Žijeme v bezprecedentní době.

Rozhovor vyšel původně na blogu Ondry Trhoňe a samotného mě překvapila jeho upřímnost. Je to surový a ryzí.

Vojta Roček

„Dnešní dobu je třeba vnímat ve fakt širokým kontextu“

Jak se cítíš v dnešním technologickým světě?
Dobře, protože jsem pořád na špičce, před tou vlnou.

Na hraně digitálního zítřka…
Přesně tak. Ve chvíli, kdy s novejma věcma žiješ a absorbuješ je postupně, tak se i telefon pod tvejma rukama vyvíjí postupně – nedostaneš ho po pěti letech vývoje jako hotovou věc, se kterou se musíš naučit. A jsi o krok napřed.

Myslíš, že to tempo vydržíš? Že budeš o krok napřed i za 40 let?
Nevím, jestli budu chtít. Úplně dobře si umím představit, že od tohohle světa budu chtít vypadnout a budu žít na nějakým ostrově, kde mi to bude úplně jedno. Je to namáhavý a náročný. Žijeme v bezprecedentní době a myslím, že naši rodiče si neuměj představit jak moc těžký je dneska udržet se ne nutně na špičce, ale v tom růstovým módu: totiž že rosteš rychleji než ostatní lidi. A vyčerpává to, brutálně to vyčerpává.

A dost lidí na to třeba i rezignuje.
Dnešní doba vyžaduje, aby ses na ni hodně soustředil a vnímal ji ve fakt širokým kontextu. A některý lidi na to nemaj čas ani prostor. A proto potom pak říkaj věci, který nejsou dobrý.

Třeba když tehdy zrušili Google Reader. To byla pro nás informační fanatiky velká modla, protože jsme byli všichni přisátý na RSS streamy jak z venčí, tak napříč svejma kamarádama. A když ho Google zrušil, tak se psalo, že je to skvělá příležitost pro někoho, kdo udělá náhradu, s čímž jsem dost polemizoval. Tohle je přesně ta debilita starýho světa – Google věděl, proč to dělá, věděl, že RSSka jsou mrtvý. A historie nám dala za pravdu.

Ale pořád se používají, třeba v podobě Feedly a podobně. Proč jsou podle tebe pasé?

To množství informací a zdrojů totiž roste takovým způsobem, že nejseš schopnej se bez nějakýho social kurátorství typu Twitter v tom rozumně vyznat, respektive budeš omezenej na malý množství zdrojů a nikdy neuvidíš nic mimo velmi úzkej záběr. A to s tím Google Readerem pro mě byla taková demonstrace, že ti lidi ze starýho světa se snažej žít s tím, co maj, A to je něco hodně typickýho.

Aby ses udržel relevantní musíš si neustále hrát s novejma věcma, který přicházej na trh a měněj tvůj přístup ke světu a jeho používání. Když přišly dotykový telefony, tak lidi říkali, že je jedno, jakej telefon používáš – ale ono není. S ťukacíma telefonama přišel úplně jinej typ aplikací, jinej typ her, jinej typ prohlížení webu a spoustu věcí to naformátovalo hodně jinak. Když to ignoruješ, tak ti nedochází, jak se věci vyvíjejí a nenaučíš se s nima hned na začátku. Abys byl dneska relevantní tě nutí neustále testovat nový věci a sám si pro sebe zkoušet, jestli jsou důležitý a proč. A lidi ze starýho světa, to podle mě prostě nedělají.

Ale když těch věcí je tolik? Dokážeš rozlišit dobrou věc od prázdnýho hypu?
To víš, že nejsem vůči hypu imunní. Ale jde o to bejt v pozici, kdy máš možnost si tu novinku vyzkoušet. Ale nový věci to chce tlačit neustále – jedním z důvodů, proč je Keboola tak úspěšná, je to, že má Slack, Trello, Zendesk a celkem asi 30 cloudovejch služeb, který měla snad jako první v republice. A to proto, že její zakladatel přesně takhle hledal mezi věcma z nový éry ty, který by mohly bejt relevantní. A když pomáhá startovat jakoukoliv firmu od nuly, tak ji nezbrzdí starým designem.

