Porod doma – manuál pro otce

Důvody pro naši volbu rodit doma nebudu zbytečně rozpitvávat. Hodně jsme  četli, poslouchali a přemýšleli a dospěli jsme k závěru, že při bezproblémovém těhotenství existuje mnohonásobně větší šance prožít porodní peklo v nemocnici, než u sebe doma.

“Doktoři by rodit neměli, nemají na to trpělivost.”

Každý to ale má jinak, tohle je manuál pro ty otce, kteří spolu s partnerkou dospěli k podobným závěrům jako my a hledají praktické zkušenosti.

Zdraví.

Moje žena je psychosomatická psycholožka a bodyterapeuticka koučka, která se prací s tělem věnuje 10 let profesionálně. V současné době nastupuje do psychoterapeutického výcviku zaměřeného na práci s tělem a vytváří si vlastní praxi v tomto oboru.

“Porodníci mají rádi hubené ženy.”

Měla velmi zdravé těhotenství prosté všech otoků, kažení zubů, vypadávání vlasů a dalších strašáků, které ženy na internetu popisují jako téměř nevyhnutelné. Lví podíl na tom měl její dobrý genetický základ, historie porodů v rodině a zdravotní stav před otěhotněním. K dobru bych jí přičetl i pečlivě vyvážený stravovací režim, kdy do sebe každý den dostávala v přirozené potravinové formě všechny skupiny důležitých vitamínů a minerálů, mastných kyselin a jiných látek, které jí doporučili lidé z jejího profesního okolí (naturopatka, lékaři TČM…).

Celý porod nebyl momentálním hnutí mysli, ale zapadalo to dlouhodobé vize, kterou s Naty máme. Předcházelo tomu důkladné studium, zvažování rizik a konzultace s vyznavači porodu všech různých forem (už jste slyšeli o porodu lotosovém?). Velmi dobře věděla, do čeho jde, a udělala všechno proto, aby byla opravdu zdravá (mnohem víc, než je považováno současnou medicínou za standard) a aktivně pracovala na minimalizaci rizik. Pokud by nás kdokoli z lidí, které jsme si sami vybrali varoval (gynekolog s perfektními referencemi od jiných doma rodičích žen, porodní asistentka s 40 lety zkušenosti, fyzioterapeut, který s Naty dlouhodobě pracuje), od porodu doma bych Naty zrazoval. Všichni s tím ale vypadali ok, tak jsem dal zelenou i já.

Klíčoví pro ni byli:

1) Skvělý gynekolog, který je v klidu, neděsí a pamatuje si informace o jejím stavu. Standardem bylo, že nám o víkendu psal, volal a ptal se na zdravotní detaily.

2) Ivana Königsmarková a její předporodní kurz v A-Centru.

3) Dula na ty jemnější věci (práce s dechem, vizualizace, masáže, aromaterapie…).

4) Feldenkrais příprava těla

I tak je první porod doma riziko, které většina porodních asistentek nechce podstupovat (a už docela chápu proč).

Výběr porodnice

Všechny uklidní, když si pro jistotu nějakou vyberete. Škála názorů na kvalitu jednotlivých továren na děti je velmi široká a je víceméně jedno, co vyberete. Mě přestalo bavit číst fanatické zastánkyně i odpůrkyně po patnácti minutách. Podolí má od minulého roku v registračním procesu captchu, kterou umí někteří hacknout lépe než jiní. Kontakt na lidi, co se obcházením jejich registračního procesu živí, se mi bohužel dohledat nepodařilo, ale vzhledem k tomu, že místa bývájí rozebrána do dvou vteřin od začátku registrace, jim to může docela sypat. Nakonec jsme se registrovali k Apolináři, abychom to po prvním kontaktu s administrativním aparátem rovnou zrušili a jeli jsme se podívat do Neratovic, které doporučuju každému z Prahy, kdo by to chtěl jinak, ale na domácí porod si netroufá. V dojezdové vzdálenosti je prý dobrý i Rakovník.

Dvě zakládní poučky zní:

Nenechte se do ničeho tlačit a na nic nekejvejte, pokud nechcete. Nemusíte.

Každý pacient má ze zákona právo na doprovod. Můžete se svojí partnerkou všude, kam budete chtít. 

Já jsem chodil všude a občas si i něco vyfotil.

Širší rodina

Porodnici máme vybranou, ale kde budeme rodit, to ještě nevíme“, je dobrá přípravná věta pro rodiče, babičky a dědečky. Čím míň lidí ví, že budete rodit doma, tím lépe. Pro většinu starší generace je porod doma nepředstavitelný (kromě těch úplně nejstarších, pro které to naopak byla nutná norma :). Nesnažit se nikoho o ničem přesvědčit a nehledat souhlas je dobrý způsob, jak si udržet chladnou hlavu bez zbytečných emocí, a na konci ničeho nelitovat.

Dobrý hack, který se nám nepodařilo včas aplikovat, je posunout datum porodu o 14 dnů později, čímž se vyhnete smršti SMSek a telefonátů, která s blížícím se termínem porodu nevyhnutelně nastane.

Matrika

Přihlášení dítěte:

Když si tam skočíte předem s větou “budu rodit doma, co můžu udělat proto, abyste s tím potom neměli moc trápení” a nebudete vypadat jak lesana s neandrtálcem, paní matrikářka sice protočí oči, ale udělá co potřebujete a nebudete jejím případným znechucením procházet tři dny po porodu, kdy bude posílat blesky do rozněžnělé maminky.

Pokud nejste sezdáni, tak musíte na matrice oba přihlásit muže k otcovství dítětě, jinak bude mít malé automaticky příjméní po matce a to i po následné svatbě rodičů.

protip: matka může pro dítě zvolit i příjmení své matky za svobodna.

protip2: Nesezdaný otec nepotřebuje pro přihlášení otcovství svůj rodný list, stačí občanka.

