Tys to jako neupdatoval?

    Dalsim zlomovym momentem pro me byl konec CNX wikipedie, kterou rozlozili a kompletne premazali spamboti. Byl jsem liny updatovat, proste jsem MediaWiki kdysi nainstaloval a po peti letech jsem zjistil, ze kolektivni prace 50ti lidi je proste v prdeli a neni moznost se k ni jakkoli vratit. Sorry kluci. Ne, neupdatoval.

    Pozadavky co me z toho vysly:

    • Obsah musi byt muj, ulozeny na mnou koupenem miste, kde budu moct pristoupit ke zdrojovym datum a jednodusse je zazalohovat.
    • Nesmim byt zavisly na manualni instalaci updatu a neustale rekonfiguraci vseho mozneho rucne.
    • Publikace prispevku musi byt maximalne jednoducha a nenarocna na editaci
    • Propojeni se socialnimi sitemi na libovolne urovni.
    • Moznost ocesat to na dren a upravit uplne vsechno.
    • Nenasilna zmena front-endu v pripade nutnosti.

    Jako nejlakavejsi me prisla myslenka oddelit uplne misto kde obsah vznika, od front-endu, kde je nakonec publikovan. Tim bych mohl menit CMS platformy jak boty od Bati a nebyl bych odkazany na veky na jedno reseni s omezenou zivotnosti. Vyresil bych tim i problem se zalohami a pristupem pres mobil. Zacal jsem hledat reseni, ktere zvladne cist muj RSS feed z evernote, kde hodlam pripravovat a editovat sve prispevky.

    Jako front-end jsem zvolil WordPress, protoze je nejrozsirenejsi, coz znamena ze na nej bude nejvetsi mnozstvi plug-inu, navodu, atd… Neni to volba z presvedceni, je to ciste racionalni uvaha v situaci, kdy mi je jedno, co zvolim. Abych se nemusel srat s updatama a instalaci (coz byl nejvetsi fail kdykoli jsem se o to pokousel), chtel jsem hosting, ktery ma pro WordPress predpripravene instalacni a update skripty. Ne, uz vazne nikdy nehodlam updatovat WP rucne – jednou stacilo, na tyhle procesy nemam nervy.

    WordPress primo doporucuje – koupe a instalace bezproblemova, zmena NS zaznamu u probehla i pres probihajici svatky v kombinaci s prodlouzenym vikendem do 24h (diky Ondro!), zbyvalo uz jen nakonfigurovat cele reseni tak, aby to fungovalo.

    Zakladem bylo vybrat sablonu. Ne ze bych byl ted spokojeny, ale po trech hodinach hledani me to zaclo trosku srat a zacal jsem umazavat primo v php skriptech to, co me vadilo u te, kterou jsem nainstaloval jako posledni (kategorie, tagy…proc tyhle veci proste nejdou jenom vypnout?).

    Chtel jsem napravo poslednich 10 tweetu, (to se povedlo az na drobnosti s orezavanim po 140 znacich u RT), tweet this button a pod kazdym clankem moznost likovat na facebook. Take by se kazdy clanek mel automaticky propsat az na facebook na mou zed, coz uvidime jak se povede po publikaci tohoto prvniho :)

    Nasledovalo propojovani Evernote a WordPress coz se ukazalo byt jako nejvetsi orisek. Sice existuje plugin EverPress, ktery dokaze zpracovavat feed z verejnych notebooku, ale RSS generovane Evernotem je natolik napicu, ze to v praxi nelze pouzit ani pro blogovani v plain-textu. Finalnim resenim je “share to e-mail” a plugin Postie, ktery z toho pripravi draft pro pozdejsi publikaci nebo rovnou posle. Ze se budu v roce 2012 rucne pripojovat telnetem na POP3 bych si vazne netipnul…jeste ze debuggovani primitivnich reseni je tak…genialne jednoduche :)

    Kdyby si s tim nekdo chtel hrat, tak zajimavou veci jsou Shortcodes, doporucuji precist cast Codexu a o pouzivani interniho reseni WordPressu a nakonec Postie – jediny plugin, v ramci ktereho lze rozumne testovat cele reseni . Stale to ma dost daleko k dokonalosti, ale beru to jako z 80% hotove.


    Na mobilu v Evernote napisi prispevek, publikuji mailem do WordPressu, automaticky se to sharne na facebook. Pokud chci, muzu o tom primo tweetnout. Ke komentum se dostaji “jenom” mi pratele na facebooku na me zdi. Puvodni texty jsou zalohovane v mem evernote.

    Uvidime ^_^