Jak to děláš ty?
Já těžím z toho, že mám kamarády, který jedou tu digitální hranu taky, ale v jinejch oborech než já. Znám lidi, který se specializujou na androidovej vývoj, takže jsme půl roku před ostatníma měli Google Glass u mě na balkóně a přemýšleli jsme, co s nima. To samý chytrý hodinky. Nemyslím si, že je to něco důležitýho a kritickýho, a to proto, že jsem si je ozkoušel. Mám okolo sebe lidi, kteří technologie v tom svým oboru sbíraj, jdou po nich, a od těch se učím. Dneska je extrémně důležitý bejt ve skupině lidí, který jsou ty “new age kids” a dělaj něco zajímavýho.

Jasně, cool kids se bavěj s cool kids.
Je to tom bejt relevantní něčím i pro ostatní. Já se snažím bejt relevantní tím, že chápu svět. K tomu mi dopomáhá business intelligence, protože když jsem v práci nucenej nacházet problémy ve firmách, tak to potom z nudy dělám i ve světě kolem mě. A jsem pak poměrně jednoznačně schopnej identifikovat to, kde jsou problémy a co by se muselo změnit. Jen to kromě těch pár mejch přátel nikoho nezajímá.

„To, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.“

V čem je dnešní Vojta jinej než Vojta v roce 2007, když šel do svý první IT práce?
Rozhodně jsem si vědomej svejch hodnot. Tehdy jsem měl spoustu teoretickejch znalostí a myslel jsem si že to celý vyownuju, tak jak to dělám dneska, ale chyběly mi ty hodnoty. Takže mý rozhodnutí byly značně náhodný a podléhaly nějakýmu mýmu osobnímu rozmaru. Teď jsem daleko cílevědomější a vím proč dělám ty věci, jaký dělám. Vůbec nějaký hodnoty mám, tuším, co je můj smysl v životě, a jsem schopnej pracovat na tom, abych byl spokojenej

Vypadá to, že k životu přistupuješ dost systematicky.
A jsem za to hodně kritizovanej. když jsem byl mladší, rozbíjel jsem věci, házel po lidech klíče, obecně jsem měl velký problémy se zvládáním svejch emocí a dalo mi hodně práce je zkrotit. A pokračoval jsem v tom dál a teď se snažím mít svý emoce po kontrolou a uvažovat velmi racionálně. Z dlouhodobýho hlediska mám pocit, že se ti tenhle přístup vyplatí nejvíc.

A nevím, jestli je náhoda, že dělám to, co dělám, a díky tomu uvažuju systematicky, nebo jestli díky tomu, že uvažuju systematicky, dělám to co dělám. Každopádně je to jeden z důvodů, proč mi jde business intelligence. To, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.

Nedávno si založil vlastní podnik. Kolikátej?

Druhej. Hele, já si trochu vyčítám, že jsem nezačal dřív. V nějakým korporátu můžu mít poměrně slušný peníze a nemusel bych se dřít s rozjížděním vlastních věcí, ale pro mě je výzva překonat sám sebe, dřít zem a začínat od nuly. Lítat do Anglie a tam někoho přesvědčovat, aby mě dal svoje data, že mu s tím udělám něco revolučního.

Takže peníze nejsou to hlavní.
Já úplně nepatřím mezi ty, co by říkali, že peníze nejsou důležitý. Peníze jsou velmi důležitý, a to z mýho pohledu hlavně proto, že s nima můžeš měnit realitu okolo sebe v realitu, ve kterou ty věříš. Můžeš je použít k tomu, aby bylo víc dětskejch školek, nebo aby se zasadilo na ulici víc stromů. Peníze nejsou špatný a je fajn je mít, abys mohl dělat věci, ve který věříš. Ale jakmile začneš vydělávat peníze proto, abys vydělával peníze, tak přestaneš bejt dobrej v tom, co děláš. Mělo by to bejt obráceně: nejdřív by tě to mělo bavit a měl bys v tom bejt dobrej, a pak by ti to teprve mělo nýst peníze. Doteď jsem vlastně nepřišel na to, co by mě bavilo úplně nejvíc a v čem jsem nejlepší. Lidi mně platěj za věci, který umím – a věci, který umím, mě nebavěj.