Gynekolog

Občas chtějí gynekologové registrační poplatky – ty platit nemusíte. Kdykoli se můžete odkázat na to, že si platíte pojištění a že nevidíte důvod si za něco připlácet. Pokud se bude ohrazovat, můžete pohrozit tím, že to pošlete na pojišťovnu. Průměrný gynekolog v ČR má zaregistrováno 1.500-2.000 žen, pokud z každé vytáhne litra ročně bokem do kapsy, má se docela dobře.

My jsme i přes tohle vědomí něco navíc zaplatili – hlavně kvůli tomu, že nás nehonil na různá zbytečná vyšetření, věnoval se nám v neděli, Naty pravidelně volal a konzultoval s ní její stav atp…dostali jsme za to servis, který bych se nebál označit za nadstandardní.

“Kdyby bůh chtěl, abysme se tam koukali, udělal by nám tam okýnko.”

Zbytečná a neopodstatněná vaginální vyšetření na všech prohlídkách jsou u nás bohužel standard. Obecně si nenechte moc sahat do ženy – každé vniknutí zvyšuje riziko infekce a navíc je úplně zbytečně.

Hodina ultrazvuku prý zvyšuje teplotu plodové vody o 1°C a dětí na něj prý reagují (ať už na tlak nebo na vlny). S rentgenem také platí, že méně je více.

Na žádné z vyšetřeních nemusíte a můžeme odmítnout cokoli chcete. Pokud se nechcete stresovat, nikam nechoďte a nic jim nedávejte.

Monitor je ultrazvuk, akorát místo obrazu ma výstup zvukem. Natáčet ho kdykoli mimo porod je zbytečné (nikdo ho neumí správně interpretovat a navíc má vypovídací hodnotu pouze 24 hodin po natočení).

“Vsichni mají tendenci se ke všem těhotným ženám chovat jako k rizikovým. Ale 90 % žen rizikových není.”

Drtivá většina žen je naprosto v pohodě a nic nepotřebuje.

Příprava na porod

Mluvte jenom s ženami, které rodily doma.

Z těch, které rodily doma, neměla problém skoro žádná (a těch pár výjimek je extrémně medializováno).

Z těch, co rodily v nemocnici, měly nějaký “drobný” problém skoro všechny. Většina z nemocničních žen vám řekne “Ještě že jsem rodila v nemocnici!” a pak popíše problém, který by se jí možná bez zásahu v nemocnici vůbec nestal. Survival bias pracuje na plné obrátky, volně přechází do zaměňování kauzality s korelací, selektivní paměť pár dnů po porodu přemazává všechno špatné…a neochvějný názor je na světě.

Nejhorší ze všeho jsou doktoři, kteří vystresovaní množstvím problémových porodů, které se na ně denně válí, nedokážou pochopopit, jak někdo může “riskovat” a rodit doma. Těm obvykle zkouším vysvětlit něco za základů statistiky na příkladu “Jezdíte autem? A to se nebojíte řídit, když každý den na silnicích zemřou dva lidé?”.

Ty ženy, které rodily doma, používají slova:

  • Ztotožnění s bolestí
  • Mindfulness
  • Práce s dechem
  • “Bylo to náročný, ale dala jsem to”

Ty, které rodily v nemocnci:

  • nastřihávaní
  • píchaný oxytocin
  • vyvolavačky
  • epidurál
  • “bez léků bych to nedala”
  • případně “narkóza”
  • a finálně “císařský řez”

Mluvili jsme ale i s ženami, které měly porod v porodnici a byl velmi ok a citlivě vedený, ale existuje velká touha si racionalizovat cokoli, co si žena vybrala a prožila. Nechte se nakazit jenom tím, čím opravdu chcete.

Jenom s dulou bych doma nerodil – duly nemají lékařské vzdělání (narozdíl od pěti vysokoškolsky zdravotnicky vzdělaných povolání, mezi které porodní asistentky patří) a existuje velká šance, že na poslední chvíli cukne a pojede se zbytečně do nemocnice. Výběr dobré porodní asistentky je základ.

Přípravný kurz jsme měli s Ivanou v A centru na Karlíně, které má pověst toho alternativnějšího, co lze v Praze nalézt. I tak jsme mezi účastníky trochu vyčnívali odhodláním rodit doma a hlubší teoretickou přípravou (známé duo “šprtka a troll”).

Pokud máte rádi first principle arguments a chcete nad věcmi přemýšlet, Ivana je dobrá volba. Poznámky z jejích kurzů by vydaly na samostatný článek.

“Sbalená taška do porodnice se dobře vybaluje.”

Anibal vypadá jako cool nápad, ale ve finále doma spíš vystrašil.

Nahřívání a masírování hráze jsme nepřeskočili, jen já jsem se ho neúčastnil (a dodnes si nejsem jistý, jestli si popletli její umístění na plakátě v gynekologické ordinaci v Neratovicích nebo já mám tak mylnou představu o ženském těle).

Před porodem jsem byl ještě koupit igelit (pokud nechcete černý, tak nejtlustší mléčný je středně tenký) a nesavou podložku na postel z IKEA, kterou čekám, že časem zužitkujeme i jinak.

Všechno ostatní si koupila má žena.

Jak se chovat v porodnici

Pokud už pojedete do nemocnice, nenechte si nutit k podpisu žádná lejstra a z informovaného souhlasu můžete vyškrtat cokoli, co se vám nelíbí.

Úkolem chlapa může být odstínit ženu od zbytečné byrokracie a narušovat pokusy nemocnice o optimalizaci svého procesu proti jejímu pohodlí.

“Jde to nějak pomalu, nechcete něco píchnout?”

Doktoři i vy chcete minimalizovat riziko, ale pro každého to znamená něco jiného. Doktor chce minimalizovat své riziko a nedostat se před soud za smrt dítěte či matky – z jeho pohledu je císař ideální varianta, kdy má vše pod svou kontrolou a na všechno dost času – neprotestující pacientku a zoptimalizovaný proces. Oproti tomu pro matku je ideální varianta plynulý (z doktorova pohledu dlouhý a nejistý) porod, kdy je na všechno dost času a nekončí se nastříháváním hráze nebo jizvou na břiše. Je jen na vás, kdo z nich vyhraje.

Doktoři mají tendenci si najet postupy, kterým rozumí – dostat ženu do nějaké fáze, ve které už ví, co mají dělat. Typický cyklus je

  • Porod postupuje pomalu -> vyvolávačka.
  • Vyvolavačka způsobí nepřirozené stahy dělohy -> bolest -> léky tlumící bolest
  • Léky tlumící bolest ochabují svaly dělohy, porod postupuje pomalu -> vyvolávačka.
  • a takhle si ji snaží udržet v rychlostním pásmu, které jim vyhovuje.

Většina léků prostupuje placentou k dítěti

Dost si pomůžete, pokud máte dopředu připravený porodní plán.

Jednoduše a stručně pro někoho, kdo tápe, jak sestavit porodní plán :)

Zveřejnil(a) První nádech dne 11. červen 2017

Keep it simple, nikoho nebaví číst slohovky.

Pokud ženě zjistí něco z krevního obrazu nebo vaginálního stěru, naperou do ní pro jistotu před samotným porodem antibiotika. Je na vašem zvážení, jestli je nutné rodit dítě do prvního dne na světě s rozesranou imnunitou.

Novorezenec se stává pacientem v momentě narození a jako takový čerpá veškerá práva.

Jmenovitě třeba již zmíněnou neustálou přítomnost osoby blízké – kojenecké oddělení má tendenci být jediným oddělením v nemocnici, kde nechodí lékař za pacientem, ale přistrkávají pacienta za lékařem. Vezmou vám dítě a odnesou k doktorovi bez vás. Můžete to odmítnout a jít s dítětem kam chcete a pokud to nejde, musí přijít oni k vám.

Označení dítěte je ok, malování na tělo taky, rozhodně by na něj neměli nic lepit. Pokud dostává náramek s číslem, stejný náramek by měla dostat i žena, záměn už se v Čechách několik stalo.

Doktoři můžou mít tendenci dítěti kápnout hned po porodu do oka oftalmoseptonex. Šance že to něčemu zabrání je velmi malá, akorát to rozhodí dítě a prý to pálí jaxvin. Občas u dětí bývají ucpané slzné kanálky, dá se to promasírovat a/nebo tam kápnout trochu mateřského mléka, které je ostatně dobré na cokoli.

Vitamín K je ok, ale není potřeba ho píchat. Dá se normálně vyvolat sací reflex a dát novorozenci pár kapek přímo na jazyk.

Pokud pojedete do porodnice z rozeběhlého porodu doma, rozhodně z vás nebudou úplně nadšení a je možné, že vám to zkusí dát sežrat. Mějte připravené, co budete říkat a syncněte se v autě s vaší porodní asistentkou.

Připravte se na situaci, že můžete v porodnici strávit i několik desítek hodin, kdy nebudete mít co dělat. Mít sebou nabíječku na telefon může být k nezaplacení.

Porod doma

Pokud je žena zdravá a mimino správně natočené, jediný kdo to může pokazit, je žena svým strachem. Opět využijte co nejvíc domácí prostředí. Nenechte k vám v žádném případě nikoho cizího chodit, nebojte se odejít si dělat svoje věci, pokud to situace vyžaduje. Nemusíte být spolu zavření x hodin v jedné místnosti a vzájemně se stresovat. Resp. stresovat ji, protože zatímco ona se konečně může uvolnit do klidného rauše, chlap má tendenci přenášet na ni strach svými přeadrenalinovými reakcemi. Porod je podobný sexu – taky se nedá dělat, pokud vám do pokoje furt někdo lozí a ruší.

“Hlavou dítě porodit nelze.”

Pokud máte doma intelektuálku, zamyslete se nad tím, co ji při předehře  dostane zaručeně z hlavy do těla. Při porodu to může být skill k nezaplacení.

Některé ženy nejdřív potřebují při kontrakcích vyčerpáním padnout (20h není výjimka), aby se konečně uvolnily a nechaly tomu volný průběh. Aspoň je dole vše ready a nemusí se nastřihávat a nehrozí natržení.

Samota pro ni může být dobrá – je ok vypadnout při sebemenším náznaku a neřešit to.

Porod na zádech je nepřirozený, zavírá pánev a slouží hlavně k většímu pohodlí porodníků. Nedivte se, pokud vaše žena bude stát nebo klečet. Nebo stát na hlavě. Neexistuje žádná správná poloha – indiánky prý dokázaly rodit cestou na koni, kdy se ve finálních okamžicích přidržely nějaké větve nad hlavou a lehce se nadzvedly.

Krev na ploše má opticky větší objem, než jí ve skutečnosti je. Cvičně si v kuchyni rozlijte půlitr s pivem na podlahu, pokud to potřebujete vidět, ať nejste v šoku => ačkoli to vypadá, že z ní krve odešlo opravdu hodně, nemusí to tak být a všechno může být v normě.