Když si říkal že tě vždycky bavilo pracovat s informacemi, tak jak se to projevovalo třeba v dětství, dospívání?
Hodně jsem četl. Třeba v patnácti jsem přečetl celýho Julese Verna, v šestnácti celou Zeměplochu. Jak houba jsem nasával strašně moc informací a pak jsem někdy kolem těch patnácti, šestnácti dostal internet…

… a vzniklo Inferno.
Koukám, žes mě fakt zkoumal.

Tak ty to tam máš prolinkovaný!
Jojo, tak když už jsem se s tím tenkrát dělal… mě baví myšlenka, že když mě bude někdo takhle zkoumat, tak uvidí, že nejsem výstřelek posledních tří let, ale že je tam nějakej vývoj. No, a když jsem tehdy získal přístup k internetu, tak jsem si začal psát blogísek a vůbec informace nějak zpracovávat a třídit. A tam mě to do velký míry fakt chytlo.

„Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal.“

Pak jsi pokud se nepletu nastoupil na informatickou střední v Hradci Králové a po ní šel studovat informatiku na VŠE. Jak se s jejím studiem máš? Našel jsem tvoji diplomku o závislosti lidí na sociálních sítích – takže jsi konečně dostudoval?
Teď v září.

A jaká to byla zkušenost? Tuším, že ke konvenčnímu vzdělávání se nestavíš úplně kladně.
Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal a nejradši bych si za ní rozbil hubu. Nejde o to konvenční vzdělávání, jde o to, že na vysoký škole došlo k rozpojení vztahu mezi tím, kdo platí a tím, kdo poskytuje ty služby. Profesoři tam žijou v nějakým zvláštním světě, kde vůbec není potřeba studenty něco naučit, a studenti žijou v nějakým zvláštním světě, kde není potřeba se nic naučit, a všechno se to točí kolem toho, aby se na konci semestru napsaly nějaký papíry, co se odevzdaj a smysl bude naplněn. A to mě fakt nebavilo.

Jak dlouho jsi to vlastně studoval?
10 let.

Ale to už jsi byl ve svý první pořádný práci, CreditInfo Solutions, ne?
Já jsem u celýho studia vysoký pracoval a když pracuješ, tak se studuje špatně. Hlavně si člověk zvlášť v IT kontaktem s praxí uvědomí, že všechno, co se učí na škole, je zbytečný a zastaralý. Já jsem se vlastně na vysoký nenaučil nic, co bych pak využil v praxi. A když už jsem s něčím z praxe přišel, tak mě ty pedagogové většinou dost nevybíravě poslali do prdele – oni to prostě učili nějak a tak to chtěli dělat.

Třeba domácí úkoly, to je debilita non plus ultras: máš zpracovat nějaký téma a nemůžeš to okopírovat z Wikipedie – takže zahodíš ten nejlepší možnej zdroj a rozcestník k dalším informacím. A zpracuješ to hůř než to už někdo na tý Wikipedii zpracoval jen proto, aby někdo, kdo ti to zadával, byl spokojenej. K čemu… to nemá žádnej důvod. Psaní diplomek, bakalářek, to nemá žádnej důvod. A píšeš na minimální počet stránek, takže učíme lidi, že se maj vyjadřovat co nejsložitějc a nejzbytečnějc. Celej byznys se snaží dělat věci co nejefektivnějc a ze školy ti lezou lidi, který pracujou s tím, aby to mělo dostatečný množství stránek.

A co ekonomická stránka tý školy? Když už IT stálo za nic…
Když chodíš na vysokou v nějakým pozdějším věku, tak nic, co se tam děje, nedává tak úplně smysl. Konkrétně na ekonomce se učíš ideální modely, který ti maj pomoct pochopit, jak to funguje, ale v realitě se s nima nikdy nepotkáš. A já si myslím, že ti ubližujou – že ti neumožňujou pochopit svět v tý jeho surový realitě.

Po pěti letech ekonomky jsem nedokázal říct, čím byla způsobená finanční krize. Musel jsem si to znova fakt složitě dohledávat na netu a zkoumat všechny ty důvody, který nemaj nic společnýho s ekonomií.