Naty mě reálně nejvíc potřebovala na začátku, abych počítal kontrakce a prodlevy a pak volal ty, které jsem měl volat. Pak až úplně na konci k fyzické a psychické podpoře a kontaktu s miminkem. Zbylých 20 hodin si vystačila se svojí kamarádkou a porodní asistentkou.

Miminko

Porozená miminka vypadají jinak, než ty na shutterstocku nebo na instáči. Mají jinou barvu, fialová je ok, každopádně modrá je dobrá.

Můžou mít bouli (tzv. porodní nádor) a vypadat jako trpaslíčci s čepicí. Je to tím, že lezli ven lehce nakřivo a obvykle to vzniká, pokud je delší prodleva mezi odtokem plodové vody a samotným porodem. Proto by se btw neměla nikdy propichovat plodová voda.

Pokud vydržíte se stříháním pupeční šňůry několik minut po porodu (2-3), zvýšíte množství krve v miminku až o 30 % a dodáte mu navíc železo pro rychlý vývoj, které mateřským mlékem v prvních týdnech nedostane, protože ho v těle všechno spotřebuje matka pro svu regeneraci. Pokud vám to připadá jako extrém, vygooglete si už ten lotosový porod!

Všechna miminka jsou po porodu upatlaná. Krom krve hlavně od mázku, což je čistý lanolin, velmi vzácná věc. S blížícím se porodem lanolinu ubývá, narozené dítě ho má jenom v záhybech kůže. Je to ochraná vrstva, kterou není potřeba smývat, vydrží třeba i týden. Může být špinavé i od plodové vody, která může být zelená nebo růžová – dítě je potřeba po porodu držet opatrně, ale pevně, aby nevyklouzlo. Může se objevit i zelená smolka – dětská stolice nahromaděná ve střevech za dobu pobytu v děloze.

Dítě může být oteklé, protože zadržuje hodně vody. Není výjimkou, že během prvních tří dnů vyčurají až 15 % své váhy.

15 % je u 3kg dítěte  450g !

Nenechte se vystresovat doktory, kteří budou tvrdit, že nepřibírá. Přibírá, ale víc vyčůrává.

Dlouhé nehty na rukou, akorát nehty na nohou, velká varlata a překlopené stydké pysky jsou všechno známky donošených miminek.

Po porodu

Vytřískejte z toho maximum!

První hodina po porodu je kruciální. Dítě jsem měl deset minut na svém holém těle i já a díky tomu teď u nás malá usíná u obou v náručí bez problémů.

Dítě se cítí bezpečně, pokud je mu teplo, má tlumené světlo, tiché a známé zvuky. Utřené dítě ztrácí teplo mnohem pomaleji. Dítě se po narození mračí, začne se smát až ve chvíli, kdy se poprvé nadechne. Některé děti křičí 15 minut, jiná jsou v pohodě – je to jedno. Dokáže mít otevřené oči úplně dokořán. Mají fixovanou ostřicí vzdálenost 25-30 cm. Je schopné nekonečně dlouho fixovat pohled z očí do očí na kohokoli. Bonding v první hodině je hodně o hormonech, které cítí dítě z matky a otce, když ho mají v náručí a u matky z plodové vody, které dítě obaluje. Poprvé jsme ho umyli až po týdnu, do té doby bylo úplně v pohodě.

Není potřeba dítě ihned měřit. Ještě je srolované a na měření ho násilím natahují. Druhý den po porodu už bude mnohem víc ok.

Nenechte si domu nikoho lozit minimálně prvních pár týdnů pro kvalitní bonding. Žádní rodiče, známí, etc, všichni můžou počkat. Každou návštěvu musí dítě zpracovávat jako naprosto novou, unikátní situaci a je otázka, co to s ním udělá v době, kdy se mu formují první mozkové závity. Jak byste reagovali vy na takovou hromadu nových lidí, kteří vás pokaždé probudí a pořád vás někam nosí?

Pokud spí, tak nebudit a to ani kvůli kojení. V porodnici nastupuje konflikt se systémem, pokud není do čtyř hodin pokojeno – takže jít radši domů.

Děti spí na rovině bez polštářů, ještě nemají zákruty páteře. Občas je potřeba ho otočit, aby se neoleželo na jednu stranu. Může být i na břiše, ale bude trochu naštvané, protože ještě neudrží hlavu.

Ještě před půlrokem jsme si nedokázali představit, že bychom něco dělali s placentou. Dneska už je to trochu jiné. Zpracovávání placenty považuju za svou největší challenge z celého porodu (padlo u toho do mě půl Žufánka).

Po 48 hodinách.

Neuřízli jsme celý pupečník, čekáme až přirozeně odpadne, abychom neobnažili tři cévy vedoucí z pupku. Vedou dál do největších cév v těle, riziko infekce při přestřihávání je příliš velké. Omazáváme ho lihem u kořene. Vypadá jako cukrářský pendrek – taková tlustá tkanička. Otáčíme ho směrem nahoru, aby nezavazel mezi nohama.

Patičky mají význam, je to funkční screening, na jehož základě se, na rozdíl od DNA screeningu během těhotenství, dá opravdu něco dělat.

Monitor dechu není potřeba. Spaní v posteli s rodiči je ok.

Kojení nesmí nikdy bolet.

Po měsíci bez kojení je velmi malá šance, že se něco spraví. Řešte problémy včas.

Zastavení laktace je nejčastěji ze stresu. Není z velkého stresu, ale z “měl jsi přijít v šest, ale přišel jsi v 18:15”. I to je forma stresu.

Obzvlášť si hlídejte, kdo k vám chodí domů. Stres může být i návštěva pediatra. Je potřeba zjemnit vnímání věcí. Z víkendu u prarodičů se děti a občas i rodiče vzpamatovávají ještě týden.

“Co jste řešila minulý týden? No byla tady tchýně, jinak nic.”

Když je problém s kojením, ptát se co jsme dělali poslední týden a hned volat o rady porodní asistence (příp. laktační poradkyni, dule, etc…).

Při problémech: Před kojením prsa rozehřívat ve sprše, po kojení chladit tvarohem (ta syrovátka je důležitá, aby byla na kůži, tvaroh v obalu moc nepomáhá).

Šel bych do toho znovu?

Po celém zážitku si zatím nejsem jistý, jestli bych to celé chtěl doma absolvovat znova. Nemocnice má pro chlapa výhodu, že ho odstíní od všeho, co se v tu chvíli bojí přijmout, sledovat, chápat, poslouchat. Odstíní ho od nejpřirozenější věci na světě – porodu.

Co když ale bylo pointou celého zážitku to s ženou vydržet, prožít to spolu a najít v sobě sílu se někam posunout?

Co když se tím neustálým podvědomým odsouváním a odmítáním všeho, co je lidské, špinavé a opravdové, připravuju o lidství samotné?

Na světě neexistuje nic lidštějšího a přirozenějšího, než zrození nového člověka, navíc vlastního dítěte, tak proč si to neprožít? Čeho se bojím, co se mi na tom nelíbí?

Je v tom spoustu emocí, které si každý z nás otců musí zpracovat.

 

Šel bych do toho znovu?

Starost o bezpečí a klid své ženy by asi znovu překonala moji touhu po pohodlí a za splnění všech podmínek zmíněných na začátku, bych se tomu nebránil. Není to zas až tak komplikované.

Zažil jsem od té doby (týden zpátky) už i náročnější věci.

 

Facebook800
Twitter
LINKEDIN

Social media

Facebook, Twitter, Instagram and LinkedIn are designed to steal our attention. This claim is not some “wake up sheeple!!1 call”, just stating a plain fact. I would be OK with that if browsing these sites would provide me with some joy or entertainment – but it doesn’t anymore. Quite the contrary, many times I found myself filled with frustration or even anger, mentally locked on whatever I saw in my feed in the morning when travelling to work. I decided to try to use each of the apps for one week exclusively to see where this negative energy was coming from.

Twitter was okay – I follow a minimum of my real life friends there. From the beginning, I envisioned it as a source of interesting articles. It got a little bit messy when they introduced “your friend liked this” tweets into my timeline, but by persistently clicking on “I don’t want to see more things like this” in the tweet’s menu I managed to push most tweets containing other people emotions out of my timeline. It also helped a lot to expand a list of banned words to cover anything containing US or Czech politics..

Instagram surprised me. In my mind, it was one of the few conflict-free zones. Since text almost doesn’t exist there and images can’t hurt anyone, what could go wrong? I tried to evaluate my emotions after few minutes of browsing my feed and felt worse roughly half of the time. I started to analyse pictures more closely and found out that it depends on only one factor – the intent of the person taking the picture. If it’s something interesting he/she found out in the world and want to share, it was OK. If it was him/her in “situation masturbation” (Bali beaches, a dinner with friends, a new swimsuit, etc…) I felt worse. My overall mood depended only on a ratio between those two kinds of photos. I think it got a lot worse few years after Facebook acquired Instagram and Instagram started to use Facebook’s feed algo aimed at more attention-grabbing content.

LinkedIn should, in theory, be okay too. It kinda is, but it never delivers the value I would expect. It’s a bad source of information (I get more valuable content through other channels every time ), and I tend to explore other people’s work life every time I see someone commenting or liking something. It makes me compare them to me, and I feel no joy in any result I come to.

I expected Facebook to be bad but I was quite surprised by how terrible it was. When I tried to consciously feel my emotions after every post I saw, I could sense my mood getting darker in a matter of seconds. Every post is an article framed with someone’s disgusted opinion over recent politics or uninformed rage over fake news. People are uncontrollably vomiting their view on everything, and since facebook’s algo is pushing controversial topics up, there’s always juicy discussion full of conflicting opinions on whatever bullshit is at stake.

After this experiment, I decided to delete all these apps from my mobile phone and thus make my access to them more difficult (I can always access them from a browser) and on desktop let the switcheroo again do its work.

I reevaluated the place of Twitter in my life and decided to pursue other avenues of interesting content (e.g. by connecting The Browser and Pocket).

I didn’t write this because it’s something new or revealing. Everything here is quite obvious. I just wanted to emphasize that the tides are changing. Quitting social media is no more “just a pose”, it quietly became mainstream. One day we will look at social media same way we’re looking at smoking or sugar eating – with the question what the hell were they thinking?“.

Facebook24
Twitter
LINKEDIN

Barcelona: tips & tricks

This summer we were at Barcelona for five weeks with my fiancé. I learned some tips there – it could be useful to you too (especially if you are going for a budget trip).

– Most convenient transport from the airport is BUS. Buy a ride-around ticket.
– Subway is very well developed, however, sometimes it seems it’s just sophisticated network of pedestrian tunnels under the whole Barcelona with a hint of a train here and there. Save money with the T-10 subway ticket for 10 EUR, it can handle multiple passengers at the same time, and it just works well.
– Barceloneta, central Barcelona beach is full of tourists all day. Avoid center part and aim left or right of the whole beach complex if you want a little bit more of silence.
– Go for Sitges if you want cheaper, cleaner, more kids friendly and nicer beaches.
– Go for Garraf, if you want to be alone and you don’t mind that nobody speaks English and it’s rather dead in the evening.
– Go for Platja de Castelldefels if you want to do some paddle boarding and/or plane spotting.
– If you don’t mind to spend 30 minutes on a train, go for beaches anywhere north. Always buy returning tickets.