„Někteří z nás už částečně žijou v singularitě.“

A co jsi vlastně šel po obecný informatice studovat na magistra?
Kongnitivní informatiku, což je spojení počítačů a mysli. Je to sociologie, psychologie a neurologie namíchaná s informatikou, což je ostatně důvod, proč jsem si vybral takový téma diplomky – přesně zapadá do definice toho oboru.

Věnuješ se tomuhle kognitivnímu zájmu nějak dál?
Hrozně by mě to bavilo a nějakým způsobem k tomu inklinuju… nebo ještě jinak: podle mě to za 10 let budou muset umět všichni. Myslím tím to, že se teď IT posouvá z toho čistýho IT pro geeky, nerdy a ajťáky k IT pro všechny, který vyžaduje, aby si návrháři IT systémů byli vědomí toho, jak funguje lidskej mozek. Aby to pak byl schopnej používat každej. Můj magisterskej obor byl vymyšlenej dobře, ale já jsem ho studoval už pozdě. Ale co mě to pomohlo pochopit dobře jsou dynamický a komplexní systémy, což je něco, co by podle mě měli znát všichni – chápat jak funguje svět, protože ten je kurva dynamickej a kurva komplexní.

V čem se to projevuje nejvíc?
Přestává platit to, že si zvolíš nějakou strategii a ta ti funguje pět, deset let. Že si řekneš: budu používat Android a ono to 10 vydrží. Během dalších tří let přijde něco, co ti to kompletně překopá. Ale to je ve všem – v partnerskejch vztazích, v práci, v přístupu k životu. Všechno se neustále mění, a ty musíš neustále ověřovat, co je správný, s čím máš fungovat. A to dneska lidi neuměj, protože je to nikdo nenaučil.

Proč se ta rychlost tak výrazně změnila až v poslední době?
Kurzweil a jeho teorie exponenciálního přírůstku, která říká, že všechno okolo nás má tendenci dít se exponenciálně. Snad kromě nárůstu počtu lidí na zemi je to asi ve všem pravda – počet uzlů na internetu, množství dat. No a lidi maj tendenci zaměňovat tu první část exponenciální křivky za lineární, a pak jsou hrozně překvapený. Podle Kurzweila je dnešní doba specifická ještě tím, že dochází k multiplikaci těch exponenciálních jevů, schází se jich víc najednou, mísej se a hypujou navzájem. Takže nejen, že se všechno hrozně rychle mění, ale mění se to exponenciálně a exponenciálně rychle se mění i všechno okolo toho.

Někteří z nás už částečně žijou v singularitě, to znamená, že přestávaj mít možnost na základě toho, co věděj, predikovat budoucnost jejich vlastního oboru.

Řešením je co, adaptabilita?
Brutální adaptabilita. Chtít zkoušet nový, nebát se toho – fakt musíš, fakt musíš. Časy mezi technologickejma cyklama se snižujou pod stíhatelnou úroveň. Všechno, co používám v práci, jsem svým způsobem nedávno začal testovat. A nejsem si ještě jistej, jestli to používat chci, ale nic jinýho my nezbejvá. Nemám čas to testovat někde bokem. A doufám. Snažím se používat to, co má největší hype, protože když je problém, tak ho najednou řeší hodně lidí. Takže zase: jde o to bejt na tý digitální vlně.

Je něco, co ti v dnešní době chybí?
Největší problém lidstva je v chybějícím rozhraní pro práci s informacema. Oči nevznikly na čtení, uši nevznikly na poslouchání hlasu a pusa už vůbec nevznikla na formulaci myšlenek. Všechno to jsou orgány, který jsme nějakým způsobem ohli a mozek spolu s nima. Kdybychom měli přímý napojení na informační zdroj, dokázali bychom v mžiku číst myšlenky jinejch lidí – a ti by je nemuseli složitě převádět do abstraktního jazyka, aby to ostatní stejně pochopili trochu jinak. Je otázka, jestli by došlo ke globálnímu porozumění, nebo globální válce, ale hodně věcí by se tím urychlilo a vyřešilo. To, že si lidi nerozuměj a nedokážou formulovat myšlenky, je velkej problém a blokuje nás ve spoustě věcí.

To je taková dost cyberpunková vize.
Jo, to je. Otázka je, jestli to bude převládající trend a jestli se to vůbec rozšíří. Z mý zkušenosti ale nakonec přijde všechno.

Twitter
LINKEDIN