– Plan your hangovers in Barcelona wisely, almost all Pho and Ramen places are closed before 13:00.
– Best Pho in whole Barcelona is in Mosquito, but they do it only through the day. In the evening they have fantastic dumplings. Prepare yourself for 30 minutes queue in front of the place.
– In Paella two “ll” is read as “j”, thus Paea. PAEA!!!
– Local beer is Estrella (ESTREA!) Damn. They cook it in a record time of four days or so, so it’s completely unpalatable. Doble Malta is just little bit stronger version of the same shit. Go for Estrella Galicia (completely different brewery) if you want something better.
– The best coffee I had was at Satan’s corner. There is also tea room on the same square and pretty decent wine shop.
– Locals eat at places with long bars or at places with “shady” atmosphere. Try Uruguayan-Catalonians Piza’s Lavia, Cal Toni or Pollo Rico.

Spars have a broader selection of everything, Dia is low-cost version.
– If you are buying meat or anything else at the Arab shops and have blue eyes or blonde hair, prepare yourself to be screwed a little. Argue about price. When you will go there for 5-6x times, and they can remember you correctly, they will start to give you better prices.
– If the heat is just too much, try wet your bed sheets (with water…) and put them on your body when you go to sleep. You have 30 minutes before they dry – they’ll help you fall asleep faster.
La Boqueria is quite cool, but also one of the biggest tourist traps in BCN. There are other food markets in the area. Most of them are closed on Sunday – plan wisely.
– The Encants flea market is one of the oldest flea markets in Europe. Go there; it’s world of its own. Monday, Wednesday, Friday, Saturday.
Drassanes Flea Market – wanna buy cheap “latino” clothes? You can buy a shirt for euro, glasses for five. Every Sunday from the early morning.
– If you want to explore, rent a Cabrio through the Drivy app and head north. Aim for Figueres and Cadaqués.
– A friend with a scooter, huge terrace or at least paddleboard is a great plus. If you don’t have any, find some.

Facebook38
Twitter
LINKEDIN

Všechno o Stories v CZ Podcast

Pomáhají Stories dělat lepší rozhodnutí?

Málokdo se dokáže ptát lépe, než legenda české startupové scény, Jirka Fabián. Ve svém rozhovoru pro CZ Podcast z nás vytáhl snad úplně všechno, až na čísla našich kreditek.

Dozvíte se:
Jaké jsou nejvetší problémy dnešní analytiky a jestli je lepší Brute Force Processing nebo masivní Machine Learning. Jaký je rozdíl mezi Stories a Tableau a na co se datoví analytici ptají nejčastěji. Proč se firmy nemění k lepšímu proč nikdo nedokáže říct TOP 10 problémů, které trápí jeho firmu.
Měla by analytika být spíš expresivní nebo restriktivní a kolik lidí u nás vyvíjí na React, GraphQL, AirFlow a ETL Slackbotech? Musí být každá drill path předem nastavena nebo stačí z OLAP kostek udělat sítě a nechat uživatele cestovat po nejzajímavějších hranách?

Víc už toho o sobě asi nikdy neřekneme :)

Facebook0
Twitter
LINKEDIN

Czech Startups: Stories

( This interview with Vojta Roček, the co-founder of Czech start-up Stories, which comes with a new analysis of corporate data, was published at CzechStartups.org )

Stories is a unique start-up which through its approach to Big Data can change how big corporations work with information. One of its co-founders, Vojta Roček revealed for you the plans of this promising company. Read more in our interview!

We have heard a lot about Stories in the last few weeks. Almost all tech internet media talked about the next level of business intelligence tools which Stories are working on. The reason for it was that this promising Czech start-up has received an investment of 15 mil. CZK from the Czech company Logio, which deals with the problems of managing supply chains. For Czech standards, it’s not a small amount and it corresponds with the experience of the trio Filip Doušek, Peter Fedoročko and Vojta Roček, the three founders of the company. What plans do they have with the investment? What is their daily work? How hard were their beginnings? You can find answers for not only these questions in our interview with one of the co-founder of Stories, Vojta Roček.

Q 1: Thank you very much for your time Vojta. Please, tell us for starters, what is your start-up Stories about and what is its main idea?

Decision-making process in large enterprises is currently under pressure. It is happening without enough precise information and often very late. We are trying to change this process and allow management not only to focus on operations, but also include the overall strategy. Our tool is trying to give the management only the information with business value, therefore it is including primarily the most important and current trends, which have the greatest financial impact and leaves out the less important factors.

Q 2: The basis of your work is the analysis and daily work with a huge amount of data. In your opinion, the most significant date, are those with the biggest financial impact. That is actually understandable since today´s world is focused mainly on finances. But what about other data, those without significant financial impact, are they important for you as well, or not?

At this moment we judge data purely based on finance aspects. With our tools we are able to transfer any trend to money. That is the unique thing Stories poses and thanks to this our tool can pay for itself very quickly. But this aim is also connected to the group of our primary clients which usually comes from FMCG retail and banking sector.

Q 3: How far in advance can you predict these trends? We are asking because you collaborate with large corporations, which probably need to know trends as soon as possible, are we right?

It cannot be generalized. Every day we make around 10 mil. specific views for each of our clients; it is a combination of various data. We will look at all trends and find the most important ones. Sometimes, it will show that there is a fast growing problem in a in the matter of weeks, sometimes strategically more significant thing which will become a problem in the matter of years. We cannot know that up front, we have no chance to see it, but that is the beauty and benefit of our tool – that we eventually identify it. As the world around us is spinning faster every day and becoming more complex, our experience has taught us that the most important thing is the short response time of the key people. Those are the very people we help to find the new trends. We explain them and allow them to react to these trends.

Q 4: A short time ago, we have informed our readers about the investment you have received from the Czech company Logio. It is very clear for us that you are fully occupied by it now, but would you share with us what are your short-time plans for the future and how significant is the amount that you have received, 15 mil. CZK?

We are developing not just technologically, but also humanly very demanding start-up. After two years of R&D and testing hypotheses on the data of real clients, this amount of 15 mil. CZK will allow us to build fully scalable architecture, which will not have performance limits and it will also allow us to expand capabilities of our tool towards machine learning and predictions. Logio is a unique Czech company – the values they stand for and the approach to business they believe in is something we like very much and we, as Stories, truly appreciate, that we have agreed on the seed investment with them and no-one else.

Once again we would like to thank you for taking the time to share a few thought with our readers. We will keep our fingers crossed for you and we also wish your many satisfied customers. If you want to know more about Stories, take a look at their official website, you will find it at http://www.stories.bi

Facebook0
Twitter
LINKEDIN

Stories – data plná příběhů. Jak český „šelmostroj“ mění řízení velkých firem

(Původní rozhovor Jana Strouhala vyšel na Forbes.cz, fotil nás Jan Schejbal)

Big data alias velká data. Buzzword, který již několik let rezonuje celým světem. A ten se dnes dostal do fáze, ve které sice umí shromáždit velké množství dat, s jejich zpracováním je to ale už horší. Ukazuje se, že valná většina firem nechává svá data ležet ladem. Proto vznikl český startup Stories, který má tento problém firmám vyřešit. A nejen jim, vlastně i celému světu.

Vojta Roček, Filip Doušek, Peter Fedoročko. Tři známí, kteří rozjeli projekt plný příběhů Stories. Nejde přitom o ledajaký startup, který zkouší, zda se teprve uchytí na trhu. Tihle kluci chtějí jít ve stopách českých technologických firem z oblasti big data, jako jsou GoodData Romana Staňka nebo Keboola Petra Šimečka.

Koneckonců Vojta Roček právě v Keboole začal sbírat ty pravé „datové“ zkušenosti a softwarové nástroje business intelligence jsou od té doby jeho denním chlebem. Naposledy svůj um uplatňoval ve skupině Rockaway Jakuba Havrlanta.

Filip Doušek se také datům věnuje dlouhá léta. Po projektech v Londýně a v Asii se vrátil do Česka, aby zde korporacím pomáhal s datovou analytikou. Svůj vztah k velkým datům promítl například i do svého románu Hejno bez ptáků. Dnes už ale oba sedí společně v nových prostorách vlastního startupu Stories jen kousek od pražského Karlova náměstí.

Zrod „šelmostroje“

Vojta s Filipem se totiž ještě se svým dalším známým, datovým konzultantem Peterem Fedoročkem, scházeli občas v baru, kde často řešili i pracovní problémy. A shodovali se v jednom – firmy nevyužívají data, která mají k dispozici. Bylo to i tím, že na trhu neviděli software, které by dokázal poukázat na aktuální problémy firmy a zároveň na to, kdo za nimi konkrétně stojí.

„Řekli jsme si, že je čas udělat nástroj, který radikálně změní řízení velkých firem,“ vrací se Vojta do doby před dvěma lety.

photo_by_jan_schejbal_9784

Zakladatelé Stories Peter Fedoročko, Filip Doušek a Vojta Roček (zleva doprava).

Tři datoví nadšenci tedy dali dohromady tým celkově asi 15 lidí a začali ve svém volném čase po večerech software vyvíjet. Po roce bylo jádro produktu – ve firmě familiárně nazývané „šelmostroj“ – na světě. Díky němu mohou firmy například zjistit, jaká a čí rozhodnutí ovlivnila například prodeje daného výrobku, celkové tržby, výkony jednotlivých poboček, či dokonce týmů a jednotlivých pracovníků.

Hodnota problému

Stories však nedávají lidem další data, ale příběhy. Z milionu automaticky vygenerovaných pohledů software vybírá a přiřazuje konkrétním lidem top 10 finančně nejdůležitějších, konkrétních příležitostí nebo hrozeb včetně těch, které ještě nejsou pořádně vidět.

Dnes totiž až 95 procent firem nedokáže svá data správně využít nejen v rámci podpory v rozhodování managementu, ale třeba i pro zpětné určení, kdo za změnou konkrétních ukazatelů, například za zvýšením prodejů, v minulosti opravdu stál.

„Ve firmách je dnes většina rozhodnutí tvořena podle pocitů, dojmů nebo toho, kdo nejvíce řve. A za dva měsíce od rozhodnutí, když se věci začnou hýbat pozitivním směrem, se někdo ozve, že je to tím, protože tehdy třeba snížil ceny. Přitom to ale mohlo být zcela něco jiného,“ vysvětluje Vojta. „Nejde o falešnou slávu jednotlivce, jde o to, že v té firmě začíná žít něco, co není podložené daty, a to zase ovlivňuje následující rozhodnutí,“ dodává.

Stories tak vyvinuly technologii, která dokáže přiřadit konkrétní hodnotu danému problému. A jeho vývoj pak spojit s konkrétními rozhodnutími a obojí sledovat v čase. To podle zakladatelů pražského startupu, do kterého na konci srpna investovala společnost Logio, neumí žádná jiná firma na světě.

Cílovou skupinou Stories je korporátní sféra, v současnosti se jedná zejména o společnosti z oblasti FMCG, po produktu se pak čím dál častěji začínají ptát finanční instituce. Výhodou „šelmostroje“ také je, že může běžet v jakémkoliv prostředí, přímo u klienta, nebo vzdáleně v cloudu. Software od Stories přijde na tisíce dolarů měsíčně a jeho samotná implementace zabere pár dnů.

Datoví analytici se ale nástupu tohoto řešení nemusejí obávat. Nesebere jim práci, naopak je zbaví rutinních činností a uvolní jim tak kapacity. „Osmdesát procent datové analýzy je pouhým masírováním dat k tomu, abyste je ve 20 procentech mohli interpretovat,“ popisuje současnou situaci Filip.

Ten jednohlasně s Vojtou a Peterem říká, že v současné době neexistuje na světě vhodnější místo k vývoji a testování produktu u klientů, než je právě Česká republika. A není to jen kvůli zdejším kvalifikovaným lidem. „Česko je v globálním smyslu vynikající laboratoř. Je tu hodně poboček mezinárodních firem, které začínají v rámci korporace hrát roli velkých inovátorů. Je neskutečná věc, že se Česku podařilo získat takovou reputaci,“ vysvětluje Filip.

photo_by_jan_schejbal_0034

Za hranice firem

Stories jsou na úplném začátku, pilotní klienti dávají první feedback nutný k vyladění produktu. Na celou tuto fázi získaly Stories finanční polštář v podobě 15milionové investice od Logia, která by jim dle původního plánu měla vydržet na rok a půl.

Stories ale do budoucna vidí potenciál i daleko za korporátním horizontem. „Teď se soustředíme na retail, finance – obecněji na byznys a korporace. Experimentálně ale Stories nasazujeme i na jiné problematiky, například data pacientů a léčebné metody nebo dopravu ve městě a spokojenost obyvatel. Náš software nalézá v datech to důležité a je mu vlastně jedno, čím se zabývá, proto bychom ho chtěli zapojit také do řešení problémů společenských,“ uzavírá Filip popisem vize startupu.

Pokud vás zajímá techničtější část našeho startupu, mrkněte ještě na rozhovor s Filipem na Lupa.cz.

Facebook0
Twitter
LINKEDIN

Stories: scaling up!

Před rokem a půl jsme jasně věděli, že už nás nebaví dělat další námezdnickou práci v agenturách a pořád dokola implementovat cizí produkty, které nemáme jak rozvíjet. Chtěli jsme budovat něco, co budeme mít možnost shapovat my. Zkusili jsme si představit budoucnost a vymyslet produkt, který ji předeběhne. Vypadla nám z toho platforma Stories, která hledá důležité informace v komplexním business světě kolem nás a pomáhá lidem dělat správna rozhodnutí.

V létě se výsledky našeho vývoje líbili lidem z Logia natolik, že do nás investovali to samé, co Peter Thiel před dvanácti lety do Marka Zuckerberga. Stejně jako on tehdy i my dnes máme silnou vizí a jasný směr, kterým chceme jít.

Nejsme garážový startup třech absolventů, ale firma založená zkušenými profesionály, která míří po bok velikánů jako jsou Tableau, PowerBI nebo GoodData. Původně to měl být český Palantir, dnes už chceme mnohem víc. Machine learning, predictive analytics, big data, …mohli bychom používat všechna trendy buzzwords, ale nechceme si nikoho kupovat na bezobsažná slovíčka.

Od září máme pronajatý kancl ve staré zástavbě nad Karlovým náměstím, s terasou kde slunce svítí celý den. V kuchyni kape V60, všude chytré zdi a rychlý internet.

Dáváme do kupy roadmapu na dalších pár měsíců, vybíráme technologie a uvědomili jsme si, že bysme se o tu legraci s vývojem chtěli podělit s někým dalším.

Napadlo nás třeba:

AWS/GCP/… infrastructure engineer
Masivně paralelizujeme výsledky našeho 18 měsíčního R&D do infrastruktury, která je zadokrovaná a portovatelná mezi několika různými IaaS/PaaS. Chtěli jsme to psát celé v Lambdě, ale k výpočtům našeho typu se zatím nehodí (jsme přílis data-heavy) – nebráníme se žádným nápadům ani zajímavým experimentům. Zákazníkům nabízíme výpočetní engine nezávislý na platformě pod ním, abysme se dostali co nejblíže k datům. Stavíme si vlastní ETL obohacené o automatizaci nejčastějších činnosti, které plánujeme nabídnout formou open-source někdy v průběho příštího roku.

To co děláme je cutting edge a precedensy moc neexistují. Hledáme někoho, kdo chce zkoušet zajímavý věci a nebojí si převzít vedení a narýsovat to podle sebe.

Front-end developer
UI je výzva. Chceme do světa sterilních korporátních aplikací přinést něco, s čím lidé budou chtít pracovat. Syntéza a vizualizace informací, které dokážeme generovat, je neprobádané pole, které v současné době obývá Angular, ale chceme plynule přejít na React s full D3.js. Máme klienty, jasná zadání a nechceme nikomu říkat, jak by měl programovat. Těšíme se na developera, který se chce realizovat na projektu, který nikdo jiný předtím nezkoušel.

API developer
API s circa stovkou resources máme napsane v NodeJS, zdokumentované v Apiary/Swagger a asi ho zmigrujeme na Python (Flask), abychom každému z developerů umožnili v jednom jazyce editovat vše od algoritmu až po front-end. No CRUD, všechno REST, MongoDB (Mongoose) a chystáme PostgreSQL.
Nehledáme coding-monkey, ale samostatně uvažujícího pohodáře s vlastním názorem na dělání věci, které dávají smysl.

Nevidíte tady přesně to, co by bavilo vás? Nevadí. Škatulky jsme vydefinovali proto, abychom měli kde začít.

Stačí, když baví data.

vojta.rocek@stories.bi

Facebook213
Twitter
LINKEDIN